Historie časopisu

Historie časopisu

Časopis pro školáky 6 až 12 let, ale i mladší a starší
Vychází šestkrát do roka.

Adresa redakce a administrace:
Táborská 72
615 00 Brno
tel.: 548 539 397

KONTAKT

Časopis pro školáky 6 až 12 let, ale i mladší a starší
Vychází šestkrát do roka.

Adresa redakce a administrace:
Táborská 72
615 00 Brno
tel.: 548 539 397

Emailová adresa: kroky@kroky.cz

Bankovní spojení: ČSp Brno 2298326319/0800,
variabilní symbol: číslo uvedené u vaší adresy,
konstantní symbol: 0379 při platbě složenkou, 0378 při platbě z účtu.

Redakce:
Zodpovědný redaktor: Irena Zemanová
Technická redakce, grafika a design: Jan Matuška
Ilustrace: L. Kubiasová, D.Urbášková, D.Krčová, A. Mrázek, J. Matuška
Jazyková korektura: Dana Popovská
Tématická skupina 13B/A8, reg. zn. MK E ČR 6913, ISSN 1212–0979
Vydává: Křesťanské sbory, Šámalova 15a, 615 00 Brno

pozdrav pro rodiče pozdrav pro rodiče Objednávka předplatného či starších čísel

Roční předplatné stojí 240,-Kč. Za rok vyjde 6 čísel časopisu. Cena jednoho čísla je 40,- Kč.
V první zásilce Vám pošleme složenku.

Stačí napsat email na kroky@kroky.cz.

V emailu prosím napište všechny položky označené hvězdičkou

Vaše jméno: *
Ulice: *
Město/pošta: *
PSČ: *
Země: *
Vaše emailová adresa: *
Počet výtisků:*
Rok narození čtenáře: *
Vaše zpráva pro nás:
Můžete si objednat vydaná čísla, která ještě máme skladem (na dotaz). Starší čísla je možno objednat se slevou (Rok 2011 – 50% sleva, starší je zdarma – hradíte jen poštovné).

Od roku 2002 Louskáček nabízel pravidelně

k rozlousknutí všem, kdo měli chuť, skrývačky a v poslední době i souzvučky. Ty mu pro vás – čtenáře časopisu KROKY posílala paní Marie Kopřivová. Dost často jste při čtení narazili i na pěknou básničku, u které byla uvedená jako autorka. Tu milou dámu jsem osobně neznala, ale mám od ní mnoho dopisů, psaných pevnou rukou, krásným písmem. Z každého byl znát zájem o čtenáře, o to, aby se něco pěkného nového dověděli. Z každého na mě dýchla láska: k dětem, moudrým lidem, historii, rodnému kraji, kterým bylo Fryštátsko. Letos v březnu se s ní rozloučili její blízcí, ale i mnoho jiných lidí, kteří ji znali jako se svou učitelkou v mateřské škole. Mám za to, že se každému z nich vepsala hluboko do duše.

Paní Kopřivová byla ve svých 83 letech nejstarší členkou našeho redakčního týmu. Našich setkání se samozřejmě neúčastnila, žila v Opavě, ale ráda si o nich něco přečetla. Velmi lituji, že jsem jí nepsala víc a častěji. Je dobře, když umíme příležitosti, které nám Bůh do života dává, využívat. Využívat čas, který je také Božím darem. A rozdávat radost a lásku, dělit se o své obdarování. Ona to všechno uměla. My na ni s vděčností nejen při dalším luštění můžeme vzpomínat. A řídit se jejím příkladem.

To přeje sobě i vám Irena Zemanová


OBSAH 1.ČÍSLA ROKU 2008

Pro předškoláky
Vybereš si Filipíny?
Velké osobnosti- C.S. Lewis
Vzepřít se obrům
S dědou na rybách
Mudrování v lese
Píše vám AnKa
Co šeptal vítr – požár
Tim 2,2
Mistrovy kousky
Fotopříběh
Louskáčkovy oříšky
Naše otázky a Vaše odpovědi
Co nevíte o sobě – sebevědomí
Dopis z Izraele
Vtipy
Netopýrův netvorník- bazilišek
Plaveme proti proudu – největší přání
13-tá komnata
Zlatý oříšek
Pro předškoláky
Zdraví Štěpán
Z vašich dopisů
Báseň

akce Awana koná se akce 20.4.2008 PRO PŘEDŠKOLÁKY

Tip pro zpestření: Přečtěte si tento příběh celá rodina společně. Jeden bude číst nahlasa ostatní, když uslyší slovo klobouk (v různých tvarech),
si musí dát ruku na hlavu. Když někdo zapomene nebo se opozdí, má trestný bod. Na závěr můžete odměnit vítěze nebo naopak ten, kdo prohraje,
musí splnit nějaký veselý úkol – to už záleží na vás.

Vybereš si Filipíny

Pokud chcete podpořit podobné dítě, jako je Kirk Sherwin, navštivte www.incz.info nebo kontaktujte Nadaci Mezinárodní potřeby, Hlavní 91, Smržovka, 468 41 Tanvald,
tel. 483 394 202, mob. 732 373 573, 603 531 138, e-mail: incz incz.info.

Vzepřít se obrům o čem film je, pro koho film je, líbí se mi, že, každý z nás má svého obra,
kde ho můžete vidět S dědou na rybách Dědo ty už hodně pamatuješ, že?“ „No, chlapče, už jsem toho na tom světě hodně pochodil a zažil. A proč se ptáš?“„Že bys mi mohl něco o tom povídat,když teď máme zrovna čas, abys to nezapomněl.“„Když chceš poslouchat, budu rád vzpomínat a vyprávět“. Mudrování v lese „Ne, Boha nikdy nikdo neviděl,“ vybavuje se mi zase jiný verš. „Nevím, jak vypadá, ale když něco není vidět, tak to ještě neznamená, že to není. Jsou lidé, kteří říkají, ´Dokud Boha neuvidím, tak tomu neuvěřím´. Ale to by zrovna mohli říkat, že dokud neuvidí vzduch, tak nezačnou dýchat.“ Skoro jsem se rozčílila. Ne na Honzíka, ale na všechny ty výmluvy lidí, co Boha poznat nechtějí. Malý rozumbrada se prodírá po pás vysokou trávou. Vypadá, že mu ta debata už stačila a že mravenci a klacky jsou přece jen zajímavější, ale mě bleskl hlavou ještě jeden nápad. „Znáš tetu Jitku z Kanady?“ ptám se.„No, nikdy jsem ji neviděl, ale mám od ní dvě trička s takovýma proužkama. A přání k narozeninám. Bylo v něm 5 dolarů, to jsou cizí peníze, víš?“ „Jo,vím. Já jsem ji taky nikdy neviděla, a taky od ní dostávám dopisy. No, a tak je to i s Bohem, víš?“ „Bůh žije v Kanadě a píše ti dopisy?“ hledí na mě Honzík ohromeně. Co nevíte o sobě  Dopis z Izraele

Milí kamarádi! Po chanukových prázdninách skončila dvouměsíční stávka učitelů a my teď máme co dohánět. A zkrátí nám letní prázdniny. Učitelé bojovali za zvýšení platů, navrácení vyučovacích hodin a snížení počtu žáků ve třídě. V některých třídách je i čtyřicet dětí a to se špatně učí i učitelům i dětem. Ale moc toho nedosáhli……………………………………………

Zlatý oříšek

Na tiskové konferenci byli nám známí – moderátor Aleš Cibulka, herec Tomáš Töpfer a další významní hosté. Nejraději bychom si popovídaly se všemi soutěžícími, ale to se v daném čase nedalo stihnout.
Postupně jsme oslovily 5 z nich a dověděly jsme se:………………………………………….

MISTROVY KOUSKY – Co se skrývá pod křídlem?

Zdravím všechny muzikanty nebo ty, kdo muziku rádi poslouchají. Do naší hudební sestavy, kterou zatím tvoří buben, housle, flétna a zvonkohra, dnes přibude pátý nástroj. A je to nástroj, pod kterým se nám podlaha pěkně prohne a na který potřebujeme téměř jeden samostatný pokoj. Alespoň tehdy, když je to ten, kterému se říká „křídlo“. Už víte? Je velký, černý, těžký, usmívá se řadou bílých zubu a blízký zlatými pedály . Už jste určitě přišli na to, že se jedná o klavír. A já bych řekla, že mnozí z vás nějaký klavír doma máte, že se na něj učíte hrát, nebo jste to alespoň někdy zkoušeli. Klavír má totiž oproti houslím nebo trubce jednu obrovskou výhodu. Nemusíme se pracně učit vyloudit z něj nějaký pěkný tón. Stačí prostě zmáčknout klapku a je to tady. Kámen úrazu je v tom, že těch klapek je hóóódně moc. Přesně 88. A zvládnout deseti prsty 88 klapek, zas není tak úplná malina, viďte?

Dá mi za pravdu každý, kdo to někdy zkusil. A proto je dobré začínat od začátku – tedy spíš odprostředka klavíru, to znamená na dvou nebo třech prostředních oktávách (to jsou řady 8 tónů jedné stupnice – třeba od jednoho „c“ ke druhému). A když už máme tolik klapek, bylo by škoda, kdyby obě ruce hrály to stejné. Většinou ruka pravá hraje melodii a levá ruka ji doprovází jako takový malý orchestr. No a pořád ještě máte pusu volnou, takže se u toho dá i zpívat. Ale ani nohy u klavíru nezahálí. Právě ony mají o zábavu postaráno s těmi zlatými pedály dole – jimi se totiž zvuk buď zesiluje nebo tlumí. Uvnitř klavíru je na to sestrojen speciální mechanismus. Než nakoukneme dovnitř klavíru, řekněme si, že patří do rodiny nástrojů klávesových (má totiž klávesy) a zároveň taky strunných. A kdeže jsou ty strunky, ptáte se? Jsou schované právě uvnitř klavíru a když zvednete desku od velkého koncertního klavíru, kterému se říká křídlo, můžete vidět, jak do strun buší malá kladívka, když mačkáte jednotlivé klávesy. Najdete tu struny tenké jako vlas a silné jako lanko, a i to má svůj důvod. Struny silné vydávají hluboký zvuk a čím jsou tenčí, tím je vyšší i jejich tón.

Kdybyste nevěděli, že za klavírem sedí nějaký pianista a dívali byste se při hře dovnitř, možná by se vám zdálo, že po strunách běhají malincí skřítci. Když jsem byla malá a na klavír mi hrával můj táta, sedávala jsem nahoře na klavíru a ty skřítky jsem si tam představovala 🙂 Možná mi teď namítnete, že vy doma nemáte klavír, ale piano. A pravdu máme oba. Klavíru se taky někdy říká piano nebo fortepiano, ale je to jen jiné slovo a znamená pořád ten stejný nástroj. Jen nám říká, že na klavír se dá hrát hodně nahlas (forte) i potichoučku (piano). Víte, co se mi na klavíru líbí úplně nejvíc? Jednak to, že se na něj můžete doprovázet ke zpívání, ale hlavně ta souhra rukou. Jedna druhou doprovází a doplňuje – každá je chvilku hlavní a chvilku zase vedlejší, ale kdyby byla jedna bez druhé, zdaleka by to nebylo tak krásné.

Nenaráží na sebe a nekradou si tóny, vždyť na klavíru je přece tolik klapek! A stejně tak to může být i s námi a s našimi kamarády. Není třeba se hádat, kdo je lepší, nebo si něco závidět. Vždyť svět, který pro nás Bůh stvořil, je tak obrovský a zajímavý. Je v něm místo pro každého. Bude plný krásné hudby, když budeme hrát spolu, a přece každý na tom místě, do kterého ho Pán Bůh zasadil!

Krásné zimní dny vám přeje

Petra Eliášová

redaktorka dětského pořadu Kormidlo vysílaného na Rádiu 7

Velké osobnosti – C.S.Lewis

Petr: „Aslane, pověz nám něco o C.S.Lewisovi, jo“?
Zuzana: „Ano, napsal o nás a o Narnii a my o něm skoro nic nevíme.“

Aslan: „Vrrr…, dobrá tedy,…jeho jméno je Clive, narodil se do jedné severoirské rodiny…už to bude pomalu před 110 lety. Bydleli v domě
na předměstí Belfastu. Měl staršího bratra Warrena – byli velcí kamarádi a jako kluci jezdili na dlouhé projížďky na kolech. Ale nebylo jim pořád veselo. V jednom jediném roce jim smrt vzala maminku, dědečka i strýce.“

Lucinka: „To je teda smutný.“

Aslan: „Je, ale patří to k životu.“

Edmund: „A co škola, bavila ho?“

Aslan: „Ano i ne, bavily ho jazyky – angličtina, řečtina, latina a potkal dobré učitele. Ale na některých stupních školy panovaly děsivé způsoby, jako ponižování a šikana. Tady taky ztratil víru, ke které byl od dětství vedený. Během školních let však také potkal spoustu kamarádů, se kterými se přátelil potom celý život. Pro víru v Ježíše Krista jako svého Spasitele se opravdově rozhodl až později, když mu bylo skoro třicet. Jedním z jeho přátel, který ho podporoval ve víře a psaní, byl třeba J.R.R.Tolkien.“…………….

Co šeptal vítr – Požár.

Sluníčko pálilo, byl parný den a já jsem měl za úkol osvěžovat svým dechem velký les. Spokojeně jsem profukoval mezi zelenými stromy a ovíval květy rostlin, narážel do větví, až jsem hekal a byly to pro mě šťastné okamžiky. Zvířátka v tom horku odpočívala ve větvích i na zemi a všude panoval klid. Jenže za chvíli ten klid něco narušilo.

Nejdříve jsem nevěděl, co to je, ale pak.. Ucítil jsem podivný zápach. Zahýbal jsem svým větrným nosíkem a letěl jsem blíž. A ztrnul jsem hrůzou. Ten pach byl kouř a v dáli jsem už zahlédl, jak les hoří. Kyslíku by se ve mně nedořezal. Zbledl jsem ještě víc než vypadám, letěl zpátky a křičel: „Pozor, pozor, hoříííí!“

Netpýrův netvorník – Bazilišek

„Já jsem přece bazilišek,“odpověděla se smíchem. „Tys o mě ještě neslyšel?“ „Já nevím. Snad jen v pohádkách. Ale tam jsi taková podivná příšera, či had.
Jenže to asi nebude pravda, že ano? Jak tak koukám, jsi krásná ještěrka.“ „Ba jo,to jsem,“ pokyvoval bazilišek hlavou,
až se mu přilbička natřásala. „Někteří lidé mají takové divné představy. Jenže já jsem neškodný. Dokonce mi říkají Ježíšova ještěrka.Právě pro to běhání po vodě. Ale chodit po ní neumím, to ne. Musím běžet, abych se neponořil. Mám na to takové fajnové prstíky,“

P.S. kdybyste chtěli vidět, jak bazilišek vypadá a utíká, koukněte na tuto adresu:
http://www.youtube.com/watch?v=oBi3_O0xnOk

13-tá komnata

JAK POZNÁM, ŽE SE ZE MĚ STALA „PUBERŤAČKA“!

Kromě fyzických změn přicházejí také změny psychické, které jsou způsobené především hormonálně. To si ale necháme na jindy.

A co vás čeká příště? Příště se budeme ptát: „JAK POZNÁM, ŽE SE ZE MĚ STAL „PUBERŤÁK“! Takže
kluci – dneska to sice bylo o holkách, ale příště to bude zase o vás

Zdraví Štěpán

V sobotu 26. ledna měly holky vyráběčku a já tam dělám čajovníka – to znamená, že se jim starám o pohoštění. Moc mě to baví, jsem mezi více holkama totiž jedinej kluk. Ta vyráběčka znamená, že holky ze sboru přijdou k nám a různě malují na trička, savují, lepí ubrousky, batikují a u toho zpívají, povídají si a tak. Jsem rád, že mám své místo a někam patřím. A že nejsem sám………….

O nás

Vítáme vás na stránkách křesťanského časopisu Kroky.

Rádi bychom se stručně představili:

1/ První číslo časopisu Kroky bylo v ČR vydáno již v roce 1998 (tedy před 14 roky)

2/ Cílová skupina dětí je 6 až 12 roků, ale s rodiči ho čtou i mladší a do redakce píší i starší…

3/ Starší školáci jsou i autory, někteří i víceletými.

4/ Užitek mohou mít i učitelé předškoláků, protože ústy předškoláka popisuje jedna autorka – učitelka NŠ (nedělní školy) průběh vyučování.

5/ Obdobné je to i pro dorost, protože časopis nabízí témata, která by měla zajímat tuto věkovou kategorii (nebo jejich učitele) a nabízí biblické řešení – pohled křesťana.

6/ Dva starší školáci píší o tom, jak řeší svoje problémy s rodiči – to je velmi inspirativní čtení i pro nás, rodiče…

7/ Na tom, že Kroky pro svoje čtenáře vychází už tak dlouho, se podílí asi 18 dobrovolníků z 8 církví.

8/ Kroky vedou svoje čtenáře k Bibli, Bohu, Pánu Ježíši a životu s ním, je to tedy z určitého pohledu odborný časopis. (Cituji z dopisu: Tatínek je čte jako první… Manžel je používá jako inspiraci pro kázání…) V současné době, kdy děti čím dál méně čtou, dost záleží na rodičích, jak jim záleží na tom, aby děti četly. (Sekulární svět o důležitosti četby ví, proto např. akce Celé Česko čte dětem).

9/ V každé Hlídce RR (Royal Rangers), v každé skupině AWANA, v každé NŠ (nedělní škola) a dorostu by mohli – měli odebírat alespoň 1 kus, je možno použít i ke společné (= skupinové) práci. Ale samozřejmě – čím víc čtenářů, tím líp…

10/ Okruh spolupracovníků je otevřený, dalšího vítáme, kritické hlasy a zlepšovací náměty přijímáme.

Na shledanou příště – můžete využít naší adresy a napsat, co se vám líbí nebo co postrádáte…

Rozhovor s Katkou

Čtenáři časopisu jistě dobře znají podpis KATKA. Abyste znali nejen podpis, položila jsem naší spolehlivé spolupracovnici několik otázek:

1/ Co tě ve škole bavilo a který předmět vůbec ne.

Na škole mě bavilo, když ve třídě na nástěnce visela moje slohová práce (i s mými škrtanci a třemi vykřičníky od paní učitelky za PÍSMO !!!) Přírodopis byl taky dobrý, ale jen pokud byl o zvířatech. Co mě vůbec nebavilo byla chemie, protože jsem si vůbec neuměla představit ty molekuly nebo co a když se řeklo třeba sodík, nevěděla jsem jestli si mám představit nějaký kov nebo bublající vodičku nebo plyn. Navíc jsem se nerada učila.

2/ Vzpomínáš na školu ráda?

Ani náhodou. Od první třídy se mi spolužáci posmívali a vydrželo jim to až do osmé. Učitelky byly nepříjemné a občas mě před třídou pěkně ztrapnily. Já jsem byla věčně uražená, k tomu ještě tlustá a brejlatá. Nikdo se mnou nechtěl kamarádit, pořád jsem musela za někým „dolejzat“. Měla jsem představu, že aby mě někdo bral vážně, musela bych být krásná, milá nebo aspoň génius v matematice. Víte, jaký to byl pro mě zážitek, když jsem se později dověděla, že mě Bůh miluje takovou, jaká jsem? Úžasná úleva.

3/ Vím, že pro Tebe je velmi důležité, aby Ti Bůh mluvil do života – ptáš se ho na radu, stojíš o to, aby Ti dával nápady. Jak to začalo?

Můj život se mi vůbec nelíbil. Toužila jsem po přátelství, ale špatní kamarádi mě naučili spoustu špatných věcí a byla jsem v nich až po uši, takže ti, co by mohli být dobrými kamarády se mi raději zdaleka vyhýbali. Kolikrát jsem kvůli tomu brečela. Byla jsem z nevěřící rodiny, nenapadlo mě hledat pomoc u Boha. Hledala jsem ji v přírodě, jezdila na vandry s trempíkama a chodila mezi jeskyňáře. Příroda byla pěkná, ale řešení žádné. Když mi bylo 16, oslovila mě maminka mojí spolužačky. Řekla mi, že mě Bůh miluje, že Mu na mě záleží. A jediné, co za to ode mne chce je, abych mu věřila. Věděla jsem, že je to příležitost, jak začít znova. Bůh mi nabízel život, ve kterém bylo všechno, po čem jsem toužila. Tak jsem to přijala. Opět jsem si sice vysloužila posměch spolužáků i mojí rodiny, ale Bůh mi nabídl sám sebe, jako nejlepšího přítele a přidal spoustu kamarádů mezi těmi, kteří Mu patří.

4/ Do Kroků píšeš Dobrodružství s abecedou (nejen), před tím byla na pokračování Sedmička. Jak dlouho jsi spolupracovala se skautem?

Asi jen 5 let, ale do toho období patří moje takzvané zážitky na celý život. Byla jsem plná ideálů o přátelství, o životních zásadách a chtěla jsem to někomu sdělit. Navíc, jak jsem se celé dětství snažila k někomu vecpat, nestihla jsem si užít takové to obyčejné hraní na indiány a pod.. A rozhodla jsem se to všechno dohnat. Jenže, když někdo v19ti sám běhá po lese s lukem a šípem, tak vypadá, že je zralý na blázinec. Když tam ale běhá s celým oddílem, tak je to normální. Skaut byl skvělé řešení. Jsem za to Bohu vděčná

5/ Koho máš doma – kdo k tobě patří?

Psa, děti a manžela. Manžel se jmenuje Víťa , děti Anežka (8let), Vítek (5let) a Vojtíšek(2roky)Pes se jmenuje Bára a je z nás všech asi nejrozumnější.

Ptala se Irena Zemanová, odpovídala Kateřina Rybáriková

Jsem moc ráda, že jsem se na jedné akci Dětské misie s Katkou seznámila, a že časopisu KROKY nabídla spolupráci, které si vážím. A výhodou je, že bydlíme blízko – tak jednou za roh.

Čí jsou to KROKY?

Představuji vám odpovědnou redaktorku Kroků Irenu Zemanovou.

Jsi v důchodu – ale co jsi dělala před tím?

Vystudovala jsem gymnázium a střední pedagogickou školu. Učit jsem nesměla, a tak jsem nastoupila do práce jako účetní. Potom jsem absolvovala ještě večerní průmyslovku s ekonomickým zaměřením a pracovala jsem jako technička.

Čím jsi chtěla být, když jsi byla ve věku čtenářů Kroků? Splnily se ti tvé sny?

Pán Bůh splnil všechny moje sny – ve své verzi. Chtěla jsem být učitelkou. Tou jsem se sice nestala na žádné státní škole, ale víc než čtyřicet let jsem učila ve škole jiné – v nedělní škole = besídce. Taky jsem tři a půl roku připravovala programy pro TWR – vysílání pro děti. Taky jsem 40 let jezdila s dětmi na různé prázdninové pobyty. Už několik let také učím učitele.

Ke které církvi patříš?

Chodím do Křesťanského sboru v Brně. K víře mě vedli moji rodiče, ale pro Pána Ježíše jsem se musela rozhodnout sama. Bylo mi tenkrát jedenáct let.

A kdo patří k tobě?

Manžela nemám, ale měla jsem čtyři děti v pěstounské péči. Teď už se raduju ze čtyř vnoučat. Patří ke mně ještě bratr s manželkou a synovec s manželkou a dcerou, se kterými bydlím v rodinném domě. No, ještě tam s námi bydlí i kočka Elsa.

Přináší ti práce v redakci Kroků radost?

Určitě ano. V souvislosti s časopisem jsem se setkala s velmi zajímavými lidmi, s lidmi, kterých si vážím, od kterých se učím. Většinou mi dělají radost dopisy od čtenářů. Mrzí mě, že nemám čas na všechny odpovídat.

Jak se takový časopis rodí?

S autory se setkáváme jednou za rok. Dohodneme se, kdo o čem – tematicky bude psát. Pak jim občas napíšu, hlídám termíny, abych všechny příspěvky měla včas, mohla se na nich udělat korektura, posílám je ke grafikovi. Ten je rozdělí na stránky, doplní obrázky a pošle do tiskárny. Tam pošlu objednávku a oni mě pozvou na konečnou korekturu. No a pak už jen připravíme poslední verzi databáze adres, na které se budou Kroky posílat a čekám, až mi časopis dovezou. Na to také čekají moje dvě kamarádky, které přijdou – někdy nám pomáhají i naše vnoučata a dva kusy a víc připravujeme na poštu. Jednotlivé kusy rozesílá podle našich pokynů jedna organizace.

Kdo všechno na časopise spolupracuje?

Je nás asi 20 asi z devíti církví, roztroušení po celé republice. Ještě, že je to internetové spojení. U těch čísel říkám asi. V dané chvíli to jistě vím přesně, ale ta čísla se mění, podle obsahu a článků.

Je něco, co ti dělá starosti?

Jsou to takové tři oblasti:! Hledat a poznat nové spolupracovníky, nová témata, která by čtenáře zajímala.! Jak zajistit propagaci a získat další čtenáře, za kterými by Kroky chodily se zábavou a poučením.!Zajistit finanční krytí vydávání a přimět ty, kdo objednali a zapomínají platit. Jsou i takoví křesťané a to mě ničí na těle i na duši.* Máš něco, co bys chtěla vzkázat čtenářům?Jako správná odpovědná redaktorka jim vzkazuju, aby byli našimi čtenáři i dál a časopis doporučili svým kamarádům. A děkuji jim za dopisy. A já děkuji Tobě za rozhovor.

Ptala se Bohunka Horská

OBSAH 6.ČÍSLA ROKU 2007

B – jako Betlém
Awana
Postava – pro detektivy
Muzikál ze střední
Velké osobnosti
Abeceda slušného chování
Píše vám AnKa
Co šeptal vítr – Skála a písek
Tim 2,2
Mistrovy kousky
Daniel ve lví jámě
Louskáčkovy oříšky
Naše otázky a Vaše odpovědi
Co nevíte o sobě -Sebedůvěra
Netopýrův netvorník – Liger
Plaveme proti proudu –Největší přání
13-tá komnata
Pro předškoláky
Zdraví Štěpán
Jmenuji se Daniel
Báseň
Filipovy trampoty

B – jako Betlém Ahoj, ahoj…Zdraví vás světoznámý cestovatel Alberto Pumpolini. Mým oborem jsou výpravy za poznáním a také cestování časem. Stroj času je můj vynález a když si zaplatíte, vezmu vás kam budete chtít. Ale co to slyším?„Půjdem spolu do Betléma, důu dlaj, důu…“ Aá, tak do Betléma byste chtěli. Já se podívám do Průvodce: Betlém,malé městečko v Izraeli 7 km od Jeruzaléma. Tak nasedat a na nic nesahat!

 

Postava – pro detektivy Měl jsem hodně nepřátel a musel jsem být opatrný. Všichni kolem mě byli podezřelí… Muzikál ze střední

Líbí se mi že…

Biblické principy?!! Abeceda slušného chování

CO NÁM Z PUSY VYCHÁZÍ
TO SE V SRDCI NACHÁZÍ

KDYŽ NEVĚŘÍTE – BIBLI

ČTĚTĚ EVANGELIUM MATOUŠE
OTEVŘETE 
MATOUŠ 12,34 Mistrovy kousky zvonkohra patří do rodiny nástrojů bicích stejně jako bubny,ale jsou to trochu vzdálení příbuzní.
Znáte nějakou zvonkohru? 
Naše otázky a vaše odpovědi Odpovídá Kamilka 13 let, Terka 14 let,
Adámek 6 let, Ládík 14 let Co nevíte o sobě : A proto se dnes pustíme do hledání kouzelného klíče k vlastnímu nitru a tím je sebedůvěra = sebevědomí Jmenuji se Daniel Milí kamarádi!
Jmenuji se Daniel a je mi dvanáct let. Určitě si teď myslíte, že jsem kluk. Ale v Izraeli,
kde žiji, je Daniel i holčičí i klučičí jméno. Velké osobnosti – Silvestr

Mít v rukou moc je mnohdy stejně těžká zkouška jako být pronásledován.

Silvestr se toho chopil úspěšně. Z jeho činů je znát rozhodnost. Co šeptal vítr – Skála a písek „Nesnaž se, písku, nesnaž. Mezi námi je veliký rozdíl. Já jsem pevná a když si chce někdo postavit dům, určitě to udělá na mě.
Protože základy ve skále, ty vydrží všechno.“ 
Netopýrův netvorník -Liger :„V tom je ten problém,“ odpověděl. „Chvíli se cítím jako lev a chvíli zase jako tygr.
A to se ve mně bije. Takže ani moji ošetřovatelé nikdy neví, co mě popadne.“
„Jejda, jejda,“ zakroutil jsem hlavou, …
 Plaveme proti proudu Největší přání: V první chvíli Darja prožívala obrovské zklamání a bolest.
Měla svou představu o „největším dárku“. Po tvářích ji tekly slzy a cítila se trapně,…
 13-tá komnata A BYLA SVATBA? Homosex… – Bisex… – Heterosex… Daniel ve lví jámě LOUSKÁČEK

Vánoční křížovka

Ježíš se narodil v Betlémě a co znamená název tohoto města se dozvíš z tajenky.

1.) Vzácný kámen – jinak.
2.) Co by nemělo chybět mudrcům?
3.) Jeden z darů pro malého Ježíše.
4.) Místo, kde dostali Marie a Jozef nocleh.
5.) Bytosti, které první oznámily narození Spasitele.
6.) Král, který v té době vládnul.
7.) Zvyk – jinak.
8.) Maminka Jana Křtitele.

OsmisměrkaCo přáli andělé lidem při zvěstování narození Ježíše pastýřům…? To se dozvíte po vyškrtání všech následujících slov z osmisměrky.
Drago, kra, mrakodrap, domino, rampouch, Golem, mír, Ind, rým, pór, mor, omyl, chrám, král,
Eman, kos, Ota, mok,Sára, ozón, kaz, rolničky, nikdo, očko, kůl, roky, dům, óda

M R A K O D R A P Ó R O
P R A O O R K Ý O O J Z
K N A M Z A E M M I O Ó
D N I Í P G O L E M A N
L N I R D O E M Y K O S
O I O D O O U L B R R S
Á K A Z M K Ů Ch R Á M Á
Y D K Ů Y K Č I N L O R
Ó O D V Ů A T O L E K A

KUDY-KAM?

Vydejte se s mudrci na cestu. Váš cíl se skrývá pod některým z X v rozích bludiště. Začněte dole u prvního otazníku a pokračujte v cestě podle otázek, na které odpovíte ANO.

 

Je to pravda, že…
1.) blboun nejapný je ryba…ANO nebo NE
2.) mezek je kříženec oslice a koně…ANO nebo NE
3.) latimérie podivná je pták…ANO nebo NE
4.) klokani při soubojích boxují… ANO nebo NE
5.) flétna je strunný nástroj…ANO nebo NE
6.) Eskymáci žijí na jižním pólu… ANO nebo NE
7.) velryba není savec…ANO nebo NE
8.) pštros umí létat…ANO nebo NE
9.) lenochod umí plavat… ANO nebo NE
10.) lež má dlouhé nohy…ANO nebo NE

Pro pozorné čtenáře
1/ Kdo dal městečku Betlém jeho jméno? 200 bodů
2/ Který svátek se v Izraeli slaví v zimě a jak dlouho trvá? 200 bodů
3/ Proč nemáme mluvit škaredě ani se nepěkně oslovovat –
uveď verš ze slova Božího. 450 bodů
4/ Je sebedůvěra a sebevědomí totéž? A co to je? 500 bodů
5/ Kdo jsou rodiče Ligera? 300 bodů
6/ Proč je 31.prosince svátek Silvestra? 250 bodů
7/ Co je dobré zapomínat a co si máme pamatovat –
uveď několik příkladů. 600 bodů

Celkem je možno získat 2.500 bodů

Skrývačky – města v Čechách
Pane Kráso, kolové tance byly dnes překrásné.
Starý kovář Roubec ková koně stále dobře.
V máji čínské krajky dám do čistírny.
Pohřbí Lina s dětmi toho mrtvého ptáčka hned?
Dáš-li rum Burkovic kočímu do kávy, bude rád.
Dědečka Chuchru Dimkův vzkaz velmi překvapil.

Za číslice dosaď písmenka
12,1,2,1,14,10,6,4,
11,10,2,13,1,7,3,2,3,10,1,14,1,10,6,5,
7,6,13,8,1,18,1,14,3,9,17,18,16,7,3,
18,3,14,12,11,13,15,16,14,3,13,1,2,16,7,3,

a=1 d=2 e=3 h=4 ch=5 i/í=6 j=7 k=8 l=9 n=10 o=11 p=12 r=13 s=14 t=15 u=16 y=17 z/ž=18

Milí čtenáři a luštitelé – moc vás zdravím!
Přeju vám i sobě, aby se vám luštění a louskání dařilo.
Jestli vás to v tomto roce bavilo, mě by velmi těšilo, kdybyste mi to dali vědět, v této vánoční době, aspoň malým psaním.
Chci vám radost udělat – ale nevím, jestli se mi to daří. Napiště mi, mladí, staří.
Tento malý dovětek přidává váš
Louskáček

 

 

LOUSKÁČEK z čísla 6/2007

Vánoční křížovka

Ježíš se narodil v Betlémě a co znamená název tohoto města se dozvíš z tajenky.

1.) Vzácný kámen – jinak.
2.) Co by nemělo chybět mudrcům?
3.) Jeden z darů pro malého Ježíše.
4.) Místo, kde dostali Marie a Josef nocleh.
5.) Bytosti, které první oznámily narození Spasitele.
6.) Král, který v té době vládnul.
7.) Zvyk – jinak.
8.) Maminka Jana Křtitele.

OsmisměrkaCo přáli andělé lidem při zvěstování narození Ježíše pastýřům…? To se dozvíte po vyškrtání všech následujících slov z osmisměrky.
Drago, kra, mrakodrap, domino, rampouch, Golem, mír, Ind, rým, pór, mor, omyl, chrám, král,
Eman, kos, Ota, mok,Sára, ozón, kaz, rolničky, nikdo, očko, kůl, roky, dům, óda

M R A K O D R A P Ó R O
P R A O O R K Ý O O J Z
K N A M Z A E M M I O Ó
D N I Í P G O L E M A N
L N I R D O E M Y K O S
O I O D O O U L B R R S
Á K A Z M K Ů Ch R Á M Á
Y D K Ů Y K Č I N L O R
Ó O D V Ů A T O L E K A

KUDY-KAM?

Vydejte se s mudrci na cestu. Váš cíl se skrývá pod některým z X v rozích bludiště. Začněte dole u prvního otazníku a pokračujte v cestě podle otázek, na které odpovíte ANO.

 

Je to pravda, že…
1.) blboun nejapný je ryba…ANO nebo NE
2.) mezek je kříženec oslice a koně…ANO nebo NE
3.) latimérie podivná je pták…ANO nebo NE
4.) klokani při soubojích boxují… ANO nebo NE
5.) flétna je strunný nástroj…ANO nebo NE
6.) Eskymáci žijí na jižním pólu… ANO nebo NE
7.) velryba není savec…ANO nebo NE
8.) pštros umí létat…ANO nebo NE
9.) lenochod umí plavat… ANO nebo NE
10.) lež má dlouhé nohy…ANO nebo NE

Pro pozorné čtenáře
1/ Kdo dal městečku Betlém jeho jméno? 200 bodů
2/ Který svátek se v Izraeli slaví v zimě a jak dlouho trvá? 200 bodů
3/ Proč nemáme mluvit škaredě ani se nepěkně oslovovat –
uveď verš ze slova Božího. 450 bodů
4/ Je sebedůvěra a sebevědomí totéž? A co to je? 500 bodů
5/ Kdo jsou rodiče Ligera? 300 bodů
6/ Proč je 31.prosince svátek Silvestra? 250 bodů
7/ Co je dobré zapomínat a co si máme pamatovat –
uveď několik příkladů. 600 bodů

Celkem je možno získat 2.500 bodů

Skrývačky – města v Čechách
Pane Kráso, kolové tance byly dnes překrásné.
Starý kovář Roubec ková koně stále dobře.
V máji čínské krajky dám do čistírny.
Pohřbí Lina s dětmi toho mrtvého ptáčka hned?
Dáš-li rum Burkovic kočímu do kávy, bude rád.
Dědečka Chuchru Dimkův vzkaz velmi překvapil.

Za číslice dosaď písmenka
12,1,2,1,14,10,6,4,
11,10,2,13,1,7,3,2,3,10,1,14,1,10,6,5,
7,6,13,8,1,18,1,14,3,9,17,18,16,7,3,
18,3,14,12,11,13,15,16,14,3,13,1,2,16,7,3,

a=1 d=2 e=3 h=4 ch=5 i/í=6 j=7 k=8 l=9 n=10 o=11 p=12 r=13 s=14 t=15 u=16 y=17 z/ž=18

Milí čtenáři a luštitelé – moc vás zdravím!
Přeju vám i sobě, aby se vám luštění a louskání dařilo.
Jestli vás to v tomto roce bavilo, mě by velmi těšilo, kdybyste mi to dali vědět, v této vánoční době, aspoň malým psaním.
Chci vám radost udělat – ale nevím, jestli se mi to daří. Napiště mi, mladí, staří.
Tento malý dovětek přidává váš
Louskáček

 

 

 

PRO RODIČE Vánoce většinou vnímáme jako svátky radosti, lásky, svátky rodiny. Často to tak jistě je. Na Štědrý den se všichni snaží být doma, společně jí, společně si rozdávají dárky. A na Štěpána se chodí na návštěvy. Je uklízeno, napečeno, uvařeno, můžeme se věnovat jeden druhému.
Ale mít čas pro druhého je důležité i v průběhu roku. Zvlášť děti potřebují, aby se jim rodiče nebo starší sourozenci věnovali. Vzpomeňte si, čím vás ovlivnili vaši rodiče. Jistě tím, co vám říkali, ale velkou měrou tím, jak žili, tím, co jste bezděky nebo vědomě s nimi prožívali.

Dnešní doba se vyznačuje tím, že máme mnoho možností a málo času. Zvlášť na sebe. Společně sledovat TV může být dobré, ale společně něco dělat, je víc. Časopis KROKY je také takovou příležitostí něco společně dělat, s něčím se sdílet. Můžete společně řešit úkoly a hádanky, navazovat na biblické i jiné příběhy a na to, co nám ze svého života píšou čtenáři.

Jsme rádi, že vám právě toto – jako jediný křesťanský časopis pro školáky u nás – můžeme nabídnout. Projděte se KROKY a zvažte, zda byste časopis nemohli doporučit dalším čtenářům ve svém okolí. Prosíme zvažte, zda je opravdu nutné odběr ukončit. Je velmi reálné, že pro malý náklad za vámi KROKY přestanou přicházet. Pro ty, kdo nepatří do větších sborů a nemají věřící kamarády by to znamenalo velkou ztrátu.Všechny stávající i budoucí čtenáře zdravím přáním:

„…v příštím roce jistým krokem správným směrem…“
za 20 dobrovolných spolupracovníků z 8 církví Irena Zemanová Dopisy od čtenářů 2010

Dobrý den, odhlašuji odběr časopisu Kroky od příštího roku, děti jsou již velké. Děkuji Vám za Vaši službu dětem, ale i nám rodičům. Přeji všem, kteří se na něm podílejí mnoho sil, inspirace a radosti při jeho tvorbě. A.J. 11/2010

Dobrý den, do naší školní družiny si pravidelně kupujeme Váš časopis Kroky a děti ho se zájmem přečtou od začátku až do konce.prosím, zda byste nám nemohli zaslat zdarma nějaká starší čísla na čtení. Předem děkuji a jsem s pozdravem. L.L., Vysoké Mýto 10/2010

Dobrý den, tímto bych chtěla poděkovat za naší rodinu za Váš časopis. Jsem ráda, že v naší zemi může vycházet takto zaměřený časopis, čteme ho celá rodina: syn Honzík má nejraději komiksy a fotopříběhy, dcera Anička nejraději poslouchá před spaním příběhy: Co vyprávěla mořská vlna, Netopýrek, Plaveme proti proudu a další poučná vyprávění. Synovi je 12 let a dceři je 10 let. VAŠE FOTOPŘÍBĚHY POMÁHAJÍ i mně při řešení některých problémů, které při výchově dětí nastávají. Díky za Vaši službu. Přeji Vám pěkné nápady. M.P.Praha 01/2010

Děkuji vám za časopis KROKY, který je velmi čtivý a pestrý. Jsem ráda, že přináší křesťanský pohled na svět a vztahy, a činí to pro děti pochopitelnou formou. Díky všem, kteří jednotlivá čísla připravují a přeji vám Boží moudrost a sílu do další práce. Matka dvou spokojených čtenářek. 01/2010

Vážená redakce, Váš časopis KROKY se mi moc líbí. Má fotopříběh, jsou v něm všelijaké historky a v nich není žádné vyvolávání duchů a tak. Také to je křesťanské. Nejlepší časopis, jaký jsem četla. 😎 Eliška, 11 let, 01/2010

Milí přátelé z Kroků. Moc děkuji za Váš nádherný a inspirující časopis pro děti, který si sama s chutí přečtu. Máme čtyři děti ve věku 17,15,11 a 5 let a Kroky nás provázejí už pěknou řádku let. Moc si přejeme, aby vycházely i nadále, modlíme se za Vás a žehnáme naplněním všech Vašich potřeb. Snažíme se aby Kroky našly cestu i do dalších nejen křesťanských rodin, čerpáme z nich i pro práci s dětma na besídkách a jsme moc rádi, že v té záplavě časopisů pro děti a mládež, které jsou ve světě a jsou mnohdy opravdu strašné, jsou Kroky světlem. Přejeme Vám hodně čtenářů a plnost Božího požehnání do Vašich životů. E.L., Opava 01/2010

Dopisy od čtenářů Časopis je moc důležitý zejména pro Filípka. Nakonec si ho přečte celá rodina včetně puberťáků a manžela.
– maminka čtenáře E.M. 9/2007

Milé Kroky, jsme moc rádi, že k nám docházíte. Jsme katolíci, ale vaše slova nás také hodně povzbuzují a čerpáme z nich sílu, naději a radost.
E.F. 11/2007

Zdravíme Kroky! Chci se s vámi podělit o radost, kterou prožívám, když sleduji svého 9-ti letého syna Davida, jak netrpělivě vyhlíží každé nové číslo Kroků. Také si časopisy velmi pečlivě ukládá mimo dosah svého ročního brášky, aby si je nechtěl „přečíst“ svým trhacím způsobem. Fandíme vaší skvělé práci pro naše děti!
L.K. 10/2007
Dobrý den,
připadám si trošku divně, ale tak už to občas bývá…. asi po dvou měsících od doby, co mi dcera sdělila, že už nechce časopis Kroky odebírat, za mnou přišel syn, že by ho chtěl odebírat -:)
Takže ruším, co jsem zrušila…. a s naším číslem 56369 posílám platbu za rok 2008 na váš účet.
M.Č. 1/2008
Vážená redakce,
protože považuji Vaši činnost za opravdu prospěšnou pro duchovní růst našich dětí, povzbudil jsem všechny rodiče v naší stanici AC, aby si pro své ratolesti objednali předplatné časopisu „Kroky“ na r. 2008. Moji iniciativu přivítali a s ní i to, že jim raději časopis objednám sám, protože i když se jim „Kroky“ líbí, tak mají potíže vyvinout aktivitu a objednat jej. Nejlepší by bylo, kdyby všechny časopisy chodily na moji adresu a potom je všem rozdám. Bude to pro vás méně pracné a také levnější na poštovném.
F.K. 1/2008

…Viděla jsem Váš časopis, a moc se mi líbí, že si s ním dáváte takovou práci. Sama mám ještě hodně malé děti, ale u nás ve sboru jsou dvě rodiny, které by si asi nemohly dovolit platit celý rok svým dětem něco podobného. Tak mě napadlo to předplatit jim, jejich děti to jistě využijí. Složenku tedy prosím zašlete na moji adresu…
P.K. 1/2008
LOUSKÁČEK z čísla 1/2008

Tento rok máme pro vás nějaké novinky.
Pár Louskáčkových oříšků se rozkutálelo po časopise takže několik úkolů najdete přímo u článků.

LOUSKÁČEK

Tento rok máme pro vás nějaké novinky.
Pár Louskáčkových oříšků se rozkutálelo po časopise takže několik úkolů najdete přímo u článků.

OBSAH 2.ČÍSLA ROKU 2008

Awana (celý článek)

Postava – pro detektivy (ukázka)

Báseň Jaro

Velké osobnosti – Albert Schweitzer

Podivný, sprostý holky

S dědou v lese

Ester, Mardokaj, Haman

Píše vám AnKa

Co šeptal vítr – Světlušky

Tim 2,2

Mistrovy kousky

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Naše otázky a vaše odpovědi

Archeolog Kuba

Dopis z Izraele

Netopýrův netvorník – Krtek

13-tá komnata

Zdraví Štěpán

Pro předškoláky

Ester a Haman – vymaluj si

Vítek a ti druzí

V nebi i v Awaně se radovali

Ztratil jsem klíče. Dokonce vím, kde mi asi vypadly. Jel jsem na kole a myslel si, že zvuk, který jsem zaslechl, zněl jako přejetá plechovka od nápoje. Netušil jsem, že mi z kapsy vyklouzl svazek klíčů a vydal podobný zvuk. V jízdě jsem se ještě otočil, ale zdálky to opravdu vypadalo jako plechovka. Kdo by se vracel ke „zmačkanému plechu“! Problém byl v tom, že na karabince nebyly jen tak obyčejné klíče, ale mezi jinými i klíč od auta. Jediný klíč od auta, který vlastním, včetně centrálního dálkového zamykání. Naše auto se tím pádem stalo nedobytným. Ale jen pro mne. Představa, že nepoctivý nálezce chodí po sídlišti a zkouší dálkovým ovladačem odemknout každou Hondu, kterou vidí, mi pokoje nepřidávala.

Vrátil jsem se na místo, kde jsem přejel domnělou plechovku, ale nikde ani stopy. Hledali jsme podél celé trasy, ptali se v obchodech, zda tam někdo nenechal nalezené klíče… marně. Nepopíšu vám ten strašný pocit, že kvůli jednomu jedinému lehkomyslnému zaváhání z pohodlnosti, jen proto, že se nechcete kousek vrátit a přesvědčit se, může trpět celá rodina. Prosil jsem Pána, aby mi odpustil moji lehkovážnost. S rodinou jsme se modlili, aby nám Pán Bůh nějakým způsobem pomohl. Bůh nám dal myšlenku, abychom se zeptali na ztrátách a nálezech. Ani jsme netušili, kde u nás ve městě něco podobného máme. Zcela zdrcení jsme doma vyhledali telefonní číslo a na druhém konci linky se ozvalo: „Vy máte ale štěstí, právě dávám na internet, že se našly klíče od auta…“ Ten pocit úlevy a vděčnosti k poctivému nálezci bych vám přál zažít! Ze samé radosti jsem hned všem rodinným příslušnicím, které mi pomáhaly hledat, koupil kytky.Hned jsem si uvědomil, že podobný příběh o ztracených a nalezených věcech vyprávěl Pán Ježíš farizeům, když mu vyčítali, že se nějak moc zajímá o hříšníky. „Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ (Lk 15,10) A také jsem si vzpomněl na dva klučiny, kteří v minulých třech týdnech přijali na Awaně Pána Ježíše jako svého Spasitele. Oba po tom toužili tak, že byli celí nedočkaví, až to budou smět učinit. Oba byli osloveni tématem: kniha života v nebi a oba čekali celý týden na další schůzku Awana klubu, aby si o tom mohli se svým vedoucím promluvit. Už to svědčí o jejich touze nechat se Ježíšem nalézt a do té knihy zapsat. Slyšet o jejich radosti po tom, co se domodlili modlitbu pokání a prosbu o přijetí, bylo pro nás vedoucí až přemáhající. Nikdy jsem nezažil dítě, které by samo od sebe, aniž by mu někdo něco předem říkal, prohlásilo, že se cítí tak lehce, že má chuť lítat, a že má takovou radost, že by to chtěl povědět všem dětem na klubu. Dnes, když se našly moje klíče, jsem měl podobnou radost také. Radost toho kluka však byla radostí andělů Božích nad jedním hříšníkem, který činil pokání.
Stejnou radost vám přeje váš kazatel Radek Kalenský,
misionář Awany v ČR

radomir.kalensky@awana.org

www.awana.cz Detektiv Ahojte, víte jak se hrají šachy? Každá figurka má svou přesně určenou dráhu, kudy se může pohybovat. Král může všemi směry, ale vždy jen o jedno políčko, královna může také všemi směry, ale třeba i o celou řadu. A její tah dokáže figurkami pořádně zamíchat. Budu vám vyprávět příběh ze života jedné královny….Krále asi ani nenapadlo, co svým krátkozrakým tahem vyvolá…Teď byla na tahu královna….Takže král se nejdříve rozčílil a pak se poradil s mudrci a došlo mu, že je v pěkné šlamastyce a musí něco udělat. Byl zase na tahu a vyšachoval královnu ze hry ven…. Jméno této hrdé královny vám napoví příběh královny, která nastoupila na její místo.
Dobré pátrání přeje Danka
 ALBERT SCHWEITZER A NAUKA ÚCTY K ŽIVOTU

ALBERT SCHWEITZER (*14. ledna 1875 – 4. září 1965)

– francouzský teolog, filosof, varhaník a lékař,
– nositel Nobelovy ceny míru z roku 1952,
– zakladatel nemocnice v africké Lambaréné (Gabun). Einstein o něm řekl: „Schweitzer je velký tím, jak bojuje s bezcitností a chladem všude, kde vidí pro člověka sebemenší naději.“

Schweitzer je pro nás příkladem:
– v zakořeněnosti v Bohu,
– v žití prostého života ve službě,
– v odvaze a nezávislosti na mínění druhých,
– ve spolupráci a pozorném zacházení se vším kolem nás.
Ukazuje svým životem, jak a v čem můžeme změnit a zlepšit naše vztahy k sobě, k jiným lidem, k přírodě a k Bohu.

Albert Schweitzer řekl:„Kde je v lidech světlo, tam z nich taky vyzařuje.“

hodně Boží síly přeje Danka

více v časopise

PODIVNÝ SPROSTÝ HOLKY recenze

PODIVNÝ SPROSTÝ HOLKY

AMERICKÝ FILM

Z PROSTŘEDÍ STŘEDNÍ ŠKOLY

O čem film je? Cady Heronová (hraje ji populární Lindsay Lohanová) jde ve svých 16 letech poprvé do školy. Až do této chvíle žila se svými rodiči-zoology v Africe a učila se doma. Naivní Cady se

Proč o něm píšeme v křesťanském časopise ….

…. když na něm není nic dobrého? Především proto, že je velmi rozšířený a oblíbený mezi mládeží. Mnohé dívky jsou z tohoto filmu doslova „PAF“ a berou si příklad z obou hlavních hrdinek. Není však o co stát, protože:

Doporučujeme!!! Nikoliv však vám děvčata a kluci, ale vašim maminkách a tatínkům. Je načase, aby vaši rodiče nahlédli třeba prostřednictvím tohoto filmu, do (zatím) amerických škol. A také do vašeho myšlení a do myšlení tohoto světa. Aby pochopili v čem se vy, jako děti, nacházíte. A aby pochopili, kam se posunul svět za těch pár let, co oni opustili školní lavice. U sledování dalších filmů se těší na setkání

teta Míša S DĚDOU V LESE „Dědo, už jsme zase jen my dva spolu. Mohl bys mi něco povídat jako minule?“
„To bych moh´, ale řekni, co by tě zajímalo, o čem by tom mělo být?“
„Jsme v lese, tak třeba něco, cos zažil v lese. Jo, a měls nějaký talisman?

Talisman ne, ale kapesní nožík. To byla věc, kterou jsem jako kluk pokládal – a dodnes pokládám – za užitečnou.

Sloužil mi k vyřezávání, louskání lískových oříšků, čištění hub, kuchání ryb, krájení jídla, prostě, je to věc pro správného kluka potřebná.
Několikrát se mi stalo, že jsem …. více v časopise ….„Dědo, ta tvoje maminka, to je vlastně moje prababička, to byla ale hrdinka.“
„No, ona byla vůbec statečná žena.“
„A my můžeme chodit na ryby normálně, protože máme rybářský lístek.“
„To jsem rád a už se těším.“
vzpomíná děda Míla CO ŠEPTAL VÍTR – SVĚTLUŠKY Na nebi dohořívaly poslední paprsky červencového slunce a voňavá louka vedle ještě voňavějšího lesa se ukládala ke spánku.

Foukal jsem ukolébavku malým kytičkám těsně předtím, než se zavřely a usnuly. A pak nastala tma….

…. Co s nimi? Dostal jsem nápad. Vyletěl jsem ven, pořádně se nadechnul a fíííííííí! Už listí svištělo pryč z domečku. To bylo překvapení.
Světlušky poplašeně vylétly a rozhlížely se, co se to děje. Hned jsem jim začal domlouvat…

…Netrvalo dlouho a přes louku se vytvořil v trávě světelný pás zelenožlutých hvězdiček, které označovaly bezpečnou cestu.
A nad loukou poletovali samečci a snažili se ze všech sil, aby trefila i malá zvířátka. Do lesa se vrátila radost….

… Zvířátka beze strachu sledovala světelnou stopu a v bezpečí se dostala na druhou stranu.
A já jsem se unavený, ale šťastný, mohl vrátit ke své práci ovívání spících stromů.
Ještěže si světlušky daly říct, viďte?

Váš větřík Všudyfoukal MISTROVY KOUSKY Nástroj, který nepřeslechnete! A pokud náhodou ještě pořád někdo netuší, o co by mohlo jít, tak poslední nápověda vám určitě pomůže: tenhle nástroj se zalíbí všem, kdo mají rádi něco blýskavého, lesklého – vypadá totiž jako zlatý nebo stříbrný, a když na něj někdo umí pořádně hrát, vydává samé „stříbrné a zlaté tóny“.

…Ano správně – je to TRUBKA. Taky se jí říká trumpeta, což je jen trochu jiný název, který vznikl z italského slova trompette. Tak totiž trubku nazývají Italové….

…Na trubku uměl výborně hrát muzikant, který se jmenoval Louis Armstrong /čti luj armstrong/. Měl černou pleť a kromě toho, že byl opravdovým mistrem ve hře na trubku, zpíval zvláštním chraplavým hlasem, který se do jazzu moc dobře hodí….

…Ale trubku uslyšíte i ve velkém orchestru. Jednu z nejtěžších skladeb pro trubku napsal známý barokní skladatel Johann Sebastian Bach. Jmenuje se Braniborský koncert č. 2 F dur a tahle skladba svědčí o tom, že už dávno dávno před námi uměli muzikanti napsat a zahrát opravdový „nářez“.J

…… A konečně – ptáte se, jestli trubku najdeme i v Bibli? Najdeme. Objevuje se tam dokonce na mnoha místech, i když tehdy vypadala úplně jinak než dnes.
Byl to vlastně dlouhý roh se zahnutým koncem – říkalo se mu šófár…. Protože my lidé se velmi podobáme hudebním nástrojům a všichni jsme
součástí toho velkého lidského orchestru, určitě jsou mezi vámi i takoví, kteří jsou jako trubky. A tím teď vůbec nemyslím tu nadávku, když někdo druhému říká „ty troubo“ nebo „ty trumpeto“. J

Možná jsou někteří z vás mezi ostatními hodně nápadní – všude je vás plno, rozmyslete, jak se budete chovat, co říkat, co vymýšlet.
Nikdy se nepovyšujte nad ostatní „tiché nástroje“. Pamatujte na to, že bez nich by vaše společná hudba nikdy nebyla dobrá.

A tak přeji vám všem „trumpetám“ dobrý, jasný a čistý zvuk – tedy dobrá slova, jasnou mysl a čisté svědomí! Ať vám to hraje! To vám ze srdce přeje

Petra redaktorka dětského pořadu Kormidlo vysílaného na Radiu 7 www.radio7.cz NAŠE OTÁZKY – VAŠE ODPOVĚDI

Ahoj všichni! Na tohle číslo Kroků jsme si vybrali poměrně obtížné téma:

Ochrana přírody a životního prostředí – kácení deštných pralesů. Globální oteplování, ozonová díra, tání ledovců, to vše je způsobeno tím, jak se lidé k přírodě chovají.

Na naše otázky nám tentokrát odpovídali:
Adélka- 10 a půl roku (A1), Adámek- 7 let (A2), Martin- 21 let, Daniele- 34 let (Brazílie)

1.Myslíš si, že člověk má vliv na konec světa?
2. Je podle tebe důležité dbát o životní prostředí?
3. Co si myslíš o startu raket do vesmíru?
4. Jak velký vliv mají podle tebe na životní prostředí velké tepelné elektrárny a jejich komíny?
5. Co si myslíš o kácení deštných pralesů 6. Přispívají podle tebe zvířata ke zdravé biosféře
7. Pomáháš i ty nějakým způsobem zlepšovat životní prostředí?

Lidé mají na toto téma většinou stejné názory, a tak mě napadá otázka, proč se stav životního prostředí stále zhoršuje.
Budu rád, když o tom budete přemýšlet a těším se na další otázky a odpovědi.

Ládík a €wik

více v časopise ARCHEOLOG KUBA – Ovečky v prázdné hrobce Ahojte holky a kluci. Chodím do dětského klubu Ovečky.

Jednou si pro nás teta Katka připravila dobrodružnou hru na archeology. Nejdřív jsme si povídali o tom, co se děje s člověkem po smrti….

…Pak se zeptala: „Ví někdo, kdo to jsou archeologové?“ Přihlásil se pětiletý Vojtíšek: „To jsou ti, co vykopávají kosti dinosaurů“. „No, výborně!“ povídá teta, „a taky hledají všechno, co pochází ze starých dob, zbraně, šperky, nádobí. Protože je důležité vědět, jak lidé žili před mnoha lety. A nejvíc se toho najde právě v hrobkách.“ A pak se nás ptala, jestli jsme slyšeli příběh o Pánu Ježíši. Jak ho vojáci zatkli v Getsemanské zahradě a jak ho potom Židé nechali ukřižovat. Pán Ježíš na tom kříži umřel a jeho duch šel k Bohu. Tělo sundali a jeho přítel, Josef z Arimatie, ho uložil do své hrobky ve skále. Vchod do toho hrobu pak zavalili velkým kulatým kamenem a nechali hlídat.„Tak děcka a my si dneska zahrajeme na archeology a budeme tu hrobku hledat, abychom se dověděli, jak to s Ježíšem bylo dál.“…

…Teta Katka nám ty pruhy plátna uvázala kolem hlavy, takže jsme vypadali, jako nějaký karatisti. Pak jsme šli na koberec, kde si vždycky povídáme důležitý věci. Vrátili jsme klobouky a baterky a teď jsme pro změnu zase byli bojovníci…. Ježíš byl největší bojovník, protože přemohl smrt. Přemohl to, čeho se nejvíc bojíme. I nám může dát nový život – život v Boží síle….

…. Stáli jsme tam jako komando Božích bojovníků připravených k boji. Na hlavě čelenku s nápisem JEŽÍŠ ŽIJE! „A co nám teď můžou všichni zloduši a našeptávači? Nic nám nemůžou! Protože máme nový život v Boží síle. A tento vítězný život nikdy nekončí….

… Teta Katka nás ujistila, že je to napsané v Bibli. Myslím, že je to nějak takhle: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný“ J 3,16 Ještě jsme zazpívali písničku „Věřím, že Bible….“, a pak jsme se vydali hledat další poklad. Jedna hodná maminka nám na tajné místo schovala pytlík bonbónů. Odcházel jsem domů, s čelenkou na hlavě s bonbonem v puse, a říkal si, „Co asi bude příště?“

Váš Kuba z Oveček DOPIS Z IZRAELE ….celý dopis v časopise Milí kamarádi!

……Nebudete mi to věřit, ale v Izraeli se tento rok přesně na vaše Velikonoce slaví purim. A pesach – židovské Velikonoce, připadají až na 19. a 20. dubna.

Pán Ježíš samozřejmě slavil židovské Velikonoce a jak pak křesťané to datum posunuli, na to se musíte zeptat rodičů, to vám nevysvětlím. V každém případě to dnes vypadá, jako by pesach a Velikonoce neměly vůbec nic společného, a to je divné. Nejdřív vám tedy napíšu, co jsou svátky purim…..

Před svátky se na každém rohu prodávají kostýmy a sladkosti. Převlékáme se proto, že došlo k té velké proměně, že Bůh změnil starosti v radost a dal místo smutku pohodu. Purim je opravdu…

S jarním pozdravem Daniel NETOPÝREK úryvky z článku Houpal jsem se zavěšený na větvi jednoho nevysokého stromku nad mokřinami někde v Kanadě a odpočíval.

Pode mnou se líně převalovalo slepé rameno řeky,…

… Copak to je? Že by nějaká vodní myš? Jenže pak se na chvíli vynořilo něco podivného a růžového, co vypadalo jako malá chobotnička, chvělo se to a funělo. Málem mi vypadly oči z důlků. Jejda, co to je za podivné stvoření? Chtěl jsem na to zavolat, ale zmizelo to opět rychle pod vodou. Tohle musím vypátrat….

„Hej, ty, počkej na mě, chci si popovídat.“ Volal jsem a rychle přistál poblíž. Ale.. vždyť to vypadá jako krtek! Stejná hlava, stejná očička, co skoro nevidí, přední tlapky jako lopaty, sametový kožíšek… Jen ten dlouhý štětinatý ocas a podivná chapadla přilepená na jeho nose mi neseděly. „Tak, co jsi zač?“ pískal jsem na něj…

…Začal se smát. Už jste slyšeli krtka jak se směje? Tak ani nechtějte……“Jsem krtek hvězdonosý. Kolem čenichu mám 22 chapadélek, vlastně hmatových výrůstků. A těmi si pod zemí hledám baštu. Takové ty dobrotky jako žížalky a různý hmyz.“ „Jo ták. Tak žádná chobotnice či nějaká příšerka, co ti chce sežrat nos. Ale co jsi dělal pod vodou? Ještě jsem neviděl krtka, který…“ přerušil mne. „Jó, potápění, to já mám moc rád.“ Uznale jsem pokýval hlavou. „Tak ty umíš čichat i ve vodě! Paráda! A co ještě umíš?“ „No..,“ trochu stydlivě se zavrtěl, „se vší skromností, říkají o mně, že jsem nejrychlejší strávník na světě. Za pouhou vteřinu zjistím až 12 objektů, která jsou pod zemí. A trvá mi jen 8 milisekund, než přijdu na to, jestli jsou některá k jídlu. A jestli ano, hned je slupnu. To je fofr, co? Lidské oko to ani nezaznamená.“ „Počkej, počkej, to nemyslíš vážně? Jako savec bys vůbec neměl mít takovou nervovou výbavu.“

……„Ale mám.“ Pokračoval. „Nedávno mě tu zkoumal jeden takový vědec a pořád se podivoval a říkal, že prý jsem na samé hranici možností. Že mám tři mozková centra určená pro zpracování hmatových podnětů. Ostatní savci jen dvě, víš?“ „To tedy nevím.“……

Trochu jsem vzduch vyfoukl a pak nasál a.. málem jsem se utopil. Vystřelil jsem nahoru jako blesk. Letěl jsem a prskal a sliboval si, že už takovou hloupost neudělám. Nejsem žádný hvězdonosý krtek, ale netopýr. Pochybuju, že bych se přeučil na šňupání pod vodou. To bych se dřív utopil a nestačily by mi ani milióny let. Můj radar mi úplně stačí. Tak zase někdy příště.

Ahoj!

Váš Netopýrek

ČTENÍ PRO TEENAGERY – ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI Ahóóój, ahóój, ahóój!Plním své sliby a dnes tu mám něco pro vás – KLUCI!!

Abyste se i vy mohli lépe poznat. JAK POZNÁM, ŽE SE ZE MĚ STAL „PUBERŤÁK“!

Minule jsme si řekli něco o tom, co je to vlastně ta PUBERTA.Připomeňme si, že děvčata se…… více v časopise ´

Milí kluci, přeji vám pohodovou pubertu. A když si nebudete vědět rady,
obraťte se na své rodiče nebo na někoho, komu můžete důvěřovat. Jistě vámrádi pomohou. A jaké téma nás čeká příště? Budeme si povídat „o sexuální přitažlivosti“.

zdraví teta Míša ZDRAVÍ ŠTĚPÁN Ahoj kluci, ahoj holky

,…..Mám teď zánět středního ucha. Ze začátku nemoci mě to strašně bolelo. A než zabraly kapky, tak to bylo „hustý“.
Ale znovu se osvědčil lék nad všechny léky – v noci jsem byl za mamkou a společně jsme se modlili.

Pak jsem mohl alespoň usnout. ….. celý článek v časopise

Zdraví vás Štěpán PRO RODIČE V průběhu roku jsou dny, na které se těšíme, přemýšlíme o nich.

Těšíme se na to, co zažijeme, s kým se setkáme, na dárky, které dostaneme nebo třeba darujeme. Ale jsou také dny, o kterých předpokládáme, že se nebudou ničím lišit a splynou se všedností a šedostí mnoha dnů předešlých. A jakoby nám na nich nezáleželo. Jenže – to je velká škoda. Každý den můžeme prožít něco hezkého, udělat radost sobě nebo jiným. Takových dnů zrovna několik jsem prožila začátkem dubna. Bylo po velikonocích, vyjde další číslo KROKů, přede mnou několik cest, návštěv – prostě pravidelný cyklus povinností. A do toho zpráva: 1.4. můžeme ohlásit spuštění nových webových stránek Kroků.

Na tento den jsem se těšila a ho vyhlížela už víc jak rok, i když jsem datum neznala. Pro zavedení funkčního webu jsme podnikali různé kroky, hledali cesty, jak ho zajistit. Stále něco bránilo tomu, aby příprava a zajištění probíhalo hladce. Několikery dveře se jakoby otevíraly, ale zavřely dřív, než jsme vešli. Ještě nemáme úplně vyhráno, ještě čeká hodně práce, (třeba aby se doplnil chybějící archiv), ale koleje jsou položeny, můžeme vyjet. Doufám, že se vám budou stránky líbit a budeme rádi, když je navštíví i budoucí čtenáři KROKů.

Někdy se nám zdá, že čekáme a vyhlížíme a přání se nám neplní. A jeho splnění by přece prospělo nejen nám! „Co mám ještě udělat?“ „Důvěřuj Hospodinu…“ Přísl.3,3-6 Hodně radosti i ve všedních dnech přeje všem čtenářům

Irena Zemanová OBSAH 3.ČÍSLA ROKU 2008

Awana

Postava – pro detektivy (celý článek)

Báseň Svatojánek

Plaveme proti proudu

Velké osobnosti – Petr Chelčický

S dědou v lesoparku

Vymalujte si Nehemiáš

Píše vám AnKa

Co šeptal vítr – Zahrada

Tim 2,2

Mistrovy kousky

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Naše otázky a Vaše odpovědi

K čemu jsou ovečkám ručičky

Dopis z Izraele

Netopýrův netvorník – Malí parašutisté

Třináctá komnata

Zdraví Štěpán

Pro předškoláky

Jak se dělá Bible

Vítek a ti druzí

POSTAVA PRO DETEKTIVY – Prohlédni, bratře

Pán mi řekl, že mám jít, a tak jdu. Perou se ve mně různé pocity. Mám jít za mužem, který likviduje a zatýká mé bratry? Mám mu po­moct? Ale Pán by mě k tomu muži přece neposílal jen tak. Určitě má k tomu nějaký důvod.

Co když mu pomůžu a on mě hned potom zatkne? Nebo rovnou za­bije?

Ještě kousek a budu v Přímé ulici. Vím, kde bydlí Juda. Znám Judu, nevzal by pod svou střechu zrádce. Ale… Co když ho ten chlap donu­til?

Než jsem se vydal na cestu, modlil jsem se: „Pane, slyšel jsem o tom muži od mnoha lidí, kolik zlého napáchal. Má v ruce papír, který ho zmocňuje zatknout všechny, kdo vzývají tvé jméno.“ Čekal jsem, že mě Pán nepošle do rukou vraha. On mě ale ujistil, že ten muž bude Jeho vyvolenou nádobou. Překvapila mě slova Pána, když mi řekl, že muž, který zatkl tolik lidí pro Jeho jméno, ponese právě tohle jméno pohanům, králům i Izraeli.

Vcházím do Judova domu a hledám toho muže. Pokud mu důvěřuje můj Pán, pak se za něho budu modlit beze strachu. Pokládám ruku na sle­pého člověka, tak, jak mi Pán řekl.

„Bratře, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě po­slal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem Svatým.“

Ten muž na mě ihned pohlédl. V jeho očích nebyla nenávist. Tenhle muž byl skutečně mým bratrem v Pánu. Všechna nejistota ze mne spadla. Podíval jsem se mu zpříma do očí a prorokoval o tom, co ho čeká. Pak jsem ho poplácal po zádech. „Tak co tu otálíš?“ povzbuzoval jsem ho. „Jdi se pokřtít, smyj hříchy a vzývej Pánovo jméno!“ A on to udělal.

Kdo a za koho se šel modlit?

Zdena Sedláčková

PLAVEME PROTI PROUDU – Olympiáda ze zeměpisu

…Před cestou do Brna mu maminka kladla na srdce, aby se především mod­lil a aby myslel na to, že před Bohem má stejnou cenu ať vyhraje nebo prohraje. A Radek jí slíbil, že se před začátkem určitě pomodlí a poprosí Pána Boha, aby mu pomohl.
Po návratu domů byl Radek celý napjatý. Výsledky měly být druhý den na internetu. Ráno brzo vstal a znovu hledal, jak vlastně dopadl. Ale ni­kde nic. Musel jet do školy. Celý den se mu neuvěřitelně táhl. V hlavě mu znělo jenom: „výsledky, výsledky, výsledky“.
I maminka během dopoledne zabrousila na internet a její hledání do­padlo stejně beznadějně jako Radkovo. Ale jejímu pozornému oku neu­nikla mailová adresa, na které…

teta Míša

VELKÉ OSOBNOSTI – Petr Chelčický

Motto: „Milujte své nepřátelé a dobrořečte těm. kdo vás proklínají dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás utiskují a protiví se vám.“ /Ježíš Kristus, ev. Mt. 5,43/
„ Jestliže, by hladověl ten, kdo tě nenávidí, nakrm jej chlebem a jestliže by žíznil, napoj jej vodou.“ /Bible, Přísloví 25,2l/

S DĚDOU V LESOPARKU

…Martinka se najednou zeptala: „Dědečku, naučíš mě všechno, co víš?“ „Ano, když budeš chtít.“
A na tomto jediném slovíčku to záleží: Musíš chtít! Co se chceš naučit nového, co chceš dělat, prožít a poznat během těchto prázdnin, záleží hodně na tobě. Připomíná mi to situaci, když s autem přijedu na kruhový objezd. Z něho vede několik cest a je na mně, jaký cíl mám před sebou, kterou si vyberu. Víš, máš kama­rády a taky si spolu povídáte a něco děláte.
Zkuste si nakreslit takový kruhový ob­jezd a popište si cesty, které z něho vedou:
nicnedělání, učení se nějakému jazyku, poznávání života zvěře, která žije v mém okolí, poznávání stromů, ptáků, rostlin, Pc hry, četba a podobně. Možná, že byste si mohli nakreslit i to, jak cesty pokračují -třeba jsou kousek dál ještě nějaké odbočky -a hlavně, kam vedou. Některá dokonce může být „slepá“ – pro život na nic, budeš se mu­set vracet….

vzpomíná děda Míla

CO ŠEPTAL VÍTR – Zahrada

…Jenže jednou si všimnul, že jeden lístek je takový žlutý. No co, myslel si, to bude asi tím, že má málo vody a rostlinky více zalil. Ale druhý den tam byly žluté lístky dva. V nějaké knize se dočetl, že to mohou být škůdci, ale že nejsou této rostlince moc nebezpeční, protože rychle roste a škůdci ji nestihnou moc ublížit. Tak mávnul rukou, že to bude dobré a šel dě­lat něco jiného. A pak dva dny neměl na rostlinky čas. Říkal si, že zalité jsou dost, protože pršelo, tak co by tam chodil každý den. Má dost další práce.
Ale jaké bylo jeho překvapení, když tam třetí den přišel. Většina listů žlutých, některé flekaté a se­schlé.. zhrozil se. A když se pořádně po­díval, uviděl, kdo za to může. Malinké černé a oranžové tečky, jak běhají po listech. Došlo mu, že…

Váš větřík Všudyfoukal

MISTROVY KOUSKY – Prázdninový hudební nástroj

… – co jiného by to mohlo být než kytara. Je na ní báječné, že když …

… I v Bibli se objevují loutny a citery a jsou to právě předchůdci dnešních kytar, které v dnešní podobě existují až od 19. století. Možná jste i vy tak trochu jako kytara – umíte zahrát sólo, ale taky umíte doprovodit svými akordy ty ostatní a udělat dobrou pohodu. . Umíte ve správnou chvíli odhadnout, kdy je třeba neprosazovat sám sebe, ale doprovázet druhé. V pravou chvíli se stáhnout do pozadí, aby mohl vyniknout i ten druhý. A to je velké umění. Ještě větší než umět hrát mistrovsky na kytaru.

Přeji vám krásné prázdniny!

Petra redaktorka pořadů Rádia 7

NAŠE OTÁZKY A VAŠE ODPOVĚDI

Milí čtenáři,
konec školního roku se pomalu plíží,
a prázdniny se kvapem blíží,
pomalu nastává léto,
škola končí – to je nám ale líto :-),
včelky budou sbírat pyl,
naše téma je zdravý životní styl.

  1. Jakým způsobem se staráš o svoje tělo?
    2. Co si myslíš, že je pro tvůj zdravý životní styl důležitější: správná strava, nebo udržování tvé fyzické kondice?
    3. Čím přispíváš ke svému zdravému životnímu stylu?
    4. Věnuješ se nějakému sportu?
    5. Zajímáš se o svůj jídelníček, nebo sníš úplně všechno?
    6. Staráš se nějakým způsobem o svůj psychický stav?
    7. V kolik hodin chodíš spát? Myslíš si, že to má nějaký vliv na tvůj správný životní styl?

Tentokrát nám jako zahraniční host odpovídala Anička z blízkého Slovenska, které je 13 let. Ostatní odpovídající: Karolína – 14 let, Jana – 14 let, Adam – 7 let.

K ČEMU JSOU OVEČKÁM RUČIČKY

…To jsem nevěděl, že Bible je i o takovejch normálních věcech, jako je poslouchání. Naše plastelínové ručičky vypadaly dost divně. Byly šišatý a některý vypadaly jako ploutve nebo drápy. No, moc se nepovedly. Pak jsme znovu zazpívali Mám ruce na tleskání a znovu jsme ukázali ručičky. Teta Katka nám prozradila, že naše ruce, jsou jediný ruce, který má Pán Bůh na tomto světě a že když ho posloucháme, tak tady na světě děláme Boží práci. Třeba když chce Bůh pohladit Sárinku, tak k tomu může použít ty naše ručičky. Když chce ulehčit mojí ma­mince uklízení, tak k tomu má ty moje ruce. Začal jsem si ty svoje ručičky pozorně prohlížet. Tý, jo!

Tyhle ruce můžou dělat Boží práci. To si nás Pán Bůh asi cení, když nám svěří tak důležitý věci.

Teta Katka si nás zavolala na koberec a zeptala se: „Co by nikdy neu­dělala Boží ruka?“…

Váš Kuba z Oveček

DOPIS Z IZRAELE

…Teď se s kamarády moc těšíme na čtvrtek večer. Blíží se svá­tek „Lag baÓmer“ to znamená, že se všude budou konat táboráky. Měli byste to vidět: po celém Jeruzalémě, v každém parku a přírod­ním zákoutí hoří ohně. Všude projíždějí hasiči a policisté a jsou ve střehu, aby se nikomu nic nestalo. V domech se musí pečlivě zavřít okna a v žádném případě nezapomenout venku pověšené prádlo.

Moje maminka byla na táboráku už včera i předevčírem se školkou a školou. Pro malé děti se totiž posezení kolem ohně koná s rodiči třeba i pár dní předem. Já ale půjdu na táborák samostatně s kamarády. Dřevo sbíráme, kde se dá. Palety ze stavby, ulámané větve se stromů, vyhozenou židli.

Ke svátku „Lag baÓmer“ se váží různé tradice. Zapalováním ohňů si Izraelci při­pomínají…

Pozdravuje Vás Daniel

NETOPÝRŮV NETVORNÍK – Malí parašutisté

… „Hej ty!“ Zavolal jsem na něj. „Jak to, že jsi zase nahoře, když jsem tě viděl padat dolů?“ Vypadal, že se směje. „Jejda netopýrku, ty to nevíš?“ „No, to nevím, ještě jsem se s vaším druhem nesetkal.“ „Aha, tak já ti to vysvětlím. My nespadneme až na zem, ba ne. Jak letíme, uděláme otočku na záda a pěkně si kormidlujeme zpět ke kmeni stromu. A tam všema.. kolik jich jen mám? Aha! Šesti nohama se chytíme kůry a tradáá! Hezky zpátky nahoru.“ „Cha, to ti teda nezbaštím. Možná to zvládnete jeden nebo dva, ale že byste byli takoví letci všichni?“ „Hele. věř tomu,“ nedal se ten s tím tykadlem. „My ti to předvedeme.“ „Mo­ment, tak to ne.“ Opáčil jsem rázně. „Jak asi po­znám, že jste to ti samí, co sko­čili, když vypadáte stejně? Ty máš ulomené tykadlo, ale ostatní jsou k nerozeznání.“

„No jo,“ vzdychnul, „tak počkej.“ Zavolal kamarády, …

Váš Netopýrek

TŘINÁCTÁ KOMNATA

Ahoj holky a kluci. Slíbila jsem vám, že vám napíšu něco o sexuální přitažlivosti. Je to téma důležité, nicméně nebezpečné. Hned na začátku vás chci varovat!!! Informace, které pro vás dneska mám, nejsou k tomu, abyste je prakticky vyzkoušeli, ale k tomu, abyste včas poznali nebezpečí, kterému je třeba se vyhnout! Před pokušením a hříchem je jen jediná cesta – bezhlavý útěk!!!

HOLKY TO PROŽÍVAJÍ TAKTO…

A KLUCI ZASE TAKTO…

teta Míša

ZDRAVÍ ŠTĚPÁN

… V neděli odpo­ledne si ho pak babička zase odvezla domů. To je zázrak. Ono totiž je to tak, že se o dědu modlila spousta lidí. Víte, děda je už starej a nemocnej, ale já ho mám rád. A vždycky ho rád vidím, i když si spolu už nepopovídáme. Tak se alespoň objímáme. On ten život není jednoduchej, děda toho hodně prožil, zažil válku, bombardování, hlad a podobné věci a tak jsem rád, že alespoň něco z toho svého života mi už vyprávěl. Jsem fakt moc rád, že dědu mám. Tak taky pohlaďte svého dědu nebo babičku.

Zatím ahoj, váš Štěpán

MÍSTO ÚVODNÍKU

Tak jsem v rádiu slyšela, že se bude uvažovat o zákonu, který by zakazoval rodičům trestat děti. A překladatelka navrhuje: „…povede se o tom ještě rozsáhlá diskuze, ale musíme se zeptat i těch, koho se to týká, tedy dětí…“ Hned jsem si vzpomněla na sebe, když mi bylo 13 – 15 let, jak jsem v duchu = potichu, protože jinak to bylo tenkrát nemyslitelné, vedla spory s rodiči a někdy i s učiteli. Ne, že by mě v tom věku fyzicky trestali, to jsem měla v paměti z dob dřívějších, ale jejich poža­davky byly náročné. Byli k jejich plnění nesmlouvaví, takže odmlou­vat nemělo cenu. A jak ráda právě na ty přísné učitele vzpomínám nejen já, ale všichni spolužáci, se kterými se pravidelně jednou za rok setkáváme od roku, kdy jsme měli 50 let od ukončení školy. A jak jsem vděčná za rodiče, kteří mi byli v mnohém příkladem! Ně­jak jsem věděla, že jim na mně zá­leží, že mě mají rádi, i když o tom moc nemluvili. Věděla jsem, že jsem jejich, že k nim patřím. Že práva a povinnosti jsou dvě strany jedné mince.

Kdo pro oběť Pána Ježíše patří do Boží rodiny, ví, že milující Otec, napomíná, kára a trestá, ale sou­časně ujišťuje, že nás nikdo a nic nemůže z Jeho ruky vytrhnout. Jen v Jeho blízkosti jsme v bezpečí. Přeju vám všem = rodičům i dě­tem, aby se vám dařilo žít podle Božích rad a přikázání. Aby ve světě, kde si skoro nikdo ničeho neváží, bylo znát, že Bůh a jeho Slovo je pro vás autoritou.

Irena Zemanová

LOUSKÁČEK z čísla 2/2008

Skrývačky

1/ Ambrož Lunar nad dolinou
koncertuje s mandolinou.
Jak rád slaví krásný svět,
to chce hudbou povědět.
(2 ptáci)

2/ Pan Uvíra v trávu zírá
pod výrovkou na stráni.
Koniklec tam otevírá
květ už v časném svítání.
(otáčení, pták, schránka na zvířata)

3/ Richarde, s novým pláštěm dobře pochodíš.
Pane Záblato, u chaty vám stojí kolo.
Fistulí Karel rád zpívá.
Pan Nebrš licenci potřebovat nebude.
(naše rostliny)

Souzvučky

S „l“ část lidského těla, stará míra,
s „L“ hrad, na nějž turista zírá.

S “k“ náš pes ji vidí velmi rád,
s “K“ stejné jméno má i hrad
na severu Čech.

Tajná zpráva

P Á D I Y S U A V Ř I U Á

R Z N N J O Z D E M H R Á!

Doplň chybějící slova

Beze mne…………………………nic učinit.
Kdo ke mně…………………., toho nevyženu ven.
Co člověk……………………, to bude i žnout.
Mějte………………..jeden pro druhého.

(Nápověda: rozsívá, nemůžete, porozumění, přijde)

KŘÍŽOVKA

Co si ze všeho nejvíc přál mladý král Šalomoun? Odpověd najdeš v tajence.

T

  1. noční motýl* * * *
  2. výrobek z oliv* * * *
  3. obydlí hlemýždě* * * * *
  4. vyznamenání* * * * * *
  5. židovský duchovní učitel* * * * *
  6. země obklopena vodou* * * * * *
  7. maminka Izáka* * * *
  8. řemeslo Ježíše Krista* * * * *

KAM MĚLI JÍT?

PŘIŘAĎ POSTAVU KE SPRÁVNÉMU MÍSTU:

JONÁŠ …………………………….. SUSÁN
ABRAHAM ………………………. DAMAŠEK
JOSEF A MARIE ………………… NINIVE
PAVEL (SAUL) ………………….. CHÁRAN
ESTER ……………………………….. BETLÉM

VYBER a DOPLŇ BIBLICKÁ PŘIROVNÁNÍ

STARÝ JAKO ………………………………..
SILNÝ JAKO …………………………………
LSTIVÝ JAKO ………………………………
CHLUPATÝ JAKO ………………………..
ZRÁDNÁ JAKO ……………………………
PLNÝ VÍRY JAKO ………………………..

SAMSON JÁKOB JEZÁBEL ABRAHAM METUZALÉM EZAU


Awana

Článek o AWANĚ byl zakončen otázkou. NAPIŠTE NÁM JAKÉ ŘEŠENÍ BYSTE NAVRHLI A PROČ. Odpověď může být krátká, ale zkuste uvést důvod, proč byste mamince navrhli právě takové řešení. Tři vylosované odpovědi příště zveřejníme.
_______________________________________________________________________________________________________________________

Milí čtenáři a luštitelé – všechny vás moc zdravím!
přeju vám i sobě, aby se vám luštění a louskání dařilo a abyste měli krásné prázdniny.

OBSAH 4.ČÍSLA ROKU 2008

Ztracený poklad… – tip na film

Postava – pro detektivy

Detektivní pátrání

Plaveme proti proudu – podvádět?!

Velké osobnosti – Jan Karafiát

Děda a lískové oříšky (celý článek)

Vymalujte si: Ezdráš

Píše vám AnKa

Co šeptal vítr – O neperníkové chaloupce

Tim 2,2

Mistrovy kousky – harfa

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Naše otázky a Vaše odpovědi

Velká bitva v Ovečkách

Martin Luther – film

Netopýrův netvorník

Živé konzervy

13-tá komnata

Zdraví Štěpán

Dopis z Izraele

Recepty pana Brebenty

Úkryt – komix

POSTAVA PRO DETEKTIVY – Odvážný?

Ach jo… zase mi toho spoustu upadlo. Strašně se mi třesou ruce jak chvátám. Ale pšenice musím mít tolik, aby se rodina aspoň trochu najedla. Ohlížím se každých pár vteřin, jestli se někde neobjevují nepřátelé. To by byl průšvih. Tak rychle, rychle…ještě trochu.
Chytám se leknutím za srdce, když za sebou slyším hlas: „Hospodin s tebou, udatný bojovníku!“
Ale to je přece Hospodinův posel, říkám si v duchu a prohlížím si jeho urostlou postavu. Udivuje mě to oslovení. Copak si nevšiml, (víc v časopise)

Zdena Sedláčková

DETEKTIVNÍ PÁTRÁNÍ

… Zničehonic se na mě sesypaly jedna pohroma za druhou. Přišel jsem o své bohatství, o všechny své děti, o zdraví i dobrou pověst. Má žena si přála mou smrt. Tři nejbližší přátelé mi radili všechno možné, ale nic z toho neplatilo zrovna pro mě, až mne nakonec zanechali svému osudu. (více v časopisu)

Danka

PLAVEME PROTI PROUDU – Podvádět?!

To nám ty prázdniny ale uběhly. Než jste se stačili otočit, tak už na vás docela zblízka mává „začátek školního roku“. No, jen se neškareďte – ono je přece jen potřeba, nějaké ty školní vědomosti získat, abyste se ve světě úplně neztratili. Já vím, rady dospěláků – ty vám nevoní. A přesto tu jednu dnes pro vás mám. Zní:

S poctivostí nejdál dojdeš

Dnes jsem se rozhodla, že nebudu vyprávět žádný příběh o vás – dětech, ale že vám napíšu něco o sobě, ze své vlastní zkušenosti. Je to asi dva měsíce, co jsem začala pracovat v jednom velkém skladu. Je to spousta místností a velkých ledniček, nejrůznějších boxů a zákoutí. Vyznat se v tom, to je někdy umění. A ještě větší umění je všechno to zboží v těch skladech spočítat a vést v evidenci. Musí se pečlivě zapisovat, co se přiveze a taky co se odveze. A v tom nám pomáhá počítač. Počítač všechno spočítá dobře – ale my lidé! Nám se přece jen podaří chyba! A potom – počítač říká, že ve skladu ovoce má být 5kg citrónů a ono je tam místo toho 5kg jablek. Mohli byste namítnou, že vás to ale vůbec nezajímá a že vůbec nechápete, jak to může souviset s naší vírou v Pána Ježíše. Tak já vám to tedy vysvětlím. Bylo jedno docela pěkné páteční ráno. (celé v časopise)

teta Míša

VELKÉ OSOBNOSTI – Jan Karafiát

-český spisovatel,
-evangelický kněz,
-nezávislý misionář,
-vydavatel časopisu Reformované listy,
-odborník na biblickou lingvistiku;

Broučkova ranní modlitba se dokonce stala součástí zpěvníků.
Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože.,
A pěkně Tě prosíme,
dej ať se Tě bojíme,
bojíme a posloucháme,
a přitom se rádi máme.“

A večerní Broučkovu modlitbu určitě znáte také, v některých zpěvnících najdete i další sloky:
Podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně Tvé hledíme,
laskavý Hospodine.“

(víc v časopise)

Danka Popovská

DĚDA A LÍSKOVÉ OŘÍŠKY

Dědo, co jste dělali po prázdninách? Chodili jste do lesa pořád?
Když prázdniny skončily, začal školní rok a blížil se podzim. Na houby se už moc nechodilo, protože přestávaly růst. My kluci jsme se vlastně už hned začali těšit na zimu. Zimy bývaly v té době dlouhé a bývalo i hodně sněhu a silné mrazy. Nám to nevadilo – spíš naopak. Než ale ta zima přišla, ještě jsme si užívali pěkného podzimního počasí. Třeba jsme chodili na lískové oříšky, kterých rostlo všude kolem na mezích plno. Vždycky se nás vypravilo víc kluků a pomáhali jsme si při sbírání. Jeden ohnul lísku a druhý sbíral a ukládal si na břicho pod košili jako do kapsy. Pak jsme si to vyměnili a končilo se, až jsme všichni měli dost. A následovaly hody. Kdo měl nožík, uřízl vršek oříšku, a pak ho pomocí špičky nože páčením otevřel a vybral malé, chutné jadérko. Kdo nožík neměl, vzal dva kameny a rozbíjel oříšky – často i své prstíky. Ale když byl šikovný, zůstaly celé i prsty i jadérko. Co jsme nestačili sníst, vzali jsme domů, dali do plátěných pytlíků a v zimních večerech při povídání to byla dobrá zdravá pochoutka. Tak se o nás Pán Bůh postaral, abychom měli něco dobrého, když na bonbóny a čokoládu nebyly peníze. Ty umíš už číst. Prosím, najdi si Žalm 34.

A nebude to moc dlouhé?
Ne. Snad jsi nezapomněl písmenka! Jen verš 9 až 12.
*Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.
*Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek.
*Lvíčata strádají a hladoví, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina.
*Pojďte, synové, poslyšte mne, vyučím vás Hospodinově bázni.

No jo, to je pro muže a že se má bát a já se bojím velice nerad. Já chci být hrdina.
Ale kamaráde, vždyť to se vůbec nevylučuje. Teď jsi kluk, ale pravděpodobně z tebe muž vyroste. S tím přece počítáš, ne? A chceš se mít dobře – vlastně aby ti bylo dobře?

To ano, ale to je přece totéž.
Právě, že není. Někdo se má dobře, má skoro všechno, na co si vzpomene, ale když je v tichu sám se sebou, tak mu dobře není. Něco mu chybí, něco postrádá. Třeba někoho, kdo by mu rozuměl, kdo by ho měl rád. A jiný člověk na první pohled skoro nemá důvod, aby si pochvaloval, a přece může radost rozdávat a šíří kolem sebe pohodu. Přemýšlej, co by sis vybral. A bát se Hospodina znamená mít k němu úctu. On je pánem všeho, on si to zaslouží. A má tě rád, můžeš mu důvěřovat. Jen nesmíš tu jeho lásku a moc zneužívat. On respektuje naše přání, někdy nám je i plní, ale nepotřebuje, abychom my lidé mu radili, co má nebo nemá udělat. Někteří lidé mu dokonce vyčítají, když jim jejich přání nesplní. A zbytečně každou chvíli ho jménem volají ke každé hlouposti. To je drzost a urážka jeho majestátu. Pravý opak uctivé bázně. Pak se nemohou divit, že se jim nedaří a hrne se na ně jedna starost za druhou. Víš, myslím, že když máš někoho rád, nebojíš se ho, ale bojíš se udělat něco, čím bys ho zarmoutil. A když se ti to náhodou nechtě podaří, tak ti je to líto a třeba se omluvíš. No a tak nějak je to s tím, že se máme bát Hospodina.

Dědo, ale to bylo teď hodně důležité povídání.
Bylo. Můžeš o tom trochu přemýšlet. Čím dřív v tom budeš mít jasno, tím líp. Já bych byl moc rád, kdyby z tebe vyrostl muž, na kterém je vidět, že s ním je Hospodin.

vzpomíná děda Míla

pokračování příště

CO ŠEPTAL VÍTR – O neperníkové chaloupce

… „A nepověděl bys nám nějakou pohádku?“ ozval se jeden z nich. „Ještě pohádku a jakou by sis představoval?“ „Nějakou, co neznáme, prosíím,“ žadonili. „Tak dobře, když tak prosíte.“
A začal jsem. „V jednom domku na kraji města bydlela rodina milých lidí. Maminka, tatínek a dvě děti, Maruška a Honzík. Byli ještě malí, Honzík byl teprve druhák a Maruška měla jít do školy po prázdninách. Zrovna jim začaly. A tak jedno odpoledne přemluvili tatínka, aby s nimi šel na maliny a jahody..“ „Počkej, větříku, my jsme chtěli pohádku, kterou neznáme, a ty nám vykládáš o Perníkové chaloupce…“ „Nebuďte netrpěliví, hoši, ne všechno je takové, jak to ze začátku vypadá. A poslouchejte.“ „Když byli v lese, začali sbírat. Tatínek byl ale po práci unavený, a tak si sedl pod strom a za chvíli usnul. No a tehdy Marušku napadlo, (více v časopise)

Váš větřík Všudyfoukal

MISTROVY KOUSKY – Harfa

… Možná jste i vy trochu jako harfa. Ne že by vás na noc někdo zavíral do skříně a byli jste celí pozlacení, ale třeba máte tolik citlivých strun a strunek, že si někdy sami se sebou nevíte rady. Jednou bubláte jak veselá řeka a znenadání jste celí utrápení jako vyschlý pramínek. Možná to znají hlavně ti z vás, kdo už jsou „puberťáci“. To s člověkem totiž hází jedna vlna za druhou a vůbec každou chvíli se vám celý svět zdá tak trochu „na vodě“. Pokud je ve vás takové bohatství strunek, není to s vámi lehké, ale svědčí to o tom, že máte velký dar, příležitost stát se velmi hlubokými dospělými. Nebudete jako povrchní lidé, kteří uslyší kdejakou hloupost a bez rozmyslu ji slepě následují. Můžete se naučit vnímat svět moudře a pravdivě, můžete se stát pro lidi kolem sebe opravdovým pokladem. Jde o to, komu na ty svoje strunky dovolíte hrát. Nemyslete si, že Pán Bůh je nějaký suchar, který to neumí „pořádně rozbalit“! V jeho rukou budete jednou znít důrazně a mocně jako moře a jindy jemně a tiše bublat jako horská bystřina. (celé v časopise)

Petra

NAŠE OTÁZKY A VAŠE ODPOVĚDI

Milí čtenáři,
prázdniny jsou u konce a brzy nastanou školní povinnosti, domácí úkoly, atd. Ale raději nemysleme na to, co nás čeká a zkusme si vzpomenout na krásné sluneční letní prázdninové dny, kdy jsme mohli běhat po venku, hrát si s kamarády, sledovat sportovce v televizi nebo jsme sami mohli sportovat. A tak jsme vybrali téma sport.

  1. Jaký sport máš nejradši? Jak moc se mu věnuješ?
    2. Jaký sport naopak rád nemáš a proč?
    3. Myslíš si, že je důležité sportovat?
    4. Díváš se radši na sportovní utkání v televizi, nebo naživo?
    5. Máš radši kolektivní sporty, nebo sporty jednotlivců?
    6. Máš radši zimní, nebo letní sporty?

Tyto otázky jsme dávali těmto kamarádům: Martin – 14 let z Loštic, Alča – 17 let z Rapotína, Elinor Gordon – 15 let (USA Los Angeles), Adámek – 7 let z Loštic, Adélka – 11 let z Čisovic.

VELKÁ BITVA V OVEČKÁCH

Jednou přišla teta Katka do klubu a měla s sebou karimatky a provázek. „Děcka, dneska budeme řádit,“ povídala a přitom stěhovala stoly. Udělala ze židliček, stolů a karimatek takovou pevnost a pak…! Pak vysypala z velkého pytle obrovitánskou hromadu papírových koulí. „Jéé, bude koulovačka,“ hrnuli jsme se to hned vyzkoušet. Teta Katka si nás ale zavolala zpátky na koberec a vysvětlila pravidla: „Rozdělíme se na dvě skupiny. Jedna budou obyvatelé hradu – to je ten náš opevněný stůl – a druhá budou útočníci …

… Pojďte, ještě Bohu poděkujem: Náš nebeský Otče děkujeme, že jsi naším hradem, že se u tebe můžeme schovat, že jsi pevný a silný. Na tebe nikdo nemá a my můžeme být u tebe v bezpečí. Amen“ Málem jsem u té modlitby usnul. Bylo mi tak hezky! Přepadla mě únava po tom skvělým řádění a cítil jsem, že mám velkýho silnýho Boha Otce, který se mě vždycky zastane.

Kuba

NETOPÝRŮV NETVORNÍK – Živé konzervy

… Najednou se ozvalo zaječení, delfín vystřelil nad hladinu jako uštknutý, na boku jsem zahlédl kruhovou ránu, ze které mu crčela krev. A pak žbluňk a byl pryč. A zase se ozvalo. „Brazíliééé, tam si žijúúéééé..!“ „Hej, už toho mám dost, kdo to tu zpívá? Vylez přece!“ Sletěl jsem níž a.. tam jsem TO uviděl. Takové mrně nedomrlé, velké tak 40 centimetrů se povalovalo těsně pod hladinou. Co je to za rybu? Vypadalo to jako malý žralok. Vynořil hlavu. Smíchy jsem málem spadl do vody. Začal na mě poulit modravá očka, krátký rypáček s divnou kulatou pusou a v ní malá ostrá zubiska trčel nad hladinu. A hlavně, vypadal hodně legračně. A když ještě začal mluvit… „Jsem strašlivý žraloček brazilský.“ Vyprsknul jsem a prohodil něco o malém prckovi, co sotva někomu ublíží. „Aha, tak prcek, jo?“ Začal se čílit. (celé v časopise)

Iveta Doležalová

TŘINÁCTÁ KOMNATA

Ahoj holky a kluci. Dnes si budeme povídat o důsledcích mimomanželských sexuálních vztahů. Tak se nad tím nejen zamyslete. Ale hlavně si na ně vzpomeňte, když budete mít pokušení ochutnat „zakázané ovoce“. Ono sice navenek je lákavé a vzrušující, ale jeho chuť je hořká a trpká.

Manželství bez tajemství
AIDS
Nechtěné těhotenství
Potrat – umělé přerušení těhotenství

Zodpovědnost – všimni si, že základ toho slova tvoří ODPOVĚĎ. Zodpovědnost nepatří někam do minulých staletí. V dnešní době je mnohem větší svoboda, a proto taky větší míra zodpovědnosti. Každý odpovídá sám za sebe a za druhé, kteří jsou mu blízko a které k sobě poutá vztahem. A každý odpovídá taky svému Bohu – teď na zemi a taky jednou na věčnosti.

A proto vás holky a kluci naléhavě vyzývám! Počkejte se svými sexuálními zkušenostmi do pevného vztahu v rámci manželství. Budete obdarováni a požehnáni! Můžeš se připojit k modlitbě: ´Pane, věřím Ti, chci Ti dělat radost. Prosím, dej mi sílu, aby mě nespoutal a neovládnul žádný hřích, ani proti mně, ani proti lidem, protože je to vždycky proti Tobě. A prosím o moudrost, ať se mohu vždy zachovat správně, ať mé myšlenky, duše i tělo jsou čisté, aby bylo zjevné, že jsi mým Pánem. Amen

S láskou teta Míša

NEJEN PRO RODIČE

„Pamatuj na Stvořitele svého ve dnech mladosti své…“ Kazatel 12,1

Jsou za námi dva měsíce, na které můžeme už jen vzpomínat. Někomu se splnily plány a představy, pro někoho byly bohatější, než si vůbec představoval a někdo je bohatší o zážitky a zkušenosti, se kterými vůbec nepočítal. Něco nám budou připomínat fotografie nebo záběry kamery, ale zkusme se zamyslet nad tím, co zůstalo v nás.
Jeden chlapec mi po návratu z desetidenního pobytu ve Švýcarsku jako první vzpomínku uvedl, že byli z nějakých organizačních důvodů ubytováni ve čtyřhvězdičkovém hotelu za cenu tříhvězdičkového.
Navrhuji mít takový pamětníček (velikost podle toho, co je vám sympatické) a napsat si aspoň několik poznámek: s kým, kde, co, kdy. To kdy nám obvykle vypadne, a pak marně vzpomínáme, kdy to vlastně bylo. Já jsem se naučila psát na zadní stranu fotky: kdy, kde a kdo. Klidně to mohou dělat i mladší, protože na sklerózu si stěžují už i absolventi první třídy.
Někdy nám krátká vzpomínka nebo třeba věta jako nadpis kapitoly hodně připomene. Ručím vám, že za nějaký rok budete sešitkem listovat moc rádi.
Zkusme si připomenout, na co nezapomíná Bůh, na co sice nezapomene, ale na co si nikdy nevzpomene. Co radí nám, abychom si opakovali, co máme vždycky vědět.Všem čtenářům přeji dobrou paměť pro uchování vzpomínek na všechno dobré a krásné, co zažili. A všem žákům a studentům dobrou paměť pro všechno, co se budou v tomto školním roce učit.

Irena Zemanová

NEJEN PRO RODIČE (4/2008)

„Pamatuj na Stvořitele svého ve dnech mladosti své…“ Kazatel 12,1

Jsou za námi dva měsíce, na které můžeme už jen vzpomínat. Někomu se splnily plány a představy, pro někoho byly bohatější, než si vůbec představoval a někdo je bohatší o zážitky a zkušenosti, se kterými vůbec nepočítal. Něco nám budou připomínat fotografie nebo záběry kamery, ale zkusme se zamyslet nad tím, co zůstalo v nás.
Jeden chlapec mi po návratu z desetidenního pobytu ve Švýcarsku jako první vzpomínku uvedl, že byli z nějakých organizačních důvodů ubytováni ve čtyřhvězdičkovém hotelu za cenu tříhvězdičkového.
Navrhuji mít takový pamětníček (velikost podle toho, co je vám sympatické) a napsat si aspoň několik poznámek: s kým, kde, co, kdy. To kdy nám obvykle vypadne, a pak marně vzpomínáme, kdy to vlastně bylo. Já jsem se naučila psát na zadní stranu fotky: kdy, kde a kdo. Klidně to mohou dělat i mladší, protože na sklerózu si stěžují už i absolventi první třídy.
Někdy nám krátká vzpomínka nebo třeba věta jako nadpis kapitoly hodně připomene. Ručím vám, že za nějaký rok budete sešitkem listovat moc rádi.
Zkusme si připomenout, na co nezapomíná Bůh, na co sice nezapomene, ale na co si nikdy nevzpomene. Co radí nám, abychom si opakovali, co máme vždycky vědět.Všem čtenářům přeji dobrou paměť pro uchování vzpomínek na všechno dobré a krásné, co zažili. A všem žákům a studentům dobrou paměť pro všechno, co se budou v tomto školním roce učit.

Irena Zemanová

MÍSTO ÚVODNÍKU (3/2008)

Tak jsem v rádiu slyšela, že se bude uvažovat o zákonu, který by zakazoval rodičům trestat děti. A překladatelka navrhuje: „…povede se o tom ještě rozsáhlá diskuze, ale musíme se zeptat i těch, koho se to týká, tedy dětí…“ Hned jsem si vzpomněla na sebe, když mi bylo 13 – 15 let, jak jsem v duchu = potichu, protože jinak to bylo tenkrát nemyslitelné, vedla spory s rodiči a někdy i s učiteli. Ne, že by mě v tom věku fyzicky trestali, to jsem měla v paměti z dob dřívějších, ale jejich poža­davky byly náročné. Byli k jejich plnění nesmlouvaví, takže odmlou­vat nemělo cenu. A jak ráda právě na ty přísné učitele vzpomínám nejen já, ale všichni spolužáci, se kterými se pravidelně jednou za rok setkáváme od roku, kdy jsme měli 50 let od ukončení školy. A jak jsem vděčná za rodiče, kteří mi byli v mnohém příkladem! Ně­jak jsem věděla, že jim na mně zá­leží, že mě mají rádi, i když o tom moc nemluvili. Věděla jsem, že jsem jejich, že k nim patřím. Že práva a povinnosti jsou dvě strany jedné mince.

Kdo pro oběť Pána Ježíše patří do Boží rodiny, ví, že milující Otec, napomíná, kára a trestá, ale sou­časně ujišťuje, že nás nikdo a nic nemůže z Jeho ruky vytrhnout. Jen v Jeho blízkosti jsme v bezpečí. Přeju vám všem = rodičům i dě­tem, aby se vám dařilo žít podle Božích rad a přikázání. Aby ve světě, kde si skoro nikdo ničeho neváží, bylo znát, že Bůh a jeho Slovo je pro vás autoritou.

Irena Zemanová

PRO RODIČE (2/2008) V průběhu roku jsou dny, na které se těšíme, přemýšlíme o nich.

Těšíme se na to, co zažijeme, s kým se setkáme, na dárky, které dostaneme nebo třeba darujeme. Ale jsou také dny, o kterých předpokládáme, že se nebudou ničím lišit a splynou se všedností a šedostí mnoha dnů předešlých. A jakoby nám na nich nezáleželo. Jenže – to je velká škoda. Každý den můžeme prožít něco hezkého, udělat radost sobě nebo jiným. Takových dnů zrovna několik jsem prožila začátkem dubna. Bylo po velikonocích, vyjde další číslo KROKů, přede mnou několik cest, návštěv – prostě pravidelný cyklus povinností. A do toho zpráva: 1.4. můžeme ohlásit spuštění nových webových stránek Kroků.

Na tento den jsem se těšila a ho vyhlížela už víc jak rok, i když jsem datum neznala. Pro zavedení funkčního webu jsme podnikali různé kroky, hledali cesty, jak ho zajistit. Stále něco bránilo tomu, aby příprava a zajištění probíhalo hladce. Několikery dveře se jakoby otevíraly, ale zavřely dřív, než jsme vešli. Ještě nemáme úplně vyhráno, ještě čeká hodně práce, (třeba aby se doplnil chybějící archiv), ale koleje jsou položeny, můžeme vyjet. Doufám, že se vám budou stránky líbit a budeme rádi, když je navštíví i budoucí čtenáři KROKů.

Někdy se nám zdá, že čekáme a vyhlížíme a přání se nám neplní. A jeho splnění by přece prospělo nejen nám! „Co mám ještě udělat?“ „Důvěřuj Hospodinu…“ Přísl.3,3-6 Hodně radosti i ve všedních dnech přeje všem čtenářům

Irena Zemanová OBSAH 5.ČÍSLA ROKU 2008

Amazing Grace – tip na film

Awana

Plaveme proti proudu – kamarádka?!

Velké osobnosti – Martin Luther King

Děda a zimní sporty

Past na rodiče

Co šeptal vítr – 13. pátek

Tim 2,2

Mistrovy kousky – basa

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Naše otázky a Vaše odpovědi

Ovečky a stvoření světa

Kroky je možné číst i rukami

Netopýrův netvorník – Pitohui

13-tá komnata

Zdraví Štěpán

Dopis z Izraele (celý článek)

Pro předškoláky

Vymalujte si: Jeremjáš

Vítek a ti druzí

title introtext fulltext PLAVEME PROTI PROUDU – Kamarádka!?

Ahoj holky a kluci!
Pojďme se i dnes společně rozhodnout, že se nenecháme unášet proudem světa. Místo hněvu a pomsty nechme ve svém srdci místo lásce a odpuštění.

Kamarádka!?
Miriam se zálibně dívala do zrcadla na své nové tričko. Dostala ho včera večer k narozeninám. Už se těšila, jak se pochlubí kamarádkám ve škole. A nejvíc se bude chlubit Věře. Ta hloupá koza musí konečně pochopit, že ty její středověké názory nikoho nezajímají. Už už za sebou chtěla zabouchnout dveře od bytu, když vtom její pohled sklouzl na poličku v předsíni. Ležel tam časopis, který jí Věra půjčila minulý týden. Rychle se pro něj vrátila a před domem jej vyhodila do popelnice. V žádném případě nebude číst nic o žádném „pánbíčkovi“. To se tedy dneska už rozhodně nenosí …

… Věrku napadlo, že Pán Bůh Miriam konečně potrestal za ty její hloupé řeči. A taky si řekla, že jí to patří a že má zasloužený trest. A kdoví jak by to dopadlo, kdyby ji nenapadl verš z Bible: “… a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme těm, kdo se provinili proti nám…“ Rychle se rozběhla do staré kotelny. Miriam ležela na zemi jako mrtvá. Věrka se nad ní sklonila a zjistila, že dýchá. V tu chvíli nepřemýšlela o tom, … (víc v časopise)

S láskou teta Míša

VELKÉ OSOBNOSTI – Martin Luther King

-americký baptistický kazatel,
-vůdce hnutí za lidská práva a svobody,
-nositel Nobelovy ceny míru /1964/

V roce 1963 během pochodu na Washington pronesl Martin Luther King nejznámější projev I Have a Dream /Mám sen/:
„Sním o tom, že jednoho dne tento národ povstane a bude skutečně žít podle svého kréda: ‚Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni.‘ Sním o tom, že jednoho dne na červených kopcích Georgie budou synové bývalých otroků a synové bývalých otrokářů schopni spolu zasednout u stolu bratrství. Sním o tom, že moje čtyři děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle svého charakteru.“… (celé v časopise)

Danka Popovská

DĚDA A ZIMNÍ SPORTY

(celé v časopise)
„Dědo, ty povídáš o sportování a přitom taky o kamarádech. Jeden ti poradil co s rozbitou botou, druhý tě vytáhl z pod ledu v řece. Tys měl víc kamarádů?“
My kluci jsme drželi spolu. Každý měl doma několik sourozenců – ty mladší musel často hlídat, od starších jsme zase ledaco okoukali. Každý jsme měli nějaké povinnosti a museli poslouchat. Každý z nás byl v něčem jiném šikovnější nebo chytřejší, tak jsme si pomáhali a drželi spolu. Tři jsme kamarádili, i když už jsme potom byli starší. Dokonce jsme byli spolu jako partyzáni ve druhé světové válce. V knize Přísloví jsou o kamarádech dva zajímavé verše: V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení. Přátelit se s kdekým je ke škodě. Kdo však miluje, přilne víc, než bratr.
„Už se těším, až si budeme zase povídat!“

vzpomíná děda Míla

CO ŠEPTAL VÍTR – 13. pátek

… „Davide, vstávej, je čas jít do školy!“ Jenže co to? Ještě více se zachumlal pod deku a jen něco zabručel. „Davide, no tak, vstávej, je už dost hodin.“ Prudce se zvedl. „Já dneska nikam nejdu!“ A zase se schoval pod deku. Tak jsem mu ji stáhnul. „Jak nikam nejdeš? Máš přece školu.“ „Prostě nejdu!“ „Ty jsi nemocný?“ Nechápal jsem to. „Ne.“ „Tak proč?“ „Je pátek třináctého, víš?“ odsekl a otočil se ke zdi. „Pátek třináctého? To mají všechny školy prázdniny?“ Nemohl jsem si to srovnat v hlavě.
Ať jsem přemýšlel, jak jsem přemýšlel, žádný takový svátek neznám. David se zvedl a poklepal si na čelo. „Ty neznáš pátek třináctého? To je nešťastný den. A spolužáci říkali, že když je pátek a třináctého, … (celé v časopise)

Iveta Doležalová

MISTROVY KOUSKY – Basa

(celé v časopise)
Možná jsou někteří z vás podobní kontrabasu. Možná jste trochu nemotorní a tvrdí se o vás, že se chováte jako slon v porcelánu. Ale věřte, že žádná dobrá parta by se bez vás neobešla. Vzpomeňte – basa stojí na pódiu v pozadí, a přece když přestane hrát, něco není v pořádku, nějak to nešlape. Třeba zrovna i vy máte tento dar! Nejste sice ti, kteří by hned byli středem pozornosti, zato když někde chybíte, něco není v pořádku, něco není úplné. Možná máte dobrý smysl pro humor, třeba umíte pomoci dobrou radou nebo chytrým nápadem.
A to je velká vzácnost. Můžete být vděční Bohu, že vás udělal podobně jako basu. Dobrých basistů a basistek totiž není nikdy dost a v každé kapele je po nich sháňka! Tak dobrý, plný zvuk a správný rytmus vám přeje

Petra – redaktorka Radia 7

NAŠE OTÁZKY A VAŠE ODPOVĚDI

Ahojte všichni!
Téma tohoto vydání našich otázek a vašich odpovědí je technický pokrok. Každodenně se setkáváme s různými technickými vynálezy a ani si neuvědomujeme, jak důmyslný přístroj třeba takový počítač je. Když nad tím teď přemýšlím, napadá mě, že lidé, kteří vymysleli takové přístroje, museli být opravdu dobří. Zároveň si ale říkám, jak úžasný musí být Bůh, který takové lidi stvořil.

  1. Myslíš si, že je dobře, že je lidstvo tak hodně vyspělé?
    2. Jaký měl podle tebe Bůh důvod k tomu, že umožnil tak velký technický pokrok?
    3. Myslíš si, že toho člověk může ještě hodně objevit, nebo už podle tebe bylo všechno vynalezeno?
    4. Jaký vynález je podle tebe nejúžasnější???
    5. Chtěl bys ještě větší technický pokrok, nebo ti stačí už to, co máme?

Tentokrát nám své odpovědi na naše otázky poskytli: Jenny Mikušcová /15 let, Zlín/, Eben Chan /23 let, Jiangmen Čína/, Julča Hamplová /15 let, Zábřeh/, Alexander Liolias /15 let, Olomouc/, Adámek Petrecký /7 let, Loštice/.

Vaši Ewik a Ládík

OVEČKY A STVOŘENÍ SVĚTA

Po dlouhatánských prázdninách jsme šli se sestřičkou Verunkou do klubu Oveček. Byly tam i nové dětí. Ještě, že Davča a Vojtíšek tam byli taky. Jsou to velčáci jako já. Nejdřív jsme si sedli na koberec do kolečka a teta Katka se nám představila. Já ji ale už znám, tak to asi bylo pro ty nový. Pak jsme se měli představit my. Každý řekl svoje jméno. Ty nový holčičky se jmenujou Kačenka a Anička, a jeden novej chlapeček si s náma nechtěl povídat a byl celou dobu u hraček. Oni jsou takový prťata.
Teta Katka říkala, že v klubu Oveček se scházíme proto, abychom si povídali o Pánu Bohu. A to úplně nejprvnější, co o Něm máme vědět je, že stvořil tento svět, na kterým žijeme. Pak se postavila ke zdi, na které visely nějaký provázky. Na provázkách byly pruhy látek. Myslím, že bílá, modrá a zelená. Nahoře byla bílá. Teta začala vyprávět, že Bůh nejdřív stvořil zemi, na které vůbec nic nebylo, jen voda a tma. A pak začalo 6 nejdůležitějších dní pro svět… (celé v časopise)

… „A my teď za to Pánu Bohu poděkujeme.“ Všichni jsme sklonili hlavy, jen ti noví trochu koukali, co se děje. Teta jim řekla, že s Bohem můžeme mluvit, i když ho nevidíme, že se tomu říká modlitba a že on nás určitě slyší. Můžeme se modlit třeba takhle: „Děkujeme Ti, Bože, za to, jak krásně jsi stvořil tento svět. Je to důkazem Tvé lásky k nám. Všechno jsi to stvořil tak, aby to fungovalo a navíc aby nám to dělalo radost. I my Tobě chceme dělat radost. Nauč nás dělat všechno, co se Ti líbí. Amen.“
Pak nás naučila ukazovací písničku „Kdo stvořil mihotavé hvězdy“ a šli jsme ke stolečku vyrábět obrázky. To bylo moc zajímavé, lepší jak ve výtvarce. Když si o to napíšete do redakce, tak vám ten nápad pošlou.
Dal jsem si ten obrázek doma na ledničku.

Ahoj Kuba

KROKY JE MOŽNÉ ČÍST I RUKAMI

… Kroky (tehdy ještě Duha) v Braillově slepeckém písmu vychází od roku 1995. Obrázky samozřejmě chybí, ale ostatní text je stejný. Ti, kteří běžná písmenka ani obrázky nevidí, využívají již více než 100 let geniálního vynálezu nevidomého Francouze Louise Braillea. Jako šetnáctiletý student vytvořil systém vystouplých bodů, které se dají dobře číst bříšky prstů. Různými kombinacemi šesti bodů (hrbolků) seřazených do tří řádků a dvou sloupců (jako šestka na hrací kostce), je možné vytvořit celou abecedu. Podobně se používají i matematické či chemické značky nebo notový záznam. Zpočátku se Braillovo písmo psalo … (více v časopise)

Jana Červeňáková

NETOPÝRŮV NETVORNÍK – Pitohui

„To je paráda, lehnout si na záda a snít si..!“ zpíval jsem si zavěšený na větvi. „S křídlem pod hlavou, sát džungli jásavou a žít si..!“ ozvalo se nade mnou. „Kdo mi to tu pomáhá?“ podivil jsem se. Hlas pokračoval: „Je to paráda, když v noci šaráda tu zníí.. Na kmeni spoustu žab a k tomu ten můj hlas si zpívááá!“ „Dost, tohle se moc nerýmovalo,“ zasmál jsem se. „A ten tvůj zpěv zní spíš jako pištění. Kde jsi?“ „Kuk!“ Udělalo to na mě, až jsem se lekl. Střapatá hlavička krásného černooranžového ptáčka, velikosti většího kosa, nebo menší vrány, se vynořila z listí těsně vedle mne.
„Nazdárek, chocholouši, jak se vede?“ Byl mi sympatický. Hned mi to vrátil: „Jo, dobře a nejsem chocholouš, ty létající myši.“ „Jedna nula pro tebe, doufám, že ses neurazil.“ Ale nevypadal na to. Naopak. Byl rozesmátý a veselý. „Tobě je dneska nějak hej, co?“ „A tobě ne?“ zeptal se. „Dívej, jak je kráásně. Sluníčko probleskuje přes listí pralesa, vzdoušek těžký a voňavý, jak to mám rád a kolem samí milí kamarádi.“
Polknul jsem. Vedle ptáka se něco šustlo. „Já.., já bych neřekl, že tu jsou samí milí kamarádi, tam, podí.. pozor!“ stačil jsem jen vypísknout, když z podrostu vystřelila štíhlá hladká hlava a chytila ptáčka za bříško. Byl to had. „Jedeš!“ snažil jsem se ho zaplašit. Jenže jsem ani nemusel. Nevím, co se stalo, ale had, jakmile se mu dostalo peří ptáka do tlamy, podivně ztuhnul a rychle se stáhnul. A pak jsem viděl, jak se zvláštně kroutí a jestli hadi umějí prskat, tak to bylo asi ono. A nakonec sebou žuchnul dolů. „No..no tohle,“ vydechl jsem úžasem. „Co to bylo? Tys měl ale štěstí, to..“ „Ále, hádné chestí. Ho se mi obchas htává,“ zahuhlal pták, jak měl ponořený zobáček v peří a snažil se je uhladit. Vypadal až moc klidně. „Takhle mě rozčepýřit,“ brblal. „Počkej, tak vysvětlíš mi to? Jak žádné štěstí? Proč tě nesežral?“
Podíval se na mě pronikavým okem. „Hele a ty jsi spadnul odkud, že to nevíš?“ „A co mám jako vědět?“ Stále jsem nechápal. „Já jsem přece jedovatý.“ Můj vyjevený výraz ho rozesmál. Vykoktal jsem: „Pokud vím, tak … (více v časopise)

Iveta Doležalová

TŘINÁCTÁ KOMNATA

Ahoj holky a kluci! V dnešním vydání 13-té komnaty se vrátíme k tomu, jaké důsledky může přinést sex mimo manželství. Dneska se však více zaměříme na to, jak to může „pěkně zamávat“ s vaším srdíčkem.

ODMÍTNUTÍ A STUD (více v časopise)
POCIT VINY (více v časopise)
POKÁNÍ
Láska Pána Ježíše Krista a jeho krev prolitá na kříži má moc odpustit nám každý hřích. Tedy i selhání v sexuální oblasti. Je třeba v pokání přijít před Pána Ježíše a poprosit ho o odpuštění. K upřímným se Bůh má upřímně. Do tvého srdce může znovu přinést pokoj a radost. Pokání neznamená, že si můžeš sex klidně vyzkoušet a Bůh ti pak stejně odpustí. Nezapomeň, že důsledky, které si svým nezodpovědným chováním způsobíš jsou trvalé.
Ježíš odpustil i ženě, která byla přistižena při cizoložství. Ale stejně jako pro ni, platí i pro tebe – jdi a již více nehřeš!

S láskou teta Míša
(Vhodný biblický text k dnešnímu tématu: 2. Královská 13,1-22)

ZDRAVÍ ŠTĚPÁN

Ahoj kluci, ahoj holky,
jak jsem slíbil, řeknu vám něco o mém nástupu do speciální třídy… (celé v časopise)

… Každý den se teď do školy těším. Mám jedničky a dvojky a naši mě chválí, že mám krásnou úpravu v sešitech. Rodiče mají hlavně radost z toho, že já mám radost, že si dělám sám domácí úkoly (to jsem dřív vůbec nezvládal), že se nemusíme celé večery učit a dohánět, že máme víc času na pomazlení a taky chodím se psem na procházky… je toho hodně, co se změnilo. Mám i víc uklizeno v pokojíčku. (to je pravda – pozn.maminky)
Taky jsem už přešel do dorostu, chodím hrát na kubánské a africké perkuse a cvičím s tátou psa. A úplně nejvíc se nám se ségrou líbí, když naši přijdou večer k nám do pokojíčku se modlit a mají na sobě ty bílý župany. Život je hustej! Probouzím se teď každý den do nového krásného rána. Fakt moc díky, Pane Ježíši!

Zdraví vás Štěpán

DOPIS Z IZRAELE

Ahoj kamarádi!
To byl šok, co, zvyknout si po dvou měsících prázdnin zase na školu! Tady v Izraeli je dobré, že už budeme mít za chvíli zase prázdniny. 29. září na večer budeme slavit vstup nového roku „????“?“ – hatašsat, což je, počkejte… rok 5769 od stvoření světa. To budeme mít dva dny volna. Dobré je také, že krátce po začátku nového roku přichází den smíření, Jom Kipur. Takže se lidé zamýšlejí nad svým životem a snaží se dávat do pořádku věci. Většina lidí se o dnu smíření postí od jídla i pití. Hlavně ortodoxní Židé jdou do synagogy a modlí se takzvané „slichot“ – modlitby odpuštění. Sekulární Židé si třeba zalezou do postele, aby ten půst nějak přežili. A my děti se na ten den moc těšíme, protože v celém Izraeli nejezdí žádná auta, žádné autobusy ani vlaky. Silnice patří nám a našim skateboardům, kolům a koloběžkám. Přála bych vám, abyste mohli zažít tu atmosféru předvečeru Jom Kipuru. Rodiny se sejdou odpoledne ke slavnostní večeři, kterou ukončí před setměním. Pak se vydávají bíle odění lidé do synagogy. Na ulicích je zvláštní ticho, protože nejezdí auta a zvláštní hluk, protože je všude plno dětí a samozřejmě je slyšet zpěv ze synagog. Lidé si vzájemně přejí „gmar chatima tova“, aby je Bůh zapsal v dobrém do své knihy. Nejradši bych na ně zavolala: „Už ten Boží zápis mám, mé jméno už je zapsáno v nebesích. I vy se můžete nechat zapsat!“ Ale to samozřejmě neudělám. Po dnu smíření se vrátíme s odřenými koleny na pár dní do školy, a pak nastanou svátky stánků „sukot“. Rodiny staví na balkonech, na zahradě i na ulicích stánky. My je zdobíme řetězy, ať už vlastnoručně vyrobenými z barevného papíru nebo lesklými koupenými. Někteří lidé si dokonce na suku připevňují elektrické svíčky, jako křesťané na vánoční stromeček. Podle Bible se má ve stánku týden bydlet na připomínku toho, že Bůh nechal Izraelce bydlet ve stáncích na poušti. Většina lidí tam hlavně jí, a to ne sami. Přátelé i příbuzní se vzájemně navštěvují a společně se ve stánku baví. Já i moji sourozenci docela rádi ve stánku spíme. Přes den je tam moc horko. Asi tomu nebudete věřit, ale my máme teď i v půlce září ještě kolem třiceti stupňů. Na konci svátků se Izrael modlí za déšť. Minulou zimu téměř nepršelo, a tak nám klesá hladina Genezaretského jezera. V Bibli je napsáno, že déšť je Božím požehnáním a je jasné, že si ho nezasloužíme. Chci vás poprosit, abyste se tentokrát s námi za déšť modlili; krátkou modlitbu před usnutím a já vám pak napíšu, kolik toho napršelo.

Radost ze zápisu Vašeho jména do Boží knihy vám všem přeje Daniel

PS: Pokud by vás nebo vaše rodiče zajímalo víc o životě v Izraeli a židovských svátcích, přečtěte si knížku mojí maminky: Všední dny začínají nedělí. © Krista Gerloffová, Křesťanský mediální svaz KEP, www.israelnetz.com

HLAVNĚ PRO RODIČE

Tyto KROKY nás v několika článcích přivádí k tématu: kamarád, přítel, přátelé a k zodpovědnosti za ně. Je moc dobré přítele mít a přítelem být (to jistě platí i pro rod ženský -:)). Není to samozřejmé, občas i dost náročné, třeba když hledáme společnou řeč, řešení vhodné – přijatelné pro všechny zúčastněné. Nás lidi Pán Bůh udělal tak, abychom nebyli rádi sami. Aby nám bylo dobře, když k někomu, někam patříme. Je moc krásné patřit do Boží rodiny a důležité „být tam doma“. Měli bychom znát nejen svoje (sborové a církevní) aktivity, ale misijní akce i jiných společenství a vzájemně si pomáhat a se podporovat.
Vnímám to zvlášť silně v souvislosti s časopisem KROKY. Např: „… Nebudu odebírat, děti ho nečtou celý…“ Kdo z nás dospělých čte celý časopis, který koupí? A nevracíme se třeba časem k článku, který jsme vynechali? Obávám se, že těch, kdo mají radost z toho, že za nimi KROKY chodí a uvědomují si jejich důležitost a přínos pro školáky i neškoláky (inspirace pro učitele i rodiče) je tak málo, že za svými čtenáři už nebudou moct přicházet. Je mi líto zvlášť těch, kteří nepatří do velkých sborů a moc jiných kontaktů nemají. Jenže bez nových a početnějších objednávek se neobejdeme. Je jasné, že děti odrůstají a asi čtou něco jiného. Ale do sborů snad nepřibývají a nepřicházejí děti nové?
Milí přátelé a sourozenci, dělím se s vámi svoji starost. Potřebujeme vaše modlitby – i sponzorské dary.

Děkuji Irena Zemanová – zodpovědný redaktor

HLAVNĚ PRO RODIČE (5/2008)

Tyto KROKY nás v několika článcích přivádí k tématu: kamarád, přítel, přátelé a k zodpovědnosti za ně. Je moc dobré přítele mít a přítelem být (to jistě platí i pro rod ženský -:)). Není to samozřejmé, občas i dost náročné, třeba když hledáme společnou řeč, řešení vhodné – přijatelné pro všechny zúčastněné. Nás lidi Pán Bůh udělal tak, abychom nebyli rádi sami. Aby nám bylo dobře, když k někomu, někam patříme. Je moc krásné patřit do Boží rodiny a důležité „být tam doma“. Měli bychom znát nejen svoje (sborové a církevní) aktivity, ale misijní akce i jiných společenství a vzájemně si pomáhat a se podporovat.
Vnímám to zvlášť silně v souvislosti s časopisem KROKY. Např: „… Nebudu odebírat, děti ho nečtou celý…“ Kdo z nás dospělých čte celý časopis, který koupí? A nevracíme se třeba časem k článku, který jsme vynechali? Obávám se, že těch, kdo mají radost z toho, že za nimi KROKY chodí a uvědomují si jejich důležitost a přínos pro školáky i neškoláky (inspirace pro učitele i rodiče) je tak málo, že za svými čtenáři už nebudou moct přicházet. Je mi líto zvlášť těch, kteří nepatří do velkých sborů a moc jiných kontaktů nemají. Jenže bez nových a početnějších objednávek se neobejdeme. Je jasné, že děti odrůstají a asi čtou něco jiného. Ale do sborů snad nepřibývají a nepřicházejí děti nové?
Milí přátelé a sourozenci, dělím se s vámi svoji starost. Potřebujeme vaše modlitby – i sponzorské dary.

Děkuji Irena Zemanová – zodpovědný redaktor

OBSAH 6.ČÍSLA ROKU 2008

Postava – pro detektivy

Awana

Leden ve včelím domečku

Plaveme proti proudu – Setkání s Ježíšem

Velké osobnosti – Nicholas Winton

Děda a zimní večery

Veselé Vánoce

Co šeptal vítr – Medvědí vánoce

Tim 2,2

Zdraví AnKa

Moje Korálka

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Naše otázky a Vaše odpovědi

Ovečky v ráji (celý článek)

Vymaluj si postavičky z Betléma

Netopýrek – Živé vrtulníčky

13-tá komnata

Zdraví Štěpán

Dopis z Izraele

Pro předškoláky

Vymalujte si: Nový chrám

POSTAVA PRO DETEKTIVY – Nejjemnější osuška

Cože? On je ve městě?
Klopýtám ulicemi až k domu farizea. Ne, tam bych neměla chodit. Oni vědí, čím se živím. Jenže On je uvnitř. Musím tam vejít. Musím! … (celé v časopise)

… Třesoucí se rukou otvírám svou nejvzácnější vonnou mast. Normálně by si každý přál použít tuhle vzácnost na pomazání hlavy. Tak proč mi teď připadá tak laciná i na nohy? Vím, že nemohu udělat nic víc. …

Víte, o který příběh z evangelií se jedná?

Zdena Sedláčková

LEDEN VE VČELÍM DOMEČKU

Je prosinec. Ale protože pro příští rok připravujeme seriál o včeličkách, začneme už teď, aby nám ten leden nějak neutekl.

LEDEN VE VČELÍM DOMEČKU – jedna za všechny, všechny za jednu.
Leden, ten chladný měsíc, který má stále ještě málo světla a nekonečně dlouhé noci, nám často podsouvá otázky … (více v časopise)

Petr Plaňanský
pokračování příště

PLAVEME PROTI PROUDU – Setkání s Ježíšem

Když se vrátila domů, zdálo se jí, že maminka má přece jen o něco veselejší oči a že ani tolik nelamentuje nad špinavým oblečením. O týden později ležel ve schránce modrý dopis a byl pro Marcelku. Marcelka jej netrpělivě otevřela a při čtení se jí tajil dech. Táta! Táta ji zve do cukrárny. To jistě Pán Ježíš vyslyšel její modlitby… (celé v časopise)

S láskou teta Míša

VELKÉ OSOBNOSTI – Nicholas Winton

-člověk, který zachránil 669 židovských dětí před vyhlazovacími tábory smrti
-nositel řádu T. G. M.

Nicholas Winton se narodil v Británii roku 1909. Pracoval jako burzovní makléř a jako člověk z vyšší společnosti si plánoval, že jako obvykle pojede v zimě lyžovat do Švýcarska. Jeho kamarád z tehdejšího Československa ho však také pozval ve stejném termínu na návštěvu. A tak se nakonec rozhodl, že lyžovat nepojede a odjel roku 1938 do Prahy za kamarádem. Tam se … (více v časopise)

Danka Popovská

DĚDA A ZIMNÍ VEČERY

Dědo, tenkrát, když jsi chodil do školy, taky měnili čas na letní a zimní? Teď je tak brzo tma. A co jste vůbec dělali večer?
Napřed odpovím na první otázku. Čas jsme sledovali podle hodin, které ukazovaly středoevropský čas a nijak se neposouvaly ani nezastavovaly. My kluci jsme se řídili hlavně podle světla – podle sluníčka … (celé v časopise)

… V místnosti seděla spolužákova maminka, jeho sestry a několik sousedek. V rukou držely zpěvníky, ze kterých zpívaly. Řekly mi, abych si přisedl, podaly zpěvník, a tak jsem se přidal, protože jsem nápěv znal od nás z kostela. Nejen tehdy, i dnes rád zpívám k oslavě svého Pána. Pak se kamarádova maminka krátce vlastními slovy pomodlila, vzala ze stolu silnou knihu a začala v ní číst. Byla to Bible kralická. Už si přesně nepamatuji, co četla, ale text na mne působil, jakoby to byly čerstvé zprávy z novin. Hlavně se tam jednalo o ..

Vzpomíná děda Míla
pokračování příště

CO ŠEPTAL VÍTR – Medvědí vánoce

… Z myšlenek mě vytrhly nějaké zvuky. Kouknu, a hele! Blížila se ke mě rodinka ledních medvědů.
Maminka se dvěma odrostlejšími medvíďaty si rozvážně vykračovala a zřejmě něco hledala. Nedalo mi to a vletěl jsem přímo do jejího huňatého kožíšku. Víte, jaký kožíšek mají lední medvědi? Ne? No přece hustý a teploučký jaký má ten nejplyšovatější plyšák, vůbec se mi nechtělo ven.
„Hele, větříku, copak to děláš?“ ohradila se medvědice, „jsi nějaký rozdováděný.“ Bylo ale vidět, že se nezlobí.
„To víš, že ano,“ odpověděl jsem se smíchem, „vždyť za chvíli budou Vánoce, to je důvod k veselí.“
„Vánoce?“ řekla svorně medvíďata a vykulila na mě svá perličková očka. „Co to je?“
A tak jsem vyletěl z kožíšku, sednul si před ně a začal jim vysvětlovat, že … (více v časopise)

Váš větřík Všudyfoukal

ZDRAVÍ ANKA

Budu psát o mé písemce. Na začátku školního roku jsme psali vstupní písemku i z matematiky (na druhém stupni se to tak dělá). Matematiku nemám vůbec, ale vůbec ráda. Ještěže mám taťku, který mi s ní vždycky pomůže. Já jsem se učila, ale moc jsem to nechápala, taťky jsem se ptát nechtěla, protože bych musela počítat to, co mi vysvětloval, a já bych to měla určitě špatně. Tak jsem se té písemky trochu bála. Druhý den jsem šla do školy. Paní učitelka rozdala písemky, já jsem se pomodlila a … (celé v časopise)

Ahoj Katka

MOJE KORÁLKA

Chtěla bych napsat něco o svém mazlíčkovi, kterého jsem si pořídila asi před 5 měsíci. Když jsem si ho přinesla domů, těšila jsem se, že si s ním budu hrát. Ale on byl pořád schovaný v pelíšku a spal. Byla jsem smutná z toho, že jsem si přála kamaráda na hraní, a zatím s ním žádná hra není. S tímto problémem jsem se svěřila … (více v časopise)

Jaruška Zigáčková

NAŠE OTÁZKY A VAŠE ODPOVĚDI

Ahojte všichni!
Na toto číslo Kroků jsme si vybrali téma člověk a jeho vztahy k ostatním lidem. Každý člověk se chová ve společnosti svých přátel jinak, než ve společnosti lidí, které vidí poprvé v životě. A tak jsme si připravili pár otázek, nad kterými byste se mohli zamyslet a sami si na ně odpovědět.

  1. Myslíš si, že je důležité mít hodně přátel?
    2. Vybíráš si svoje kamarády důkladně, nebo se přátelíš s každým?
    3. Jsou pro Tebe tvoji kamarádi hodně důležití, nebo si myslíš, že se bez nich obejdeš?
    4. Je pro Tebe důležitější mít dobré vztahy s kamarády, nebo s rodinou?
    (odpovědi na otázky naleznete v časopise)

Našimi oběťmi pro toto číslo byli: Joe – Kanada-Halifax (35let), Eliška – Zábřeh na Moravě (15 let), Adámek – Loštice (8 let), Lucka – Zlín (15 let)

OVEČKY V RÁJI

Jednou jsem zase přišel do Oveček, a bylo zavřeno. „Dovnitř se nesmí! Teta chystá nějaké překvapení,“ volali na mě kluci, jak se honili po chodbě. No, to jsem zvědavý. Už se otevírají dveře a teta Katka volá všechny ovečkové děti dovnitř. „No, páni!“ koukám na to.

Místnost byla rozdělená židličkami na dvě poloviny. Na krásnou a ošklivou. V krásné části byly dva věšáky převlečené za stromy a byly na nich jablka . Plyšové sluníčko se smálo mezi nimi a židličky byly nachystaný na naše zadečky. V druhé části byl věšák jenom jeden a na něm seděl drak s vyplazeným jazykem. Ještě tam visely strašidlácký černý pláště. Za nimi na tabuli byly černočervené mazaniny. Brr, z toho koutku šel strach.

„Běžte tam, kde se vám líbí víc,“ řekla teta. Všichni jsme se nahrnuli mezi ty pěkné věšákostromy a posedali si na židličky. Pak se nás zeptala, jestli si ještě pamatujeme, co všechno Bůh stvořil. A my jsme začali vykřikovat jeden přes druhého: „Žirafy, velbloudy, pejsky, …a člověka.“ „Výborně,“ chválila nás teta Katka. „A ví někdo, jak se jmenovali první lidé?“

„Adam a Eva!“ řekl jsem honem. Chtěl jsem být dřív než Verunka. Ta to taky věděla, protože nám to mamka nedávno četla. „No super, vy jste šikovní,“ pochválila nás teta.

„Přesně tak. Adam s Evou žili v ráji. To byla taková nádherná Boží zahrada a s nimi tam bydlela spousta krásných zvířátek. Zkusíme si to. Vojtíšek bude jako Adam a Verunka bude Eva. A vy ostatní budete zvířátka. Každý si vyberte, co budete a až řeknu TEĎ zamňoukáte nebo zadupete, podle toho, co jste za zvířátko. TEĎ!“ Já jsem byl papoušek, a tak jsem volal ´Pepiku, Pepiku´, jako náš papoušek. A ostatní vřeštěli a dupali jako sloni a opice.

„Tak stačí, umíte to náramně. Takhle nějak to vypadalo i v ráji. Ale s Adamem a Evou tam nebyla jen zvířátka. Hospodin Bůh žil v té zahradě s nimi. Řekl jim: „Ze všech stromů v zahradě smíte jíst, ale z jednoho NE. Jmenuje se Strom poznání dobrého a zlého a je zakázaný, není pro vás dobrý.“ Přilepila na něj značku Zákaz trhání ovoce a pokračovala. „Takhle to mohlo v pohodě fungovat, ale někdo chtěl tu pohodu zničit.“ A teta vytáhla obrovského plyšového zelenožlutého hada a dělala jakože se plazí po tom stromě nahoru. Při tom vyprávěla: „Do zahrady se připlazil Boží nepřítel ďábel, převlečený za hada a promluvil na Evu syčivým hlasem. ´Sss Evo, ssslyšíš mě? Vem sssi jablíčko. Nic ssse ti nessstane.´

Verunko, ty jsi jakože Eva a jakože si bereš to jablíčko.“ Ale Verunka začala křičet „Ne, ne, ne, to se nesmí, já si je nevezmu!“ Teta chvilku Verunku přemlouvala, ale pak se zasmála a pochválila ji, že je úžasně poslušná a že kdyby i Eva tenkrát byla taková, tak lidi nikdy nemuselo potkat neštěstí a zlo. „V Bibli je ale napsáno,“ pokračovala teta Katka „že Eva to ovoce od hada vzala, dala i Adamovi, který tam byl s ní a porušili tak Boží zákaz. Bůh řekl, že dál nemůžou bydlet v zahradě a vyhnal je.“

Všichni jsme museli odejít do té ošklivé půlky a teta za námi zavřela hradbu ze židliček. „Od té doby se nikdo nemůže vrátit do ráje a lidi tak jsou navždycky odděleni od Boha. A to my si dneska zapamatujeme. Porušení Božích pravidel je hřích. A co o hříchu nutně musíme vědět je, že nás odděluje od Boha.“

Všichni jsme stáli jak zaražení a koukali jsme na tetu, jestli tam nemá ještě něco. Takhle to přece dneska nemůže skončit! Navždycky oddělení od Boha…

„Tak co? Tady v tom koutku se vám moc nelíbí, že? Ale nebuďte smutní! Já vám něco prozradím.“ Teta ztišila hlas a dřepla si mezi nás. „Pán Bůh nechce, aby to tak bylo. Miluje nás a chce abychom byli s Ním. Jenže On je svatý a my hříšní, a to nejde dohromady. Ale Bůh je také moudrý a vymyslel řešení. Poslal Pána Ježíše, aby zemřel za naše hříchy. Tím je smazal a nám tak otevřel cestu zpátky k Bohu. No, není to úžasný?“

Naučíme se verš: „Mzda za hřích je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši našem Pánu.“ Ř 6,23

Tak to se mi ulevilo. Verš jsem se naučil, rád bych si ho pořádně zapamatoval. Ještě, že Pán Bůh vymyslel ty Vánoce. Vlastně to, proč je slavíme.

Ahoj Kuba z Oveček

OVEČKY V RÁJI

Jednou jsem zase přišel do Oveček, a bylo zavřeno. „Dovnitř se nesmí! Teta chystá nějaké překvapení,“ volali na mě kluci, jak se honili po chodbě. No, to jsem zvědavý. Už se otevírají dveře a teta Katka volá všechny ovečkové děti dovnitř. „No, páni!“ koukám na to.

Místnost byla rozdělená židličkami na dvě poloviny. Na krásnou a ošklivou. V krásné části byly dva věšáky převlečené za stromy a byly na nich jablka . Plyšové sluníčko se smálo mezi nimi a židličky byly nachystaný na naše zadečky. V druhé části byl věšák jenom jeden a na něm seděl drak s vyplazeným jazykem. Ještě tam visely strašidlácký černý pláště. Za nimi na tabuli byly černočervené mazaniny. Brr, z toho koutku šel strach.
„Běžte tam, kde se vám líbí víc,“ řekla teta. Všichni jsme se nahrnuli mezi ty pěkné věšákostromy a posedali si na židličky. Pak se nás zeptala, jestli si ještě pamatujeme, co všechno Bůh stvořil. A my jsme začali vykřikovat jeden přes druhého: „Žirafy, velbloudy, pejsky, …a člověka.“ „Výborně,“ chválila nás teta Katka. „A ví někdo, jak se jmenovali první lidé?“

„Adam a Eva!“ řekl jsem honem. Chtěl jsem být dřív než Verunka. Ta to taky věděla, protože nám to mamka nedávno četla. „No super, vy jste šikovní,“ pochválila nás teta.
„Přesně tak. Adam s Evou žili v ráji. To byla taková nádherná Boží zahrada a s nimi tam bydlela spousta krásných zvířátek. Zkusíme si to. Vojtíšek bude jako Adam a Verunka bude Eva. A vy ostatní budete zvířátka. Každý si vyberte, co budete a až řeknu TEĎ zamňoukáte nebo zadupete, podle toho, co jste za zvířátko. TEĎ!“ Já jsem byl papoušek, a tak jsem volal ´Pepiku, Pepiku´, jako náš papoušek. A ostatní vřeštěli a dupali jako sloni a opice.

„Tak stačí, umíte to náramně. Takhle nějak to vypadalo i v ráji. Ale s Adamem a Evou tam nebyla jen zvířátka. Hospodin Bůh žil v té zahradě s nimi. Řekl jim: „Ze všech stromů v zahradě smíte jíst, ale z jednoho NE. Jmenuje se Strom poznání dobrého a zlého a je zakázaný, není pro vás dobrý.“ Přilepila na něj značku Zákaz trhání ovoce a pokračovala. „Takhle to mohlo v pohodě fungovat, ale někdo chtěl tu pohodu zničit.“ A teta vytáhla obrovského plyšového zelenožlutého hada a dělala jakože se plazí po tom stromě nahoru. Při tom vyprávěla: „Do zahrady se připlazil Boží nepřítel ďábel, převlečený za hada a promluvil na Evu syčivým hlasem. ´Sss Evo, ssslyšíš mě? Vem sssi jablíčko. Nic ssse ti nessstane.

Verunko, ty jsi jakože Eva a jakože si bereš to jablíčko.“ Ale Verunka začala křičet „Ne, ne, ne, to se nesmí, já si je nevezmu!“ Teta chvilku Verunku přemlouvala, ale pak se zasmála a pochválila ji, že je úžasně poslušná a že kdyby i Eva tenkrát byla taková, tak lidi nikdy nemuselo potkat neštěstí a zlo. „V Bibli je ale napsáno,“ pokračovala teta Katka „že Eva to ovoce od hada vzala, dala i Adamovi, který tam byl s ní a porušili tak Boží zákaz. Bůh řekl, že dál nemůžou bydlet v zahradě a vyhnal je.“

Všichni jsme museli odejít do té ošklivé půlky a teta za námi zavřela hradbu ze židliček. „Od té doby se nikdo nemůže vrátit do ráje a lidi tak jsou navždycky odděleni od Boha. A to my si dneska zapamatujeme. Porušení Božích pravidel je hřích. A co o hříchu nutně musíme vědět je, že nás odděluje od Boha.“
Všichni jsme stáli jak zaražení a koukali jsme na tetu, jestli tam nemá ještě něco. Takhle to přece dneska nemůže skončit! Navždycky oddělení od Boha…

„Tak co? Tady v tom koutku se vám moc nelíbí, že? Ale nebuďte smutní! Já vám něco prozradím.“ Teta ztišila hlas a dřepla si mezi nás. „Pán Bůh nechce, aby to tak bylo. Miluje nás a chce abychom byli s Ním. Jenže On je svatý a my hříšní, a to nejde dohromady. Ale Bůh je také moudrý a vymyslel řešení. Poslal Pána Ježíše, aby zemřel za naše hříchy. Tím je smazal a nám tak otevřel cestu zpátky k Bohu. No, není to úžasný?“
Naučíme se verš: „Mzda za hřích je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši našem Pánu.“ Ř 6,23
Tak to se mi ulevilo. Verš jsem se naučil, rád bych si ho pořádně zapamatoval. Ještě, že Pán Bůh vymyslel ty Vánoce. Vlastně to, proč je slavíme.

Ahoj Kuba z Oveček

NETOPÝREK – Živé vrtulníčky

(celé v časopise … Později jsem si zjistil ještě jednu zajímavou věc. Kolibříci létají ze svých teritorií až 4 tisíce kilometrů daleko. Vědci dodnes nemůžou pochopit, jak je to možné, protože při jejich spotřebě energie neví, odkud ji na ten přelet berou. Je to tak. Když někdo vyloučí ze života Stvořitele, těžko se něčeho dopátrává.

Odkaz na youtube: http://www.youtube.com/watch?v=MT0hFXblpaM

Váš Netopýrek
Iveta Doleželová ivet.dol@gmail.com

TŘINÁCTÁ KOMNATA

Ahoj holky, ahoj kluci!
Dnes budeme znovu otevírat dveře 13.komnaty a nahlížet společně do tajů sexuálního a manželského života.

KDE A JAK SE V BIBLI PÍŠE O SEXU
Genesis 1,27-28
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“

BOŽÍ STANDART:
– vztah jednoho muže a jedné ženy po celý život
– sexuální vztah pouze v ustanoveném manželství
– sexuální nahota bez studu a viny

(více v časopise)

S láskou teta Míša
misa.svecova@tiscali.cz

ZDRAVÍ ŠTĚPÁN

Ahoj kluci a holky,
chtěl bych nejdřív poděkovat za vzkaz jedné babičky, která odebírá Kroky pro svoje vnoučata a taky zdravím vás všechny.Není vždycky úplně jednoduchý psát něco zajímavého do časopisu. A ještě, aby to mělo hlavu a patu, jak říkají naši. To asi znamená, abych neplácal blbosti a aby to k něčemu bylo. Když teď píšu, tak je před Vánocemi. Ale až budete číst nové Kroky, bude možná už po Vánocích. Tak to vám moje přání, abyste je prožili krásně, přijde trochu pozdě. Ale to nevadí. Jednou doma říkali, že je fuk, kdy máme radost z narození Pána Ježíše. Nejlíp by bylo, kdyby pořád. Tak se radujte i v lednu. Víte, píšu vám vždycky v létě o ranči, kam jezdíme. A příští rok, … (celé v časopise)

Zdraví Štěpán

DOPIS Z IZRAELE

(více v časopise) …Minule jsem Vás prosila o modlitby za déšť. Je to zvláštní. Ačkoliv je třeba v Čechách a spoustě jiných zemí déšť samozřejmý, tady u nás to tak není. Ve Starém zákoně je úplně jasně napsáno, že jedním z požehnání, které se vztahuje na poslušnost Božího lidu, je déšť v pravý čas. Za neposlušnost je prach a písek asi jako v Čechách o Mikuláši brambory a uhlí. Jenže Mikuláš je jen převlečený člověk, ale se Stvořitelem světa je to něco úplně jiného. Teď už máme v Izraeli zakázáno zalévat zahrady, protože v Genezaretském jezeru chybí pět metrů do původní hladiny.

Takže vás moc pozdravuji a neprosím, abyste se modlili za můj běh, i když bych si samozřejmě přála medaili, ale za déšť pro Izrael.

Daniel

-NOVÝM ROKEM – JISTÝM KROKEM – SPRÁVNÝM SMĚREM –

Milí čtenáři,
přichází za vámi poslední letošní číslo časopisu KROKY. Zatím není docela jisté, jestli to není číslo úplně poslední. Čtenářů ubývá – ti, kteří se už nepočítají mezi školáky se s námi loučí a noví mladší jakoby nebyli. Z evidence také musíme vyřadit ty, kteří ani po několika urgencích nezaplatili. To samozřejmě ovlivňuje stav našeho účtu, který stejně potřebuje sponzorskou podporu. Všem dárcům moc děkujeme. Pokud skončíme v mínusu, bude rozhodnuto.
V listopadu se sešli autoři jednotlivých článků na své výroční poradě. Věnovali jsme hodně pozornosti připomínkám čtenářů a jejich rodičů. Byly takové, které potěší a povzbudí, ale i ty, které nutí k zamyšlení. Od příštího roku by se tedy KROKY měly změnit. Ne tak výrazně obsahem, jako vzhledem.
KROKY jsou opravdu u nás jediným časopisem pro školáky, který vede k Bibli, Bohu, Pánu Ježíši a životu s Ním. Máme zato, že je hodně důležité, aby děti věděly, že věřit Bohu a počítat s Ním je normální. Je to jediná jistota a Pravda, na které mohou svůj život stavět.
Jsme vděčni, že KROKY za svými čtenáři přichází už od roku 1998, a tak letos oslavily své desáté narozeniny. Naším přáním do Nového roku je, aby za vámi mohly přicházet i nadále.
Přejeme pokojné prožití vánočních svátků a vnímání Božího vedení i v Novém roce.

Za všechny spolupracovníky
zdraví Irena Zemanová

-NOVÝM ROKEM – JISTÝM KROKEM – SPRÁVNÝM SMĚREM – (6/2008)

Milí čtenáři,
přichází za vámi poslední letošní číslo časopisu KROKY. Zatím není docela jisté, jestli to není číslo úplně poslední. Čtenářů ubývá – ti, kteří se už nepočítají mezi školáky se s námi loučí a noví mladší jakoby nebyli. Z evidence také musíme vyřadit ty, kteří ani po několika urgencích nezaplatili. To samozřejmě ovlivňuje stav našeho účtu, který stejně potřebuje sponzorskou podporu. Všem dárcům moc děkujeme. Pokud skončíme v mínusu, bude rozhodnuto.
V listopadu se sešli autoři jednotlivých článků na své výroční poradě. Věnovali jsme hodně pozornosti připomínkám čtenářů a jejich rodičů. Byly takové, které potěší a povzbudí, ale i ty, které nutí k zamyšlení. Od příštího roku by se tedy KROKY měly změnit. Ne tak výrazně obsahem, jako vzhledem.
KROKY jsou opravdu u nás jediným časopisem pro školáky, který vede k Bibli, Bohu, Pánu Ježíši a životu s Ním. Máme zato, že je hodně důležité, aby děti věděly, že věřit Bohu a počítat s Ním je normální. Je to jediná jistota a Pravda, na které mohou svůj život stavět.
Jsme vděčni, že KROKY za svými čtenáři přichází už od roku 1998, a tak letos oslavily své desáté narozeniny. Naším přáním do Nového roku je, aby za vámi mohly přicházet i nadále.
Přejeme pokojné prožití vánočních svátků a vnímání Božího vedení i v Novém roce.

Za všechny spolupracovníky
zdraví Irena Zemanová

OBSAH 1.ČÍSLA ROKU 2009

Postava

Awana

Ve včelím domečku

Plaveme proti proudu – Setkání s Ježíšem

Moravští bratři

Děda a šikovní ruce

Teen challenge

Krok za krokem

Tim 2,2

Tip na prázdniny

Vy sledujete, my hodnotíme – Simpsonovi

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Naše otázky a Vaše odpovědi

Ovečky – Jak Kuba objevil Ameriku

Náš RR – báseň (celé)

Pro předškoláky

Deník Božího bojovníka

Netopýrek – Lev a beránek

13-tá komnata

Zdraví Štěpán

Dopis z Izraele

O nenasytném Barykovi (celé)

Vítek a ti druzí

OBSAH 1.ČÍSLA ROKU 2009

Postava
Awana
Ve včelím domečku
Plaveme proti proudu – Setkání s Ježíšem
Moravští bratři
Děda a rádio
Teen challenge
Krok za krokem
Tim 2,2
Tip na prázdniny
Vy sledujete, my hodnotíme – Simpsonovi
Fotopříběh
Louskáčkovy oříšky
Naše otázky a Vaše odpovědi
Ovečky – Jak Kuba objevil Ameriku
Náš RR – báseň (celé)
Pro předškoláky
Deník Božího bojovníka
Netopýrek – Lev a beránek
13-tá komnata
Zdraví Štěpán
Dopis z Izraele
O nenasytném Barykovi
Vítek a ti druzí

POSTAVA PRO DETEKTIVY – Není bláto jako bláto

… „Kdo zhřešil, Rabbi? On nebo jeho rodiče?“ ptá se jeden z nich.
Hřích – nehřích, nevidím přece od narození, po­myslím si, jen kdyby upustili nějaké drobné.
„Tak proč je ten muž slepý?“ Slyším, že si poví­dají dál o mně. Muž, kterého oslovují Rabbi, mluví o Boží moci, která se může projevit i právě na mně. Prý tyto Boží skutky musí dokončit, když je k tomu příhodný čas, dokud je den.
Mně je celkem jedno, jestli je den nebo noc. Jsem slepý. To, že tu sedím přes den, je jen proto, že v noci tu niko­ho nepotkám. A almužnu potřebu­ji, abych nezemřel hlady … (více v časopise)

AWANA -Okénko

… Pojďme tedy otevřít okénko do jednoho z prvních klu­bů v České republice –z Církve bratrské v Pardubicích. S kým se v pardu­bickém klubu můžete potkat? Předně s 35 nadšenými dětmi, se kterými v ma­lých skupinkách pracuje 11 vedoucích. Pak tu také potkáte tajemníka klubu. To je vedoucí, který se stará o to, aby děti byly odměňovány spravedlivě, včas a podle stanovených pravi­del. Děti, tým vedoucích i tajemníka uvidí­te v každém klubu. Ptáte se, co tedy tvoří vůni pardubického klubu Awany? Já vám to prozradím … (celé v časopise)

Radek Kalenský

VE VČELÍM DOMEČKU

… Pro mě jsou inspirací, abych si stále nově připomínal, že sebehorším období naděje na nové jaro a nový život neumírá. A že jednoho dne všechno nynější trápení skončí …
(více v časopise)
… Od včelí matky jsem se naučil prozíravosti – chceš-li si zajistit úspěch v tom, co děláš, věnuj se důkladné přípravě dlouho předtím, než přijde začátek či vrchol tvého díla. Začni vskrytu a mnohem dříve, než ostatní. Dobrá příprava je prvním krokem k úspěchu! …

Petr Plaňanský

DĚDA A RÁDIO

Jak jsme si udělali „rádio“

„Dědo, mě by zajímalo, jak to bylo s posloucháním rádia během 2. světové války. Slyšel jsem totiž, že se směly poslouchat pouze německé zprávy, jiné se poslouchaly tajně.“
„Dříve, než ti odpovím, chci ti ukázat způsob, jak Bůh řeší otázku: Jak člověk může uslyšet jeho dobrou zprávu …

… Bůh ví, kdo chce slyšet jeho hlas, ale k tomu, aby Bohu rozuměl, potřebuje člověk čisté srdce. Srdcem se myslí náš vnitřní, neviditelný orgán, který je přirovnáván k lidskému srdci, bez kterého není možný život. Když naše srdce přestane pracovat, končí náš život na zemi. Ale to duchovní, očištěné srdce je nástroj, který nám umožní Boží slovo slyšet a porozumět tomu, co si Bůh přeje abychom konali. Podobně je to s posloucháním rádiových programů, které jsou vysílány pomocí elektromagnetických vln. Ty jsou bez rádiového přijímače pro naše oči neviditelné a pro uši neslyšitelné. Je to obdobné jako s tím novým jiným srdcem. No, a teď zkusím odpovědět na tvou otázku: Poslouchání cizích zpráv, tzn. jiných než povolily německé úřady, bylo zakázáno a přestoupení zákazu tvrdě trestáno. Pro nás ovšem bylo jednoduché tento zákaz dodržet: neměli jsme rádio! Neměli ho ani rodiče mého kamaráda Vlada, a přesto jsme chtěli vědět, co ty zakázané zprávy obsahují. Rozhodli jsme se tedy, že si „rádio“ uděláme. Myšlenka a nápad tu byl, ale jak ho uskutečnit? …
(celé v časopise)

vzpomíná Děda Míla

TEEN CHALLENGE

Teen Challenge (čti: týn čelendž) je organizace, která vznikla před padesáti lety v Americe. Autorem myšlenky byl David Wilkerson. Starší z vás ho možná znají z knihy Dýka a kříž nebo Začalo to Dýkou a křížem. V České republice působí tato organizace už 15 let. Pomáhá lidem, kteří se na nějaké své životní křižovatce vydali špatným směrem a mají namířeno „z kopce dolů“. Lidem, kteří se z nějakého důvodu stali závislými na alkoholu, drogách, automatech a asi je možností závislostí ještě víc. Mít na něco závislost znamená, že tu věc nebo činnost tak potřebuji, že bez ní nemohu být. Jednoduše, stanu se toho otrokem. Nejhorší na tom je, že to začíná nenápadně, jakoby se z kamaráda stal během vašeho přátelství otrokář. Takových závislých lidí = otroků žije kolem nás stále víc a jen velmi těžko se svých okovů zbavují. Skoro vždycky jim v tom boji se závislostí musí někdo pomáhat. Dělají to různé organizace, ale nejsilnějším pomocníkem je Bůh. A právě k němu vede Teen Challenge. V naší republice … (celé v časopise)

Irena Zemanová

VY SLEDUJETE, MY HODNOTÍME – Simpsonovi

Ptám se:
Jsou Simpsonovi užiteční nebo se jedná o zábavu škodlivou? Mnozí se mnou budou možná polemizo­vat. Ale posuďte sami, jak by se na to, co seriál propaguje, díval Pán Ježíš …

Zákaz vysílání
Díky Bohu, že existují země, ve kterých parlament zakázal Simpsonovi vysílat. 22. září 2008 to bylo například Rusko …

(celé v časopise)

„Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, cokoli počestné, cokoli spravedlivé, cokoli čisté, cokoli milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte…a Bůh pokoje bude s vámi.“

teta Míša

NAŠE OTÁZKY A VAŠE ODPOVĚDI

Ahoj všichni!
Téma dnešního vydání vám bude možná trošku cizí, nicméně si myslím, že jste o tom taky už něco zaslechli. Ekonomická krize. Na otázky týkající se tohoto tématu jsme se snažili ptát spíše inteligentních lidí, abychom vám alespoň trochu vyjasnili obzor, leč musím přiznat, že u některých, se záměr minul účinkem.

Téma: Ekonomická krize

  1. Myslíš si, že současná ekonomická krize představuje reálnou hrozbu pro lidstvo?
  2. Dalo se podle tebe krizi zabránit?
  3. Ovlivnila krize nějakým způsobem tvůj život? Snažíš se třeba míň utrácet?
  4. Jak dlouho myslíš, že ještě potrvá krize?
  5. Sleduješ dění okolo krize nebo je ti to jedno?

(více v časopise)

Velislav 27 let /Sofia Bulharsko/, Adam 12 let /Olomouc/, Pavlik 14 let /Červenka/, Vašek 15 let /Mohelnice/, Adámek 8 let /Loštice/.

Vaši Ewik a Ládík

OVEČKY – Jak Kuba objevil Ameriku

Ahoj děcka,

to jsem já – Kuba. Pama­tujete se na mě? Psal jsem vám, co jsme dělali v klubu Oveček. Dnes bych se s vámi rád podělil o jednu velkou novinu, kterou jsem se tento týden v klubu Oveček dozvěděl, protože to je fakt bom­ba! Ta ohromující zpráva zní: Pán Bůh k nám mluví svým slovem.

Věděli jste to? Já tedy vůbec ne. Dosud jsem si myslel, že Bůh nemluví. Dospělí sice říkají, že s Bohem mluví, ale já jsem nikdy nic nesly­šel. A pak teta, co nás učila v klubu Ove­ček (my jí někdy říkáme velká Ovečka), říkala, že Pán Bůh k nám lidem mluvil vždycky. Má nás totiž moc rád a chce nám toho mnoho povědět.

Představte si, že … (celé v časopise)

Kuba

OVEČKY – Jak Kuba objevil Ameriku

Ahoj děcka,
to jsem já – Kuba. Pama­tujete se na mě? Psal jsem vám, co jsme dělali v klubu Oveček. Dnes bych se s vámi rád podělil o jednu velkou novinu, kterou jsem se tento týden v klubu Oveček dozvěděl, protože to je fakt bom­ba! Ta ohromující zpráva zní: Pán Bůh k nám mluví svým slovem.
Věděli jste to? Já tedy vůbec ne. Dosud jsem si myslel, že Bůh nemluví. Dospělí sice říkají, že s Bohem mluví, ale já jsem nikdy nic nesly­šel. A pak teta, co nás učila v klubu Ove­ček (my jí někdy říkáme velká Ovečka), říkala, že Pán Bůh k nám lidem mluvil vždycky. Má nás totiž moc rád a chce nám toho mnoho povědět.
Představte si, že … (celé v časopise)

Kuba

DENÍK BOŽÍHO BOJOVNÍKA

Doba soudců
Bůh si vyvolil Izraelský národ, aby na něm ukazoval své podivuhodné záměry s celým lidstvem. Podle toho, jakým způsobem Bůh jedná s Izraelem, se můžeme pořád znovu učit, protože stejně tak jedná
s každým člověkem osobně. ZRA EL znamená Boží bojovník neboli Bůh bojuje.

Co měl Izrael dělat, když doputoval do zaslíbené země?
-poslouchat ve všem Hospodina, svého Boha,
-spravedlivě rozdělit území,
-získat nad svým územím vládu,
-porazit všechny nepřátele,
-udržet si svoji víru a být věrný,
-nepřizpůsobovat se vlivu okolí, …

Jenže všechno bylo jinak!
… (více v časopise)

NETOPÝREK – Lev a beránek

… Za­točil se ve vzduchu a padal dolů. Snažil jsem se brzdit, ale pád byl stejně dost tvrdý. Nevěděl jsem, co se stalo. He­kal jsem na zemi a točila se mi hlava, když jsem najednou nad sebou ně­co zahlédl. „Ježkovi oči!“ Vypískl jsem,… LVICE… Tady v Americe!? Zírala na mě a vypadala docela hladově. Zavřel jsem oči a říkal si, že tohle nebude legrace a po­malu začal přemýšlet o posled­ních věcech netopýrů. Vtom jsem ucítil její drsný jazyk, jak mě něž­ně olizuje. „Co..co to děláš?“ Vy­koktal jsem strachy. „Olizuju tě, aby tě nic nebolelo,“ odpověděla klidně, ještě mi věnovala pár mokrých lízan­ců, a pak se otočila a … (celé v časopise)

Iveta Doležalová

TŘINÁCTÁ KOMNATA

V minulém čísle jsem vám slíbila, že se vrátíme k zakázaným sexuálním oblastem. Tak – tady jsou!

PORNOGRAFIE
Slovo pornografie je řeckého původu a znamená znázornění lidského těla nebo sexuálního chování, která nemá jiný účel než podněcovat touhu po sexu. Jinými slovy, jsou to časopisy, ve kterých jsou nafoceny
nahé ženy i nazí muži provozující sex. Fotografie jsou velmi často velmi vulgární až zvrácené. Kromě časopisů můžete narazit na filmové zpracování pornografie a také nesmíme zapomenou na pornografické a erotické weby na internetu. Všechno toto je naprosto nevhodné i pro dospělé a pro děti už vůbec ne.
Proč je pornografie nebezpečná? Protože JE TO HŘÍCH A PAST
-probouzí žádostivost a chtíč,
-vytváří závislost na sexu a fantazijních představách, které spoutají, zahlcují mysl a duši
-zaměňuje lásku za sexuální prožitek,
-vytváří falešnou realitu, nezobrazuje pravdivý, ale klamný svět..
Jak proti tomu můžu bojovat? Můžu si říct: Nechci se tím vůbec zabývat, JSEM PRO TYTO VĚCI JAKO SLEPÝ.

DĚTSKÁ PORNOGRAFIE

PEDOFILIE

PROSTITUCE

Připomeňme si, že všechny tyto sexuální praktiky a oblasti o kterých jsme psali BŮH ZAKÁZAL! Je to v Božích očích ZLÉ … (více v časopise)

… Nemohou nikdy přinést vnitřní uspokojení a naplnit naši touhu po lásce a pokoji. A i kdyby byly zdrojem nepředstavitelného bohatství, bude toto bohatství proklaté a nepřinese žádné požehnání a nic dobrého.

S láskou teta Míša

ZDRAVÍ ŠTĚPÁN

(celé v časopise)
…Byly to zvláštní Vánoce. Pochopil jsem, že vůbec nezáleží na množství balíčků pod stromečkem ani na tom, kolik se za ně utratí. Už vždycky si budu pamatovat dědu, který nerozbalil nic a přesto bylo jasné, že je šťastný a svůj dárek považuje za úžasný.(Ale neříkejte to mamince, aby mi příští Vánoce nechtěla jenom zahrát.)

Váš Štěpán

DOPIS Z IZRAELE

… Balili jsme balíčky pro vojá­ky, kteří museli bojo­vat v Gaze. Kupovali jsme jim teplá trička a ponož­ky, mýdla, kartáčky na zuby a pastu a sladkosti. Ale nejdů­ležitější byl dopis, do kterého jsme jim napsali, že jim děkuje­me, že se za nás takhle obětují a že se za ně modlíme. Jak jsem vám už psala, je tu vojenská služba povin­ná a tentokrát byli povolaní i re­zervisté, otcové rodin. Všichni to tady bereme tak, že vojáci jsou táto­vé a bráchové nás všech. Říká se jim „banim“, synové … (více v časopise)

Pozdravuje vás Daniel

NÁŠ RR – Báseň

Ahoj, Martina se jmenuju,
Royal Rangers navštěvuju.
Každou středu v 16 hodin,
jsou tu děti z různých rodin.
Uzly se spolu učíme,
venku na hřišti řádíme,
a na výpravy jezdíme.
O prázdninách se neflákáme,
na tábor vždy pospícháme.
Táboříme pod Vlčí skalou,
nebo možná trochu stranou.
Ve stanech míváme mravence,
ale těm rozdáváme kopance.
Na ohni děláme obědy,
důkladně trestáme nezbedy.
Ti pak musí kliky dělatTi dělat
a talíře umývat.
Nejhorší je poslední den,
samé uklízení a balení jen.
Když se podíváš na naše webovkywebovky
a o prázdninách se zvedneš ze své pohovky,
na táboře tě rádi uvidíme,
místo ve stanu pro tebe připravíme!
Tak já končím svoje povídání,
v Royalu budete vždy uvítáni.

Ahoj Martina

PRO RODIČE

Milí čtenáři,
v prosincovém čísle jsme vám psali, že není úplně jisté, jestli se nejedná o číslo poslední. S napětím jsme očekávali, jak dopadne roční vyúčtování. Při účetní uzávěrce naše konto vykázalo kladný zůstatek, a tak teď můžete držet v rukou první letošní číslo. Moc děkujeme všem, kdo zaplatili více, než bylo stanovené předplatné, i všem kteří přispěli zvláštním sponzorským darem.
V novém roce vám představujeme některé nové rubriky, ty nejoblíbenější zůstávají. A budeme rádi, když i vy zůstanete s námi v kontaktu. Louskáček se těší na vaše odpovědi a nám v redakci udělá radost každý váš pozdrav, jako je například tento:
Osobně bych Vám moc ráda napsala … Nemohu najít vhodná slova… Vaší práce si hluboce vážím a přeji Vám mnoho úspěchů v této bohulibé činnosti! Vaše internetové stránky jsou skutečně moc hezké …

čtenářka z Pacova

Uvítáme i kritické připomínky a nápady, které nám pomohou, abyste Kroky stále rádi četli. Všem školákům přejeme, aby se jim dařilo a měli dobré kamarády. Možná, že někteří z vás mají před sebou ještě jarní prázdniny – těm posíláme přání, aby jim na ně zůstaly krásné vzpomínky.

z redakce zdraví Irena Zemanová

PRO RODIČE (1/2009)

Milí čtenáři,
v prosincovém čísle jsme vám psali, že není úplně jisté, jestli se nejedná o číslo poslední. S napětím jsme očekávali, jak dopadne roční vyúčtování. Při účetní uzávěrce naše konto vykázalo kladný zůstatek, a tak teď můžete držet v rukou první letošní číslo. Moc děkujeme všem, kdo zaplatili více, než bylo stanovené předplatné, i všem kteří přispěli zvláštním sponzorským darem.
V novém roce vám představujeme některé nové rubriky, ty nejoblíbenější zůstávají. A budeme rádi, když i vy zůstanete s námi v kontaktu. Louskáček se těší na vaše odpovědi a nám v redakci udělá radost každý váš pozdrav, jako je například tento:

Osobně bych Vám moc ráda napsala … Nemohu najít vhodná slova… Vaší práce si hluboce vážím a přeji Vám mnoho úspěchů v této bohulibé činnosti! Vaše internetové stránky jsou skutečně moc hezké …

čtenářka z Pacova

Uvítáme i kritické připomínky a nápady, které nám pomohou, abyste Kroky stále rádi četli. Všem školákům přejeme, aby se jim dařilo a měli dobré kamarády. Možná, že někteří z vás mají před sebou ještě jarní prázdniny – těm posíláme přání, aby jim na ně zůstaly krásné vzpomínky.

z redakce zdraví Irena Zemanová

OBSAH 2.ČÍSLA ROKU 2009

Postava
Doteky Afriky
Ve včelím domečku
Proti proudu – Věříš si?
Moravští bratři
Děda a focení
Historie Moravských bratří
Krok za krokem
Tim 2,2
Jmenuji se Han
Vy sledujete, my hodnotíme
Fotopříběh
Louskáčkovy oříšky
Naše otázky a vaše odpovědi
Ovečky – Kuba trénuje paměť
Pevnost Boyard
Pro předškoláky
Deník Božího bojovníka
Netopýrek – Není netopýr jako netopýr
13-tá komnata
Zdraví Štěpán
Dopis z Izraele
Kočka a čáp
Veselé rukavičky

DOTEKY AFRIKY … Další problém v Africe představuje nedostatek vody. Děti chodí každý den několik kilometrů nabírat do kanystrů vodu z blátivé studánky, kam chodí pít i divoká zvířata. Musí tedy počkat, až se tyto nebezpečné šelmy napijí. Když se potom vrátí unavené domů s vodou, tak místo uhašené žízně dostane celá rodina jen průjem nebo kožní vyrážku. Mezi tím v Evropě splachujeme pitnou vodou toalety. Zkus se nad tím zamyslet. Kolik bys na vodě ušetřil pro podporu těchto lidí? … (celé v časopise)

S pozdravem Lída Vlčková

VE VČELÍM DOMEČKU

… I včelí domeček skrývá svá tajemství velké proměny a zrození. Nová generace se ve velkém, díky stavebnímu pudu, vrhá na rozšiřování vnitřních prostor úlu. Moudrý včelař jim pomáhá vkládáním stavebních rámků a voskových mezistěnek. Včelky pak horlivě vystavují nové buňky a z nich celé plástve. Chystají se na nápor nové generace a především na blížící se sklizeň.
A ačkoli se u nich nedá mluvit o stejné prozíravosti, jakou mají lidé, přesto … (více v časopise)

Petr Plaňanský

PLAVEME PROTI PROUDU – Věříš si?

… Do natáčení zbývaly tři týdny a nadšení Radka stále neopouštělo. Jen se nemohl rozhodnout, jestli se má pochlubit spolužákům a kamarádům. Co když zase prohraje? Nebudou se mu smát? Nebudou mu říkat, že je „lama“? Toho se přece jen trošku bál.
Nakonec však musel s pravdou ven. Den natáčení totiž připadl na … (celé v časopise)

S láskou teta Míša

DĚDA A FOCENÍ

… S kamarádem Vláďou jsme si pořídili potřebné vybavení a s napětím vždy očekávali, jak se nám fotky podaří. To bylo zajímavé až tajemné, protože ten obrázek se na papíru objevoval postupně.“
„V té tmavé místnůstce osvětlené červeným světlem? To bych chtěl zažít.“
„Barevné obrázky v té době byly pouze vymalované černobílé fotky. V pozdějších letech jsem vystřídal různé fotoaparáty, pořídil jsem si zvětšovací přístroj a … (více v časopise)

Vzpomínal děda Míla

HISTORIE MORAVSKÝCH BRATŘÍ

(celé v časopise)
… Početně byli původně Moravští bratři malou skupinou. Na mnoha místech však skrze jejich odhodlání, poslušnost a trpělivou práci konal Bůh velké skutky. Od počátku kladli důraz na naprostou důvěru a spolehnutí se na Boha za všech okolností. Nechat se vést a následovat Pána Ježíše opravdově a bez ústupků.
Tím největším a nejvlivnějším česko-moravským exportem není pivo, broušené sklo nebo a vojenské zbraně, je jím duchovní dědictví Jednoty bratrské – Moravských bratří.

Dana Popovská

KROK ZA KROKEM

… Sám Ježíš potvrdil existenci Božího království. Snad se mi podařilo ukázat ti správný směr. Tedy krůčky do místa, kde už nebude žádné trápení. Vydáš-li se za Bohem nemůžeš nic ztratit. Můžeš jen mnoho získat. Příště ti poradím, co dělat, aby dveře Božího království nezůstaly zavřené … (více v časopise)

Dnes máte úkol: Přiřaď větu s číslem k písmenku: A-chvála, B-díky,C-přímluvy, D-vyznání hříchů, E-prosby

Obdivuji tě Bože, jak jsi krásně stvořil stromy, kytky. 4
Chválím tě, jak jsi mocný, že tě i moře a hvězdy poslouchají. 6
Děkuji za to, že jsi mi pomohl nebýt hubatá na mamku.1
Prosím tě, Bože, aby se Terezka uzdravila. 5
Prosím tě odpusť mi, že jsem lhal o tom úkolu z matiky. Je mi to líto. 3
Prosím tě, ať ráno všechno stihnu, ať nechodím pozdě do školy. 2

NAŠE OTÁZKY A VAŠE ODPOVĚDI

  1. Jak trávíš Velikonoce?
  2. Jsou podle tebe z křesťanského hlediska významnější Vánoce nebo Velikonoce?
  3. Co považuješ za symbol Velikonoc?
  4. Máš rád Velikonoce? Proč?
  5. Víš, proč se slaví Velikonoce?

(odpovědi v časopise)

Tak co? Věděli jste správnou odpověď na poslední otázku? Jestli vám to ještě do teď nedošlo, tak nejsprávnější odpověď byla ta Lauřina. Já se přiznám dobrovolně, že jsem to taky nevěděl. Ale tušil jsem to.

V českém znění odpovídali: Ivoš 20 let Šumperk, Adámek 8 let Loštice, Ondra 18 let Šumperk, Michal 16 let Hlubočky.
V anglickém znění odpovídala: Laura 33 let Pittsburgh USA

Ahojte všichni vaši Ewik a Ládík

DENÍK BOŽÍHO BOJOVNÍKA

… Gedeon poslechl a Bůh se k němu přiznal. Získal úctu ve své rodině i ve městě. Před Gedeonem byl teď další úkol: vyhlásit válku nepřátelům – vybrat bojovníky a zvítězit.

Co je to modla?
Modly nejsou jen nějaké sochy nebo oltáře, které patří dávné historii. Jsou v každé době i dnes. Některé modly – idoly vypadají neškodně, ale v Božích očích jsou všechny stejně strašné, odporné a zlé … (celé v časopise)

NETOPÝREK – Není netopýr jako netopýr

… „To máš pravdu,“ přikývnul jsem, „ale já jsem trochu jiný netopýr než ty. Lítám ve dne i v noci. Nejsem odtud.“ Kulil na mě svá perličková očka a zjevně nechápal, co tím myslím. „Copak všichni netopýři nelítají jen večer a v noci a neloví hmyz?“ „Většinou ano, ale já jsem opravdu trochu odlišný. To by bylo na dlouhé vysvětlování. Nicméně všichni netopýři neloví jen hmyz. Je nás spooousta druhů. Někteří si pochutnávají na ovoci, jiní loví ryby.“ … (celé v časopise)

Iveta Doležalová

Zatoulaný oříšek
Kolik druhů netopýrů se vyskytuje v ČR?
a) 2 b) 12 c) 26
Ve které zemi byste mohli narazit na upíry?
a) v Rumunsku b) v Brazílii c) v Indii

TŘINÁCTÁ KOMNATA

Ahoj holky a kluci!
Stále ještě otevíráme dveře třinácté komnaty a nahlížíme do jejích tajemných zákoutí. Minule jsme si řekli něco zakázaných sexuálních praktikách a i dnes budeme na našich stránkách ukazovat především na sexuální čistotu před manželstvím a řekneme si něco o tom, co může vaši sexuální čistotu poskvrnit, přesto, že s nikým „nespíte“ … (více v časopise)

1.Tesalonickým 4,3-5
Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás, aby uměl žít se svou vlastní ženou (se svým tělem) svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha.

Římanům 1,26
Proto je vydal Bůh v moc hanebných vášní.

Přísloví 3,7
Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.

S láskou teta Míša

ZDRAVÍ ŠTĚPÁN Ahoj kluci a holky!
Tentokrát vás nezdraví Štěpán, ale Karolína. Jsem jeho sestra. Je mi deset a chodím do čtvrté třídy.
Štěpán dlouho nechtěl, ale nakonec mi dovolil napsat místo něj. Příště bude psát zase on. Chtěla jsem vám říct, čím
v poslední době procházím a co mi pomáhá. Třeba to někomu pomůže, když zjistí, že na podobné trápení není sám.
Loni v listopadu jsme zjistili, že mám epilepsii. A můj život se okamžitě změnil. Táta mi … (celé v časopise)

Zdraví Kája

DOPIS Z IZRAELE

(více v časopise) … Jednou jsem vám slíbila, že napíšu, jestli pršelo. Jezero Genezaretské ja totiž zatím naší hlavní zásobárnou vody a protože se z něj pořád odčerpává, jeho hladina rychle klesá. Je nebezpečí, že s ubývajícím tlakem vody do něj proniknou solné prameny. V poslední době v Izraeli ve sdělovacích prostředcích i ve školách a školkách vysvětlují, jak šetřit s vodou. Leden byl jeden z nejsušších měsíců od vzniku státu Izaele vůbec. Do původní hladiny chybělo pět metrů. V únoru a březnu docela pršelo, ale ještě pořád je za co se modlit a sice za čtyři metry osmdesát k dosažení původní hladiny. Většina Izraelců samozřejmě reptá, když se jim promočí boty, protože jsou zvyklí mít pořád sluníčko. Ale ve skutečnosti je všem jasné a to se dozvíte i z předpovědi počasí, že déšť je požehnáním shůry.

Tak ahoj příště Daniel

MÍSTO ÚVODU

Je jaro, těší nás pohled na rozkvétající zahrady, brzo se k nim přidají i rozkvetlé koruny stromů. Květy nás na sebe upozorňují svou krásou, barevností a vůní. V tomto čísle je v několik článcích zmínka o modlitbě. Ta sama o sobě je dostatečným námětem k přemýšlení. Mně se ale vybavuje: „…každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu.“ (Kniha Zjevení Janovo 5;8). Není běžnou věcí, že by se pálilo kadidlo, jeho vůně je vůní slavnostní.
Našimi modlitbami se plní zlaté nádoby, ze kterých stoupá vůně. Je opravdu nádherná? Okolnosti, ve kterých se nacházíme, nás nutí k přemýšlení o tom, co je víc a co míň důležité, pečlivěji určujeme pořadí hodnot. Hledáme přátele, často potřebujeme radu, chvíli úniku z tlaku starostí, místo bezpečí. To všechno nám nabízí Bůh v Pánu Ježíši. Moc sobě i vám všem přeji, abychom Ho vyhledávali a „nebeské zlaté nádoby“ plnili nádhernou vůní k Boží oslavě. A ty květinky kolem nás nám to mohou připomínat.
Mám zato, že i ostatní články vám přinesou zábavu a poučení. Jsme rádi, že i toto číslo mohlo vykročit za svými čtenáři. Jsme rádi, že navštěvujete také naše webové stránky. Jsou tam některé informace, které se do papírového čísla nevešly.
Přeji všem krásné jarní dny (patří k nim i déšť), jsou příslibem dobré úrody.

Za redakci Irena Zemanová

MÍSTO ÚVODU (2/2009)

Je jaro, těší nás pohled na rozkvétající zahrady, brzo se k nim přidají i rozkvetlé koruny stromů. Květy nás na sebe upozorňují svou krásou, barevností a vůní. V tomto čísle je v několik článcích zmínka o modlitbě. Ta sama o sobě je dostatečným námětem k přemýšlení. Mně se ale vybavuje: „…každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu.“ (Kniha Zjevení Janovo 5;8). Není běžnou věcí, že by se pálilo kadidlo, jeho vůně je vůní slavnostní.
Našimi modlitbami se plní zlaté nádoby, ze kterých stoupá vůně. Je opravdu nádherná? Okolnosti, ve kterých se nacházíme, nás nutí k přemýšlení o tom, co je víc a co míň důležité, pečlivěji určujeme pořadí hodnot. Hledáme přátele, často potřebujeme radu, chvíli úniku z tlaku starostí, místo bezpečí. To všechno nám nabízí Bůh v Pánu Ježíši. Moc sobě i vám všem přeji, abychom Ho vyhledávali a „nebeské zlaté nádoby“ plnili nádhernou vůní k Boží oslavě. A ty květinky kolem nás nám to mohou připomínat.
Mám zato, že i ostatní články vám přinesou zábavu a poučení. Jsme rádi, že i toto číslo mohlo vykročit za svými čtenáři. Jsme rádi, že navštěvujete také naše webové stránky. Jsou tam některé informace, které se do papírového čísla nevešly.
Přeji všem krásné jarní dny (patří k nim i déšť), jsou příslibem dobré úrody.

Za redakci Irena Zemanová

OBSAH 3.ČÍSLA ROKU 2009

Postava

Awana – pozdrav

Ve včelím domečku

Plaveme proti produ – Cesta ke svobodě

Moravští bratři

Zdraví Kája

Láska která …

Wycliffovi překladatelé Bible

Krok za krokem

Tim 2,2

Recepty pana Brebenty

Štěpánova starost

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Naše otázky a Vaše odpovědi

Vy sledujete, my hodnotíme – Americký trhák

Deník Božího bojovníka

Netopýrek – Strašidlo africké

13-tá komnata

Pro předškoláky

Dopis z Izraele (celé)

Myší sněm

Vítek a ti druzí

POSTAVA PRO DETEKTIVY – Málo nebo moc?

Sledoval, jak lidé postupně přistupují k pokladně. Někdo jen vhodil připravenou částku peněz a zase odešel. Někteří velmi zjevně a pomalu přistupovali, aby si každý stihl dobře spočítat, jak vysokou částku hodlají uvolnit ze své kapsy. (A nutno podotknout, že to skutečně nebyly malé sumy).
Pozoroval to všechno, mlčel, protože … (celé v časopise)

Zdena Sedláčková

AWANA – Hledání směru

Já v cizím městě byl a na nádraží stál.
Autobus míjel autobus.
Jak dostat se mám domů, nevěděl, jen jako dítě přemýšlel.
Na tabulích všech vozů těch
jen čísla byla, chyběl směr.
V tom zmatku nenadálém radit jsem se šel,
nikdo však nic tu nevěděl.
Já do pláče se dal, že ztraceným se stal.
Tu přišel člověk, směr mi ukázal.
Na zastávce i autobus už stál.
Čekal na mne!
S číslem i názvem!
Já nastoupil a nemeškal.
Já křesťanem se stal.

Kamil David

PLAVEME PROTI PROUDU – Cesta ke svobodě

Ahoj holky a kluci!
Příběh, který si dnes můžete přečíst, se skutečně odehrál asi před 40 lety. Je o klukovi, který se rozhodl plavat proti proudu nejen obrazně, ale oslova. Nepředbíhejme však …

…Ze všech sil plaval směrem od lodi i za tu cenu, že zemře. Jeho zesláblé a prokřehlé tělo leželo na hladině. Byl ve vodě již tři a půl hodiny a nebyla již naděje na záchranu. Sergej se poprvé v životě začal modlit. Začal … (celé v časopise)

vaše teta Míša

ZDRAVÍ KÁJA

… V nemocnici jsem pochopila spoustu dalších věcí. Ne vždycky si ví doktoři rady. U mě si dokonce mysleli, že lžu a nemoc hraju. Pan doktor o tom mluvil s tátou. Musela jsem jít i k psychologovi, jestli nejsem narušená nebo co.

Taky jsem poznala kluka, kterého doma týrali. Modřiny měl všude. Tak jsem mu dala čokoládu, kterou mi naši donesli a on začal brečet. Nikdy ještě nedostal čokoládu. A to mu bylo asi 12 let. Přivezli i holku z osmé třídy, která … (více v časopise)

Vaše Kája

WYCLIFFOVI PŘEKLADATELÉ BIBLE

– mezinárodní misijní společnost,
– hlavní cíl: přeložit Bibli do všech národních jazyků,
– Projekt Vize 2025 – zpřístupnit Bibli všem v jejich jazyku do roku 2025.

Přehled v číslech:
/Zdroj: web WBT, Vision2025.org/

Počet obyvatel Země: 6,7 miliardy
Počet jazyků, jimiž se na světě mluví: 6909
Počet jazyků potřebující překlad: 2393
Počet jazyků, které už mají překlad Bible (část nebo celou): 2479
Počet probíhajících jazykově rozvojových a překladatelských programů: 1998

(více v časopise)

Dana Popovská

KROK ZA KROKEM

BOŽÍ DOPIS PRO TEBE

…Bibli se říká a) Boží slovo – vším, co je v Bibli napsáno k tobě může Bůh promluvit., b) Meč Ducha – když si budeš Boží slovo pamatovat, budeš vždy vědět, co máš dělat, může tě ochránit před pokušením., c) Chléb z nebe – tvoje tělo potřebuje každý den jíst, tvoje duše také.
Boží slovo je pro ni to nejlepší jídlo…

PŘEDE DVEŘMI DO NEBESKÉHO KRÁLOSTVÍ

Ahoj holky a kluci. Tohle čtení je teď už jen pro ty z vás, kteří se na rozcestí rozhodli jít cestou, která vede směrem do Božího království. Je tu okamžik napětí! Opravdu mne má Pán Bůh tak rád, že by se se mnou chtěl setkat? … (více v časopise)

RECEPTY PANA BREBENTY
Mrkev společnice

Rychlý salát

Mrkev místo moučníku

(celé v časopis)

dobrou chuť přeje všem váš BREBERTA

NAŠE OTÁZKY A VAŠE ODPOVĚDI
1) Myslíš si, že závislost je vážným problémem dnešní společnosti?

2) Myslíš si, že dívání se na televizi je škodlivé?

3) Jaká forma závislosti je podle tebe nejhorší?

4) Jaký je tvůj názor na počítačové hry?

(celé v časopise)

… Závislost sama o sobě není špatná. Tím, že jsme závislí na jídle, pití nebo třeba na vzduchu – to není nic špatného, jsou to pouze lidské potřeby. Mezi ty tzv. zdravé závislosti patří také závislost na Ježíši. A právě Ježíše musíme mít na prvním místě. Jestli chcete ověřit svoji nezávislost na počítači nebo na televizi, zkuste třeba tohle. Před začátkem hraní na počítači, nebo filmu, si jděte přečíst Bibli, i kdyby to znamenalo, že nestihnete jeho začátek. Podle toho snadno poznáte, na čem jste závislí víc.

Tentokrát odpovídali: Elda – 15 let, Zábřeh; Oleg – 16 let, Moskva, Rusko; Julča – 20 let, Zábřeh; Adámek – 8 let, Loštice.

Ahojte všichni vaši Ewik a Ládík

VY SLEDUJETE, MY HODNOTÍME – Americký trhák

(celé v časopise)
… Byla jsem zklamaná a uražená, protože takhle jsem si tedy ten závěr dne rozhodně nepředstavovala. Očekávala jsem salvy smíchu a místo toho se každý kamsi vytratil. Hupsla jsem do peřin a hlavu jsem strčila pod polštář. Chtělo se mi brečet. A jak se mi tak zavíraly oči, napadl mě příběh z Bible. Byl o té prostitutce, kterou chtěli lidé za její hřích ukamenovat. A když Ježíš řekl: „Kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem …“, tak se všichni „zdekovali“. I já jsem ten večer zůstala sama, jen s Ježíšem. A možná, že ten večer Ježíš každému z nás řekl: „Jdi a už nehřeš!“

Hana Švecová

DENÍK BOŽÍHO BOJOVNÍKA
Znáš svoje nepřátele?

  1. A) Nepřátelé v duchovní oblasti
    (Ef.6,12)

Jak můžeš bojovat?
(Jak.4,7)

  1. B) Nepřátelé v nás samotných
    jsou to naše zlé zvyky a špatné vlastnosti. Třeba …
  2. C) Nepřátelé okolo nás

lidé, které znáš a kteří tě nesnáší, pomlouvají, dělají naschvály a ani nemají důvod.
Mnoho lidí neví, … (celé v časopise)

Danka

TŘINÁCTÁ KOMNATA
Dnešní téma: MNOHO PODOB LÁSKY
Když se řekne LÁSKA, každý z vás si vybaví něco úplně jiného. To proto, že každý je úplně jiný. Ale není LÁSKA JAKO LÁSKA. Jedno slovo – a přesto skrývá mnoho podob. A o tom si dnes něco málo řekneme. Existují čtyři řecká slova, která vystihují různé podoby lásky. Pojďme se ně podívat:

STORGE

FILIA

EROS

AGAPE

(celé v časopise)

S láskou teta Míša

DOPIS Z IZRAELE

Milí kamarádi!
Máte rádi moře? My tady máme vlastně tři. Středozemní, které je od Jeruzaléma tak hodinu cesty autem, takže tam můžeme zajet na jedno odpoledne. Někdy jsou vlny tak vysoké, že se koupat vůbec nesmí. Skákat ve vlnách je obrovská zábava. Když se dost vyřádíme, stavíme hrady v písku. Úplně na jihu Izraele na hranici s Egyptem máme kousek Rudého moře. To není zdaleka tak divoké a nebezpečné a krývá úžasné přírodní krásy. Když se podíváte s brýlemi a šnorchlem pod hladinu, otevře se vám úplně nový neznámý svět korálů, ryb a různých mořských živočichů. Mají nádherné barvy a všemožné tvary. Vždycky jsem věděla, že má náš Stvořitel fantazii, ale pod mořskou hladinou prostě nevycházím z údivu.

Pak máme ještě v poušti Mrtvé moře. Je to takové solné jezero, které obsahuje minerály s léčivým účinkem. To mě až zas tak nezajímá. Voda v něm tak nadnáší, že si na ní prostě můžete lehnout a nechat se kolébat. Ale jinak se tam nic moc dělat nedá. Ať si tam rodiče zajedou sami.

Přeji vám hezké prázdniny ať už u moře, rybníka, řeky nebo kdekoli jinde.

Z Izraele vás pozdravuje Daniel

MÍSTO ÚVODU

V tomto třetím letošním čísle je několikrát předmětem uvažování Láska. I z toho pohledu, že je bolestné, když ji někdo nemá, nezná nebo jí má málo.

Během volných dnů o prázdninách a dovolené je hodně příležitostí k setkávání, poznávání nových přátel a kamarádů. Přátelství obohacuje, přináší radost, ale je důležité i proto, že se v něm sdílíme také se starostmi. Lásku nemáme využívat ani zneužívat, ať ji přijímáme nebo dáváme. V současné době, kdy slovo dluh slyšíme ve všech pádech a tvarech, zní jasně Boží rada: „Nikomu nebývejte nic dlužni, leda lásku.“

Lásku dokazujeme ČINEM, činu předchází MYŠLENKA. Moc se mi líbí malý rebusek, který je součástí tohoto mého pozdravu. Myšky nemáme rádi ani v bytě ani ve spíži, v přírodě snáz uvidíme nějakou myší díru než myšku živou, ta před námi včas utíká. Ale taková myš-Lenka, to je něco jiného.

Moc všem i sobě přeju, aby na nás dobré myš(ky)-Lenky odněkud vykukovaly co nejčastěji, abychom je neodháněli, ale realizovali. Mínusové konto není dobré ani v bance, ani v životě.

A ještě přání – dobře prožité volné dny, bohaté na pěkné zážitky a krásná přátelství.

Za redakci Irena Zemanová

MÍSTO ÚVODU (3/2009)

V tomto třetím letošním čísle je několikrát předmětem uvažování Láska. I z toho pohledu, že je bolestné, když ji někdo nemá, nezná nebo jí má málo.

Během volných dnů o prázdninách a dovolené je hodně příležitostí k setkávání, poznávání nových přátel a kamarádů. Přátelství obohacuje, přináší radost, ale je důležité i proto, že se v něm sdílíme také se starostmi. Lásku nemáme využívat ani zneužívat, ať ji přijímáme nebo dáváme. V současné době, kdy slovo dluh slyšíme ve všech pádech a tvarech, zní jasně Boží rada: „Nikomu nebývejte nic dlužni, leda lásku.“

Lásku dokazujeme ČINEM, činu předchází MYŠLENKA. Moc se mi líbí malý rebusek, který je součástí tohoto mého pozdravu. Myšky nemáme rádi ani v bytě ani ve spíži, v přírodě snáz uvidíme nějakou myší díru než myšku živou, ta před námi včas utíká. Ale taková myš-Lenka, to je něco jiného.

Moc všem i sobě přeju, aby na nás dobré myš(ky)-Lenky odněkud vykukovaly co nejčastěji, abychom je neodháněli, ale realizovali. Mínusové konto není dobré ani v bance, ani v životě.

A ještě přání – dobře prožité volné dny, bohaté na pěkné zážitky a krásná přátelství.

Za redakci Irena Zemanová

OBSAH 4.ČÍSLA ROKU 2009
Postava

Awana

Ve včelím domečku

Plaveme proti proudu – Volání ze skal

Moravští bratři

Zdraví Kája

Konec lenošení v Čechách

Lidé Wycliffovi

Kdo jsou Gedeoni

Krok za krokem…

Tim 2,2

Co vše mi připomene ořech

Zdraví Štěpán

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Kuba misionářem

Hledá se pejsek (celý)

Deník Božího bojovníka

Netopýrek – Oživlá větev

13-tá komnata

Pro předškoláky

Dopis z Izraele

Různé chutě ovoce

Básně

POSTAVA PRO DETEKTIVY – Velký pád

Prohlížel si dokument, který si nedávno vyžádal u velekněze. Pak ho opatrně uklidil do brašny u sedla a pokračoval se svou družinou za cílem, který si vytyčil. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Stalo se to tak nečekaně a rychle. „Odkud to jde?“ hledal zdroj toho oslnivého světla, které ho obklopilo. Něco tak silného v životě nepocítil. Byl tou záhadnou mocí doslova sražen k zemi … (celé v časopise)

Zdena Sedláčková

VE VČELÍM DOMEČKU

… Dny se zkrátily, noci prodloužily a ve včelím domečku se na přelomu srpna a září zrodila generace pro špatné časy. Skrytá naděje, na níž záleží, v jaké síle včelstvo vstoupí do zimy a v jaké kondici zahájí novou sezónu zjara, ještě pilně zpracovává zásoby na zimu. Tyto dělnice, ve srovnání se včelami sběrové sezóny, se dožijí výjimečně dlouhého věku – až šesti měsíců. Zimní včely „přebírají“ zkušenosti poslední letní generace, aby ji pak předaly té první jarní. Je to článek řetězu, který spojuje minulost s budoucností. Článek, který je početně oproti vrcholu sezóny velmi slabý, nicméně kvalitou musí být přeci jen ten nejlepší – to aby … (více v časopise)

Petr Plaňaský

PLAVEME PROTI PROUDU – Volání ze skal

Ahoj holky a kluci! I když se prázdniny přehouply do své druhé poloviny, čeká na vás jistě ještě spousta krásných zážitků. Ale napadlo vás někdy, že za všemi těmi táborovými programy a výlety se skrývá práce vašich vedoucích? Napadlo vás, že i oni se někdy dostanou do úzkých a volají do nebe o pomoc? A právě o tom, je dnešní příběh … (celé v časopise)

teta Míša

ZDRAVÍ KÁJA

(více v časopise) … Maminka mi říkala, že se jí taky párkrát stalo, že mluvila a jednala dřív, než myslela. A pak jí to strašně mrzelo a musela to nějak řešit. Nejlíp je omluvit se hlavně tomu, koho se to týká. A vyrovnat to mezi sebou. Tak mě trochu uklidnila. Když dělají „seky“ dospělí, tak se to přece může stát i dětem. Ale bez Pána Ježíše to nejde. Tak jsem i proto za kraslický tábor vděčná.

Všechny zdraví Kája

KONEC LENOŠENÍ V ČECHÁCH

(celé v časopise) … Začíná nový školní rok. Poslouchejte a přemýšlejte, jakou práci má Bůh právě pro vás. Nemusíte kázat hned celé třídě, ani prorokovat jako Jeremiáš. ALE – nesedí třeba vzadu ve sboru smutná tetička nebo strýček? Nepotřebují slyšet milé slovo nebo aspoň pozdrav právě od vás? Nemáte kolem sebe kamarády, kteří nikdy neslyšeli o tom, že je někdo má opravdu rád? Věřte mi, na to NEJSTE MALÍ. Ať je vám 5 nebo 12, můžete pracovat pro svého Pána.

Zuzzka
Zkušenosti a zážitky s vaší prací ve sboru nebo ve škole pište na adresu: zuzana.lofifitkova@gmail.com

LIDÉ WYCLIFFEOVI

Misionář se tedy nejdřív sám naučil španělsky, a když se potom vypravil k domorodcům, vzal s sebou španělskou Bibli. Brzo ale poznal, že mu místní lidé nerozumí. Mluvili svou vlastní řečí. Jeden z nich, který trochu španělsky mluvil, mu řekl:“ Proč se Bůh nenaučí naši řeč?“
To misionáře oslovilo. Rozhodl se mezi nimi usadit. Když uměl vyslovovat první slova jejich těžké řeči, skákali radostí a tleskali. Několik mužů se mu horlivě věnovalo, protože chtěli, aby se brzo naučil víc a byli jeho trpělivými učiteli. Byli nadšeni, když … (více v časopise)

KDO JSOU GEDEONI

Od dob svého založení se Gedeoni rozšířili ve velkou mezinárodní organizaci, která má zastoupení asi ve 180 zemích světa a tiskne Bible do 80 různých jazyků. Gedeoni působí také v České republice – i u nás se s Biblemi označenými hořící lampou můžete setkat, anebo se Gedeony můžete sami stát. Někdy však pro to, abyste někomu mohli darovat Bibli a mluvit o Ježíši, nepotřebujete ani být v žádné organizaci. Stačí … (celé v časopise)

KROK ZA KROKEM

1.stupeň obtížnosti
2.stupeň obtížnosti
3.stupeň obtížnosti

(více v časopise)

K čemu je to dobré:

1) Přiznáš se k Pánu Ježíši veřejně před lidmi. On slíbil, že se přizná před Bohem k tobě.

2) Budeš tedy prožívat Boží přízeň a blízkost.

3) Každé takové vyznání před lidmi posiluje tvoji víru.

4) Naplňuješ Boží vůli. Pán Ježíš nám dal úkol: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky“ Mt 28,19 Pamatuj, že nic neděláš jen sám za sebe. Bůh je vždycky s tebou.

Když říkáš lidem o Bohu, tak On to nenechá jen na tobě. Sám při tom jedná.

Odlepování nálepek
… A já vám dnes prozradím jedno tajemství. Ty „nálepky“ totiž nejsou na světě vůbec náhodou. Vymyslel je Boží nepřítel – ďábel. Nabízí vám je a má velkou radost, když se vás dobře „přichytnou“. On totiž moc dobře ví, že dokud se vás budou držet, dveře Božího království se vám nikdy neotevřou. A co víc. Ty nálepky nejdou jen tak odlepit. Jejich jméno je totiž HŘÍCH a je jen jediný způsob, jak se jich zbavit … (celé v časopise)

Radim

CO VŠE MI PŘIPOMENE OŘECH

Náš kluk má rád ořechy. Je to pro něj velká pochoutka, sladkost, dobrota. Dokonce je má rád tolik, že si jich pár vzal na výlet. I s louskáčkem. Ono totiž není tak snadné se k tomu pamlsku dostat. A občas je to vysloveně problém. Proto se i o problému někdy říká: „to je oříšek“ …

(více v časopise)

… Když leží ořech ve dlani, vypadá jako malý dárek, jaký dávají děti. Když ho pak rozlousknete dost opatrně, vzniknou dvě malé lodičky na hraní. Ale někdy mi v tom důlku dlaně připomene i hlavici hřebu, který kdosi krutě zabodl do těch nejlaskavějších rukou…

KUBA MISIONÁŘEM

… Sedli jsme na koberec a teta Katka nám říkala, že ve všech zemích prý žijí děti a dospělí, kteří ještě nikdy neslyšeli o Bohu a neumí si poradit se svými problémy. Bůh tyto děti a dospělé moc miluje a posílá k nim svoje lidi, kterým se říká misionáři. Misionáři vyprávějí o Boží lásce a pomáhají s čím je zrovna potřeba. Nakonec teta řekla: „Chcete být taky takovým misionářem?“ Já jsem chtěl. Tý jo, podívat se do takovejch zajímavejch zemí. To bych moc chtěl …

(celé v časopise)

… Ještě večer v posteli jsem se díval na svou mapu, se všema vlaječkama, které jsem získal a přemýšlel jsem, kam mě Bůh pošle až budu velký. „Bože pošli mě, já určitě půjdu, tvůj Kuba.“

HLEDÁ SE PEJSEK

Hledá se pejsek, světle hnědé barvy, ne příliš velký, ale ani malý – slyšící na jméno Fousek. Kdo o něm víte, zavolejte, prosím, na tel.: 691 43 63… To bylo tak: Pejsek měl rád svého pána a ten pán měl rád svého pejska. Bydleli v malém domě na kraji velkého města, které páchlo i vonělo zdaleka… to bylo čichání a čmuchání, olizování a kýchání, když spolu procházeli ulicemi toho města. To bylo hluku, křiku, zvuků a tónů, až se z toho jednomu točila ta psí hlava. Fousek a jeho pán byli dobří přátelé a v mnoha věcech si naprosto rozuměli. Jen občas tomu pejskovi vrtalo hlavou, proč mu jeho pán některé záležitosti nechce dovolit. Když ráno vycházeli z domu, v němž bydleli, stála často u dveří velká papírová krabice s hromadou různých novin, časopisů a letáků, které tam jeho pán házel přímo ze schránky. Jednou, když zase procházeli kolem, strčil Fousek svůj čumák do téhle krabice, ale než se stačil pořádně podívat, trhnul jeho pán vodítkem a řekl: „Fuj!“. Tohle si pejsek pamatoval z procházek se svým pánem, když čichal k flekům po kočce, plesnivé rybě nebo jedu na krysy a dalším zajímavostem. Proč mu to ale říkal, když chtěl prozkoumat tu krabici? To Fouskovi začalo vrtat jeho psí hlavou… A jednou, když byla příležitost, seběhl sám dolů ke dveřím, u kterých krabice stála. Nedočkavě do ní nahlédl a jeho psí oči uviděly:

­- krásný a nezávislý
– poslouchej sám sebe
– jak se stát úspěšným pudlem
– točený salám – nyní 25% navíc
­- z jezevčíka dobrmanem za 14 dní
– odřezky z uzenin – nové a lepší právě teď
– přípravek věčného mládí
­- po užití tohoto šamponu je má srst zářivě bílá

„Proč mě můj pán varoval před těmi úžasnými zprávami?“ řekl si pejsek. Proč mi to všechno zatajil? A jedním skokem byl venku. Co všechno pak prožíval, to přesně nevím, ale když jsem ho asi za měsíc zahlédl, byl vyhublý, špinavý s natrženým uchem a zdálo se mi, že kulhal. Jeho oči byly vyhaslé a moc a moc smutné. Vzpomínal na dobu u svého pána, na jeho vlídný hlas, ale i varovná slova. Co říkáš, myslel to s Fouskem jeho pán špatně, když mu nedovolil všechno a před některými věcmi ho varoval?

Radka Křibková

NETOPÝREK – Oživlá větev

… „Psst! Tiše. Hlavně tiše.“ šeptlo to kousek ode mě. Už jsem byl nervózní. „Kdo si to tu hraje na schovávanou?“ vypískl jsem dotčeně. „Tak kde jsi?“ „Přímo před tebou, bambulo. Taháš mě drápkem za křídlo.“ Ucuknul jsem nohou, jako by do mě vjela elektřina. „Zza křídlo?“ Poulil jsem oči, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, nikoho jsem neviděl. „Nemohl by ses nějak pohnout, prosím? Já tě pořád nevidím.“ Cosi vzdychlo, a pak se ten pahýl větve zatřásl a ve vrchní části se objevilo jasně oranžové oko. Už dlouho jsem se tak neleknul. Málem jsem se pustil stromu. Pak ta větev zaklapala zobákem a otočila na mě svou hlavu. Konečně jsem ho pořádně uviděl. Byl to pták velikosti asi jak holub, s peřím, které … (více v časopise)

Iveta Doležalová

DOPIS Z IZRAELE

… Ale chtěla jsem vám napsat něco o jeruzalémské ZOO. Jmenuje se Biblická zoologická zahrada. Nevím, jestli jste někdy přemýšleli nad tím, kolik zvířat je zmíněno v Bibli. Je jich spousta a v naší ZOO jsou u jejich klecí a výběhů zaznamenány biblické verše, které se na ně vztahují. Třeba v 1. Královské, kde je popisováno bohatství krále Šalamouna stojí: „Jednou za tři roky přijíždělo zámořské loďstvo a přiváželo zlato a stříbro, slonovinu, opice a pávy.“ Jeden z jeruzalémských slůňat se jmenuje Gábi. O slonech se rozhodně píše v knihách Makabejských. Kdysi dávno se sloni používali ve válkách. O tom jste se asi ve škole učili … (celé v časopise)

Daniel

ÚVODNÍK

Milí čtenáři, už několikrát jsem se zamýšlela nad tím, že bychom měli mít každé číslo nějak tematicky zaměřené. Aspoň se s tím u jiných časopisů čím dál častěji setkávám. Ale vzhledem k tomu, že se na tvorbě Kroků podílí parta dobrovolníků, těžko mohu nějak moc konkrétně určovat kdo, co, kdy, o čem a jak má psát. Každý dává na papír to, co má na srdci. A právě v tom je ta zajímavost. Už několikrát jsem si všimla, že aspoň tři – čtyři články nezávisle na sobě sledují stejnou myšlenku. Tentokrát mne překvapilo – až zarazilo, že je jich víc než pět. A o jaké téma jde? Misie – naše svědectví. Vracíme se po prázdninách a dovolených k pracovním povinnostem, rytmu všedních dní. Nemusíme se už od pondělí těšit na pátek a následnou volnou sobotu a neděli. Kája nám radí, abychom se radovali ze všeho, co prožíváme. Každý den může být zajímavý, bohatý na setkání a zkušenosti. Štěpán přišel na to,že svědectví Jonáše je důležité na každém místě, kde jsme. A tak přeji sobě i vám, abychom se uměli těšit i z malých radostí všedních dnů. Abychom chtěli být vždycky tam, kam nás Bůh posílá a vyřizovali to, co lidé kolem nás potřebují slyšet – i vidět.

Irena Zemanová

ÚVODNÍK (4/2009)

Milí čtenáři, už několikrát jsem se zamýšlela nad tím, že bychom měli mít každé číslo nějak tematicky zaměřené. Aspoň se s tím u jiných časopisů čím dál častěji setkávám. Ale vzhledem k tomu, že se na tvorbě Kroků podílí parta dobrovolníků, těžko mohu nějak moc konkrétně určovat kdo, co, kdy, o čem a jak má psát. Každý dává na papír to, co má na srdci. A právě v tom je ta zajímavost. Už několikrát jsem si všimla, že aspoň tři – čtyři články nezávisle na sobě sledují stejnou myšlenku. Tentokrát mne překvapilo – až zarazilo, že je jich víc než pět. A o jaké téma jde? Misie – naše svědectví. Vracíme se po prázdninách a dovolených k pracovním povinnostem, rytmu všedních dní. Nemusíme se už od pondělí těšit na pátek a následnou volnou sobotu a neděli. Kája nám radí, abychom se radovali ze všeho, co prožíváme. Každý den může být zajímavý, bohatý na setkání a zkušenosti. Štěpán přišel na to,že svědectví Jonáše je důležité na každém místě, kde jsme. A tak přeji sobě i vám, abychom se uměli těšit i z malých radostí všedních dnů. Abychom chtěli být vždycky tam, kam nás Bůh posílá a vyřizovali to, co lidé kolem nás potřebují slyšet – i vidět.

Irena Zemanová

OBSAH 5.ČÍSLA ROKU 2009

Postava

Awana

Ve včelím domečku

Plaveme proti proudu – Bouře

Moravští bratři

Zdraví Kája

Příběh k zamyšlení

Kroky do neznáma

Zdraví Štěpán

Krok za krokem…S

Krok za krokem…K

Tim 2,2

Plch

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Kuba na táboře

Ztracen v oblacích

Frikulín

Naše otázky a Vaše odpovědi

Netopýrek – Setkání

13-tá komnata

Pro předškoláky

Izrael trochu jinak

Lev a myš

Royal Rangers

POSTAVA PRO DETEKTIVY – Proroctví jako řemen

Už nějakou dobu bydlíme v Cesareji u našeho známého přítele, evangelisty. Je tu stále veselo a živo, má totiž hned čtyři dcery a všechny, „světe, div se“ jsou prorokyně. Povzbuzují nás slovem od našeho Pána, Ježíše Krista. Je nám tu tak dobře. O to víc jsme překvapeni, když přichází nějaký judský prorok. Tváří a chová se víc než záhadně. Znenadání přistoupí k jednomu našemu příteli a bez varování … (celé v časopise)

Zdena Sedláčková

AWANA – Louskáčkovy kroky do nebe

Víte, co to je rébus? Ne, indický autobus to opravdu není. Je to hádanka, u které musíte zapojit všechny své dosavadní znalosti a zkušenosti, abyste ji vyřešily. Takové podobné „oříšky“ vám připravuje Louskáček v každém čísle Kroku. Zeptám se vás, děti: „Dokážete vždy rozlousknout všechny jeho oříšky?“ … (více v časopise)

… S logickou zralostí se ve světe neztratíte, ale se zralostí duchovní nezabloudíte na cestě do věčnosti. Pán Ježíš je totiž jediný, kdo umí rébus vašeho života vyřešit. Váš náčelník Awany v ČR

Radek Kalenský

title introtext fulltext PLAVEME PROTI PRODUDU – Bouře

… Přistihla jsem se, že si říkám: „Jak zvláštní modlitby. Je vůbec možné, aby Pán Ježíš na ně odpověděl?“ A potom se to stalo. Začal foukat velmi silný vítr (to často za bouřek u vody bývá). Než jsme se stačili otočit, začaly kolem nás lítat ručníky, plachty a věci připravené ke hrám. Po chvilce však vítr ustal, mraky nad námi nekryly oblohu, vykouklo z nich sluníčko. Bouřková mračna doslova obešla rybník a za ním se spojila v jednu velkou bouřku. A dál pokračovala cestou, kterou jí Bůh naplánoval. Byli jsme svědky zázraku. Byl to pro všechny nejsilnější zážitek celého dne – Bůh se zjevil ve své laskavosti a trpělivosti s člověkem. Něco podobného možná prožili učedníci, když Ježíš utišil bouři na moři. Učedníkům šlo o život. A já věřím, že v té chvíli šlo o život i některým nevěřícím dětem, kterým v tu chvíli dal Bůh najevo, že existuje a že je má rád … (celé v časopise)

Teta Míša

ZDRAVÍ KÁJA

(celé v časopise)
… Ale proč to píšu. Víte, úplně zbytečně jsem se nervovala. Dopadlo všechno jinak, než jak to vypadalo. Pro mě i pro bráchu. Teď to vím. Nemusíme se dopředu bát. Ať je to co chce. A taky bych měla víc důvěřovat Pánu Ježíši. Ať to dopadne jak chce, vždycky bude se mnou. Mohla jsem totiž chodit na dny Děti, pojďte si hrát. To je něco jako klub na sídlišti, ale bylo to tři dny od rána do večera. Strašně moc se mi to tam líbilo.

Ahoj Kája

  1. S. Jo, už jsem v dorostu! Od října se začneme scházet. Už se moc těším. Jsem tam sice nejmladší, ale to nevadí. Příště bych vám napsala, co tam děláme a jak se mi daří.

PŘÍBĚH K ZAMYŠLENÍ

Kamarádi, v minulém příběhu k zamyšlení jsme si připomněli to, že Pán Bůh nestaví do služby jenom velké dospěláky, ale taky vás děti. A že i „malé“ děti můžou udělat lidem kolem sebe velkou službu. Dnešní příběh bude o stromech, o listí a šumění…
Léto pomalu odplulo a na noci pod širým nebem a šumění stromů v nočním vánku nám zbyly jen vzpomínky. Jen se podívejte z okna ven. Nebo ještě líp – vytáhněte rodiče na malou procházku do
lesa. Už jsou stromy tam u vás krásně barevné a veselé? Nebo některé snad už úplně holé? Zastavte se na chvíli a poslouchejte. Slyšíte šumění stromů? Král David táhl do boje s Pelištejci. A dobře věděl, že každý boj, ve kterém s ním Bůh nebude, je předem prohraný. Proto se modlil. A Bůh mu odpověděl:

„Neútoč. Obejdi je zezadu a napadni je od moruší. A když uslyšíš, že šustí vrchy moruší, jednej rozhodně, protože tehdy vytáhne Hospodin před tebou, aby pobil pelištejské vojsko.“ (2. Sam. 5,23-24)

Představte si, že jdete proti někomu bojovat a Bůh vám řekne, ať stojíte a čekáte, až uslyšíte šustění stromu. Řeknete si: přece nemám v tak důležité chvíli čas na obcházení a čekání a poslouchání… Stačí jen si trošku připomenout, jak to vypadá ráno u vás doma. Rychle naházet věci do tašky, sbalit svačinu, ještě honem na něco mrknout kvůli písemce, trošku vyčistit boty, ve kterých jste včera hráli fotbal a honem rychle na autobus a do boje. V takové chvíli se přece vůůůůbec nemůžu zastavovat, abych se ztišil a poslouchal, jestli mě Pán Bůh náhodou nechce něco říct. A přece. Možná to, co nám chce říct, nás muže zachránit od špatného rozhodnutí nebo zlého jednání.
Víte, jak to dopadlo s Davidem? Ztišil se, poslouchal a věděl přesně, kdy má vyrazit do boje. Protože v těch moruších šel před ním sám Hospodin. Krásný barevný podzim vám přeje

Zuzzka

Přečti si: 2Sam 5,17-24

ZDRAVÍ ŠTĚPÁN

(více v časopise)
… Jsem moc rád, že mě naši tak podporujou. A taky chci ještě jednou poděkovat za všechny dopisy, které jsem do Kroků dostal. Budu se snažit na ně všechny odpovědět. Je fakt dobrý vědět, že nejsem na těžkosti sám. Pořád musím přemýšlet o tom Jonášovi. Jak ho Pán Bůh poslal do Ninive. Třeba ve třídě mezi spolužákama to někdy jako v Ninive vypadá. Jsem jediný ze třídy, kdo zná Pána Ježíše. Tak jsem tu asi správně. Jako Jonáš.

Štěpán

PLCH

… „No, to s tím roháčem, to není pěkná věc“, říkaly si veverky. „Měly bychom tomu plchovi něco říct. Až budeme mít příští měsíc další schůzi, vybereme komisi, která pak zvolí nějakého vhodného veveráka, který by se pokusil tomu plchovi nějak naznačit, ale aby se neurazil, že když už po tom starém roháčovi háže, neměl by používat tak velké žaludy.“ „Ano, ano,“ přikyvovaly ostatní veverky. „A taky s tou prací, sběrem a tak, vždyť se pak v zimě nenají a umře.“ „Ano, ano, něco na tom je. Bude třeba mu to říct. Ale taková vážná věc, to se nesmí příliš uspěchat. Hlavně, aby si to ten plch nevzal nějak osobně.“ Týdny ubíhaly a nikdo z veverek za plchem nepřišel. Přeci jenom, napomenutí je vážná věc, chce to kus diplomacie, a tak se to neuspěchávalo. Starý roháč už byl samá boule a modřina. Byl potom tak mrzutý, že už skoro nevycházel ven a mnozí na něj úplně zapomněli. Listí zežloutlo, seschlo a při větru se snášelo mezi kmeny stromu k zemi jako podzimní sníh. Občas zrána už přicházely i první mrazíky. Stromy a louky pokrývala jinovatka a to … (celé v časopise)

KUBA NA TÁBOŘE

(více v časopise)
… Jonáš věděl, že Bůh chce Ninivákům odpustit. Od začátku se mu Boží plán nelíbil. Chtěl, aby jediným správným národem na zemi byl jeho národ, Izrael. Líbilo se mu, že oni jsou ti borci, které si Bůh vyvolil.
I my si někdy myslíme, že jsme skvělí, jediní správní a otravuje nás, když se na nás někdo vytahuje a dovoluje si. Když mu budem přát všechno zlý a aby nás nechal na pokoji, nic to nevyřeší. Pokud mu ale budeme přát a modlit se za to, aby se setkal s živým Bohem, aby poznal Jeho lásku a dobrotu, má ten člověk šanci se změnit. Pak už nebude naším nepřítelem, ale přítelem. A tohle Jonáš nepochopil“.
No, já jsem to pochopil, a za tu paní u nás v domě se budu modlit. Možná, že je tak zlá jenom proto, že ji nikdo nemá rád a nepřeje jí nic dobrýho. Musím to říct mamce, jak na ni vyzrajem. Tak zatím,

Váš Kuba

FRIKULÍN

(celé v časopise)
… Soudobí Frikulíni také nejsnáze z těchto závislostí přecházejí na ty horší. Přece nebudu slaboch, abych si s ostatními nedal cigaretu?! Nebudu zbabělec, když můžu vyhrát spoustu peněz na automatu! Radši něco ukradnu, když bych nemohl mít to, co všichni ostatní! Být doma je nuda, dám si radši „marjánku“. Všichni jsou tak nadšení z „perníku“ – asi na něm něco bude. Vždyť to dělají všichni… A teď mi řekněte, kde přesně začíná ZÁVISLOST???

NAŠE OTÁZKY A VAŠE ODPOVĚDI

Ahoj děcka!
Pokud plánujete přečíst si v tomhle díle Kroku naše otázky a vaše odpovědi, dozvíte se, jaké mají názory na dobročinnost ti, kterých jsme se zeptali.

Téma: Dobročinnost

1) Co si myslíš o ochraně přírody a organizacích, které se tímto zabývají?

2) Jaký je tvůj názor na charitu?

3) V jaké oblasti dobročinnosti je podle tebe nejvíce potřeba pomoc lidí?

4) Zapojuješ se do nějakých dobročinných akcí? Myslíš si, že je to potřebné?

5) Jaký si myslíš, že má Bůh názor na ochranu přírody?

(odpovědi v časopise)

Závěrem chci říci svůj názor: dobročinnost je velice důležitá věc, protože i na ní můžeme projevit svou víru. A naše víra se dobrými skutky posiluje. Naopak víra bez skutku je mrtvá víra, takže doufám, že pro vás tohle bude inspirativní.
Odpovídali: Adam – 8 let, Radka – 20 let, Terka – 18 let, Ivan – 24 let (Novosibirsk – Rusko)

vaši Ewik a Ládík

„Jak dlouho ještě bude země truchlit a bylina schnout na všech polích? Pro zlobu těch, kdo na ní bydlí, jsou vyhlazována zvířata i ptactvo. Ale říkají: „Do naší budoucnosti Bůh nevidí.“ Jeremjáš 12: 4

NETOPÝREK – Setkání

… „Tak dobře, díky moc za tvoje povídání,“ ukončil jsem své myšlenky. „Poletím už zpátky, čas odpočinku skončil, musím zase cestovat.“ Papoušek zamával křídly, „měj se a pozdravuj další papoušky, až nějaké potkáš.“ Slíbil jsem mu to a odletěl směrem k pralesu. Nedalo mi to. Chtěl jsem vidět tvora, který vlastně měl už dávno vymřít nebo se za tu dobu vyvinout v něco jiného, když z jiných jeho současníků se za ty miliony let vyvinul kdovíkdo. Jak mám tomu, co profesor povídá, rozumět? Už tam nebyl. Večer jsem se vydal zpět k pobřeží, když … (více v časopise)

Iveta Doležalová

TŘÍNÁCTÁ KOMNATA

Ahoj holky a kluci! Co mám dnes pro vás skryto za dveřmi 13-té komnaty? Povídání o velkých změnách a šťastném manželství … (celé v časopise)

– že na mě čeká doma ON nebo ONA s otevřenou náručí;
– že v JEHO nebo v JEJÍM živote neexistuje žádný náhradník/náhradnice, na kterém mu nebo jí záleží víc (milenec nebo milenka)
– že se mohu svěřit JEMU nebo JÍ s každým svým problémem; že se nemusím stydět za své chyby a nedostatky,
– že si mohu odpočinout a zapomenout na všechny starosti a problémy toho dne;
– že se mohu s NÍM nebo s NÍ modlit.
– že nemusím očekávat napětí, hádky a výčitky;
– že nemusím hledat jiné místo odpočinku (hospodu, kamarády, náročného koníčka)
– že můj domov je prostě „malý ráj“

Bez Boha to téměř nejde – slovo „téměř“ je na místě. Existují i nevěřící rodiny, kde se žije radostně a ve vzájemné úctě. Ale děje se to velmi výjimečně. Mnohem častěji slyšíme o rozbitých rodinách, nevěrách a opuštěných dětech. Recept jak dobře „upéct“ manželství máme v Bibli. Nejde to ze dne na den, potřebujeme být trpěliví a vzájemně se chtít mít rádi. Problémy řešit na kolenou a v modlitbách. Někdy to vyžaduje pořádnou dávku pokory i odvahy. Stojí to však za to. Šťastné manželství – je manželství, do kterého jste přizvali Pána Ježíše. S láskou

teta Míša

O IZRAELI TROCHU JINAK

… V Izraeli bývá dost teroristických útoku, ale snaha zničit Izrael je i dost tichá a nenápadná. Nepřátelé pašují do země drogy, protože vědí, že to je spolehlivý způsob, jak ničit lidi. Drogy jsou tichým zabijákem, který je ještě horší než rakety, protože si je lidé na začátku sami berou dobrovolně. Jsou statistiky, podle kterých dnes každý DESÁTÝ obyvatel Izraele pravidelně nějaké drogy užívá. Mezi nimi jsou i školáci …

(více v časopise)

… Proto vznikl náš projekt Archa Spásy – tak jako Noe udělal archu na záchranu před potopou, tak tahle je plánována na záchranu před závislostmi. Chceme pracovat s lidmi na ulicích, povídat si s nimi a ukazovat, že vysvobození je možné. Ženy, které by se rozhodly opustit starý život, bychom chtěli vzít do velkého domu, kde by mohly případně i s dětmi bydlet, učit se žít ve svobodě a s Pánem Bohem. Pomoci budou potřebovat také mnozí jejich příbuzní, protože se hodně trápili a už ani nevěří, že se s jejich blízkými může něco změnit.
Bude to těžká práce, tak jestli chcete, můžete si na tyto lidi na dně i na nás občas v modlitbě vzpomenout. I vy tak můžete pomoci:-)!

Igor a Rut Semjatičovi
dnn.vodickovi.cz/archa

18. PŘEDNÍ HLÍDKA ROYAL RANGERS

Royal Rangers má pět věkových kategorií: greenhorni – 1.-2. třída, trappeři – 3.-5. třída, rangeři – 6.-9. třída, junioři – od 9. až do dospělosti a Royal rangers – vedoucí. Já chodím do rangeru. Chodí nás tam jen šest a dva vedoucí, ale například greenhornu nebo trapperu je hrozně moc …

(celé v časopise)

… Skoro každý měsíc je nějaký výlet nebo víkendovka společná pro všechny a já na ni jedu vždycky,když můžu. Tábory jsou ale nejlepší! Všichni tam jsou věřící a já se tam cítím dobře, hrajeme bezva hry, chodíme na výlety, soutěžíme, zdoláváme lanové překážky, plníme táborovou třináctku (to je něco jako bobříci, ale každý tábor je trošku jiný, …
Pokud se chcete dovědět o Royalu víc, koukněte se na www.royalrangers.cz

Markéta

MÍSTO ÚVODNÍKU
Jonáš. Již podruhé nám ho připomíná Štěpán a tentokrát se přidává i Kuba vyprávěním, jak jeho příběh prožívali na táboře. Má tento populární prorok co říct i lidem 21.století? Mně se na něm líbí, jak velmi je nám podoben – až na tu fyzičku – do Ninive to neměl zvlášť blízko. I nám se občas stane, že od svěřeného úkolu utíkáme, i my k tomu máme své důvody. I my bychom někdy Boží vzkazy raději interpretovali jinak a Jeho spravedlnost a trpělivost (hlavně vůči jiným) nechápeme. Jak dopadlo Ninive víme, jak pokračoval dál Jonáš, ne.
Kéž by naše kroky byly vedeny poslušností. Máme možnost a příležitost vyřizovat vzkaz o Boží milosti a Jeho záchraně v Pánu Ježíši hříšnému světu kolem nás. A nemáme to tak daleko jako Jonáš do Ninive. Pokání ninivských se týkalo i dětí. Slyšely děti v našem okolí o záchraně před nebezpečím, které jim hrozí? Možná i časopis KROKY jim muže přinést důležité informace, které jim pomohou správně se rozhodnout na tom nejdůležitějším životním rozcestí i na dalších, které se na naší cestě životem vyskytnou. Časopis můžete nabídnout, máme několik čísel starších ročníků, několikrát celý loňský, několik čísel letošních. V předvánočním čase by našly uplatnění zvlášť čísla vánoční. Můžete si o ně napsat.
Příjemné chvíle při procházce KROKY přeje za redakční tým

Irena Zemanová

MÍSTO ÚVODNÍKU (5/2009)
Jonáš. Již podruhé nám ho připomíná Štěpán a tentokrát se přidává i Kuba vyprávěním, jak jeho příběh prožívali na táboře. Má tento populární prorok co říct i lidem 21.století? Mně se na něm líbí, jak velmi je nám podoben – až na tu fyzičku – do Ninive to neměl zvlášť blízko. I nám se občas stane, že od svěřeného úkolu utíkáme, i my k tomu máme své důvody. I my bychom někdy Boží vzkazy raději interpretovali jinak a Jeho spravedlnost a trpělivost (hlavně vůči jiným) nechápeme. Jak dopadlo Ninive víme, jak pokračoval dál Jonáš, ne.
Kéž by naše kroky byly vedeny poslušností. Máme možnost a příležitost vyřizovat vzkaz o Boží milosti a Jeho záchraně v Pánu Ježíši hříšnému světu kolem nás. A nemáme to tak daleko jako Jonáš do Ninive. Pokání ninivských se týkalo i dětí. Slyšely děti v našem okolí o záchraně před nebezpečím, které jim hrozí? Možná i časopis KROKY jim muže přinést důležité informace, které jim pomohou správně se rozhodnout na tom nejdůležitějším životním rozcestí i na dalších, které se na naší cestě životem vyskytnou. Časopis můžete nabídnout, máme několik čísel starších ročníků, několikrát celý loňský, několik čísel letošních. V předvánočním čase by našly uplatnění zvlášť čísla vánoční. Můžete si o ně napsat.
Příjemné chvíle při procházce KROKY přeje za redakční tým

Irena Zemanová

LOUSKÁČEK

LOUSKÁČEK GRAFICKÝ

Z ČÍSLA 2/2010

Z ČÍSLA 1/2010

Z ČÍSLA 5/2009

Z ČÍSLA 4/2009

Z ČÍSLA 1/2009

Z ČÍSLA 1/2008

LOUSKÁČEK TEXTOVÝ

Z ČÍSLA 2/2008

Z ČÍSLA 6/2007

LOUSKÁČEK z čísla 1/2009LOUSKÁČEK z čísla 4/2009LOUSKÁČEK z čísla 5/2009OBSAH 6.ČÍSLA ROKU 2009

Postava

Awana

Ve včelím domečku

Plaveme proti proudu – Dvě slova

Moravští bratři

Zdraví Kája

Znovu po roce jsou tu vánoce

Kroky do neznáma

Zdraví Štěpán

Armáda suchých kostí

Krok za krokem…K

Tim 2,2

Martínkův sen

Vánoční Betlehem

Louskáčkovy oříšky

Kuba na táboře

TIP na zajímavé čtení

Není všechno zlato…

Naše otázky a Vaše odpovědi

Netopýrek – Nečekané setkání

13-tá komnata

Pro předškoláky

Dopis z Izraele

Krok za krokem s…

Báseň

PLAVEME PROTI PROUDU – Dvě slova

… Za chvíli ze sešitu zbylo jen hejno papírových vlaštovek, šála a čepice byla na vyhození. A nos? Vypadá určitě hůř než klaun. Možná, že červená se už změnila na fialovou. Ne – do školy dnes Vašek rozhodne už nepůjde. Otočil se směrem k řece. Náhle ucítil v temeni prudkou bolest. Zatočila se mu hlava, a pak už viděl jen tmu.Co se odehrálo v následujících hodinách a dnech Vašek nevěděl … (celé v časopise)

teta Míša

ZDRAVÍ ŠTĚPÁN

Ahoj kamarádi z Kroků, mám jednoho dobrého kamaráda. Jmenuje se Tomáš a je z našeho sboru. Je starší, chodí už do mládeže a je na gymplu. Ale nevadí mu kamarádit se s klukem ze šestky. Nedávno mu zemřela babička a on se mi svěřil, že ho moc mrzí, jak se k ní někdy ošklivě choval. Musel jsem o tom hodně přemýšlet. Někdy se fakt ke Káje nebo k mamce nechovám nejlíp. Sice se později omluvím, ale stejně jsem se postaral o zkaženej čas. Mohli bychom se mít tak dobře, kdybychom si to sami nekazili.
Naši nejdřív nechtěli, abych šel na pohřeb. Měl jsem školu a museli by mě omlouvat z vyučování. Ale nakonec mě mamka omluvila. Tomáš totiž moc stál o to, abych tam byl. Asi mě potřeboval. Myslel jsem na to, že mít kamaráda v těžkých chvílích není marná věc. Taky jsem si uvědomil, že na pohřbu i potom ve sborovém domě o tetě všichni moc hezky mluvili. Byla to strašně nenápadná paní. A i přesto, že to rodinu i lidi ve sboru hodně zasáhlo, všichni mluvili o shledání. Verš na parte byl z Joba. Job tam říká, že je mu jasný, že jeho Vykupitel je živý a jednou se postaví nad jeho prachem.
Jo a ještě jednu věc jsem poznal. Sbor držel při sobe. Kdo mohl pomohl. A všichni hledali pomoc u Ježíše. Tak tady mezi těma lidma jsem moc rád. Tohle jsem vám chtěl dneska říct.

Štěpán

NAŠE OTÁZKY A VAŠE ODPOVĚDI

Milí čtenáři! Obvykle pro mě bývá velmi složité, vymyslet téma “Našich otázek a vašich odpovědí“. Tentokrát to však byla výjimka, protože jsem to měl vymyšlené asi tak za 1 minutu. To mě docela zarazilo a začal jsem nad tím přemýšlet. Vždycky totiž, když tuhle práci dělám, tak se před tím modlím, ale ještě nikdy se mi nestalo, že by odpověď přišla tak rychle a jasně.. a možná už vím. Na tyhle “Naše otázky a vaše odpovědi“ jsem si vzpomněl až po uzávěrce, takže jsem na to měl málo času.

Téma: Hudba

1) Myslíš si, že hudba muže škodit?

2) Jaký styl hudby, nebo skupinu, by podle tebe poslouchal Ježíš, kdyby byl tady na zemi?

3) Posloucháš častěji křesťanskou, nebo normální hudbu?

4) Myslíš si, že nejlepší způsob, jak chválit Boha, je hudbou?

5) Myslíš si, že Ježíš ti chce radit v tom, jakou hudbu poslouchat?

(odpovědi v časopise)

Odpovídali: Adam 9 let, Loštice. Jantris 17 let, Skrbeň. Petr 15 let, Hostice. Martina, 19 let, Jindřichův Hradec.

Ahojte všichni vaši Ewik a Ládík

Redakce : Milí čtenáři, zkuste si na otázky odpovědět taky. A napište nám, které odpovědi se vám nejvíc líbily, se kterými souhlasíte. Například : 1/jméno

NETOPÝREK – Nečekané setkání

(více v časopise)
… A tak jsem ho po několik večerů sledoval, jak opatrně chytá moje kamarády, zapisuje si o nich zajímavé věci a zase je pouští na svobodu. Potom mi povídal o době po tom, kdy se rozhodl změnit svůj život. A o to se s vámi určitě podělím, protože, i když jsem se setkával se zajímavými zvířaty, do hlubin moře či doprostřed pouště jsem neměl možnost se podívat. Proto si myslím, že profesorovo povídání bude určitě moc zajímavé.

Váš Netopýrek

TŘINÁCTÁ KOMNATA

Ahoj holky a kluci! V minulém čísle Kroků jsme hledali recept jak „upéct“ šťastné manželství. A dnes si budeme povídat o tom, co dělat, když se něco nepovede – když se nám to štěstí „připálí“.

Mráčky, mraky, krupobití ….

Bleskosvod

Cesta za sluníčkem

Cesta k propasti – k rozvodu

Rozvod
Rozvod znamená roztržení něčeho, co bylo srostlé. Je to vždy bolestivá záležitost, která nezůstane bez následků. Naše společnost nabízí rozvod jako řešení na manželské problémy ještě dříve, než se vůbec dva lidé vezmou. Důkazem jsou i předmanželské smlouvy o majetku, dětech, bydlení. Taková smlouva v podstatě říká: „Až mě přestaneš bavit, hodím tě do odpadkového koše“ Rozvod není v Božím srdci … (celé v časopise)

S láskou teta Míša

DOPIS Z IZRAELE

(více v časopise)
… V listopadu se konalo v Turecku mistrovství světa mládeže v šachu. Zvítězila dívka Izraelka Marsel Efroimski. Když stála na stupni vítězů s pohárem v ruce a čekala, až zazní izraelská hymna, prožila smutné zklamání. Turci izraelskou hymnu nenechali zaznít. Takové to někde na světe je.

Z Izraele vás zdraví Daniel

VŠEM ČTENÁŘŮM, ČTENÁŘKÁM, JEJICH PŘÍBUZNÝM A ZNÁMÝM

Začínáme třináctý rok, ve kterém budou KROKY vycházet za svými čtenáři. Velmi si vážíme vaší přízně: časopis čtete, platíte předplatné – někteří nejen za sebe, ale i pro někoho dalšího, někdo platí víc, protože mu to Bůh položil na srdce. A taky nám píšete. Nejen Louskáčkovi (to docela málo), ale do redakce připomínky, lístky a dopisy pro naše povzbuzení a pro radost. Upřímně vám za to DĚKUJEME. A taky za trpělivost, protože na naši odpověď musíte občas čekat.
Něco SE ZMĚNILO: náš vydavatel, evidence, způsob placení: složenku na předplatné vkládáme už do tohoto čísla. Moc PROSÍME, abyste předplatné uhradili v průběhu ledna a února složenkou nebo z účtu, důležitý je variabilní symbol (na adresním štítku číslo začínající 5….)
Trochu se změnil tým našich redakčních spolupracovníku. Rádi PŘIVÍTÁME, když se k nám bude chtít někdo připojit.
NEMĚNÍ SE náš zájem o naše děti a snaha přiblížit jim evangelium, Pána Ježíše, Boha a život s Ním. On je jediná jistota a autorita, na kterou je možno se spolehnout.
S PŘÁNÍM, abyste v příštím roce zakoušeli Jeho moc, lásku a pro každý den si vyprošovali moudrost…

…Vás se všemi spolupracovníky ZDRAVÍ Irena Zemanová

VŠEM ČTENÁŘŮM, ČTENÁŘKÁM, JEJICH PŘÍBUZNÝM A ZNÁMÝM (6/2009)

Začínáme třináctý rok, ve kterém budou KROKY vycházet za svými čtenáři. Velmi si vážíme vaší přízně: časopis čtete, platíte předplatné – někteří nejen za sebe, ale i pro někoho dalšího, někdo platí víc, protože mu to Bůh položil na srdce. A taky nám píšete. Nejen Louskáčkovi (to docela málo), ale do redakce připomínky, lístky a dopisy pro naše povzbuzení a pro radost. Upřímně vám za to DĚKUJEME. A taky za trpělivost, protože na naši odpověď musíte občas čekat.
Něco SE ZMĚNILO: náš vydavatel, evidence, způsob placení: složenku na předplatné vkládáme už do tohoto čísla. Moc PROSÍME, abyste předplatné uhradili v průběhu ledna a února složenkou nebo z účtu, důležitý je variabilní symbol (na adresním štítku číslo začínající 5….)
Trochu se změnil tým našich redakčních spolupracovníku. Rádi PŘIVÍTÁME, když se k nám bude chtít někdo připojit.
NEMĚNÍ SE náš zájem o naše děti a snaha přiblížit jim evangelium, Pána Ježíše, Boha a život s Ním. On je jediná jistota a autorita, na kterou je možno se spolehnout.
S PŘÁNÍM, abyste v příštím roce zakoušeli Jeho moc, lásku a pro každý den si vyprošovali moudrost…

…Vás se všemi spolupracovníky ZDRAVÍ Irena Zemanová

ROZCESTÍ (1/2009)

Ahoj holky a kluci!
Moc jsem se na vás všechny těšil. Jmenuji se Radim a budu vám radit, jak dělat ty správné KROKY, abyste se mohli setkat s Pánem Ježíšem. Už jsi někdy přemýšlel o Bohu? O tom, jestli vůbec existuje? O tom, jestli vidí, co děláš nebo co říkáš? Jestli ano, tak potom stojíš na rozcestí. Jsou před tebou dvě cesty. Jedna ukazuje směr K BOHU a druhá směr K OHNIVÉMU JEZERU. Potřebuješ se rozhodnout, kterým směrem se vydáš.

SEZNAM SE S BOHEM
Každý si představuje Boha po svém. Některé karikatury ho vykreslují jako laskavého dědečka sedícího na obláčku. Jiní zase jako otrokáře s bičem, který trestá každý sebemenší prohřešek. Jaký je však Bůh doopravdy?

  1. SVATÝ –je úplně bez hříchu,neudělal nikdy nic zlého; nic hříšného a nečistého se k němu nemůže přiblížit
    2. LÁSKA – miluje všechny lidi a přeje si, aby s ním všichni mohli mít vztah
    3. SPRAVEDLIVÝ – bude soudit spravedlivě celý svět i každého člověka na světě

BŮH je živá bytost jako ty a já. Je úžasný v tom, že může být všude a hned, protože je VŠUDYPŘÍTOMNÝ. Chce se s tebou setkat a čeká, kterým směrem vykročíš!!! K tomu, aby ses správně rozhodl ti může pomoci i tato krátká modlitba:
Bože, ještě nevím, jestli opravdu existuješ. Ale jestli je pravda, že jsi živý a žiješ v nebi, potom Tě chci poznat a věřit v Tebe. Amen

Radim

Odkazy a Biblické verše k tomuto článku můžeš najít na www.kroky.cz odkaz KROK ZA KROKEM:

Jan 1,1-14; Žalm 34,9; Jozue 23,14

Co říká Bible o Bohu a jeho vlastnostech?
1.Sam 2,2; Izajáš 6,3; Žalm 90,2-4; Jakub 1,17; Job 42,2; Žalm 139,7-12

Verš k zapamatování: Římanům 5,8

ROZHODNUTÍ (2/2009)

Ahoj holky a kluci!
Tak jsem zase tady se svými radami, jak se dostat k Pánu Ježíši. Možná, že ještě pořád stojíš na tom rozcestí a přemýšlíš, jestli máš udělat krok směrem K BOHU. Je to potřeba? Má to nějaký smysl? Existuje vůbec život po smrti? Bible na mnoha místech mluví o tom, jak může život po smrti vypadat. Snad ti následující příběhy pomohou, aby ses mohl správně rozhodnout, kterým směrem se vydáš.
Bible vypráví o dvou mužích, kteří zemřeli a po své smrti se dostali na dvě zcela odlišná místa. Jeden z nich se ocitl v místě plném trápení – v pekle. A druhý muž se ocitl v místě radosti a lásky – v nebi. Propast mezi těmito dvěma místy je nepřekonatelná.
Když byl Pán Ježíš ukřižovaný a spolu s ním dva zločinci, jeden z nich poprosil Ježíše, aby na něho myslel až přijde do nebe. Ježíš mu řekl: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“
Sám Ježíš potvrdil existenci Božího království. Snad se mi podařilo ukázat ti správný směr. Tedy krůčky do místa, kde už nebude žádné trápení. Vydáš-li se za Bohem nemůžeš nic ztratit. Můžeš jen mnoho získat.
Příště ti poradím, co dělat, aby dveře Božího království nezůstaly pro tebe zavřené.

Radim

PŘEDE DVEŘMI DO NEBESKÉHO KRÁLOVSTVÍ (3/2009)

Ahoj holky a kluci.
Tohle čtení je teď už jen pro ty z vás, kteří se na rozcestí rozhodli jít cestou, která vede směrem do Božího království.
Je tu okamžik napětí! Opravdu mne má Pán Bůh tak rád, že by se se mnou chtěl setkat? Až ty dveře nebeského království otevřu – setkáme se, budeme moci spolu mluvit?
Dveře se otevírají, ale co to …? Chceš strčit dovnitř nohu, ale nejde. Chceš tam strčit ruku, ale tak tak jsi uhnul, aby ti ty dveře nepřiskříply prsty. Chceš se tam natlačit celý, ale ty dveře tě tlačí zpět. Něco tady nehraje?!!
A tak jsem tady, abych ti poradil. V Bibli jsem našel tenhle verš: Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.“ Izajáš 1,16
Aha! No prohlédni si sám sebe. Nalepilo se na tebe cosi, co rozhodně do Božího království nepatří. Tak třeba Toník – je oblepený LŽÍ od hlavy až patě. A Vlastík – na toho se včera přilepila ZLODĚJINA, když se mu zalíbila Alenčina tužka a on ji „přesunul“ do svého pouzdra. A Anička – tu zase každý den doprovází NEPOSLUŠNOST.
A co ty? Kvůli čemu TY nemůžeš projít těmi dveřmi, které vedou k Bohu. V tom ti ale poradit nemůžu – na to musíš přijít TY SÁM! Pán Bůh by tě moc rád přivítal, ale s těmi nálepkami to nejde. Ty musí pryč. Teď je na tobě, abys je pojmenoval a příště budeme „odlepovat“. Jinak ty dveře zůstanou navždycky zavřené.

Radim

ODLEPOVÁNÍ NÁLEPEK (4/2009)

Ahoj holky a kluci.
Minule jste měli úkol. Měli jste se zamyslet a přijít na to, jaké „nálepky“ se na vás během vašeho života nalepily a proč před vámi stále zůstávají zavřené ty dveře do Božího království.
A já vám dnes prozradím jedno tajemství. Ty „nálepky“ totiž nejsou na světě vůbec náhodou. Vymyslel je Boží nepřítel – ďábel. Nabízí vám je a má velkou radost, když se vás dobře „přichytnou“. On totiž moc dobře ví, že dokud se vás budou držet, dveře Božího království se vám nikdy neotevřou.
A co víc. Ty nálepky nejdou jen tak odlepit. Jejich jméno je totiž HŘÍCH a je jen jediný způsob, jak se jich zbavit. A dejte na moje rady. Ne nadarmo se jmenuji Radim. Znám jednu holčičku – jmenuje se Kamilka a ta se pořád snaží ty hříšné nálepky přelepit čistými. Snaží se, aby to, co se na ni nalepilo, nebylo vidět. Ale to vám, holky a kluci, vůbec nepomůže. Přetvářka – ta nemá smysl. To nejde říct spolužačce, že má hezkou sukni a myslet si, že je děsná. Nebo pochválit kamarádovi nové autíčko a myslet si, že takový „blb“ si ho nezaslouží. Pán Bůh to všechno vidí. A jak se ty staré „nálepky“ neodlepí, ty nové stejně dlouho držet nebudou. A nebo Venda. Myslel si, že když udělá nějaký dobrý skutek, že se vždycky některá nálepka odlepí a že tak se postupně zbaví všech, které má. Ale kdepak. To by musel dělat dobré skutky v jednom kuse. A víte, jak by byl za chvíli z toho „skutkování“ unavený. To by neměl ani čas si zahrát s klukama fotbal. Ne, ne. Tak to nejde. Dveře do Božího království je třeba otevřít, ale musí nám s tím NĚKDO pomoci. Ale o tom zase příště.

Radim

JAK JEDNODUCHÉ… (5/2009)

Ahoj holky a kluci.
Minule jsme si povídali o tom, že potřebujeme pomoci s „otevíráním dveří“ do Božího království. Řekli jsme si, že se sami nemůžeme zbavit svých hříchů a že je nikdy nemůžeme vyvážit hezkým chováním nebo dobrými skutky. O pomoc je třeba pěkně poprosit – NĚKOHO, kdo s hříchem už dávno „zatočil“.
Před dvěma tisíci lety se v Betlémě narodilo miminko. Ale ne jen tak obyčejné. Byl to Boží Syn a byl zvláštní tím, že se na něj nikdy nepřilepila žádná hříšná „nálepka“. Jeho srdce bylo plné lásky a slitování. Nad nikým se nepovyšoval, nikomu neubližoval a kdo o to požádal, tomu pomohl. Uzdravil mnoho nemocných, dokonce křísil i mrtvé. Ale Bůh ho pověřil ještě důležitějším úkolem. Učinil jej „odlepovačem“ nálepek.
Před dvěma tisíci lety byly na kopci zvaném Golgota vztyčeny tři kříže. Napravo a nalevo byli ukřižováni dva zločinci – lidé plní hříchu. Uprostřed nich byl na kříži ON. Čistý a bez poskvrny. Nepoznali byste ho. Ruce a nohy měl probodené hřebíky a tekla z nich krev.
Ale co to? Jeden ze zločinců říká Pánu Ježíši: „Pamatuj na mne, až budeš ve svém království.“ Jen to řekl, Ježíšova krev „odlepila“ všechny ty škaredé a hříšné nálepky, které měl na sobě …. A dveře Božího království se před ním OTEVŘELY.
Jak jednoduché … I ty můžeš udělat totéž. Řekni mu o svých „nálepkách“ a PODĚKUJ MU, že byl ochotný nechat téci svou krev, která má moc je navždy „odlepit“. Pak I TOBĚ SE DVEŘE do Božího království OTEVŘOU.

Radim

PRVNÍ SCHŮZKA (6/2009)

Představte si, že jste sousedovi rozbili okno kopačákem. Rodiče za vás zaplatili škodu. Na vás je, abyste se postavili tváří tvář problému a našli odvahu se sousedovi omluvit. Není to jednoduché jít a říct: „To já jsem to okno rozbil, odpusťte mi, prosím…!“
A tak nějak je to i s Pánem Ježíšem. Možná, že už víš, jaké všechny nálepky jsou na tobě nalepené a možná bys už byl docela rád, kdyby ses jich mohl zbavit. Chtěl by ses setkat s Pánem Ježíšem a nevíš, jak na to. Tak jsem tady, abych ti poradil!
1. Není třeba chodit do kostela ani do modlitebny. V Bibli se píše, že když chceme mluvit osobně s Pánem Ježíšem, máme se zavřít ve svém pokojíčku a tam s Ním začít mluvit. Tím „pokojíčkem“ je myšleno místo, na kterém tě nebude nic a nikdo vyrušovat a kde tě nebude nic rozptylovat.
2. Na setkání s Pánem Ježíšem se nemusíš učit nazpaměť žádné modlitební básničky. Úplně postačí, když budeš používat taková slova, kterým rozumíš a když s Ním budeš mluvit tak, jako kdybys vysvětloval něco svému tatínkovi nebo mamince.
3. Neboj se s Pánem Ježíšem mluvit o všech svých „nálepkách“. Nemá cenu nic skrývat. On o nich všech stejně ví, nic před Ním neutajíš. A navíc – neodlepená nálepka působí jako magnet a přitahuje všechno, co se Pánu Ježíši nelíbí.
4. Nakonec nezapomeň Pánu Ježíši poděkovat: Za to, že tě má rád, že si na tebe vždycky udělá čas, a že pro tebe obětoval svůj život. Můžeš s Ním samozřejmě mluvit i o svých přáních, ale nech na Něm, čím tě obdaruje.

A teď ti prozradím ještě malé tajemství. Pán Ježíš má vždycky radost, když se s Ním chceš setkat. Rozhodně nestojí jen o první a poslední schůzku s tebou. A radit – to On umí mnohem lépe než já. Vždyť já sám za ním musím někdy pro radu.

váš Radim

MODLITBA 1 (1/2009)

Ahoj holky a kluci.
Na těchto stránkách se budeme učit chodit s Pánem Ježíšem. Určitě máš spoustu otázek. Možná si říkáš, jestli to zvládneš… No, a od toho jsem tady já, Radim.
Zatím jsi na začátku. Přijal jsi Pána Ježíše. Udělal jsi první krok a hele, kolik věcí se tím naráz stalo: Jsi spasen, to znamená zachráněn. Máš život věčný. Přijal jsi pečeť Ducha Svatého. To je super. V nebi velká sláva. Andělé se radují i Bůh má velkou radost. Zní jásot a zpěv. Je pro tebe připraveno i pár dárečků. Společně si je teď rozbalíme:

  1. Boží věrnost= „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“(Židům 13,5)
    2. Patříš Bohu
    = „Neboj se, … jsi můj“ (Izajáš 43,1)
    3. Jsi Boží dítě
     = „Těm pak kteří ho přijali, a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“(Jan 1,12)

Je snadné věřit, když jsi šťastný a veselý, ale to se nedaří pořád, viď? Tyhle dárečky se ti budou hodit, až budeš mít pochybnosti. Nauč se je zpaměti! Budou se ti hodit i další věci. Tyhle 4 jsou ze všech nejdůležitější protože:
Modlitba – to je rozhovor s Bohem.
Řekni mu všechno, co tě trápí, z čeho máš radost. Všechno ho zajímá a vždycky naslouchá. Není důležité, jak to říkáš. Nemusí to být žádné naučené modlitby. Hlavní je, že jsi s Ním. Poděkuj za všechno, co se podařilo. Vyznávej každý den své hříchy a prosit můžeš o cokoli, ale pamatuj, že Bůh dává hlavně to, co opravdu potřebuješ.

Dál je to: Čtení Bible – to Bůh mluví k tobě.
Společenství – potřebuješ i další křesťany kolem sebe.
Svědectví – nenech si pro sebe, že tě Ježíš zachránil.

O všech těchto důležitých věcech se ještě dozvíš víc. Tohle bylo jen tak na začátek. Ale víš co? Když jsi teď Božím dítětem, patříš Bohu a máš ujištění o jeho věrnosti, pojď Mu za to poděkovat. Co třeba takhle:
Děkuji ti, Pane Bože, že jsi mě přijal do své rodiny, že chceš být pořád se mnou a že mě máš tak rád. I já chci být pořád s Tebou, chci tě poznávat a dělat ti radost. Prosím Tě, nauč mě udělat si čas na čtení a modlitbu. Amen“

Další kroky přijdou v příštích Krocích

RADIM

MODLITBA 2 (2/2009)

Když tak jdeš třeba s kamarádem a něco zajímavého uvidíte, tak si o tom povídáte, že?
A úplně super je, když všechno, o čem přemýšlíš, co vidíš, co se ti děje, můžeš hned probrat se svým nejlepším přítelem – s Ježíšem. Tomu rozhovoru se říká modlitba.
Pána Ježíše nevidíš sedět nebo jít vedle sebe, neslyšíš jeho hlas, když ti odpovídá, ale to nevadí! Pán Ježíš žije v nebi. Na zemi a ve tvém srdci je přítomen svým svatým Duchem. Co slyší Duch, to slyší Bůh. Nebem zní tvá slova i tvé myšlenky. Není potřeba představovat si jak to funguje. Důležité je důvěřovat Bohu, že tě miluje a že tě slyší vždycky rád.

Co?
Když s Ním mluvíš, můžeš Ho chválit za to, jak je úžasný, děkovat Mu za všechno, co ti dává, přimlouvat se za druhé lidi, vyznávat hříchy – cos udělal špatně a lituješ toho, za všechno prosit.

-Obdivuji tě Bože, jak jsi krásně stvořil stromy, kytky.

-Chválím tě, jak jsi mocný, že tě i moře a hvězdy poslouchají.

-Děkuji za to, že jsi mi pomohl nebýt hubatá na mamku.

-Prosím tě, Bože, aby se Terezka uzdravila.

-Prosím tě odpusť mi, že jsem lhal o tom úkolu z matiky. Je mi to líto.

-Prosím tě, ať ráno všechno stihnu, ať nechodím pozdě do školy.

Kdy ?
Kdykoli. Bůh nemá prázdniny ani úřední hodiny. Je pořád s tebou. Modli se kdykoli potřebuješ ulevit svému srdci. Když máš radost nebo starost, poděl se o ni s Bohem.
Nejlepší ale i nejtěžší je najít si čas, kdy se chceš s Bohem pravidelně v modlitbě setkávat. Ráno s Ním probrat všechno, co tě ten den čeká a poprosit Ho, aby to vzal do svých rukou. Večer s Ním mluvit o tom, co se přihodilo, přiznat cos udělal špatně, za všechno poděkovat.

Kde ?
Kdekoli. Doma, v lese, v tramvaji, ve škole, třeba i na záchodě, kdyby jinde nebylo dost klidu. Nejlepší je to ale u stolu a s Biblí, protože v ní zase mluví Bůh k tobě. Ale o tom zase příště.

Radim

BOŽÍ DOPIS PRO TEBE (3/2009)

Bible není kniha, co se musí číst od začátku do konce. Je to vlastně taková knihovna. Je v ní 66 knih a můžeš začít kterou chceš. Doporučuji začít některým evangeliem. Knihy jsou rozděleny do dvou skupin:

Starý zákon – popisuje dobu před Pánem Ježíšem. Od stvoření přes potopu až po život Izraelského národa v Egyptě, na poušti a v zaslíbené zemi.

Nový zákon – život a učení Pána Ježíše – 4 evangelia, skutky a dopisy apoštolů – 23 dalších knih

Jsou to knihy plné příběhů a moudrosti. Všechny je nechal Bůh zapsat, protože nám jimi chtěl něco říct. Co je určeno tobě, to ti pomůže zjistit Duch svatý. Bez něj se v tom nevyznáš. Kdykoli otevíráš svou Bibli modli se:

„Duchu Svatý dej mi, prosím, pochopit jaký vzkaz má pro mě Bůh dnes. Ať vidím a slyším, co je důležité. Amen“

Až budeš číst, zkus si všímat, co se v textu dozvídáš o Bohu. Jaký je, co a proč vykonal, jaký je jeho vztah k lidem, k tobě, na čem mu nejvíc záleží. Zkus se tam také něco dovědět o sobě. Jaký jsi, jak tě vidí Bůh, co můžeš změnit, z čeho se radovat. Za všechno, co ti Bůh ukázal poděkuj a zároveň popros, abys měl sílu být tomu věrný. Bůh je stále stejný, nemění své názory. Jeho slovo platí a bude platit, můžeš se na to spolehnout.

Bibli se říká a) Boží slovo – vším, co je v Bibli napsáno k tobě může Bůh promluvit.

  1. b) Meč Ducha– když si budeš Boží slovo pamatovat, budeš vždy vědět, comáš dělat, může tě ochránit
    před pokušením.
  2. c) Chléb z nebe– tvoje tělo potřebuje každý den jíst, tvoje duše také.Boží slovo je pro ni to nejlepší jídlo.

Protože byla napsána už strašně dávno, může být někdy těžká k pochopení. Zeptej se rodičů nebo kazatele sboru kam chodíš. Je dobré mít nějakého parťáka, se kterým Bibli čteš. Můžete si o tom povídat. Poznávání Boha v Bibli je velké dobrodružství.

Radim

Přečti si: Matouš 4,4 a Jan 8,32

SVĚDECTVÍ (4/2009)

  1. stupeň obtížnosti
    Když jsi uvěřil v Pána Ježíše, modlíš se a čteš Bibli. Dělej to občas i nahlas. Abys slyšel, co říkáš. K čemu je to dobré : Když se tě pak někdo zeptá, co čteš nebo proč to děláš, nebudeš mít problém najít správná slova.
  2. stupeň obtížnosti
    Říkat takové věci sám pro sebe, když tě slyší jenom Bůh, není těžké. Před druhým člověkem to bude těžší. Najdi si někoho,kdo tvé víře fandí a před kým se nestydíšV rozhovorech se naučíš vyjádřit slovy to, co cítíš v srdci. K čemu je to dobré : Srovnáš si to v hlavě a povzbudíš tím nejen sebe, ale i toho s kým se o to podělíš.
  3. stupeň obtížnosti
    Až potkáš někoho, o kom víš, že o Pánu Ježíši ještě neslyšel nebo neví nic o osobní víře, pověz mu, čemu věříš ty. Pokud jsi úspěšně prošel úrovní 1 a 2, tak už umíš používat slova o víře. A mám pro tebe překvapení – Duch Svatý ti dá, co máš povídat. Nepřemýšlej o tom, jak to udělá. Možná to uslyšíš v hlavě nebo ti to dá na srdce…-to neřeš! Jen začni. Je dobré vědět, co chceš říct – jednu, dvě věty. A prosit Ho o pomoc.

Příklad: „Věřím v Pána Ježíše. Odpustil mi všechny mé hříchy“. Ten, komu to říkáš, se obvykle začne ptát.

Když nebudeš znát odpověď, nevadí. Nikdo neví všechno. Klidně můžeš říct „Nevím, tak daleko jsem zatím nedošel“. Svědčíš jenom o tom, co už znáš.

K čemu je to dobré : 1) Přiznáš se k Pánu Ježíši veřejně před lidmi. On slíbil, že se přizná před Bohem k tobě.

2) Budeš tedy prožívat Boží přízeň a blízkost.

3) Každé takové vyznání před lidmi posiluje tvoji víru.

4) Naplňuješ Boží vůli. Pán Ježíš nám dal úkol : „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky“
Mt 28,19

Pamatuj, že nic neděláš jen sám za sebe. Bůh je vždycky s tebou. Když říkáš lidem o Bohu, tak On to nenechá jen na tobě. Sám při tom jedná.

Radim

SPOLEČENSTVÍ (5/2009)

Proč chodit do církve, do skupinky biblického studia, do dětského klubu, do besídky nebo nedělní školy? 5 x proto:

1) Vzkaz od Hospodina – kázání Božího slova. Čteš Bibli i doma, ale ve společenství můžeš uslyšet vzkaz od Hospodina. Připravil ho pro tebe služebník, kterého tím Bůh pověřil. Něco, na co nemusíš přijít sám, jen se prostě necháš oslovit. Pamatuj: „ víra je ze slyšení.“

2) Přítomnost Pána Ježíše a působení Ducha svatého – Pán Ježíš zaslíbil „ kdekoli se sejdou dva nebo tři v mém jménu, tam já budu uprostřed“. Když jsi sám, Pán Ježíš je také s tebou, Duch svatý také působí, ale jen ve věcech, které se týkají tebe. Ve společenství jde o věci společné pro všechny. Učíme se společně rozumět Božímu slovu, důležitosti modlitby. Duchovní jednota – společná víra a láska k Bohu. Možná jsi už slyšel heslo „v jednotě je síla“ a být jedno s Bohem, to je síla.

3) Sdílení – o tom, co prožíváš, co zrovna řešíš, jak se ti daří poznávat Boha, co tě trápí, čemu nerozumíš, o to všechno se můžeš podělit právě ve společenství. Jen ti, co prožívají podobné věci vědí, o čem mluvíš a jen ti, co mají Ducha svatého ti mohou poradit, povzbudit, pomoci. Je tu taky možnost dobré party kámošů, kteří nehodnotí člověka podle značky trička, ale vědí, co je důležité. Podrží tě, když okolní svět nechápe.

4) Společné modlitby – víš, že ve společenství máš větší šanci být užitečný? Pán Ježíš slíbil, že „když se dva na zemi shodnou na modlitbě, Bůh jim dá, za co prosili“. Víš kolik věcí bys mohl pomoct vyřešit? A další věc: poslouchej, co druzí v modlitbě říkají. Za co chválí Boha? Za co – koho prosí?. To sám dohromady nikdy nedáš. V tom je zázrak společenství, že se doplňujeme.

5) Služba – přidáš taky ruku k dílu? – neznám lepší pocit než hrdost, že můžu pomáhat na Božím díle. Bůh je Duch, nemá tělo, nemá ruce, které by rozdaly zpěvníky, které by staré babičce podaly hůl, co spadla. Přidej se k nějaké práci pro Pána . A poznáš jaké to je dělat Bohu radost.

Radim

VÁNOCE (6/2009)

Pro pravé Boží dítě jsou Vánoce především oslavou Ježíšova narození.

Bůh měl dávno naplánováno, jakým způsobem vysvobodí lidi z moci hříchu. Spasitel byl ohlášen před mnoha staletími a mnoha proroky. A to, že se Ježíš narodil, znamenalo, že záchrana skutečně přišla.

UŽ TEHDY V BETLÉMĚ BYLA PŘIPRAVENA ZÁCHRANA I PRO TEBE

Koledy – jsou většinou písně, které připomínají Ježíšovo narození. Některé jsou k Pánu Ježíši uctivé, některé dokonce vůbec nejsou o Něm. Zpívej samozřejmě ty, které se ti líbí, ale zkus prozkoumat, co říkají o Něm a Bohu.

Dárky – si dávali lidé jako projev lásky a sympatie snad odjakživa. Později se tento obyčej stal součástí křesťanských vánočních svátků jako projev radosti a vděčnosti za záchranu, která se začala narozením Ježíše Krista. Ale dnes si lidé dávají dárky hlavně proto, že si tím chtějí říct, že se mají rádi, že jim na tom druhém záleží. Jak nás musel asi Pán Bůh milovat, když nám dal to nejcennější?

NEJVĚTŠÍ DAR, KTERÝ JSME MOHLI DOSTAT JE, ŽE NÁM BŮH DAL SVÉHO SYNA, ABY ZA NÁS – MÍSTO NÁS – PŘIJAL TREST A ZEMŘEL

Stromeček – sice s událostmi v Betlémě nemá nic společného, ale je krásný, nazdobený. Všechno v pokoji díky němu vypadá tak slavnostně. Užij si tu nádheru, ať je ti hezky, ale pamatuj, že všechny tyto věci jsou až na druhém místě. První místo patří Tomu, kvůli komu je slavíme.

Vánoční obyčeje – vypadají jako dobrá zábava a legrace, ale jde o starý způsob věštění budoucnosti. Nemáme vědět dopředu, co bude. Máme spoléhat na Boha. Když si někdo rozkrojí jablíčko a ona tam nebude hvězdička ale kříž, nebo se převrhne jeho ořechová lodička se svíčkou, může prožít zbytečně pocity úzkosti a strachu ze smrti.

A ještě větička na konec: Pánu Ježíši se říkalo „Ježíšku“ možná tak v prvních měsících jeho života. Ale miminkem nezůstal. Vyrostl v silného, statečného a Boha poslušného muže, který nám svou odhodlaností a poslušností otevřel cestu k Bohu.

Pěkné Vánoce ti přeje RADIM

OBSAH 1.ČÍSLA ROKU 2010

Pro detektivy

Krok za krokem k Ježíši

Plaveme proti proudu – Harry Potter

Moravští bratři

Zdraví Kája

Zdraví Štěpán

Kroky do neznáma – Pro knihomoly

Závislost je když

Bojíte se bouřky?

Awana v zimě

Tim 2,2

Mlsný Matěj

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Kuba a velká socha

Co možná nevíte o Haiti

Naše otázky a Vaše odpovědi

Profesor a netopýrek – Přízraky z hlubiny

13-tá komnata

Pro předškoláky

Dopis z Izraele

Jak jsem se stal řidičem

Krok za krokem s Ježíšem

POSTAVA PRO DETEKTIVY – Bez barvy a štětce

Se zalíbením si prohlížel zlatý pohár, ze kterého se právě napil. „No řekněte, přátelé, není škoda nechat takovou nádheru jen tak ležet někde v chrámu?“ Všichni se smáli a slavili své bohy opojeni vínem.Král se chystal znovu napít, když… Z ničeho nic se objevily prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce.Vyděšeně zíral na stěnu. Zbledl v tváři a kolena se mu rozklepala hrůzou.„Okamžitě přiveďte zaklínače a věštce!“ zakřičel.
Přestože vyhlásil úžasnou odměnu, nikdo z babylonských mudrců nebyl schopen nápis na zdi rozluštit. Všichni byli zděšeni z toho, jak byl král bledý. „Kéž jsi zbaven té hrůzy,“ přála mu královna. Po všech těch nezdarech s luštěním záhadného nápisu si vzpomněla na muže, kterého měl její tchán, bývalý král, ve veliké úctě pro moudrost a úspěch ve výkladu snů. „Tvůj otec mu důvěřoval, proč toho člověka nenecháš zavolat?“
Netrvalo dlouho a před králem stál zmíněný muž. Král si ho zvědavě prohlížel. „Slyšel jsem, že jsi opravdu dobrý v rébusech. Podívej, tohle nikdo nedokázal rozluštit,“ ukázal na nápis. „Pokud to svedeš, staneš se třetím mužem v zemi. Zahrnu tě dary. Slibuji.“ „Nech si své dary, králi,“ odmítl s díky muž. Prohlédl si nápis a pokýval hlavou. „Víš, stejně jako tvůj otec, ani ty jsi nesklonil své srdce před Pánem nebes. Povýšil ses nad něho,“ řekl a zadíval se králi do očí. „Chceš znát výklad? Sám Bůh poslal tu záhadnou ruku, aby ti napsala zprávu…“ „Ale co? Co je v ní?“ byl král zvědavý.
Muž ukázal na nápis: „Mené, mené, tekel ú-parsín. To znamená, že Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je. Byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký. Tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům.“ Král byl spokojen – rébus je konečně rozluštěný. Nechal muže obdarovat a rozhlásil po své zemi, že bude ctěn jako třetí muž v zemi. Docházela králi vážnost poselství? Kdo ví. Jisté ovšem je, že ještě té noci byl král zabit. Jak se jmenoval tento král? A kdo byl ten moudrý muž?

Zdena Sedláčková

KROK ZA KROKEM K JEŽÍŠI

JAK VYPADÁ BŮH
Lidé mají různé představy o tom, jak vlastně Pán Bůh vypadá. V učebnicích dějepisu se často můžete dočíst o tom, že si lidé nevěděli rady s různými přírodními úkazy jako je třeba bouřka nebo vichřice, a tak si tyto jevy spojovali s hněvem nejrůznějších Bohů.

DĚDEČEK NA OBLÁČKU

DRÁB S BIČEM V RUCE

BŮH JE DUCH

(celé v časopise)

Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Římanům 1,20

Příště si řekneme o Bohu a o tom jak vypadá ještě malinko více.

Radim

ZDRAVÍ KÁJA

(více v časopise) … Když jsem o tom doma s mamkou mluvila, došly jsme k tomu, že máme hodně důvodů Pánu Bohu děkovat. Nejenom za tu ochranu v nemoci a nejistotě, ale taky za jídlo a teplo a to všechno, co nám přijde naprosto samozřejmé. Mně taky třeba strašně chyběla mamka. Doma jsem se s ní chtěla pořád mazlit a objímat. Taky jsem se ujistila, že lidi ze sboru o sebe mají starost. A nejsou to jen takové řeči. Dostala jsem dopisy. Od dětí z besídky, dorostu i mládeže. Hodně lidí mě pozdravovalo. Dokonce i od mamky z práce. A přitom jim to mohlo být jedno. Mám zase hodně věcí k přemýšlení. Když se nic neděje a život jde ‚lážo plážo‘, tak je všechno jasný. Ale ono to tak jednoduché není a někdy si fakt nevím rady. Třeba proč se někteří věřící chovají hůř, než nevěřící.
Ale co, teď mám radost, že jsem doma a mám mámu. Ona totiž při jedné cestě z nemocnice v chumelenici nabourala.

Vaše Kája

ZDRAVÍ ŠTĚPÁN

Ahoj kamarádi z Kroků,
nejdřív jsem chtěl nechat místo jen pro Káju. Ona měla v poslední době zážitky! Ale nakonec jsem si řekl, že jeden zážitek jsem měl taky. Když byla v nemocnici, nabourali jsme s mamkou při cestě od ní. Hodně sněžilo a mamka dostala smyk. Nabourali jsme do auta v protisměru. Klepaly se mi nohy, ale nebrečel jsem. Nejdřív jsem si myslel, že nás teda Pán Bůh neochránil, když nevyslyšel mamky volání. Mamka volala Pána Boha nahlas. Taky mohl ten smyk zvládnout a auto srovnat. On by mohl. Ale stejně jsme nabourali. Řekl jsem to mamce a ona mi vysvětlila, že nás přece ochránil! Nikomu se nic nestalo (i když auto je na odpis) a to je veliká milost. Viděl jsem to pak v dalších dnech v televizi. V tu neděli, když jsme bourali, sněžilo a silnice byly hrozné. Začala ta sněhová kalamita.
Nakonec jsme se doma shodli na jednom: ve vteřině se může život změnit. Nebo skončit. A nic neuděláme. Tak se budeme k sobě chovat co nejlíp a budeme vděční.

Váš Štěpán

ZÁVISLOST JE, KDYŽ

(celé v časopise) … Závislost je vězení. Jsi zavřený, ale kliku od dveří nemáš. Za chvíli ti určité množství nestačí a jdeš dál, bereš víc, používáš silnější drogy. Tělo ale není nezničitelné. Už se ti tady na světě nelíbí? Závislost je zkratka na hřbitov. Mnozí tomu nevěřili, dokud si to nevyzkoušeli sami.

– Nikdo nežije tak dlouho, aby mohl vyzkoušet chyby celého světa.

– Hloupí lidé se učí jen na svých chybách.

– Chytří i na chybách těch druhých.

Igorrut
dnn.vodickovi.cz/archa

CO MOŽNÁ NEVÍTE O HAITI …

… Demos byl pozván na audienci k diktátorovi. Měl pět minut, ale strávil s ním téměř půl hodiny. Nakonec jej diktátor požádal, aby se modlil za déšť pro zemi. Když druhý den odlétal, byla Haiti svlažována tropickým deštěm. Bůh dal této zemi své požehnání.
Bůh byl na Haiti i tehdy, když se země třásla. Ví o každém člověku, který přišel o život i o každém, který přežil. A stejně tak ví o tobě. Události na světě mohou být i tobě varováním. Potřebuješ být smířený s Bohem. Dnes. Nevíš totiž, kdy a jakým způsobem tě Bůh odvolá. Buď tedy připraven na setkání s Ním … (více v časopise)

teta Míša

PROFESOR A NETOPÝREK – Přízraky z hlubin

… Sestupovali jsme pak níž a níž a podávali zprávu nahoru na palubu. Už jsme byli skoro u dna. Byla tam hrozná tma. Rozsvítili jsme znovu světla, pozorovali dění kolem a sbírali vzorky. Za chvíli se kolem mihl dlouhý stín. Přímo před ponorkou proplouvala dlouhá nádherná krakatice. Páni! To byla podívaná. Tajili jsme dech. Otočila se a kolem okénka se mihlo její veliké oko. Všimla si nás. Najednou jsme uviděli dlouhé chapadlo, jak se nám omotalo kolem části ponorky. Asi si myslela, že jsme nějací nepřátelé nebo velryba, kteří ji chtějí ohrozit.. Ponorka se zatřásla. Co se to děje? Krakatice byla větší, než jsem si myslel.
Chtěli jsme začít stoupat. Jenže ouha. Krakatice měla velkou sílu a začala nás táhnout ke dnu. Byla to nepříjemná situace … (celé v časopise)

Váš Netopýrek

13-TÁ KOMNATA

AHOJ, HOLKY A KLUCI
Doufám, že jste do Nového roku vstoupili s chutí a s optimismem, a že se těšíte i na to, co zajímavého a praktického se dozvíte prostřednictvím 13-té komnaty.
V letošním roce si nebudeme povídat o lásce, vztazích a sexu, ale nahlédneme do tajů kouzel, čar a magie. Tak se dejte do čtení, protože na vás čekají „čarodějnice“… (více v časopise)

A CO NA TO BIBLE?
Boží slovo nám jednoznačně ukazuje, jak se k čarodějnictví máme postavit. Jednoduše: „Čelem vzad a rychle pryč“! Bůh čarování zakazuje a trestá.

– ovládat přírodní živly může jen Bůh, protože on je jejich Stvořitelem

– načerpat sílu lze jen u Boha, protože On je zdrojem života

– tvé myšlenky může měnit jen Bůh, protože vycházejí z tvého srdce a nikdo jiný do tvého srdce nevidí

– budoucnost je v rukou Boha; stane se tak, jak předpověděl v Bibli

– podobat se máme jen Ježíši Kristu; jeho láska a postoje jsou mnohem více než hříšné příklady čarodějnic.

A to je dnes všechno. Jestli někdo z vás náhodou WITCHky čtete nebo jestli vlastníte některé z kouzelných předmětů, které se prodávají spolu s časopisem, tak je prostě vyhoďte do koše. Je to smetí.

teta Míša

JAK JSEM SE STAL… ŘIDIČEM

.. Je to už několik let, kdy jsem svůj život odevzdal Pánu Ježíši. Od té doby vlastně nejezdím sám a vím, že mi v kritických situacích pomáhá. Dává mi pokoj a klid třeba i v jednání s nepříjemnými cestujícími. A čas na konečné zastávce, v přestávkách mezi spoji, rád využívám k rozhovoru s Bohem, nebo si čtu, někdy i zazpívám. Za dobu mého zaměstnání mám spoustu veselých, smutných i napínavých zážitků. Dva z nich vám povyprávím …(celé v časopise)

Mirek

KROK ZA KROKEM S JEŽÍŠEM

Hledání Boží vůle
Bůh má s každým člověkem své záměry. Jeho úmysly jsou vždy čisté a v jeho plánu jsou věci pro tebe dobré.
Jestliže jsi Pánu Ježíši vydal svůj život a chceš poznat, jakou cestu pro tebe připravil, budeš chtít také vědět, jak hledat jeho vůli.

Boží vedení najdeš A) v Bibli
B) v modlitbě
C) v názorech moudrých křesťanů ve tvém okolí
D) ve spojení okolností a zdravého rozumu.

(více v časopise)

Jestli nevíš, zda jednáš správně, ptej se sám sebe: Oslaví to Boha? Je to čisté a spravedlivé? Neublíží to někomu jinému?
Při hledání Boží vůle se spolehni na verš: „…Váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí.“ Lk 11.13

Radim

ÚVODNÍK

Opět za vámi přišly KROKY. První letošní číslo má trochu jinou podobu, ale stejný obsah. Stále nám záleží na tom, aby se naši školáci dověděli víc o Bibli, o Bohu a Pánu Ježíši, o živote s Ním. Kolem nás přibývá mnoho nových informací, mnoho změn, a tak je dobře, že si můžeme připomínat ty staré stále platné pravdy a jistoty, na kterých můžeme stavět svůj život.
Bereme na vědomí, že děti méně čtou. Ale těžko se smiřujeme s tím, že nám ubývá čtenářů. Samozřejmě, že děti školáky nezůstávají – dorůstají a odrůstají, čtou časopisy jiné. Ale do sboru nepřibývají děti nové? Velmi bychom si přáli, aby v každém sboru kde je nedělní škola, odebírali aspoň jeden výtisk. To čtení je totiž nejen pro děti, ale může pomáhat i rodičům (třeba to, co píše Štěpán a Kája) a učitelky menších dětí zase inspirovat vyprávění Kubovo.
Někdo namítá, že časopis by mel být buď pro starší školáky nebo pro mladší. Takto je pro každého jen část. Ale není v rodinách víc dětí různého věku? A dospělí přečtou vždycky celý časopis, který si koupí? Sdílím se takto s vámi o moje = naše starosti. Prosím, poraďte a pomozte. Vědí všichni ve vašem okolí o tom, že by KROKY mohly chodit i k nim? Všechny čtenáře bez rozdílu věku zdravím naším přáním a pozdravem Jistým krokem správným směrem

Irena Zemanová se spolupracovníky

ÚVODNÍK (1/2010)

Opět za vámi přišly KROKY. První letošní číslo má trochu jinou podobu, ale stejný obsah. Stále nám záleží na tom, aby se naši školáci dověděli víc o Bibli, o Bohu a Pánu Ježíši, o živote s Ním. Kolem nás přibývá mnoho nových informací, mnoho změn, a tak je dobře, že si můžeme připomínat ty staré stále platné pravdy a jistoty, na kterých můžeme stavět svůj život.
Bereme na vědomí, že děti méně čtou. Ale těžko se smiřujeme s tím, že nám ubývá čtenářů. Samozřejmě, že děti školáky nezůstávají – dorůstají a odrůstají, čtou časopisy jiné. Ale do sboru nepřibývají děti nové? Velmi bychom si přáli, aby v každém sboru kde je nedělní škola, odebírali aspoň jeden výtisk. To čtení je totiž nejen pro děti, ale může pomáhat i rodičům (třeba to, co píše Štěpán a Kája) a učitelky menších dětí zase inspirovat vyprávění Kubovo.
Někdo namítá, že časopis by mel být buď pro starší školáky nebo pro mladší. Takto je pro každého jen část. Ale není v rodinách víc dětí různého věku? A dospělí přečtou vždycky celý časopis, který si koupí? Sdílím se takto s vámi o moje = naše starosti. Prosím, poraďte a pomozte. Vědí všichni ve vašem okolí o tom, že by KROKY mohly chodit i k nim? Všechny čtenáře bez rozdílu věku zdravím naším přáním a pozdravem Jistým krokem správným směrem

Irena Zemanová se spolupracovníky

LOUSKÁČEK z čísla 1/2010

Na vaše odpovědi čekám na adrese kroky@kroky.cz, nebo na poštovní adrese redakce Louskáček

DANA URBÁŠKOVÁ – kreslí a píše „dokreslovaný“ příběh

* čím jsem chtěla být, čím jsem: v 5. třídě jsem chtěla být bytová architektka, teď jsem právnička

* ve volném čase nejraději: kreslím a čtu

* když si mohu vybrat, z jídel volím různá bezmasá jídla (jako smažený květák, zapečené brambory apod.) a čokoládovou zmrzlinu

* z barev volím bledě modrou

* čtenáře, pro které píšu, si představuju…… jako děti, které chodí do školky, brzy půjdou do školy nebo chodí do 1. třídy a čtou si dokreslovaný příběh s maminkou, tatínkem či babičkou.

Dana Urbášková

Začala jsem lozit po čtyřech už v šesti měsících… … a po čtyřech jsem se pohybovala ráda i v dospívání. Na táboře se soutěžilo v rychlosti lezení – v lavorech byla voda.

ZUZKA LOFÍTKOVÁ – píše krátké úvahy

* Když jsem byla malá, chtěla jsem být pyrotechnikem nebo autolakýrníkem. Nakonec bylo ale všechno jinak. Pracuji jako moderátorka na Radiu 7 a vedoucí kroužku ve volnočasovém centru.

* Moc volného času nemám, ale když už se nějaký najde, čtu, loudám se přírodou, zpívám nebo maluju.

* Někteří lidi mají třeba zvířata. Já teda ne! Myslím, že u mě by umřely hladem, poněvadž domů chodím často jen přespat 🙂

* Mám ráda pořádné kafe! A čokoládu s mátou. A taky špagety a pizzu a žlutou, zelenou, modrou a hnědou barvu…

* Dříve jsem psávala články častěji, ale dnes už jen tak…víkendově 🙂 Zajímalo by mě, jestli je někdo čte a jestli jo, tak jestli se mu líbí. Vím, že se všem nikdy nezavděčím, ale píšu úvahy prostě o věci nad kterou přemýšlím, která mě zaujme. A ti, které to zajímá, si to přečtou. Všem, kteří Kroky čtou, na dálku mávám a věřím, že jsou naše články vaším povzbuzením. Ať vám Bůh žehná.

Zuzzka

Robinzonka na pustém ostrově aneb Hrníčku vař! odpolední klídek a právě přišel- Nápad

RADEK KALENSKÝ – hlavní náčelník Awany v ČR

*čím jsem chtěl být, čím jsem: Mým snem bylo stát za kamerou, ale stal se ze mne výzkumník v oboru radiolokace. Pak jsem uvěřil v Krista a stal se křesťanem. Chtěl jsem učit na střední škole, což mi Pán Bůh po sametové revoluci na čtyři roky splnil. Po celou dobu od obrácení Pán Bůh naplňoval zaslíbení, které mi dal těsně po obrácení – pracovat s dětmi. Ze střední školy elektrotechnické mne však povolal jako kazatele na plný úvazek k dospívajícím a později jako misionáře k dětem v Awana klubech.

* ve volném čase nejraději: Čtu zajímavé knížky o psychologii. Mou vášní je opravovat vše, co nefunguje. Rád podnikám nové cesty do digitálního světa počítačů.

* ze zvířat mám rád: Naši malou yorkšírku Molly.

* když si mohu vybrat, z jídel volím: Svíčkovou na smetaně; ale s přehledem vede klasický červený šťavnatý a sladký meloun.

*z barev volím: Teplou červenou barvu, ale nosím nejraději černou.

* čtenáře, pro které píšu, si představuji: Jako normální uličnické kluky a holky z prvního stupně základky, které baví poznávat svět kolem nich.

* Nejsilnějším zážitkem z dětství je můj skautský slib v zapadlé roklině za Trutnovem, kam jsme museli potmě a mlčky v noci dojít až k místu ozářenému táborovým ohněm. Možná ona skautská čest a hrdost ve mně zůstala i po obrácení, kdy jsem se snažil dětem, které mi Pán Bůh svěřil v našem sboru, dopřát podobné zážitky u sněmovních ohňů našeho indiánského kmene Ohnivý šíp.

Radek Kalenský

 

 

 

 

 

 

 

 

Na co asi teď myslím… omyl… na svíčkovou!

HLEDÁNÍ BOŽÍ VŮLE (1/2010)

Bůh má s každým člověkem své záměry. Jeho úmysly jsou vždy čisté a v jeho plánu jsou věci pro tebe dobré. Jestliže jsi Pánu Ježíši vydal svůj život a chceš poznat, jakou cestu pro tebe připravil, budeš chtít také vědět, jak hledat jeho vůli.

Boží vedení najdeš A) v Bibli

  1. B) v modlitbě
  2. C) v názorech moudrých křesťanů ve tvém okolí
  3. D) ve spojení okolností a zdravého rozumu.

Bible – o spoustě situací mluví Bible zcela jasně. Nevíš-li si v některé rady, zkus se podívat, co o tom říká Boží slovo. Při čtení tě navíc vede Duch svatý a může ti ukázat text v souvislosti s tvým problémem.

Modlitba – při modlitbě jsi v přímém kontaktu s Bohem, i při ní působí Duch svatý. Při opravdovém a hlubokém ztišení může Bůh dát do tvé mysli řešení a do tvého srdce ujištění.

Rady moudrých křesťanů – nejde jen o rady, kdy ti někdo říká, co by dělal on, ale i o svědectví, co kdo jiný zažil s Bohem v podobné situaci. Vždy ale nejdřív hledej v Bibli a v modlitbě, s moudrými se pak poraď jestli tomu správně rozumíš.

Zdravý rozum a okolnosti – většinou jsou řešení velmi prostá a logická. Bůh stvořil náš rozum a chce, abychom jej používali, abychom uměli dobře posoudit situaci. Boží řešení jde proti našemu rozumu jen ve výjimečných případech. Např. na víru se tě ptá někdo, kdo se ti posmívá. Rozum říká „mlčet“ a vyhnout se posměchu. Ale víra říká „svědčit“ a nezapřít Boha, i když se to zdá být nerozumné, protože Boží moudrost přesahuje náš rozum.

Jestli nevíš, zda jednáš správně, ptej se sám sebe: Oslaví to Boha? Je to čisté a spravedlivé? Neublíží to někomu jinému?

Při hledání Boží vůle se spolehni na verš: „…Váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí.“ Lk 11.13

Radim

JAK VYPADÁ BŮH (1/2010)

Lidé mají různé představy o tom, jak vlastně Pán Bůh vypadá. V učebnicích dějepisu se často můžete dočíst o tom, že si lidé nevěděli rady s různými přírodními úkazy jako je třeba bouřka nebo vichřice, a tak si tyto jevy spojovali s hněvem nejrůznějších Bohů.

DĚDEČEK NA OBLÁČKU
Dnes si lidé nejčastěji představují Boha jako milého usmívajícího se dědečka na obláčku, který se dívá na svět a zachází s lidmi jako se šachovými figurkami. Všechny má rád a když umřeme, dostaneme se všichni k němu, protože ON je přece LÁSKA. Je to možná i proto, že takto je Bůh prezentován – nejen v animovaném filmu „Stvoření světa“. Z takového Boha si nikdo nic nemusí dělat.

DRÁB S BIČEM V RUCE
Jiní lidé naopak vidí Boha jako někoho, kdo je neustále hlídá a sleduje, co udělají špatně. A když se jim přihodí něco nemilého, myslí si, že je to Boží trest. V jejich mysli je Bůh vykreslený jako někdo, kdo má v ruce bič a když se jim něco nepovede, tak hned „dostanou výprask“. A s takovým Bohem nechtějí mít nic společného a těžko věří, že by je mohl mít rád.

BŮH JE DUCH
Bible – Boží slovo říká o Bohu, že je „duch“. Na vlastní oči, tváří v tvář HO zatím spatřit nemůžeme. Jak ho tedy můžeme vidět?

– v Bibli se píše, že v Jeho díle. Když se někdy zastavíš a rozhlédneš se po krásné přírodě, díváš se na vysoké hory, řeky nebo širý oceán, můžeš vnímat právě toho úžasného Boha, který to všechno stvořil. Je to jeho řeč do tvého srdce

– i člověk je jako Boží stvoření naprosto jedinečný a výjimečný.Třeba tvoje prsty – mají jedinečný otisk, žádný jiný prst na světě nemá stejný. Když si představíš, kolik lidí je na světě a každý je fungující originál – chce se ti věřit, že je to všechno výsledkem náhody a času? I když o tom přemýšlíš?

Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Římanům 1,20

Příště si řekneme o Bohu a o tom jak vypadá ještě malinko více.

ZDENA SEDLÁČKOVÁ – píše pro detektivy a jiné povídky a hádanky

*Čím jsem chtěla být? Chtěla jsem být prodavačka, lékařka, učitelka ve škole, v mateřské škole, zdravotní sestrou, kadeřnicí, malířkou, veterinářkou, vynálezkyní, zpěvačkou, knihovnicí, kouzelnicí, průvodčí, módní návrhářkou… Asi podobně jako to bývá u ostatních – chtěla jsem být vším. 🙂

* A čím jsem? Nejdřív bych možná mohla vyjmenovat aspoň pár zaměstnání – kým jsem byla. Protože jsme se hodně stěhovali a musela jsem si většinou najít zaměstnání jen třeba na pár měsíců a na „ranní“ směnu, vystřídala jsem mnoho různých zaměstnání. A téměř všechna mě bavila a mnoho mě naučila pro praktický život v budoucnu. Prodavačka obuvi, pak i textilu. Chvíli jsem vyráběla (a prodávala) obrazy vyplétáním takovými lesklými vlákny. Dočasně jsem byla dokonce švadlena. Dekoratérka svíček. Tkadlena koberců na stavu. Prodavačka kuchyňských i loveckých nožů. Asistentka v nadačním fondu. Sazečka (textu, ne cibulek květin 🙂
A dnes podnikám s manželem (výroba webových stránek) a jednou měsíčně vyrábím noviny pro naši jihočeskou církev. (Dá se říct, že se mi některá dětská přání splnila).

* Ve volném čase nejraději fotím zajímavé věci doma i venku (a pak si s fotografiemi pohrávám ve Photoshopu), čtu, píšu, zpívám..

* Ze zvířátek mám ráda… skoro všechna. Snad kromě obtížného hmyzu. 🙂 Ale nejbližší jsou mi ta chlupatá, co se s nimi dá pomazlit.

* Z jídel volím… maso 🙂 Sladký oběd je pro mě nezajímavý. Když naše maminka dělá lívance, ovocné knedlíky…už ví, že musí udělat nějakou skutečně hutnou a chutnou polévku – jakože oběd pro mě. To sladké si dám po polévce, ale vnímám to spíš jako zákusek ke kafi. (Ale nevyhýbám se ani zelenině, tu mám moc ráda i v syrovém stavu.

* Z barev volím…Vesměs kolem sebe snesu všechny barvy. (Líbí se mi téměř jakákoli metalíza.) Mám ráda syté, příjemné a jasné barvy (na papíře a monitoru), ale sama na sobě preferuji převážně černou

*Čtenáře, pro které píšu, si představuju… Než začnu psát, rozmýšlím si, jestli píšu pro dospělé, teenagery, děti. Potom, jestli půjde o krátký nebo dlouhý příběh. O romantiku nebo sci-fi. Pak se teprve pustím do nápadu, který mi dřímá v mysli

* Můj velmi silný zážitek z dětství je, když jsem si začala uvědomovat, že není běžné mít oba milující rodiče… Naši sousedé se hodně hádali a nešlo často jen o slovní potyčky. (Jejich syn býval tehdy můj spolužák. Nemohla jsem to pochopit.
Pak jsem nějak víc vnímala, že ne všichni rodiče spolu žijí pohromadě. Prostě jsem měla představu, že domov, který mám, má každý. Že to je norma. A bylo to pro mě rozčarováním, že to tak, žel není. Jsem za to rodičům dodnes vděčná.

Zdena Sedláčková

ALEŠ MRÁZEK – kreslené seriály

* Čím jsem chtěl být? Mnoha profesema. Nejprve fotbalový brankář, později malíř obrazů, ilustrátor atd…

* Čím jsem? Především obchodníkem ( prodávám učebnice ) ilustruji ( do Kroků ) a také občas kážu ve sboru.

* Ve volném čase rád kreslím, sportuji a čtu si.

* Nemám vyloženě oblíbené zvíře, ale sympatická je mi kočka a některé druhy psů

* Z jídel mám nejraději kuře na mnoho způsobů

* Moje oblíbená barva je hnědá a všechny její odstíny, taky se mi líbí vínově rudá

* Děti které čtou časopis Kroky si představuji jako děti, které se nespokojí s povrchním obsahem jednotlivých článků (jak je tomu u jiných dětských časopisů), protože jsou vedené k víře v Boha.

Aleš Mrázek

tak se upravuje nakreslené už je to skoro hotovo

LÁĎA PETRECKÝ – Naše otázky, Vaše odpovědi

*Když jsem byl malý, tak toho bylo hodně, čím jsem chtěl být. Nejvíc asi archeologem, nebo režisérem. No a teď jsem jenom student 🙂

*Ve volném čase nejraději hraju fotbal, jdu běhat, nebo vyvíjím jiné tělesné aktivity, protože si musím nějak vynahradit to věčné sezení ve škole.

*Ze zvířat mám nejradši asi Orla, protože umí lítat 🙂 No a taky proto, že je takovým symbolem síly

*Jelikož omezuju maso (nejsem ale vegetarián) , tak bych si vybral něco bez masa, co je zároveň i zdravé. Takže smažený sýr s hranolkama 🙂 (když mi někdo nabídne tohle jídlo, tak jde zdraví stranou)

*Nejraději mám barevnou kombinaci černé, bílé a zelené. Kdybych si ale měl vybrat jen jednu, tak by to byla zelená.

*Čtenáře si většinou, když píšu do Kroků nepředstavuju. Spíš mě vždycky zajímá, jestli to, co jsem napsal obstojí před kritickým okem tety Irči ale hlavně, jestli se to líbí Bohu. Ale když nad tím teď přemýšlím, tak si čtenáře představuju asi jako 9-ti letého kluka s hnědými vlasy a brýlemi, který si četbou Kroků třeba krátí cestu do školy autobusem.

Víra a láska k Bohu je smyslem života.

Láďa Petrecký

to jsem já se ségrou Evou držíme – kdykoli a cokoli před americkým parlamentem – možná budu kandidovat

Míša Švecová – 13-tá komnata, Plaveme proti proudu

MOJE ZAMĚSTNÁNÍ:

  • když jsem byla malá, chodila jsem do baletu, ale nebavilo mě to a tak jsem se baletkou nikdy nestala
  • když jsem byla trochu větší, chtěla jsem být herečkou a to se mi na chvíli i splnilo, když jsem profesionálně hrála v Horáckém divadle v Jihlavě
  • když jsem byla hodně velká, tak jsem dělala kde co, nápovědku v divadle, prodavačku v cukrárně, servírku i účetní ale HLAVNĚ jsem se stala maminkou 4 dětí (to je docela dřina)
  • no a teď pracuju, jsem HLÍDACÍ TETA, takže zase se kolem mě točí spousta dětí a já si připadám pořád mladší a mladší…

VOLNÝ ČAS

  • CO TO JE???
  • TAK VÁŽNĚ. Ve volném čase ráda čtu zajímavé křesťanské knihy a ráda vyšívám.
  • Myslím, že moje děti by řekli, že ve volném čase ráda peru a uklízím.

ZVÍŘÁTKO

  • nemusím pavouky a myši
  • miluju našeho „gaučáka“ Beníka

OBLÍBENÁ JÍDLA

  • především ty, co nesmím, protože se z nich tloustne (hranolky, řízek, žemlovka)
  • každý den si dopřeju hrnek bílé kávy (ona je teda černá, ale přes to množství mléka nebo smetany vždycky zbělá) a sladké ovesné vločky s mlékem a mám ráda jogurty všeho druhu

BARVY

  • mám ráda hlavně modrou barvu, ale oblékám se převážně do odstínů černé

ČTENÁŘI

  • představuju si vás jako svoje děti; někdy veselé, někdy smutné, ale někdy hubaté, uvztekané a tvrdohlavé
  • a vím, že i vy máte své problémy…

ZÁŽITEK Z DĚTSTVÍ

  • mám jeden negativní zážitekz doby, kdy mě rodiče dávali do jeslí; pamatuju si, že jsem velmi plakala, protože mi „teta z jeslí“ neoblékla růžovou košilku s hnědými medvídky; a taky ťukali před spaním na okna a strašili nás „klekánicemi“
  • to není možné teď mě napadají samé negativní …

Míša Švecová

Tak to jsem já s naším Beníkem. Všechny moje děti – Peťa, Janík, Kuba a Hanka Hanka s tatínkem.

OBSAH 2.ČÍSLA ROKU 2010

O hrníčku co chtěl být mísou

Krok za krokem k Ježíši

Velikonoce v České republice

Plaveme proti proudu – Dvě slova

Moravští bratři

Zdraví Kája

Stroj času

Kroky do neznáma – Vombat

Awana – mohu mluvit sprostě?

Bartimaios

Tim 2,2

Zajíc a želva

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Kuba a havrani

Třinec zdolal Severní pól

Naše otázky a Vaše odpovědi

Profesor a netopýrek

Poušt

13 -tá komnata

Pro předškoláky

Dopis z Izraele

Jak jsem se stala poštovní doručovatelkou

Krok za krokem s Ježíšem

KROK ZA KROKEM K JEŽÍŠI

Ahoj holky a kluci!
To jsem rád, že jsme zase spolu. Už jsem se na vás těšil. Připravil jsem si totiž malou hádanku. Tak schválně – jestli ji uhodnete!

Mají něco společného „vajíčko“ a „Bůh“?
Uhodli jste? Že se vám zdá hloupé, srovnávat „vejce“ se všemohoucím Pánem Bohem? Správná odpověď je: ANO. Pokusím se vám totiž na „vejci“ vysvětlit, jak může být Pán Bůh JEDEN a zároveň TŘI.
Možná jste si už všimli, že někdy v našem časopise mluvíme o Pánu Bohu a jindy v našich příbězích vystupuje osoba Pána Ježíše. A aby toho nebylo málo, tak je někdy zmíněn ještě Duch Svatý. Prostě to vypadá, že místo JEDNOHO Boha máme najednou Bohy TŘI.
Ve skutečnosti je to jako s vajíčkem. Vajíčko má skořápku, žloutek a bílek. Ale je to jen JEDNO vajíčko. Skořápka chrání to, co je ukryto uvnitř – tedy žloutek a bílek. Splývají spolu, ale dají se použít i každý zvlášť. Bez skořápky by žloutky a bílky nemohli vůbec existovat a vejce už by nebylo vejcem. Bílky se používají třeba k pečení jemných dortů a žloutky do omáček nebo krémů. Dají se použít každý zvlášť, ale vejcem jsou pouze dohromady.
S Pánem Bohem je to podobně. I on je jen JEDEN, ale projevuje se ve třech osobách. Každá Boží osoba má svůj úkol a poslání. Ale stejně jako všechny složky vejce, tak i tyto tři Boží osoby spolu splývají a kdyby jen jedna chyběla, tak stejně jako vejce by ani Pán Bůh nebyl úplný.
Boha – Hospodina, lze přirovnat ke skořápce. Hospodin bdí nad celou zemí a má vše pod kontrolou. Nejvíce se o Něm můžeme dočíst ve Starém zákoně.
Pán Ježíš – není to nikdo jiný než Bůh sám. Jen na sebe vzal podobu člověka, aby se nám přiblížil a projevil svou lásku. Ale Bůh v těle by tady s námi nemohl být 2000 let. A tak když Pán Ježíš vstal z mrtvých, byl vzat před očima učedníků do nebe.
Abychom tady nezůstali sami, poslal Bůh na zem svého zástupce – Ducha Svatého. Duch Svatý nám pomáhá s Bohem mluvit a také slyšet jeho hlas. Potřebujeme Ho, aby nám pomáhal mít s Bohem vztah.

Tak to je dnes všechno. Zdraví Radim!

VELIKONOCE V ČESKÉ REPUBLICE

(celé v časopise)

… Ale víme vůbec, proč se velikonoce doopravdy slaví a co znamenají? Uvědomujeme si, že o velikonocích oslavujeme nejdůležitější událost v dějinách lidstva? Jestli ano, tak potom můžeme velikonoční pondělí proměnit v den „zvěstování evangelia“.

Tady je RECEPT:
Ingredience:
– odvahu změnit zažitou tradici
– letáček o tom, jaký je smysl velikonoc
– popř.kytara (nebo jiný hudební nástroj) a křesťanská píseň
– dárek (Nový zákon nebo jiná evangelizační brožurka)

Postup práce:
Příchozího hosta pozvěte ke stolu a pomocí letáčku mu vysvětlete, jak a proč se velikonoce vlastně slaví. Místo koledy „Hody, hody doprovody…“ mu zazpívejte chválu a jako výslužku mu nabídněte Nový zákon nebo jinou knihu. To vše „pečte“ pomocí modliteb. Nebuďte zklamaní, když vás host odmítne. Zkušenost, kterou ve vaší rodině o velikonocích prožije, si zcela jistě bude pamatovat. Možná mu to pomůže, aby jednou mohl uvěřit, že Pán Ježíš zemřel i za něj!

úspěšné pečení přeje teta Míša

PLAVEME PROTI PROUDU Ahoj holky a kluci,
dnes se vrátíme k příběhu o Vaškovi a Jardovi, který vyšel v čísle 6 vloni. Děkuji vám všem, kdo jste se pokusili vymyslet jeho pokračování a vaši snahu oceňujeme otisknutím vašich příspěvků.

Dvě slova – pokračování

(více v časopise)

teta Míša

MOHU JAKO KŘESŤAN MLUVIT SPROSTĚ?

… „Proč se na to ptáš, Pavle?“ – „Protože všichni kluci ve třídě mluví sprostě a já nechci vypadat jako ťulpas,” zněla jednoduchá odpověď. Dospělák (vedoucí) má najednou jasno – pro něj v tu chvíli přestává být důležitá odpověď na otázku. Spíše mu vrtá hlavou, proč byla položena. Jenže náš klučík chce dostat na svoji otázku odpověď. „Tak tedy může, nebo nemůže křesťan mluvit sprostě?” Tak se na to teď společně podívejme …

(celé v časopise)

Váš Radek Kalenský

BARTIMAIOS

(více v časopise)

… Bartimaios je tak pro mě velkým povzbuzením. Když se správně rozhodnu a vím, co mám dělat, když jsem si jist tím, na koho se mohu spolehnout, pak se nemusím nechat odradit křičícím davem. Také mohu odložit to, kým jsem byl. A nakonec se s důvěrou obrátit na Ježíše s prosbou, aby ze mě udělal někoho úplně nového.
Přeju vám, abyste se dokázali chopit příležitosti, až nastane ten správný čas. Buďte v tom rozhodní jako slepý Bartimaios. A určitě se nedejte nikým odradit!

Petr Plaňanský

KUBA A HAVRANI

Jednou, když jsme přišli do Oveček, byla uprostřed koberce řeka z modrého papíru. U ní ležela teta Katka a vypadala, že spí. Nejdřív jsme nevěděli, co máme dělat, tušili jsme, že je to nějaká hra, ale nevěděli jsme, jak se hraje. Tak jsme se začali chichotat a Kryštůfek opatrně zatřásl tetu za rameno: „Teto, je ti něco?“ „ Já nejsem žádná teta, já jsem prorok Eliáš, tak se mnou netřes, jo!“ řekla teta. „Jé, ty jsi prorok a proč ležíš na zemi?“ volali jsme. Teta si položila prst na pusu a zašeptala: „Já se tu schovávám, posaďte se ke mně a já vám to povyprávím, …

(celé v časopise)

Kuba

NAŠE OTÁZKY, VAŠE ODPOVĚDI

Ahoj čtenáři,
doufám, že jste dostatečně natěšení na další „Naše otázky a Vaše odpovědi“. Zrovna mě na úvod nenapadá nic zajímavého, co bych napsal, takže to nebudu zbytečně prodlužovat. Vlastně budu, protože tentokrát tu bude taková malá změna, jelikož jako zvláštního hosta nebudeme mít nikoho ze zahraničí, ale super šéfredaktorku Kroků, tetu Irču. A téma je Sláva.

1) Myslíš si, že sláva je užitečná nebo škodlivá?

2) Zaslouží si slavní lidé obdiv?

3) Jakými způsoby si myslíš, že se zjevuje Boží sláva?

4) Je podle tebe dobré, mít někoho slavného, jako svůj idol?

5) Jaký si myslíš, že je rozdíl mezi Boží slávou a lidskou slávou?

(odpovědi najdete v časopise)

Takže, jsem rád, že jste se pročetli až sem, protože tady to končí. Doufám, že se vám tyhle otázky i odpovědi líbily, a že jste se mohli i poučit, protože celý život je vlastně o poznávání Boha a Pána Ježíše, tak doufám, že vám k tomu tahle rubrika pomohla.

Peťa – 16 let Zábřeh, Adámek – 9 let Loštice, Míša – 15 let Dolní Bojanovice, Teta Irča Zemanová (věk se neprozrazuje, ale z těchto čtyř je nejstarší) Brno.

Ládík + Ewik

TŘINÁCTÁ KOMNATA

Ahoj holky a kluci,
v minulém čísle Kroků jsme si povídali o WITCHkách a mně přišel jeden zajímavý email. Jedna čtenářka si myslí, že kamarádky WITCH vlastně nebezpečné nejsou, ale že za vším stojí zlí lidé, kteří časopis napsali a namalovali. Tak pojďme společně prozkoumat, jak to vlastně je. Téma dnešní 13-té komnaty: DÉMONI A ANDĚLÉ

NEJSME TADY SAMI…

PŘEVRÁCENÉ SRDCE

PROHRANÝ BOJ

SLUŽEBNÍCI BOŽÍ

ZLÍ A HODNÍ LIDÉ

DOKONALÝ PLÁN ZÁCHRANY

(více v časopise)

Příště se můžete těšit na: Moderní čarodějnice

teta Míša

DOPIS Z IZRAELE

(celé v časopise)

… Když zemře někdo blízký z židovské rodiny, rodina drží dny smutku. Jejich dům je otevřený a navštěvují je příbuzní a přátelé, kteří je chtějí potěšit. Ti se ovšem nepovažují za hosty, o které je potřeba se starat. Naopak, ti kdo přijdou, se starají o tu pozůstalou rodinu. Příchozí nemluví a čekají, jestli někdo z truchlících bude chtít něco říct. Pár dní než se to stalo, jsem ji potkala a ona nadšeně mluvila o svém synovi, který už je ženatý a otcem tří dětí. Byl právě ve službě jako rezervista. Když mi moje bývalá spolužačka volala, že padl, nemohla jsem uvěřit svým uším. Pak jsem obě plakaly. Jak se může něco takového stát?

Daniel

JAK JSEM SE STALA – POŠTOVNÍ DORUČOVATELKOU

(více v časopise)

… Co říci závěrem? O práci „pošťáka“ by se dalo hodně psát. Je to práce fyzicky dost náročná, ale i zajímavá. A když víte, že Pán Bůh nad vámi bdí a chrání vás na každém kroku, je to úžasné!

doručovatelka – nejraději dobrých zpráv – Hela

KROK ZA KROKEM S JEŽÍŠEMVšechno, co potřebuješ vědět o hříchu

  1. Hřích nás odděluje od Boha.
  2. Hřích je jakákoli věc, kterou se proviníme proti Bohu, lidem i proti sobě.
  3. Odplatou za hřích je smrt. Ř 6.23Nezapomeň, že trest za tvůj hřích na sebe vzal Pán Ježíš, když se i za tebe obětoval na kříži.
  4. Bůh tě na tvé hříchy upozorňuje – Duch svatý tě z nich usvědčuje v tvém srdci.
  5. Bůh tě miluje a touží ti tvé hříchy odpustit a mít s tebou opět krásný vztah lásky.
  6. Aby ti Bůh mohl hřích odpustit, musíš udělat pokání.

Pokání je modlitba, ve které A) vyznáš Bohu svůj hřích – pojmenuješ své špatné jednání

  1. B) upřímně lituješ, že ses tak zachoval
  2. C) opustíš tento hřích – rozhodneš se to už neudělat a poprosíšBoha o sílu a pomoc
    v případě pokušení

Příklad modlitby pokání:
Pane Ježíši, prosím odpusť mi, že jsem lhal rodičům. Je mi moc líto, že jsem se nedokázal zachovat správně. Vím, že Tě to mrzí i mé rodiče to mrzí i já se cítím hrozně. Nechci už nikoho svým chováním zarmucovat, chci Tobě i rodičům dělat radost. Prosím dej mi sílu příště mluvit pravdu. Děkuji ti za tvou lásku a věrnost. Amen

*Pokud se proviníš proti nějakému člověku, součástí pokání je omluvit se mu a požádat o odpuštění i jeho.

*Každý hřích nás odděluje od Boha, pokání nás k Němu zase vrací.

* Každé naše zlé jednání a myšlení Ho zarmucuje a zraňuje.

To nejdůležitější, co potřebuješ o hříchu vědět ale je, že

  1. Bůh je spravedlivý. Odpuštění není „zadarmo“. Ježíš kvůli tomu prošel krutou smrtí. Nejde to brát na lehkou váhu.
  2. Boží láska je větší než jakýkoli hřích, který bys mohl udělat.
  3. Jako Bůh odpustil nám, tak i my máme odpouštět.

Vítězství v boji s hříchem přeje RADIM

LOUSKÁČEK z čísla 2/2010

Na vaše odpovědi čekám na adrese kroky@kroky.cz nebo na poštovní adrese redakce Louskáček

VŠECHNO CO POTŘEBUJEŠ VĚDĚT O HŘÍCHU (2/2010)1. Hřích nás odděluje od Boha.

  1. Hřích je jakákoli věc, kterou se proviníme proti Bohu, lidem i proti sobě.
  2. Odplatou za hřích je smrt. Ř 6.23Nezapomeň, že trest za tvůj hřích na sebe vzal Pán Ježíš, když se i za tebe obětoval na kříži.
  3. Bůh tě na tvé hříchy upozorňuje – Duch svatý tě z nich usvědčuje v tvém srdci.
  4. Bůh tě miluje a touží ti tvé hříchy odpustit a mít s tebou opět krásný vztah lásky.
  5. Aby ti Bůh mohl hřích odpustit, musíš udělat pokání.

Pokání je modlitba, ve které A) vyznáš Bohu svůj hřích – pojmenuješ své špatné jednání

  1. B) upřímně lituješ, že ses tak zachoval
  2. C) opustíš tento hřích – rozhodneš se to už neudělat a poprosíšBoha o sílu a pomoc
    v případě pokušení

Příklad modlitby pokání:
Pane Ježíši, prosím odpusť mi, že jsem lhal rodičům. Je mi moc líto, že jsem se nedokázal zachovat správně. Vím, že Tě to mrzí i mé rodiče to mrzí i já se cítím hrozně. Nechci už nikoho svým chováním zarmucovat, chci Tobě i rodičům dělat radost. Prosím dej mi sílu příště mluvit pravdu. Děkuji ti za tvou lásku a věrnost. Amen

*Pokud se proviníš proti nějakému člověku, součástí pokání je omluvit se mu a požádat o odpuštění i jeho.

*Každý hřích nás odděluje od Boha, pokání nás k Němu zase vrací.

* Každé naše zlé jednání a myšlení Ho zarmucuje a zraňuje.

To nejdůležitější, co potřebuješ o hříchu vědět ale je, že

  1. Bůh je spravedlivý. Odpuštění není „zadarmo“. Ježíš kvůli tomu prošel krutou smrtí. Nejde to brát na lehkou váhu.
  2. Boží láska je větší než jakýkoli hřích, který bys mohl udělat.
  3. Jako Bůh odpustil nám, tak i my máme odpouštět.

Vítězství v boji s hříchem přeje RADIM

KROK ZA KROKEM K JEŽÍŠI

Zlatá barva (1/2011)
Černá barva (2/2011)
Ježíš (6/2010) První schůzka (6/2009)
S čerty nejsou žerty (5/2010) Jak jednoduché… (5/2009)
Uprostřed ledového jezera (4/2010) Odlepování nálepek (4/2009)
Pohádka o třech prasátkách (3/2010) Přede dveřmi do nebeského království (3/2009)
Vajíčko a Bůh (2/2010) Rozhodnutí (2/2009)
Jak vypadá Bůh (1/2010) Rozcestí (1/2009)

VAJÍČKO A BŮH (2/2010)

Ahoj holky a kluci!
To jsem rád, že jsme zase spolu. Už jsem se na vás těšil. Připravil jsem si totiž malou hádanku. Tak schválně – jestli ji uhodnete!

Mají něco společného „vajíčko“ a „Bůh“?
Uhodli jste? Že se vám zdá hloupé, srovnávat „vejce“ se všemohoucím Pánem Bohem? Správná odpověď je: ANO. Pokusím se vám totiž na „vejci“ vysvětlit, jak může být Pán Bůh JEDEN a zároveň TŘI.
Možná jste si už všimli, že někdy v našem časopise mluvíme o Pánu Bohu a jindy v našich příbězích vystupuje osoba Pána Ježíše. A aby toho nebylo málo, tak je někdy zmíněn ještě Duch Svatý. Prostě to vypadá, že místo JEDNOHO Boha máme najednou Bohy TŘI.
Ve skutečnosti je to jako s vajíčkem. Vajíčko má skořápku, žloutek a bílek. Ale je to jen JEDNO vajíčko. Skořápka chrání to, co je ukryto uvnitř – tedy žloutek a bílek. Splývají spolu, ale dají se použít i každý zvlášť. Bez skořápky by žloutky a bílky nemohli vůbec existovat a vejce už by nebylo vejcem. Bílky se používají třeba k pečení jemných dortů a žloutky do omáček nebo krémů. Dají se použít každý zvlášť, ale vejcem jsou pouze dohromady.
S Pánem Bohem je to podobně. I on je jen JEDEN, ale projevuje se ve třech osobách. Každá Boží osoba má svůj úkol a poslání. Ale stejně jako všechny složky vejce, tak i tyto tři Boží osoby spolu splývají a kdyby jen jedna chyběla, tak stejně jako vejce by ani Pán Bůh nebyl úplný.
Boha – Hospodina, lze přirovnat ke skořápce. Hospodin bdí nad celou zemí a má vše pod kontrolou. Nejvíce se o Něm můžeme dočíst ve Starém zákoně.
Pán Ježíš – není to nikdo jiný než Bůh sám. Jen na sebe vzal podobu člověka, aby se nám přiblížil a projevil svou lásku. Ale Bůh v těle by tady s námi nemohl být 2000 let. A tak když Pán Ježíš vstal z mrtvých, byl vzat před očima učedníků do nebe.
Abychom tady nezůstali sami, poslal Bůh na zem svého zástupce – Ducha Svatého. Duch Svatý nám pomáhá s Bohem mluvit a také slyšet jeho hlas. Potřebujeme Ho, aby nám pomáhal mít s Bohem vztah.

Tak to je dnes všechno. Zdraví Radim!

ÚVODNÍK

Myslím, že většina z nás se už dostala do situace Pavlíka z Awany a řešila problém: přizpůsobit se nebo být Ťulpas? (- přinejmenším). Nám lidem se určitě víc líbí být slavným nebo aspoň důležitým či obdivuhodným. Tedy přece jenom se od ostatních nějak lišit. V průběhu života nám k tomu Bůh dává hodně příležitostí. A pokud jsme se pro oběť Pána Ježíše stali Jeho dětmi, může tu naši jinakost použít ke své oslavě, použít tak, abychom byli částí Jeho slávy.
Že si tak Eliáš schovaný u potoka Kerítu, kde ho zásobovali havrani, nepřipadal? My to s odstupem doby a v dalších souvislostech můžeme vidět jinak. Není i to třeba důkazem, že stvoření poslouchá svého stvořitele? A kdyby bylo pravdou, že Příroda si vývojem účelově vybírá to lepší, užitečné a pod, bylo by na zemi místo pro vombaty, gekony a různé pouštní brouky? A další krásná barevná stvoření v mořských hlubinách?
K takovým úvahám a zajímavostem vás dovedou KROKY, které právě držíte v ruce. Moudrý Šalomoun říká: Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat. (Přísloví 25,2)
Jsme rádi, že i toto číslo se mohlo vydat za svými čtenáři. Omlouváme se všem, kteří zaplatili v prosinci loňského roku a přesto měli znovu vloženou složenku a na štítku „neuhrazeno“. Měnili jsme účet, účetnictví, databázi a došlo k chybě. Už je to opraveno, děkujeme za pochopení.
S přáním moudrosti a pokoje zdraví

Irena Zemanová

ÚVODNÍK (2/2010)

Myslím, že většina z nás se už dostala do situace Pavlíka z Awany a řešila problém: přizpůsobit se nebo být Ťulpas? (- přinejmenším). Nám lidem se určitě víc líbí být slavným nebo aspoň důležitým či obdivuhodným. Tedy přece jenom se od ostatních nějak lišit. V průběhu života nám k tomu Bůh dává hodně příležitostí. A pokud jsme se pro oběť Pána Ježíše stali Jeho dětmi, může tu naši jinakost použít ke své oslavě, použít tak, abychom byli částí Jeho slávy.
Že si tak Eliáš schovaný u potoka Kerítu, kde ho zásobovali havrani, nepřipadal? My to s odstupem doby a v dalších souvislostech můžeme vidět jinak. Není i to třeba důkazem, že stvoření poslouchá svého stvořitele? A kdyby bylo pravdou, že Příroda si vývojem účelově vybírá to lepší, užitečné a pod, bylo by na zemi místo pro vombaty, gekony a různé pouštní brouky? A další krásná barevná stvoření v mořských hlubinách?
K takovým úvahám a zajímavostem vás dovedou KROKY, které právě držíte v ruce. Moudrý Šalomoun říká: Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat. (Přísloví 25,2)
Jsme rádi, že i toto číslo se mohlo vydat za svými čtenáři. Omlouváme se všem, kteří zaplatili v prosinci loňského roku a přesto měli znovu vloženou složenku a na štítku „neuhrazeno“. Měnili jsme účet, účetnictví, databázi a došlo k chybě. Už je to opraveno, děkujeme za pochopení.
S přáním moudrosti a pokoje zdraví

Irena Zemanová

Pavla Elederová – Pro předškoláky

Jako malá jsem chtěla být učitelkou, kadeřnicí, zdravotní sestrou…

Nakonec se ze mě stala účetní a nějakou dobu jsem pracovala také jako prodavačka v knihkupectví.

V současné době je moje zaměstnání „být maminka“ – protože jsem na rodičovské dovolené se třetí dcerou, ale trochu i pracuju jako účetní. Taky učím v nedělní škole, jezdím s dětmi na tábory, vedu výtvarný kroužek pro malé děti, hraju maňáskové divadlo…

Ve volném čase chodím do přírody a mám ráda různé tvořivé rukodělné práce.

Líbí se mi všechny odstíny modré barvy a z ročních období mám nejraději léto.

Nejvíc mi chutná řízek s bramborovým salátem a jako zákusek větrník. Není to příliš zdravé, ale nejím to moc často.

Čtenáře – předškoláky si představuju jako šikovné holky a kluky, kteří se na chvíli zabaví sami daným úkolem, takže maminka může mezitím třeba oškrábat brambory nebo si v klidu vypít kafe J.

Vaše Pavla

Moje rodina… při práci… a po práci…

LOUSKÁČEK z čísla 2/2009LOUSKÁČEK z čísla 3/2009LOUSKÁČEK z čísla 6/2009OBSAH 3.ČÍSLA ROKU 2010

Žaludeční potíže

Krok za krokem k Ježíši

Plaveme proti proudu – Dvě slova

Moravští bratři

Zdraví Štěpán

Stroj času

Kroky do neznáma – Keporkak

Awana – nevinná zábava

Svázané nohy, ne jazyk

Tim 2,2

O králíčkovi v jámě

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Kuba a zem plná hadů

Za koho kopeš?

Recepty pana Brebenty

Naše otázky a Vaše odpovědi

Profesor a netopýrek – Mořský boxer

13 -tá komnata

Pro předškoláky

Dopis z Izraele

Jak jsem se stal strojním zámečníkem

Krok za krokem s Ježíšem

LOUSKÁČEK z čísla 3/2010

Na vaše odpovědi čekám na adrese kroky@kroky.cz, nebo na poštovní adrese redakce Louskáček

POHÁDKA O TŘECH PRASÁTKÁCH (3/2010)

Ahoj holky a kluci!
Už jsem se na vás těšil. Dnes tu mám pro vás pohádku „O třech prasátkách“. Že ji znáte? To nevadí. Stejně vám ji připomenu.

Pohádka o třech prasátkách
Tak tedy: Tři malá prasátka se rozhodla,že sikaždé postaví svůj domeček. To první bylo líné a chtělo si pořád jen hrát, a tak si postavilo domeček ze slámy. Honem honem, jen aby už nemuselo pracovat. To druhé prasátko bylo malinko pečlivější, a tak si stlouklo domeček ze dřeva a roští., Ale i ono spěchalo, aby bylo s prací rychle hotovo a aby mu zbylo dost času na zábavu a lenošení. A to třetí prasátko? Začalo stavět domeček z cihel. Zatímco dvě prasátka se bavila a hrála si, třetí prasátko stále nebylo hotové. Trvalo to móóóóc dlouho, ale nakonec se i jemu podařilo domeček dostavět. A tak si spokojeně bydleli, ale jen do té doby, než z lesa přiběhl vlk. Prasátka v chatrných domečcích rychle vyběhla z trosek, které po nich zbyly. A schovala se v domečku nejstaršího bratříčka, a tak se před vlkem zachránila.

Chatrné domečky
Domeček ze slámy a roští je jako život bez pána Ježíše. Možná, že se v nich bydlelo prasátkům docela pohodlně, ale rozhodně nebyly tak bezpečné, aby ochránily před nepřítelem. když vlk zaútočil, zůstaly z nich trosky. Lidé, kteří se chtějí jen byvit a užívat si, a kteří se vysmívají těm, kdo věří v Boha, se také mohou velmi rychle objevit v některé pasti nastražené ďáblem.

Ďáblovi pastičky
Vypadají docela nevinně a lákavě. Někdy mají podobu marihuanové cigarety. Vždyť se ti přece nic nestane, když to jednouzkusíš. A navíc, prožiješ něco úžasného – budeš se cítit jako v nebi. Jindy zase prožiješ touhu po tom, aby tě měl někdo rád. Jedna pusa, jedno pohlazení, vzájemné dotyky – vždyťje to jenom na zkoušku. Další – to jsou sny. Sny o bezstarostnémživotě bez práce, v nádherné vilce s bazénem, obklopené zahradami. Ďábel Boha nepotřebuje, a proto vám nabízí všechno možné, abyste ho nepotřebovali ani vy.

Domeček z cihel
Domeček z cihel – to je život těch, kteří se rozhodli důvěřovat bohu a skrýt se v něm proti ďáblovým pastičkám. Ono to něco stojí takový domeček postavit. Chce to hluboké základy, míchat beton, maltu, skládat na sebe cihly, je to dřina a moc zábavné to taky není.

Nedobytná pevnost
Ale odměna – ta stojí za to! V domečku z cihel se můžete skrýt třeba před špatným počasím. A také je v něm teplo, když venku mrzne až praští nebo když chumelí, že nevidíš na krok. A co to vlastně znamená v životě s Pánem Ježíšem? Především to, že jste pod ochranou a péčí a že se nemusíte ničeho bát. Pán Ježíš umí vyřešit úplně každý problém, do kterého se dostaneš. Ať už vlastní vinou nebo vinou někoho jiného. Skrze Bibli ti radí, co je pro tebe dobré a čeho se máš držet. Jen tak jsi skrytý před nebezpečím světa a vlk (vlastně ďábel) na tebe nemůže.

Volání o pomoc
Když mladší prasátka poznala, že vlk má o ně zájem, hledala pomoc u svého nejstašího bratříčka. Kdyby je to nejstarší prasátko nepustilo do svého cihlového domečku, vlk by je zcela jistě rozsápal a sežral k večeři.

Tak si to rozmysli! Není přece jen lepší „začít stavět“ domeček z cihel? Vzpomeň si na vlka. Mlasně chodí kolem a hledá…

Není to přece jen bezpečnější, svěřit svůj život do rukou Pánu Ježíši? Dnes k němu můžeš udělat PRVNÍ KROK.

Zdraví Radim

NAŠE OTÁZKY, VAŠE ODPOVĚDI

Milí čtenáři.
Pomalu se blíží konec školního roku, sluníčko se začíná ukazovat více a více, blíží se maturity, dovolená, prázdniny. Každý tráví dovolenou a prázdniny jinak. Myslím ale, že vy trávíte svůj volný čas nejraději se svými nejbližšími. Tedy aspoň já se snažím využívat co nejvíce svého volného času s rodinou a s lidmi, na kterých mi záleží. Miluji dovolenou s rodinou. Je to takový náš společný týden za rok… A tak jsme s eptali, jestli ke rodina důležitá i pro jiné lidi.

Téma je Rodina a její důležitost.

1) Je podle tebe rodina důležitá pro správný růst a vývin člověka?

2) Myslíš si, že je důležitější mít dobrý vztah s rodinou nebo s přáteli?

3) Jaký máš názor na fyzické tresty?

4) Co je podle tebe horší? Rodina bez matky nebo rodina bez otce?

5) Myslíš si, že má mít větší podíl na výchově dětí škola, nebo rodina?

(odpovědi najdete v časopise)

Tak jsme se dozvěděli různé názory na rodinu a její funkce. Doufám, že jste se zámyšleli nad našimi otázkami spolu s odpovídajícími. Rodina je důležitá jak pro dítě, tak i pro starší i pro staré lidi. Je důležité si uvědomit, jak bychom byli bez maminky, tatínka smutní. Ale pamatujte si, že vždy můžeme najít útěchu u našecho nebeského Otce. 😉

Tentokrát odpovídali:

Adámek 9 let – Loštice, Ewik 16 let – Loštice, Mara 18 let – Olomouc, Aninka 16 let – Loštice.

Ewik & Ládíček

Za koho kopeš?

Slavných hráču na mistrovství světa se určite nikdo takhle neptá. Každý, kdo jen trochu sleduje fotbal, ví, kdo za jaký tým hraje nebo hrál a za kolik peněz ho případně koupil někdo jiný. Být dobrým fotbalistou či vůbec známým sportovcem, to je sen mnoha školáků. Však ti dnešní slavní taky byli dřív neznámými školáky! Jak překonali tu vzdálenost mezi tehdejším snem a současnou skutečností?

Určitě to bylo NADÁNÍ – tělesná dispozice. Mnoho hodin TRÉNINKU – jistě nejen hraní fotbalu. Samozřejmě dobrý TRENÉR a to všechno podmíněno pevnou vůlí zaměřenou na CÍL.

Ale jsou i méně slavní. Hrají se stejným nadšením, a přesto jejich tým někdy prohraje. Mají se za něho stydět? A co ti, co jim fandí? Přijdou příště a budou je svým pokřikem podporovat?

Už slyším, jak říkáte: „Jasně, když je to tým, pro který se rozhodli, tak se nedá nic dělat, příště jim musí víc pomoct a určitě vyhrají.“ Vždyť přece známe dlouholeté soupeření pražské Sparty a Slavie. Hráči i jejich fanoušci patří k sobě.

Mezi fotbalisty, které sledují statisíce lidí buď na stadionech přímo nebo u svých obrazovek, je několik, kteří se hlásí k Pánu Ježíši Kristu. Kopou za svůj tým, ale „kopou“ i za Ježíše.

JAK TO? No, hrají jak nejlépe umí, aby jejich mužstvo vyhrálo. Hrát se naučili, je to jejich zaměstnání. A musí hrát férově, bez faulů, žlutých a červených karet, protože se k Pánu Ježíši hlásí. Nejen svým nápisem na tričku nebo tetováním – to by bylo málo. Za taková popsaná trička sportovcům velké firmy platí jako za reklamu. Ale Pán Ježíš má jiné požadavky: „Cokoli děláte, dělejte jako pro Boha a ne pro lidi.“ Je výborné, že On je nejen manažer, trenér, ale i průvodce a přítel.

PROČ? Protože poznali, že On je víc, než sláva, bude s nimi, až o nich už skoro nikdo nebude vědět.

KaKá říká: „Ježíše potřebuji každý den. V Bibli mi říká, že bez něj nemůžu dělat vůbec nic. Dar a schopnost hrát fotbal, kterou mám, mám jen díky tomu, že mi je Bůh dal. Ježíš změnil můj život tím, že vím, že v konečném důsledku se dočkám s Ním vítězství, mohu prožívat radost. Nezáleží to na příznivých či nepříznivých okolnostech, kterými procházím.“

Za koho kopeš TY? Nebo patříš jen do „fanklubu“?

Hodně vítězných soubojů přeje IrZe.

TŘINÁCTÁ KOMNATA

Ahoj holky a kluci,
jestli vás zajímá KDE a JAK se můžete v dnešní době setkat s čarodějnictvím, pak si pootevřete dveře naší 13-té komnaty…

MODERNÍ ČARODĚJNICE

DNES UŽ NEMAJÍ KOŠTĚ…

VÝNOSNÝ OBCHOD

PŘEVRÁCENÉ HODNOTY

ČARODĚJNICTVÍ PO INTERNETU

VYVOLÁVÁNÍ DUCHŮ

KYVADLO

CO ŘÍKÁ BIBLE?

(více v časopise)

teta Míša

AWANA – NEVINNÁ ZÁBAVA

Karolínka se vrátila z týdenního pobytu se třídou více než roztrpčená: „Nejhorší škola v přírodě!“ prohlásila. „Majda si zase prosadila svoji.“ „Přece bys jí nezáviděla,“ uklidňovala ji maminka. „Jenže ona zase všechny holky na pokoji přesvědčila, že budeme po večerce vyvolávat duchy…“ …

(celé v časopise)

Váš Radek Kalenský

Svázané nohy, ne jazyk

Ahoj kamáradi,
už se vám někdy stalo, že jste pro někoho druhého udělal něco doopravdy dobrého a on, místo toho, aby se radoval, vám to měl spíše za zlé? …

… Na našem dnešním příběhu se mi líbí dvě věci:

1/ V různých těžkých někdy i zdánlivě beznadějných životních situacích zůstává něco, co můžeme dělat – chválit Boha.

2/ Pán Bůh si může ke své slávě použít i zdánlivě opravdu každou situaci v našem životě. I když se ocitneme se svými silami a aschopnostmi na smaém dně.

Až někdy budete mát „nohy v kládě“, vzpomeňte si na Pavla, který říká: „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje!“ a naučte se děkovat a chválit i v těžkostech.

(celé v časopise)

Petr Plaňanský

KUBA A ZEM PLNÁ HADŮ

… Teta Katka, celá udýcháná, se nás zeptala: „Tak co, báli jste se?“ a my „néé, vždyť byli papíroví.“ A teta si s náma sedla na koberec a povídala nám, že izraelci jednou takhle šli pouští a tam na písku blo takhle moc hadů. A ty hadi je kousali a koho had kousnul, ten člověk umřel. Hodně lidí umřelo. Hadů bylo tolik, že ani nebylo kam šlápnout Fuj!

Teta říkala, že lidi se jich báli, zlobili se na Mojžíše, kudy je to vede a na Pána Boha se taky zlobili, proč je nenechal v Egyptě, proč je vyvedl sem, kde koušou hadi. …

(celé v časopise)

Váš Kuba

 

DESATERO (3/2010)

Minule jsme si říkali, co hřích způsobuje mezi tebou a Bohem. Dnes se dozvíš, co všechno může být hřích.

Bůh dal lidem pravidla, podle kterých se mají chovat, aby jim bylo spolu dobře.

Bůh svoje pravidla nechal zapsat do deseti přikázání – čti: 2. Mojžíšova 20. kap.

 

  1. Nemít jiného boha– na co spoléháš? Není něco, čemu důvěřuješ víc než Bohu? Talismany, kamínky pro štěstí, lékaři, vysoce postavení lidé. Komu věříš víc? Co máš u sebe na prvním místě? Čemu nebo komu věnuješ nejvíc času?

2. Nezobrazovat si Boha – máš vztah s živým Bohem, ne s nějakou sochou nebo obrazem. Křížek na krku je jen symbol, nedělá zázraky, neodpoví ti.

  1. Nezneužívat Jeho jméno– pozor na pusu. Boží jméno – „Pane Bože“ nebo „Ježíši Kriste“ – používat jen v modlitbě. Ostatní zkomoleniny ani neuvádím.

4. Sedmý den nepracovat, ale být s Ním – úkoly do školy a domácí povinnosti si udělej pres týden. V neděli jdi do shromáždění – do kostela a pak dělej něco příjemného (sport, knížky, muzika – nejlépe s jinými věřícími), udělej něco pro druhé, někomu radost, odpočívej. 5. Poslouchat rodiče a mít je v úctě – hádky, odmlouvání, nadávky i jen v myšlenkách (– toho se najde každý den, že?) k tomu určitě nepatří.

  1. Nezabiješ– nikomu neubližuj. Ani lidem, ani zvířeti, ani nikomu nepřej smrt nebo bolest. Ani sobě ne.

7. Sex pouze v manželství – ani před svatbou, ani s nikým jiným než je tvůj životní partner. Také svoje tělo nech v klidu. V manželství je spousta potěšení, o nic nepřijdeš. 8. Nebudeš krást – cizí věci nejsou pro tebe, i kdyby ležely zdánlivě opuštěné.

  1. Nebudeš křivě přísahat, lhát, ani pomlouvat.
  2. Nebudeš závidět– nebuďsmutný, že jiní mají, co ty mít nemůžeš. Najdi si něco, z čeho máš opravdovou radost a poděl se o to. Nenech se ovládat zlobou a sobectvím.

Porušením těchto pravidel

  1. a)zarmucujeme Boha
  2. b)ubližujeme sobě – ztrácíme společenstvís Bohem, poskvrňujeme

c)ubližujeme lidem kolem sebe

 

Všechny zdraví, a aby se řídili dobrými radami přeje Radim

 

 

ÚVODNÍK

Volím – volíš – volíme

… jsme slyšeli minulý měsíc velmi často – ve škole, v práci, z rádia, televize i doma. To byly volby, které se konají podle určitých zákonů a ve stanovených termínech.

Ale víte, že jsme vlastně voliči od rána do večera a každý den?

Volíš – vybíráš si, které tričko si oblečeš, kdy a co budeš obědvat, co budeš dělat odpoledne, s kým budeš kamarádit, komu svěříš nějaké svoje tajemství či starosti.

Jsou činnosti, které dělat máme a musíme, vybírat si nemůžeme. V tom případě je lepší moc nepřemýšlet, jak se z toho vyvlíknout, ale vymyslet, jak na tom najít něco zajímavého a lákavého. Vyzkoušejte sami, že to jde. Volme vetřícný přístup k problémům.

Někdy je problémem také to, že neumíme říct jasně svůj názor. A když se nám to povede, tak ho hájíme tvrdě a nekompromisně. Ale pozor – každý má právo na svůj názor a na jeho obhajobu. Teď stojíme před volbou mezi „bojem“ za svou pravdu – svůj názor a zdvořilým respektováním druhého.

Ve Slově Božím je mnoho obojího. Důležité je volit takové jednátí a postoje, které provází Bůh svým požehnáním.

Několik článků tohoto čísla nás upozorňuje na důležitost správné volby a správného rozhodnutí. V různých situacích záleží na každém jednotlivě, komu – čemu dá svůj hlas.

Vžycky dobrou volbu všem upřímně přeje za redakci

Irena Zemanová

ÚVODNÍK (3/2010)

Volím – volíš – volíme

… jsme slyšeli minulý měsíc velmi často – ve škole, v práci, z rádia, televize i doma. To byly volby, které se konají podle určitých zákonů a ve stanovených termínech.

Ale víte, že jsme vlastně voliči od rána do večera a každý den?

Volíš – vybíráš si, které tričko si oblečeš, kdy a co budeš obědvat, co budeš dělat odpoledne, s kým budeš kamarádit, komu svěříš nějaké svoje tajemství či starosti.

Jsou činnosti, které dělat máme a musíme, vybírat si nemůžeme. V tom případě je lepší moc nepřemýšlet, jak se z toho vyvlíknout, ale vymyslet, jak na tom najít něco zajímavého a lákavého. Vyzkoušejte sami, že to jde. Volme vetřícný přístup k problémům.

Někdy je problémem také to, že neumíme říct jasně svůj názor. A když se nám to povede, tak ho hájíme tvrdě a nekompromisně. Ale pozor – každý má právo na svůj názor a na jeho obhajobu. Teď stojíme před volbou mezi „bojem“ za svou pravdu – svůj názor a zdvořilým respektováním druhého.

Ve Slově Božím je mnoho obojího. Důležité je volit takové jednátí a postoje, které provází Bůh svým požehnáním.

Několik článků tohoto čísla nás upozorňuje na důležitost správné volby a správného rozhodnutí. V různých situacích záleží na každém jednotlivě, komu – čemu dá svůj hlas.

Vžycky dobrou volbu všem upřímně přeje za redakci

Irena Zemanová

KROK ZA KROKEM S JEŽÍŠEM

Krok za krokem s pastýřem (1/2011)
Petr (2/2011)
Když se nedaří (6/2010) Vánoce (6/2009)
Něco víc o modlitbě – pokračování (5/2010) Společenství (5/2009)
Něco víc o modlitbě (4/2010) Svědectví (4/2009)
Desatero (3/2010) Boží dopis pro Tebe (3/2009)
Všechno co potřebuješ vědět o hříchu (2/2010) Modlitba 2 (2/2009)
Hledání Boží vůle (1/2010) Modlitba 1 (1/2009)

 

 

 

 

LOUSKÁČEK z čísla 4/2010

Na vaše odpovědi čekám na adrese kroky@kroky.cz, nebo na poštovní adrese redakce Louskáček

OBSAH 4.ČÍSLA ROKU 2010

Úvodník

Pro detektivy

Krok za krokem k Ježíši

Plaveme proti proudu

Moravští bratři

Zdraví Štěpán

Stroj času

  1. ohlédnutí za prázdninami

Dar nad dary

Tim 2,2

Nepořádný Petr

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Kuba a strašidelný klub

Za koho kopeš?

Vymalujte – přemýšlejte

Naše otázky a Vaše odpovědi

Profesor a Netopýrek – Mořský pistolník

13-tá komnata

Pro předškoláky

Zdraví Kája

Jak jsem se stala redaktorkou v rádiu

Krok za krokem s Ježíšem

UPROSTŘED LEDOVÉHO JEZERA(4/2010)

Ahoj holky a kluci!
Máte rádi zvířátka – konkrétně pejsky? Potom nepřeskočte tuto dvojstranu a přečtěte si příběh, který vyprávěl jeden pastor. Je podle skutečné události…

UPROSTŘED LEDOVÉHO JEZERA

Mám malého bílého pejska, který ze všeho nejvíc miluje aport. Chodíme spolu na procházky a můj pes je vždycky nadšený, když zvednu klacek a hodím jej daleko před sebe. Nejdřív mi radostí vyskočí ke kolenům a pak se s vyplazeným jazykem rozběhne dopředu. Než se naděju tak je zpět, položí mi klacek k nohám a hlasitým štěkotem se dožaduje opakování.

Vyšel jsem s ním i jednoho zimního podvečera. Mírně pofukoval vítr a rtuť teploměru byla někde u čísla mínus tři. Takže mráz, ale ne velký. Cesta vedla kolem jezera. Jeho hladina byla pokryta ledem, ne však příliš silným.

Toho dne se mi myšlenky toulaly, ale o tom nic nevěděl můj pejsek, který se škrábáním dožadoval své oblíbené aportovací činnosti. Zvedl jsem klacek a prudce jsem jej hodil před sebe asi třicet metrů. Můj pejsek vystartoval a byla na něm zjevná radost ze hry. Zato mně se kolena podlomila hrůzou. Klacek ležel na hladině jezera.

Místo, na kterém se pod ním led prolomil, bylo příliš daleko na to, aby stačila moje natažená ruka. Modlil jsem se: „Bože, zachraň mého psa. Je to jenom pes, ale já a moje rodina jej máme rádi.“ Led byl příliš silný na to, aby se dalo plavat a zase příliš tenký, aby se na něj dalo vyskočit a vrátit se zpět ke břehu. A jak se můj pejsek snažil opřít tlapkami o ledovou masu před sebou, vždy se pod ním led prolomil. Udělal to několikrát, až ztratil sílu a začal se před mýma očima potápět.

Stál jsem na břehu. Dával jsem pozor, abych se nenamočil. Byla přece jen zima. A dál jsem povzbuzoval svého psa: „Pojď ke mně, ty to zvládneš. Jsi silný, pojď!“ Ale ani moje povzbuzování nepomohlo. Napadlo mě, podat mu větev, aby se jí chytil. Ale byla krátká. Mám svého psa rád, a tak jsem se rozhodl, že ho musím zachránit za každou cenu. Nevěděl jsem, jak hluboké jezero je a jak moc se budu muset namočit, abych jej vytáhl. Ale šel jsem. Naštěstí mi voda v místech, ve kterých můj pejsek bojoval o život, sahala jen do pasu. Pevně jsem jej chytil pod paži a bezpečně vynesl na břeh.
Co bylo pak? Pejsek se otřepal a začal divoce běhat. Se mnou to bylo horší. Byl jsem promočený a zmrzlý na kost. A před sebou jsem mel více než kilometr cesty domu. Pejsek však byl zachráněný a to mě hřálo u srdce.
A co z toho plyne???

Každý z nás se pohybuje na „tenkém ledě“. A ať už se na něj dostaneme tím, že začneme zkoušet, jestli nás udrží, nebo proto, že nám někdo „hodí klacek“ tím směrem, je důležité vědět, že je to nebezpečné.
A zvlášť tehdy, když se led pod námi prolomí a když se ocitneme v ledové vodě. V té chvíli potřebujeme zachránit. Potřebujeme odhodit naše svršky, které nasákly vodou a táhnou nás ke dnu. Musíme také pustit všechno, co držíme v ruce. Potřebujeme je mít volné.

Představ si, že ledové jezero je obrazem světa. Tenký led – to jsou ďáblovy nástrahy a léčky. Svršky jsou naše hříchy a naše ruce máme plné zbytečností, které vláčíme za sebou (počítače, televize, mp3, play-stationy, akční hry – každý ať si vybere nebo dopíše…).

Možná si myslíš, že nepotřebuješ Boha, protože máš milující rodiče, skvělé přátele, život pod kontrolou. Věříš, že kdyby se cokoliv stalo, budou to právě oni, kdo ti pomohou. Možná ale nebudou na blízku. Možná se jim nebude chtít zachraňovat tě.

ZÁCHRANA V PÁNU JEŽÍŠI

Ale je jeden, který nezůstane „stát na břehu“. Nemůže se dívat na to, jak bojuješ o život. Pevně tě chytá do své ruky. Vynáší tě na břeh, zbavuje tě studených svršku a balí do tepla své lásky. Nese tě domu. Nestará se o to, že trpí a že snáší chlad a mrazivou bolest. Dělá to pro tebe. PROTO, ABYS ŽIL.

Máš dvojí volbu. Můžeš se nechat zachránit a žít pro svého zachránce. Anebo můžeš zůstat v jezeře. Možná si myslíš, že se zachytíš nějakého předmětu a doplaveš zpět na břeh. Dřív nebo později se stejně utopíš.

Máš dvojí volbu. Můžeš volit mezi věčným životem nebo smrtí. Můžeš volit mezi požehnáním nebo prokletím. VYBER SI DNES!

Mám vás rád. Radim

title introtext fulltext NĚCO VÍC O MODLITBĚ (4/2010)

NĚCO VÍC O MODLITBĚ

Když učedníci prosili Pána Ježíše „Nauč nás modlit se,“ řekl jim, aby se modlili „Otce náš“. Už víš, že je dobré se modlit svými slovy, říkat to, co cítíš. Když ale nevíš, za co se modlit nebo nevíš, jestli to, co v modlitbě říkáš, je správné, pomůže ti modlitba Otce náš. Je společná pro všechny křesťany a poradil nám ji sám Boží Syn. Co nás tím chtěl naučit?

Otče náš – znamená, že jsi Boží dítě, Bůh tě miluje jako tvůj otec, dokonce víc než všichni ti, kdo tě mají rádi tady na zemi. Můžeš se u něj vždycky cítit v bezpečí, jako v náruči.
Který jsi v nebesích – znamená, že tento tvůj Otec je velký a mocný Bůh. On stvořil zemi i ty nebesa, kde teď bydlí a tebe má před sebou jako na dlani.

Posvěť se jméno Tvé – znamená, že Boží jméno je svaté, ale v Bibli se píše, že my lidé ho často znesvěcujeme. Pros Boha, abys nikdy jeho jméno nepošpinil svým chováním. Nosíš Jeho jméno na sobě. Tak jako jsi Novák nebo Sedláček, tak jsi také Boží.

Přijď království tvé – možná sis myslel, že Boží království přijde jako nějaké vojsko, ale takhle Bůh nekraluje. Ježíš je kníže pokoje a vládne tak, že lidi přesvědčí svou láskou, aby si ho zvolili za krále. Tak Bůh mění svět. Přijmi ho i ty jako svého vládce. Uč se ho poslouchat každý den ve škole i doma. Při těchto slovech mu znovu vydávej svůj život.

Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi – Boží vůle je to, co Bůh chce. Co chce pro tebe, pro tvou rodinu. A protože je to milující Otec, chce pro tebe to nejlepší. A protože může všechno, může to i udělat. Ale chceš to i ty? Chceš, aby ti vybral kamarády, filmy, na které se budeš dívat, školu, do které budeš chodit? Pokud říkáš Bohu „Ano, ať se stane to, cos pro mě připravil“, čekají tě možná velké změny. Chce to kus odvahy, ale věř, že Boží vůle je vždycky dobrá. „Jeho myšlenky s námi jsou o pokoji nikoli o zlu“ Jr 29,1

Tak co? To koukáš, že modlitby se nedají jen odhrkat jak básnička, že? Příště si to dokončíme. Tak zatím a dobrý start v novém školním roce.

Zdraví Radim

Pro detektivy – postava

Stařec už chtěl chlapce odehnat, aby si mohl dosnít svůj sen, když jeho šedivou hlavou problesklo: „To byl On. Hospodin!“ Nyní již naprosto čilý se posadil a s vážností, která se okamžitě přenesla i na chlapce, řekl: „Jdi spát. Pokud tě znovu zavolá, ozvi se a řekni :„Mluv, Hospodine. Tvůj služebník poslouchá.“

(celé v časopise)

Zdena Sedláčková

Úvodník

POLOČAS
Máme za sebou poločas – přichází za vámi letošní čtvrté KROKY. V několika článcích se ohlížíme za prázdninami. Některé – jako třeba Stroj času nás směrují dopředu, k budování.

Já se ohlížím zpět s vděčností a s radostí vás mohu informovat o tom, že nám Bůh poslal Davida, který se rád a dobře stará o naše webové stránky. Určitě je navštivte!
To je pohled zpět. A výhled?

V několika příštích číslech se budeme setkávat s obrázky, které čtenářům časopisu KROKY věnovala malířka, kreslířka a karikaturistka paní Marie Plotěná. Všechny se týkají cesty, kroku nebo chození.

Hledáme nového grafika. Jenže v rozpočtu máme částku, o které mi případný nový spolupracovník řekl, že „to je opravdu velmi křesťanská cena“ a dál se neozval.
Od minulého čísla vychází s časopisem i příloha Příběhy Rangerů. Je to čtení s každým pokračováním napínavější. Zvýšily se tím náklady, ale nepřibyl ani jeden nový odběratel.

Velmi potřebujeme, aby každá Přední hlídka RR a každý AWANA klub odebíral aspoň jedno číslo. Máme hledat sponzory, když je to kvalitní čtení i pro učitele nedělních škol a dorostu? A s užitkem – podle dopisu – ho čtou nebo aspoň prolistují i rodiče. Na 240,- Kč se přece může několik čtenářů složit i v době krize – pokud je jen finanční.

Děkujeme všem, kteří na nás myslí a jsou tak součástí našeho „fanklubu“.

Za všechny spolupracovníky zdraví
Irena Zemanová

Plaveme proti proudu

NEČEKANÉ SETKÁNÍ

Můj veršík mě přinejmenším „zarazil“. Očekávala jsem nějaké mocné povzbuzení – např. „vždycky budu s Tebou“ nebo „budu ti
nablízku, když budeš potřebovat pomoc“ a podobně. Místo toho jsem v ruce držela papírek, na kterém bylo napsáno:

„Cti svého otce i matku svou, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Buh.“ 2. Mojžíšova 20,12

Nejdřív jsem si myslela, že je to nějaký omyl. To přece není veršík pro mně, spíš tak pro moje děti. Aby se pořádně naucily
poslouchat a vážily si toho, co pro ně jako rodiče děláme. Potom jsem byla chvíli ochotna přemýšlet o tom,

A najednou mi to došlo. Ten veršík není žádný omyl. Ale součást Božího plánu. Ten človek v trafice na náměstí.

(celé v časopise)

teta Míša

Stroj času

STAVĚT – budovat nebo bourat – demolovat

„Boření“ někdy bolí. Nechceme se vzdávat toho, co máme rádi, toho, v čem je nám dobře. Ale občas je to nutné. Odstranit to, co

Postavte hráz
Abychom si názorně předvedli budování, postavíme hráz. Někteří z vás tuto zábavnou činnost provádí pokaždé, když jsou v blízkosti potoka. Jak už jsme si řekli, nejdůležitejší je základ. Vaše hráz musí stát na velkých a pevných kamenech. Těmi malými pak ucpete díry v hrázi tak, aby jí neprotékala voda. Až budete pozorovat, jak zpomaluje proud potoka, jak voda protéká, přetéká a poskakuje mezi kameny, přemýšlejte o základech, na kterých stojí váš život.

(celé v časopise)

Zuzzka

 

Zatoulaný oříšek: V knize kazatel ve 3. kapitole je o bourání a stavění verš. Najdete ho?

Dar nad dary

Ahoj kamarádi, už vám nekdo řekl, že jste lakomec přesto, že jste se s ním o něco rozdělili?

Jestli ano, pak jste asi prožívali zklamání a smutek z lidského nevděku. Zvláště, když vám to řekl nějaký blízký kamarád, nebo snad dokonce sourozenec. Dobře tomu rozumím, protože jsem to také několikrát prožil. Pojdmě se podívat na jeden příbeh, v němž Ježíš něco podobného popisuje.

Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se,

(celé v časopise)

Petr Plaňanský

Kuba a strašidelný klub Tentokrát to v Ovečkách bylo fakt strašidelný. Ještě, že to bylo jenom jako. Nejdřív to byla legrace. Pili jsme džus a chroupali sušenky a pak teta Katka najednou zhasla. Sama od sebe se rozsvítila malá lampička a svítila přímo na tabuli. Za stolem se vynořila bílá rukavice a něco psala na tabuli a k tomu se ozval hlas „Vím o tobě všechno!“ Neumím číst, tak nevím, co tam bylo, ale strašně jsem se lekl. Pak se zase rozsvítilo a z pod stolu se vynořila teta Blanka rozpřáhla ruce a… „ta dáá, to jsem přece já“. Měla na sobě černý svetr a něco schovávala pod stolem.

„Tak co, děcka báli jste se?“ ptala se nás. Kývali jsme a holky křicely „Co to bylo, proč

(celé v časopise)

Váš Kuba

Za koho kopeš?

Tu otázku jsem si položila taky. A úplně mě zamrazilo, když jsem si uvědomila, že tím, kdo každého toho svého “fotbalistu“ sleduje, je sám Bůh. A každému, kdo “kope za Ježíše“ fandí především On sám.

Nejde o to jen sledovat sport u televize, nejde jen o to, připojit se ke skupině, která třeba nadšeně zpívá chvály. Bohu jde o Tebe. O Tvůj život. On chce, aby i Tobě platilo: Nikdy Tě neopustím, nikdy Tě nezanechám… Neboj se, vždyť já jsem s Tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem Tvůj Bůh. Dodám Ti odvahu a pomocí Ti budu…

(celé v časopise)

IrZe

Naše otázky a vaše odpovědi

1/ Jaká věc se ti jako první vybaví, když se řekne letní tábor?

2/ Máš na táborech raději luxus, nebo vojenské podmínky?

3/ Máš raději tábory, kde je hodně lidí – tak 50, nebo máš raději tábory, kde je jich míň, asi 20?

5/ Chybí ti na táborech rodiče nebo jsi rád, že si od nich můžeš odpočinout?

Odpovídají: Matěj 10, Violka 7, Šimon 12, Adámek 9, Standa 8, Danielka 11, Lucka 12, Vendulka 9

(celé v časopise)

Třináctá komnata

Ahoj holky a kluci,

dnes se budeme zabývat HOROSKOPEM. Možná vás bude zajímat kdy a kde vlastně vznikl a také se vám pokusím odpovědět na otázku, jestli křesťan může ci nemůže horoskopům věřit.

HOROSKOP – CO TO JE?
Jedná se o astrologickou tabulku, která zachycuje postavení nebeských těles v určitém okamžiku a pro dané místo na zemi.

ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU DNES
Lidé se dnes nezajímají příliš do hloubky, jakým způsobem jednotlivá znamení vznikla. Stačí jim

REKLAMNÍ TRIK
Lidé jsou nejvíce ovlivňováni „mediálními“ horoskopy. To jsou ty, které jsou nejběžněji dostupné. Téměř v každém časopise,

CO NA TO BIBLE?
Odpověď je velmi jednoduchá, najdeme ji ve 4. knize Mojžíšově:
„Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by
provedl svého syna nebo svou dceru
ohněm, věštec obírající se věštbami,
mrakopravec ani hádač, ani čaroděj, ani
zaklínač, ani ten, kdo se doptává duchů
zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo
se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má
Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin,
tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody.
Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto
pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce
a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh,
nedovolil.“

(celé v časopise)

teta Míša

ÚVODNÍK (4/2010)

POLOČAS
Máme za sebou poločas – přichází za vámi letošní čtvrté KROKY. V několika článcích se ohlížíme za prázdninami. Některé – jako třeba Stroj času nás směrují dopředu, k budování.

Já se ohlížím zpět s vděčností a s radostí vás mohu informovat o tom, že nám Bůh poslal Davida, který se rád a dobře stará o naše webové stránky. Určitě je navštivte!
To je pohled zpět. A výhled?

V několika příštích číslech se budeme setkávat s obrázky, které čtenářům časopisu KROKY věnovala malířka, kreslířka a karikaturistka paní Marie Plotěná. Všechny se týkají cesty, kroku nebo chození.

Hledáme nového grafika. Jenže v rozpočtu máme částku, o které mi případný nový spolupracovník řekl, že „to je opravdu velmi křesťanská cena“ a dál se neozval.
Od minulého čísla vychází s časopisem i příloha Příběhy Rangerů. Je to čtení s každým pokračováním napínavější. Zvýšily se tím náklady, ale nepřibyl ani jeden nový odběratel.

Velmi potřebujeme, aby každá Přední hlídka RR a každý AWANA klub odebíral aspoň jedno číslo. Máme hledat sponzory, když je to kvalitní čtení i pro učitele nedělních škol a dorostu? A s užitkem – podle dopisu – ho čtou nebo aspoň prolistují i rodiče. Na 240,- Kč se přece může několik čtenářů složit i v době krize – pokud je jen finanční.

Děkujeme všem, kteří na nás myslí a jsou tak součástí našeho „fanklubu“.

Za všechny spolupracovníky zdraví
Irena Zemanová

OBSAH 5.ČÍSLA ROKU 2010

Úvodník

Pro detektivy

Krok za krokem k Ježíši

Plaveme proti proudu

Hrdinové víry

Stroj času

Hrdinové mají vždycky jméno

Dědictví Moravskch bratří

Tim 2,2

O počasí

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Kuba a obr

Kroky do neznáma – Vikuňa

Vymalujte – přemýšlejte

Naše otázky a Vaše odpovědi

Awana – Jak se krotí tatínci

13-tá komnata

Pro předškoláky

Zdraví Kája

Jak jsem se stala mechaničkou…

Krok za krokem s Ježíšem

Úvodník

JMÉNO NEBO ANONYM?

Bůh nás jménem povolává, na každém Mu záleží, v bouřích žití odolává ten, kdo Jemu náleží.

Neboj se Mu vždycky věřit a ve všem Ho poslouchat, Jeho vedení se svěřit a na Boží rady dát.

On tě nikdy neopustí a nikdy tě nezklame, na zemi i na věčnosti On sám Pánem zustane.

To jsou slova jednoduché písničky, která byla jednou naší hymnou na prázdninovém pobytu. A mně se vybavovala opakovaně, když jsem četla články, které mi do tohoto čísla posílali jednotliví autoři. Je to čtení o těch, kteří jsou rádi bezejmenní, když skrývají šikanu a různé špatnosti jakéhokoli obsahu a rozsahu. Opakem jsou často neznámí misionáři z řad Moravanů, hrdinové víry, o kterých bude náš další kreslený seriál, statečné ženy Šifra a Púa z knihy Genesis, i naše nejmladší spolupracovnice statečná Kája. Důležité je, aby Tvoje jméno bylo zapsáno v knize života, v Boží dlani. Na Zemi tě ani moc lidí nemusí znát a uzávat.

Tomu, který je láska, spravedlivý, svatý a svrchovaný nezustane nic skryto.
To je několik vět k číslu, které máte v rukách.

A závěr? Prosíme o modlitby za moudrost, kudy a jak jít s KROKY dál. Potřebujeme grafika, potřebujeme víc platících
čtenářu, aby vám KROKY mohly i v příštím roce přinášet zábavu i poučení.

Za vaši podporu a spolupráci v tomto směru děkuje a zdraví,

Irena Zemanová

ÚVODNÍK (5/2010)

JMÉNO NEBO ANONYM?

Bůh nás jménem povolává, na každém Mu záleží, v bouřích žití odolává ten, kdo Jemu náleží.

Neboj se Mu vždycky věřit a ve všem Ho poslouchat, Jeho vedení se svěřit a na Boží rady dát.

On tě nikdy neopustí a nikdy tě nezklame, na zemi i na věčnosti On sám Pánem zustane.

To jsou slova jednoduché písničky, která byla jednou naší hymnou na prázdninovém pobytu. A mně se vybavovala opakovaně, když jsem četla články, které mi do tohoto čísla posílali jednotliví autoři. Je to čtení o těch, kteří jsou rádi bezejmenní, když skrývají šikanu a různé špatnosti jakéhokoli obsahu a rozsahu. Opakem jsou často neznámí misionáři z řad Moravanů, hrdinové víry, o kterých bude náš další kreslený seriál, statečné ženy Šifra a Púa z knihy Genesis, i naše nejmladší spolupracovnice statečná Kája. Důležité je, aby Tvoje jméno bylo zapsáno v knize života, v Boží dlani. Na Zemi tě ani moc lidí nemusí znát a uzávat.

Tomu, který je láska, spravedlivý, svatý a svrchovaný nezustane nic skryto.
To je několik vět k číslu, které máte v rukách.

A závěr? Prosíme o modlitby za moudrost, kudy a jak jít s KROKY dál. Potřebujeme grafika, potřebujeme víc platících
čtenářu, aby vám KROKY mohly i v příštím roce přinášet zábavu i poučení.

Za vaši podporu a spolupráci v tomto směru děkuje a zdraví,

Irena Zemanová

LOUSKÁČEK z čísla 5/2010

Na vaše odpovědi čekám na adrese kroky@kroky.cz, nebo na poštovní adrese redakce Louskáček

S ČERTY NEJSOU ŽERTY (5/2010)

Ahojky holky i kluci!
Jsem rád, že si můžeme zase povídat a že vám zase můžu radit, abyste se rozhodli dělat KROKY směrem k Pánu Ježíši a abyste se k Němu neobraceli zády.

EXISTUJOU ČERTI, BABI?
Před nedávnem jsem jel tramvají na trénink (fotbal mám děsně rád) a slyšel jsem, jak se jeden malý kluk zeptal své babičky: „Babi, a existujou čerti?“ Byl jsem zvědavý, co babička svému vnoučkovi odpoví a pořádně jsem našpicoval uši.

„Kdepak, čerti jsou jenom v pohádkách. Těch se bát nemusíš. A kdybys přece jenom takového hloupého „tralalu“ někde potkal, můžeš mu utrhnout ocas nebo pořádne dupnout na to jeho čertovské kopyto“.

Byla to hloupá odpověď, ale okolostojící se pochechtávali a vtipkovali, jakože to může vyzkoušet na Mikuláše, až ho rohatí budou chtít strčit do pytle. Někdo v davu dokonce namítl, že v pekle to musí být super, protožeje tam teplo a v kotli se vaří skvelý guláš.

Bylo mi smutno. A taky jsem byl naštvaný na všechny ty lidi kolem, že nečtou Bibli. To by totiž věděli, jak to s tím peklem doopravdy je…

A JAK TO VIDÍ BIBLE?
Většina lidí vůbec nepřemýšlí o tom, že život každého človeka jednou skončí. A když už je to napadne – myslí si – že nebude NIC. Že prostě a jednoduše zavřou oči a přestanou existovat.

Bible – slovo od Boha – to vidí jinak. Říká, že si lidé mohou vybrat, kde budou trávit svuj posmrtný život. Nabízí nám cestu do NEBE nebo cestu do PEKLA. A rozhodnout bychom se měli co nejdříve. Protože nikdo z nás neví, kolik času máme. NEBE je místo radosti a kdo tam přijde, bude trávit věcnost s Bohem. Ale na guláš v PEKLE můžete určite zapomenout. Protože PEKLO je především místo bolesti, pláce, trápení a věčného odloučení od Boha. Slovo „věčný“ znamená, že to NIKDY neskončí.

HLUPÁCI A NEKŇUBOVÉ
Víte, proč si lidé myslí, že si s čerty lehko poradí? Protože téměř každá pohádka vykresluje čerty jako nemotorné hlupáky, opelichané stařečky bez rozumu a bez zubů, nekňuby a budižkničemy, na které stačí zadupat. To se pak leknou. A aby nepřišli k újmě na zdraví, začnou lidem sloužit. Mnoho pekelných „darů“ napomáhá spravedlnosti a dobrým skutkům.

Je to ale postavené na hlavu. Ve skutečnosti člověk nestojí proti ubohým čertům, ale proti padlým andělům – démonům. S nimi se nemůže měřit, ani proti nim nemůže sám bojovat. Ale o tom si můžete více přečíst ve 13.komnatě.

DO VĚČNOSTI S JEŽÍŠEM
Bůh tě má velmi rád. Kdyby to tak nebylo, nemusel by Pán Ježíš umřít na kříži. Nemusel by mít probodené ruce ani bok, nemusel by se vlastně vůbec narodit a být na tomto světě.

Záleží mu na tobě. Můžeš si ho představit jako někoho, kdo stojí na konci cesty. Má otevřenou náruč a volá na tebe, aby sis přišel pro jeho objetí. Na opačné straně je pak „ten druhý“, který má připravené laso. Točí s ním nad hlavou a snaží se tě „ulovit“. A vůbec mu nevadí, že ti
působí bolest.

Můžeš se dát doprava nebo doleva. Můžeš se rozhodnout pro Boha nebo pro ďábla. Můžeš se rozhodnout pro světlo nebo pro tmu. Můžeš se rozhodnout pro NEBE nebo pro PEKLO. Možná se ti zdá, že vidím všechno černě. Možná?!! Ale kdykoliv budeš přemýšlet o tom, na čí stranu se postavit, pamatuj, že: S ČERTY NEJSOU ŽERTY!!!

Ahojky,

Radim

Plaveme proti proudu

NEČEKANÉ SETKÁNÍ – POKRAČOVÁNÍ

Zůstala jsem sama. Seděla jsem na posteli a zpívala jsem písničky o Boží lásce k človeku. Jejich slova mě ubezpečovala, že Bůh je mým hradem, mojí pomocí a že já jsem Jeho dítě, které miluje a drží ve svém náručí. Plakala jsem. A Bůh mi ukázal další obraz. Tentokrát jsem viděla krajinu jako z nějaké rozhledny. A viděla jsem sebe jako součást té krajiny. A všechno bylo ponořeno do Boží lásky a do jeho Otcovského objetí. Pochopila jsem. Mým Otcem je Bůh. On mě stvořil, On mě tady chtěl mít a On má se mnou myšlenky o pokoji, ne o trápení.

Přišlo období „odpouštění“ a svobody. Prosila jsem Boha, aby mi odpustil moji vzpouru, můj hněv, mé pohrdání jím samým i …

s láskou,

teta Míša

Zdraví Štěpán

Je mi Káji docela líto. Je hrozně unavená a taky má co dělat, aby zvládala školu. Už jsem asi jednou psal, že mě někdy děsně štve, ale je to pořád moje v ségra. Tak i vás prosím, abyste se za ni modlili, aby přes všechny ty nemoci mohla dobře zvládnout školu.

Děkuju vám a zdravím,

Štěpán

Hrdinové mají vždycky jméno

A to jméno mají i i v případě, že ho neznáme…

Jestlipak jste už někdy museli odmítnout hloupý nápad ci špatné rozhodnutí někoho druhého?

Pokud jste v takové situaci byli, víte, že říci odvážné „NE“ není vubec jednoduché. A je úplně jedno, jestli to máte říci někomu cizímu, důležitému, nebo třeba svému kamarádovi. Moudře odmítnout něco nesprávného, či dokonce zlého, je docela těžká věc a chce to opravdu velký kus odvahy. Taková težká rozhodnutí musíte občas dělat vy, i třeba vaši rodiče. Jeden příběh

Petr Plaňanský

Dědictví Moravských bratří pro 21. století

V minulém čísle nás Kroky dovedly již po desáté za Moravskými bratry. Setkávali jsme se s jednotlivými osobnostmi tak, jak jejich život může ve zkratce ukázat komix. Jistě, že těch hrdinů – Božích služebníků, bylo mnohem víc. O některých se můžete dočíst i v knížkách – například Leontýna Mašínová – Moravané, kterou jsem kdysi jako školačka četla s velkým zájmem nebo Zane Grey – Vítr smrti. Většinu ale podle jména neznáme. Možná jsou známí v těch zemích, kde zanechali svou stopu. A těch „stop“ je po celém světě dosud dost. Jejich následovníci se sjíždějí i na společné konference.

Kdo to tedy ti Moravané byli?

Byli to obyčejní lidé jako my. Nebyli ani schopnější, ani víc „křesťanstější“, ani víc Bohem povolaní. Každý věřící dokáže dělat velké věci, pokud se vydá Kristu a přestane spoléhat na své schopnosti. Bůh povolal i nás, nejenom Moravany, ale všechny, kteří v něj věří a je pouze na nás, jestli Bohu dovolíme jednat v našich životech. Už samo to odhodlání odejít z pohodlné Evropy do vzdálených a nepříznivých krajů vyžaduje míru zápalu, kterou člověk sám o sobě nedokáže vyvinout. Když k tomu připočteme důležitou skutečnost, že odcháeli nikoli za zábavou a dobrodružstvím, nýbrž za těžkou prací a spoustou protivenství, zjistíme, že tito lidé nejen věřili v Ježíše, ale také přijali jeho lásku ke ztraceným. Co jiného než láska k Ježíši a láska ke ztraceným lidem rozptýleným po celém velikém světě, mohla Evropany vytrhnout z jejich pohodlného křesťanského Ochranova?

Vždyť to bylo křesťanské městečko plné bratrů a sester. Protože se Ochranov nachází také v úrodném, tehdy Saském panství, zcela jistě měli dost dobrého a čerstvého jídla. A vzhledem k tomu, že Sasko není zeměpisně příliš vzdáleno od Moravy, tak příchozí z této naší země měli i podnebí, na které byli zvyklí. Když tedy porovnáme Ochranov kupříkladu s ledem posetým a zmrzlým Grónskem, či vzdálenými ostrovy pirátského Karibiku a nebo jen blízkým, ale v té době ještě pohanským Livonskem, určitě je přátelské a příjemné prostředí křesťanského městečka Ochranov pohodlnější. Mnoho lidí by si nejspíš řeklo: „Zůstanu tady, budu dělat práci, která mě baví, každou neděli půjdu do kostela, najdu si hodnou ženu, budu mít děti a budu si žít krásný, dobrý život!“ Moravané však udělali něco jiného.

Prožili, že Ježíš svůj život zmařil na kříži pro ně, celý svůj život zasvětil Bohu! Nyní tito křesťané chtěli celý svůj život zasvětit Ježíši, jeho synu.

Pro ně to znamenalo vydat se na dlouhou cestu do neznámých a řídce osídlených krajin, jejichž obyvatelstvo nevyznává křesťanství a nevěří ani v Ježíše, ani v Boha jakého známe z Bible. Mnohokrát na těchto cestách i umírali. Jejich rozhodnutí však neslo obrovské ovoce. Lidé, kteří měli zahynout v pekle, se obrátili a uvěřili Ježíši právě díky tomu, že někdo opustil Ochranov – a předtím i svůj domov na rodné Moravě. Uvědomme si, že díky jejich práci se v ne- bi setkáme s mnoha indiány, eskymáky a dalšími „divochy“ kteří přijali Ježíše jako svého Pána.

V 18. století to byli především Moravané, kteří konali misijní činnost. Jejich práce také ale nesla ovoce na poli teologic- kém. Hrabě Zinzendorf svou teologií „krve a ran“, podle které se má kázat pouze utrpení Ježíše Krista na kříži, tak vystřídal nepraktickou a neefektivní dogmatickou teologii, se kterou misionáři vyučovali nejprve pád Adama a Evy, poté Mojžíšův zákon, Ježíše a nakonec Janovo zjevení. Dogmatická metoda byla velmi nepraktická a pohany příliš nezajímala. Ale Golgota, tedy místo, kde Kristus za ně zemřel, vzbuzovala u nch lítost nad hříchy a touhu vráti se k Bohu. Láska Kristova se prokázala jako daleko mocnější, nežli složité teologie a intelektuální debaty.

Misie, kterou začali oni, ovlivnila mnoho dalšíh velkých misionářů, např. Williama Careyho, misionáře v Indii, nebo Johna Wesleye, evangelistu v Anglii. Jejich práce podnítila další a rozšířila dobrou zprávu po světě, přesně, jak stojí na konci Matoušova evangelia: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ (M 16,15 B21).

Zajímavý je také fakt, že při této práci spolupracovali Němci a Češi z Čech i Moravy. V Ochranově našlo útočiště asi 650 lidí, na misii do světa jich odešlo víc jak 200.

Nelze nejmenovat jejich modlitební činnost. Mnoho organizací a především Mezinárodní dům modliteb, staví na „Davidově stánku“, kde probíhala nepřetržitá modlitební stráž. Mora-vané tento stánek obnovili a po celých sto let probíhala modlitba, která proměňovala a chránila misionáře a misii.

Odkaz Moravanů však netrvá pouze do 21. století, trvá věčně. Jejich životy měly smysl, protože rozdávali dál to, co sami přijali.

David Kret
(V časopise chybí podpis – omlouváme se…)

„Misie je společná práce na vylid-ňování pekla a zalidňování nebe!“ Reinhard Bonnke, současný evangelista).

Kroky do neznáma – Vikuňa

Podivuhodným tvorem, na kterého se podívame dnes, je vikuňa. Zvířátko s roztomilým názvem je nejmenším druhem divoké lamy. Měří okolo 96 cm a váží asi jako pytel cementu – tedy zhruba 50 kg. Pokud si myslíte, že lamy jsou liní nevzhlední velbloudi bez hrbu, jste na omylu. Vikuňa je velmi čilé a půvabné
zvíře. Na protáhlém tenkém krku mají malou hlavu, ze které plaše kouká pár velkých černých očí. Celé tělo mají pokryté krátkou, velmi vzácnou, zlatohnědou srstí, na hrudi jim svítí bílá náprsenka. Na svých dlouhých nohách dokážou na krátkou vzdálenost běžet rychlostí až 60 km/h.

Proč mají vikuňe tak kvalitní hustou srtst?

Jak může v tak vysoké nadmořské výšce dýchat?

Pokud byste si chtěli vikuňe prohlédnout na vlastní oči, zamiřte do zlínské nebo brněnské zoologické zahrady.

Hezký podzimní čas přeje:

Zuzzka

Naše otázky a vaše odpovědi

Dámy a pánové, dnešní téma zní:

Oblečení a móda

1/ Myslíš si, že je dobré posuzovat člověka podle toho, jak je oblečený?

2/ Co všechno nám podle Tebe může oblečení o člověku říct?

3/ Myslíš si, že by bylo dobré zavést šklní uniformy, jak to májí třeba v Anglii?

4/ Je podle Tebe dobré, kupovat značkové oblečení, když je držší, než normální?

Tentokrát odpovídali: Martin 15 let, Hanka 14 let, Ester 15 let, Adámek 9 let

(celé v časopise)

Třináctá komnata – jak se projevují démoni…

Ahoj holky a kluci!

Jsem moc ráda, že znovu čtete 13-tou komnatu. Věřím, že i to dnešní čtení bude poučné a zajímavé. Odemykám dveře, račte vstoupit…

Praktické projevy démonů v Bibli

Praktické projevy démonů dnes

Jak se démonů zbavit?

… nevíra totiž neznamená, že duchovní svět neexistuje…

Pán Ježíš se totiž nikomu nevnucuje, nechává i věřícímu člověku svobodnou volbu…

Dříve stačilo slovo Pána Ježíše a démoni se třásli. Stačilo jim přikázat a byli pryč. Podle slov Pána Ježíše je možné vyhnat démony půstem a modlitbou. A to je cesta i pro dnešní věřící. Modlitby a posvěcený život zabrání každému zlému duchu ovládnout nás.

Těším se na setkání příště

teta Míša

Zdraví Kája

Ahoj kamarádi z Kroků!

Srdečně vás všechny zdravím. Někdy mě vůbec nic nenapadá, co bych vám mohla napsat a někdy toho mám na mysli hodně. Teď mám období, kdy mě skoro nic nenapadá. Jsem totiž pořád unavená. Mám co dělat se školou a s klarinetem a se psem na agility. Ješte není konec září a už jsem nasbírala pár pětek. A přitom jsem si myslela, že to umím. A na hudebce mi pan učitel taky říkal, ať si před hodinou zdřímnu. Ale to nejde. I cvičák musím omezit. Nějak to prostě nezvládám.

 jsem vám psala, že mám

Vaše Kája

OBSAH 6.ČÍSLA ROKU 2010

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Kroky do neznáma – Papuchalk severní

Plaveme proti proudu – Mobile, ozvi se!

Profesor a netopýrek – Rychlí a nezběsilí

Hrdinové víry

Kluk bez rukou a bez nohou

Stroj času

Krok za krokem k Ježíši

Dokreslovaný příběh – Vánoce

Tim 2,2 – Soudce a pokuta

Co asi tak zmůžu?

Fotopříběh

Kuba a krasavec

Louskáčkovy oříšky

Awana – Hnědá a bílá pravda

Pro detektivy

Třináctá komnata – Reinkarnace

Dopis z Izraele – Sanitka

Zdraví Štěpán – Konfirmace

Naše otázky a Vaše odpovědi – Zima

Pro předškoláky

Krok a krokem s Ježíšem

Vánoční hádanky a básně

Přání k novému roku

Chytrula a Šikula – Ozdoby

 

Úvodník

KAM VEDOU NAŠE KROKY?

V tomto ročním období se rádi díváme zpět a myslíme na to, co je před námi. Kroky za svými čtenáři chodí od roku 1998, kdy navázaly na Českou Duhu. Opakovaně s napětím čekáme na finanční uzávěrku. Dosud se k nám Bůh vždycky přiznal, oslovil ochotné přátele, ti poslechli a vyšlo to.

Letos stojíme opravdu před otázkou: BÝT ČI NEBÝT. Naše prosby o vaši spolupráci při hledání dalších čtenářů jsou zatím téměř bez odezvy. Velmi potřebujeme zvýšit počet platících odběratelů, abychom mohli aspoň částečně platit někoho, kdo by se o časopis staral. Zatím všechny práce, mimo to co souvisí s tiskem, dělají dobrovolníci. Je nutné také Kroky posílat na některé adresy zdarma.

Věříme, že Kroky budou za vámi chodit dál. Budou dál přinášet inspirace pro učitele nedělních škol i dorostu, pro rodiče. Nám všem jde přece o děti. Aby se na své cestě životem řídili Božími radami, aby se nechali provázet tím, kdo řekl: Já jsem cesta, pravda i život. Nic pevnějšího a jistějšího na tomto světě není.

Redakční tým všem čtenářům přeje moudrost a Boží vedení při každém rozhodování, se kterým se v příštím roce setkáte. Děkujeme za vaši důvěru, zájem a spolupráci,

jeho jménem Irena Zemanová.

Plaveme proti proudu – Mobile, ozvi se!

„Mami, prosím tě, prozvoň mě, nemůžu najít mobil,“ volal Jakub, když ve spěchu házel učebnice do aktovky. Přesto,

„Ne tati, nemodlil jsem se. Myslíš si, že Boha zajímá nějaký mobil? A ještě k tomu taková křuska (ale to už nahlas nevyslovil)“

Bylo dávno po vánocích, a blížilo se jaro. Na mobil by se úplně zapomnělo, kdyby si Jakub sem tam nechtěl domluvit schůzku s kamarádem přes sms.“Ach jo, Pane Bože, tak bych si přál ten mobil najít,“ vyklouzlo mu jen tak mimovolně ze rtů.

„Kubo, Kubo, rychle se pojď podívat, RYCHLE,“ volala Hanka z pokoje v prvním patře. Kubasi pomyslel něco o tom, že by se Hanka už konečně mohla přesta bát pavouků, ale přesto šel nahoru, aby sestře pomohl.

Hanka však stála u okna (nikoliv na stole, jak předpokládal) a ukazovala na malý obdélníkový předmět na zahradě pod keřem, mezi tajícím sněhem. „Není to tvůj mobil?“

Těším se na vás příště!
teta Míša

Profesor a netopýrek – Rychlí a nezběsilí

„Ano, ale naštěstí jsou jiní lidé, kterým to není jedno a ti takové pejsky sbírají a posílají lidem v Evropě, aby se o ně dobře starali.“

„A jaký to je chrt?“ Ptal jsem se zvědavě, protože jsem náhodou věděl, že jich je několik druhů.

„To je anglický chrt, greyhound.“ „A umí rychle běhat?“

„No jéje,“ pokračoval ten druhý. „Greyové jsou nejrychlejší chrti, můžou běžet až 60 km/h.“„Tý jo,“ písknul jsem.

„No, ale většinou je to méně. Byli kdysi šlechtěni pro lov, tak jako my.“ Zdálo se mi, že zaznělo povzdychnutí. „Při lovu užívá svůj vynikající zrak namísto čichu. Jejich tělo je uzpůsobeno k běhu, mají hlubokou hruď a pevné kosti.“ „ A nejsou agresivní?“ Kouknul na mě, jako by mě vyplavilo moře. „Mají velmi milou povahu, víš.“

„Tak to je úžasné, ale.. ty taky vypadáš nějak.. ehmm.. jak bych to řekl, zvláštně. Jaký jsi pes?“ „Já jsem taky chrt, ale ruský. Barzoj.“

„Jóva,“ vylítlo ze mě.

Netopýrkem si povídala
Iveta Doležalová

Kluk bez rukou a bez nohou – Nick Vujicic

Co bys dělal, kdybys neměl ani nohy ani ruce?

„Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.“ (Ev. Jana 9:2-3)

Tehdy ho ta slova úplně ohromila, protože i on se takto ptal.

Hodnota člověka nespočívá jenom ve zdraví, kráse, svalech, chytrosti, přepychu a bohatství – o všechny tyto věci člověk časem přijde, ztratí se jak dým. Každý člověk má obrovskou vnitřní hodnotu, která je platná a věčná – duše a duch.

V životě tohoto mladíka bez nohou a rukou se ukazuje Boží dílo radostně a důstojně a evangelium zní opravdově, bez falše a příkras. Čím větší je totiž naše nedostatečnost, tím víc může vyniknout Boží síla a moc.

Pěkné sváteční dny přeje
Danka

ÚVODNÍK (6/2010)

KAM VEDOU NAŠE KROKY?

V tomto ročním období se rádi díváme zpět a myslíme na to, co je před námi. Kroky za svými čtenáři chodí od roku 1998, kdy navázaly na Českou Duhu. Opakovaně s napětím čekáme na finanční uzávěrku. Dosud se k nám Bůh vždycky přiznal, oslovil ochotné přátele, ti poslechli a vyšlo to.

Letos stojíme opravdu před otázkou: BÝT ČI NEBÝT. Naše prosby o vaši spolupráci při hledání dalších čtenářů jsou zatím téměř bez odezvy. Velmi potřebujeme zvýšit počet platících odběratelů, abychom mohli aspoň částečně platit někoho, kdo by se o časopis staral. Zatím všechny práce, mimo to co souvisí s tiskem, dělají dobrovolníci. Je nutné také Kroky posílat na některé adresy zdarma.

Věříme, že Kroky budou za vámi chodit dál. Budou dál přinášet inspirace pro učitele nedělních škol i dorostu, pro rodiče. Nám všem jde přece o děti. Aby se na své cestě životem řídili Božími radami, aby se nechali provázet tím, kdo řekl: Já jsem cesta, pravda i život. Nic pevnějšího a jistějšího na tomto světě není.

Redakční tým všem čtenářům přeje moudrost a Boží vedení při každém rozhodování, se kterým se v příštím roce setkáte. Děkujeme za vaši důvěru, zájem a spolupráci,

jeho jménem Irena Zemanová.

JEŽÍŠ (6/2010)

Ahoj holky a kluci!

Jsem rád, že se spolu můžeme na stránkách časopisu KROKY setkávat a povídat si o tom, kam je dobré ty vaše kroky životem namířit.

Říká se, že „život není procházka růžovým sadem“ nebo „peříčko“ … Ale může být velmi zajímavý, bezpečný a rozhodně nemusí být promarněný, pokud využiješ příležitosti…

Začalo to v Betlémě. Tam se narodilo miminko – na pohled asi stejné jako ostatní miminka, jenže za velmi zvláštních okolností. Ty znáš nebo si je můžeš přečíst v Bibli – evangelim podle Lukáše kapitola 2. Ten chlapec vyrostl v muže, který byl známý jako vynikající učitel a ten, kdo dělá zázraky. Uměl odpovídat na různé všetečné otázky svých protivníků, uzdravoval nemocné a při té příležitosti často zmiňoval hříchy, a že je odpouští. Také vzbudil znovu k životu tři mrtvé lidi, poroučel větru a bouři. To všechno mohl proto, že nebyl obyčejným člověkem, byl Božím synem. Zemřel krutou smrtí ukřižováním. Opravdu zemřel, ale opravdu ho Bůh vzkřísil a žije. Mnoho lidí tomu nevěří, ale také mnoho lidí se s ním setkalo. I ty s ním můžeš mluvit: říct mu, co tě trápí, cos udělal zlého, co ti dělá starosti. On je Boží syn. On jediný má moc odpouštět hřích. Hřích je všechno, co lidi dělají nebo si myslí, a co se Bohu nelíbí, s čím nemůže souhlasit. Může odpustit, protože sám nevinný byl na tom kříži za to potrestán. Až se mi zatajil dech, když jsem si uvědomil, že: bylo hodně lidí, kteří různě trpěli ve vězení nebo na popravišti. Ale on jediný mohl v každou vteřinu toho utrpení říct DOST, ukončit to a třeba se vrátit do nebe. Jenže by se do nebe k Bohu – jeho otci nedostal žádný člověk. Ježíš sám o sobě řekl:

„Já jsem cesta, pravda i život, nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“ (Jan 14,6)

On nejen má lidi rád, on je velice miluje.

Jestli tomu věříš a opravdu věříš, že má moc, svěř mu svůj život. Je to jednoduché. Když s někým mluvíš mobilem, taky ho nevidíš. Pán Ježíš tě vidí i slyší, je na „příjmu“. Podmínkou spojení je důvěra a upřímnost. Nebo opravdová touha poznat Pravdu.

A to ti moc a moc přeji
Ahojky Radim

LOUSKÁČEK z čísla 6/2010

Správné odpovědi posílejte na adresu redakce nebo e-mailem na: kroky@kroky.cz
Pokud budete mezi prvními, kdo všechno rozlousknou, odměny vás neminou!

NĚCO VÍC O MODLITBĚ – POKRAČOVÁNÍ (5/2010)

NĚCO VÍC O MODLITBĚ – POKRAČOVÁNÍ

Pamatuješ si ještě, kdo ji první vyslovil? Umíš to najít v Bibli?

V minulém čísle jsme zjistili, že první část modlitby Otče náš je hlavně o Bohu, o jeho království, jménu a vůli. My Pána
Boha vlastně vzýváme a prosíme, aby tyto věci přešly do našeho života.

Druhá část jsou prosby, které jsou spíš o nás. Prosíme o chleba, o čisté srdce a ochranu před pokušením a před zlem:

CHLÉB náš vezdejší (každodenní) DEJ NÁM DNES – Při techto slovech si uvědom, že je to především Boží zásluha, že máte doma co jíst a pros za ty, co jídlo nemají. Za děti, co musí o jídlo žebrat nebo za země, kde je hlad. Znáš takovou?

A ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY – Přijít k Bohu a dělat že jsem OK, že jsem nic nepokazil, je troufalé. Proto je vyznání vin nutnou součástí modlitby. Usiluj o to, aby mezi tebou a Bohem nestál žádný hřích a aby tvé srdce bylo vždy čisté.

JAKO I MY ODPOUŠTÍME našim viníkum – Náš vztah s Bohem má být čistý bez překážek a stejně tak i s lidmi. Nikomu nemáme býtdlužni omluvu ani odpuštění. I když tě někdo urazil, uhodil, podvedl nebo i zradil a ty mu neodpustíš, bude to stát mezi tebou a Bohem. Nejdřív odpusť ve svém srdci a pak si to s kamarádem, spolužákem (nebo maminkou, tatínkem) ještě vyjasni osobně!

A NEUVEĎ NÁS V POKUŠENÍ – Touto větou prosíš Boha, abys uměl odolávat svým slabinám, třeba počítači, televizi, ale i hádkám, odmlouvání a povyšování se. Jen Bůh ti pomuže, abys zvítězil sám nad sebou, nad každou svou slabostí. Ale ty sám se pokušení taky vyhýbej co můžeš.

ALE ZBAV NÁS OD ZLÉHO – Většina lidí si pod tím představuje zlé věci tohoto světa: nemoci, od násilí, povodně nebo války. Ale jde i o zlo, které tě může připravit o víru. O Božího nepřítele. Pokud procházíš něcím zlým, modli se, aby to skončilo, ale ještě víc za to, aby Bůh byl stále s tebou a pomohl ti to překonat. Aby ti dodával sílu a víru.

NEBOŤ TVÉ JE KRÁLOVSTVÍ I MOC – Protože on je Král, má obrovskou moc. On rozkáže a stane se. On na to má.

I SLÁVA NA VĚKY – Mnoha lidem už pomohl a Bible je plná Jeho velkých činu. Slávu si zaslouží jen ten, co už něco dokázal a Bůh toho už dokázal hodně.

AMEN – Toto slovíčko znamená souhlas s tím, co Bůh chce, ale vyjadřuje i tvou víru. Když řekneš „Amen“ jakobys říkal „Věřím ti, Bože, že mě slyšíš a žě mě v tom nenecháš.“

Zdraví Radim

KDYŽ SE NEDAŘÍ (6/2010)

Víš o tom, že ses rozhodl jít životem s Pánem Ježíšem. Čteš si Bibli – Boží slovo, abys ho víc poznával, abys věděl, co ti chce říct. Pravidelně s ním mluvíš = modlíš se.

A přece se ti někdy nedaří: písemka nedopadla dobře, i když ses učil, opustil tě kamarád, kterému jsi neublížil,ten, na kom ti hodně záleží, uvěřil pomluvám…

Co s tím? Co uděláš?

1) Nemá smysl se na někoho zlobit. Bohu řekni o tom, co prožíváš, co tě trápí. I to, že tomu nerozumíš. Popros ho, aby ti pomohl se na nikoho nezlobit, myslet a jednat správně. Vždyť neznáš všechny okolnosti, mohl bys někomu třeba křivdit.

2) Jestli jsi dělal všechno správně a přece došlo k nedorozumění, potom s klidnou hlavou jdi a snaž se o vysvětlení. Než se začneš obhajovat, napřed se zeptej, jak nebo proč k tomu došlo, co si o tom myslí. Třeba paní učitelka nebo kamarád, rodiče.

3) Možná chybu udělal někdo jiný a svezlo se to na tvou hlavu. I to se někdy stane.

Takové situace patří k životu. Ty máš ale úžasnou výsadu. Jsi Boží dítě. Bůh o tobě ví a s láskou tě sleduje. Každý ti může ublížit jen tolik, kolik On dovolí. A když dovolil, tak je to součást nějakého Jeho plánu, kterému třeba momentálně nerozumíš nebo se máš něčemu naučit.

a – čti si dál Bibli, Duch svatý je utěšitel. Najdeš tam něco, co tě potěší, udělá ti radost, odpoví na tvoji otázku.

b – nauč se verše:

„Nikdy tě neopustím, nikdy se tě nezřeknu“ (list Židům 13,5+6)
„Neboj se, já jsem s tebou“ (Izajáš 41,10-13)

c – udělej něco, co tě potěší: jdi na hřiště, něco vyrob (letadlo, korálky), buď se svým zvířátkem.

d – vzpomeň si na co nejvíc věcí, za které můžeš Bohu poděkovat. Možná tě napadne i nějaká písnička.

Příštím rokem jistým krokem s Páne Ježíšem ti přeje a zdraví
Radim

Co asi tak zmůžu?

Hospodin se ptá Mojžíše: „Co to máš v ruce?“

Zvláštní, že? Pán Bůh přeci ví všechno, alespoň se to o něm říká. A najednou, jako by nevěděl, že Mojžíš je pastýř a samosebou, že má v ruce hůl.

Zapamatujme si, že když se Pán Bůh na něco ptá, není to proto, že by něco nevěděl, nýbrž se ptá kvůli nám samotným. Ta otázka byla tedy určena Mojžíšovi, aby si uvědomil, že Pán Bůh může použít ke své slávě a k tomu, aby mu druzí uvěřili, doopravdy cokoliv. Tedy i …

Petr Plaňanský

 

Pro šikovné ruce – KROUTÍCÍ SE HAD:

Vymaluj. Vem špejli, na konec přilep hrotem nahoru rýsováček (tavným lepidlem nebo herkulesem). Špejli zapíchni do plného květináče nebo do kousku brambory, dej na radiátor. Hada opatrně polož ocasem na hrot rýsováčku. Tak a je hotovo…

 

Šablonu hada si můžete stáhnout ve formátu PDF a rovnou vytisknout na karton velikosti A5 (polovina A4).

 

Jak na PDF:

Postup 1: Soubor vytiskněte tak, že kliknete pravým tlačítkem myši na odkaz a klikněte na „Uložit cíl odkazu jako…“, soubor uložte, otevřte (musíte mít Adobe Reader) a dejte „Tisk“. V okně, které se Vám otevře, dejte „Vlastnosti tiskárny“ a nastavte formát papíru na A5. Můžete tisknout – všechno by mělo být OK. V případě problémů, či jakýchkoliv dotazů pište na arakan94@hotmail.com – rád zodpovím Vaše dotazy.

Postup 2: V některých prohlížečích stačí kliknout na odkaz. Otevře se Vám prohlížeč PDF přímo ve vašem prohlížeči. V něm dejte „Tisk“ nebo zkratku „Ctrl + P“ a objeví se Vám stejné okno, jako při postupu 1. Dále postupujte stejně…

David Novák

Třináctá komnata – Reinkarnace

ŽIVOT PO SMRTI

Přijde den, kdy do života každého z nás (dříve nebo později) vstoupí ta tajemná a nepředvídatelná skutečnost …. Myšlenky na ni se snažíme odehnat a přesto je stále kolem nás. Ano, mluvíme o smrti a o tom, že setkání s ní je naprosto nevyhnutelné.

Jako křesťané věříme, že …

Vedle křesťanské víry však stojí ještě jiná náboženství, která rovněž věří, že …

Příběh Rebeky je z knihy „Zakázaná zóna“. Je napsaná křesťanem a spolu s ním nahlížíme do duchovního světa. Přesto, že do opozice staví Boží slovo a Boží principy, jedná se o „drsné“ čtení, které by vás mohlo negativně ovlivnit.

Proto doporučuji čtení knihy nejdřív prodiskutovat s rodiči nebo učiteli v nedělní škole – dorostu. Oni vás znají a ví, jestli je právě pro vás vhodná. Sama za sebe mohu říct, že v mnohém mi otevřela oči a povzbudila ve víře. Ale také jsem prožila strach a temnotu.

Mám vás ráda a záleží mi na vás!
teta Míša

 

Dopis z Izraele – Sanitka

Když je v Izraeli den odpočinku, sobota, tak nejezdí žádné veřejné dopravní prostředky. Ale sanitky samozřejmě pracují. Záchrana života má mezi Židy větší hodnotu než dodržení svátku. Přesně tak to dělal Pán Ježíš, když uzdravoval v sobotu. My tedy uzdravovat neumíme, ale děláme, co můžeme. Někdy musíme pacienta připojit na umělé dýchání.

Věděli jste, že …

V izraelském zdravotnictví skvěle funguje spolupráce mezi Židy a Araby. Pracují tu v nemocnicích i na středicích arabští i židovští lékaři a sestry a stejně obětavě se starají nejen o Židy a Araby, ale třeba i Čechy, když je potřeba.

Daniel

Zdraví Štěpán – konfirmace

Píšu Vám, co jsem o sobě řekl při konfirmaci…

Jsem rád, že jsem se dozvěděl o Ježíši. Spoustu věcí ještě nechápu, ale jedno jsem už pochopil. Mám cenu, protože jsem mu stál za to, aby za mě umřel. A taky vím, že se radovali andělé v nebi.

Je dost jistý, že toho ještě hodně pokazím a třeba …

Štěpán

Naše otázky a vaše odpovědi

Milí čtenáři Kroků, dnešním tématem bude:

Zima

1/ Jak by měla vypadat ideální zima pro tebe?

2/ Který zimní sport máš nejraději?

3/ Která věc se ti na zimě nejvíc líbí, a která se ti naopak nejvíc nelíbí?

4/ Užíváš v zimě něco na posílení tvé obranyschopnosti?

Takže to je konec. Na závěr ještě jedno zamyšlení. Z mého úvodu to teď může vypadat, že zima je dobrá možná tak na nudu. Ale Bůh přece nechce, abychom se nudili. Takže svůj volný čas můžeme využít k přemýšlení o Něm. A teď nemyslím jenom volný čas v zimě, ale celkově – když třeba jedete do školy, nebo na něco čekáte.

Tentokrát odpovídali: Aleš 11 let Olomouc, Adam 16 let Bouzov, Adámek 10 let Loštice, Pavel 19 let Mohelnice.

Za odpovědi děkují a všechny čtenáře zdraví
Ewik a Ládík

stránky 1-2

Pro zvětšení přesuňte kurzor myši do obrázku.
Po přesunutí kurzoru mimo obrázek se zase zmenší…
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

stránky 3-4stránky 5-6stránky 7-9

¨

stránky 10-11stránky 12-13stránky 14-15stránky 16-17stránky 18-19stránky 20-21stránky 22-23stránky 23-24stránky 25-26stránky 28-29stránky 30-31stránky 32-33stránky 34-35stránky 36-40stránky 37-38stránky 39-40stránky 1-2 fzjkgzik Celá čísla v grafické podobě: 

Číslo 01/2007 Číslo 04/2007 Číslo 01/2008 Číslo 04/2008
Číslo 02/2007 Číslo 05/2007 Číslo 02/2008 Číslo 05/2008
Číslo 03/2007 Číslo 06/2007 Číslo 03/2008 Číslo 06/2008

Objednávka předplatného či starších čísel (new)

Jméno:
Příjmení:
Ulice, ČP:
Město:
PSČ:
E-mail:
Rok narození čtenáře:
Státní příslušnost: Česká RepublikaSlovenská Republika
Mám zájem o starší ročníky: Rok 2008 (zdarma) | Rok 2009 (zdarma)
Rok 2010 (120 Kč)
Vaše zpráva pro nás:
2 + 3 =

čslo 2

Pro zvětšení přesuňte kurzor myši do obrázku.
Po přesunutí kurzoru mimo obrázek se zase zmenší…

Omlouváme se za horší kvalitu první poloviny čísla – museli jsme ji naskenovat…

číslo 3

Pro zvětšení přesuňte kurzor myši do obrázku.
Po přesunutí kurzoru mimo obrázek se zase zmenší…
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

OBSAH 1.ČÍSLA ROKU 2011

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Kroky do neznáma – Cibetka africká

Plaveme proti proudu – Ztráty a nálezy

Profesor a netopýrek – V sevření mrazu

Hrdinové víry 3

Krok za krokem k Ježíši – Barvy vyprávějí: Zlatá

Stroj času

Zdraví reportérka Kája

Dokreslovaný příběh

Tim 2,2 – Pro šikovné ruce

Síla víry a vytrvalosti + Soutěž

Fotopříběh

Kuba z Oveček a Barborka

Louskáčkovy oříšky (Odměny!)

Zdraví Štěpán – Strýc

Vymaluj, přemýšlej

Třináctá komnata – Klíč první – Mormoni a polygamie

Dopis z Izraele – Náš sbor

Naše otázky a Vaše odpovědi

Pro předškoláky

Pro detektivy: Půjdu za tebou

Awana – Tekuté písky

Krok a krokem s Ježíšem

Noty k písni: Smutku, ahoj!

Komiks: Dárky

Příloha: Příběhy Rangerů

 

Úvodník

Jsem ráda, že za Vámi mohly KROKY vyjít i v tomto roce. Vůbec to není samozřejmé. Kolem nás se stále něco mění a došlo k výměně i našeho velmi důležitého spolupracovníka, který se staral o grafickou úpravu časopisu od roku 2001. Panu Jurčovi za jeho spolehlivou dobrou práci moc děkujeme. Ale jsme vděčni i Pánu Bohu a obdivujeme Ho, že má v péči i takový málonákladový časopis a už s předstihem nám připravil náhradu. Je to velmi povzbudivé zvlášť v době, kdy nám čtenářů ubývá. Trochu se to dá vysvětlit tím, že děti míň čtou, v rodinách – i křesťanských – se společný čas, kterého je čím dál míň, tráví jinak, než společným čtením třeba křesťanského časopisu.

Při rozhovoru mi jeden tatínek řekl:“Já to prolistuji jen jako kontrola, co syn čte, ale vlastně bych měl chtít vědět, co to dá mně!“ Měl pravdu, protože Kája a Štěpán nastavují svými dopisy zrcadlo rodičům. Kuba z Oveček může inspirovat učitele předškoláků. Další články přinášejí náměty pro učitele dorostu. Trochu napoví ikonka přemýšlivého kluka a veselého děvčátka.

Pravděpodobně všichni nebudou hned číst všechno. K tomu, co vynechají, se mohou vrátit později, v jiné situaci a jiných souvislostech. Cílová skupina je 6-12 let. Ale srovnejte desetiletého chlapce a stejně staré děvče, děti ze sídliště a z malého města. A přece všichni potřebují vědět víc o tom, kdo se nemění, je bezpečím a má je rád. O to jde všem, kdo se na vydávání Kroků podílí.

Jejich jménem čtenáře zdraví
Irena Zemanová

ÚVODNÍK (1/2011)

Jsem ráda, že za Vámi mohly KROKY vyjít i v tomto roce. Vůbec to není samozřejmé. Kolem nás se stále něco mění a došlo k výměně i našeho velmi důležitého spolupracovníka, který se staral o grafickou úpravu časopisu od roku 2001. Panu Jurčovi za jeho spolehlivou dobrou práci moc děkujeme. Ale jsme vděčni i Pánu Bohu a obdivujeme Ho, že má v péči i takový málonákladový časopis a už s předstihem nám připravil náhradu. Je to velmi povzbudivé zvlášť v době, kdy nám čtenářů ubývá. Trochu se to dá vysvětlit tím, že děti míň čtou, v rodinách – i křesťanských – se společný čas, kterého je čím dál míň, tráví jinak, než společným čtením třeba křesťanského časopisu.

Při rozhovoru mi jeden tatínek řekl:“Já to prolistuji jen jako kontrola, co syn čte, ale vlastně bych měl chtít vědět, co to dá mně!“ Měl pravdu, protože Kája a Štěpán nastavují svými dopisy zrcadlo rodičům. Kuba z Oveček může inspirovat učitele předškoláků. Další články přinášejí náměty pro učitele dorostu. Trochu napoví ikonka přemýšlivého kluka a veselého děvčátka.

Pravděpodobně všichni nebudou hned číst všechno. K tomu, co vynechají, se mohou vrátit později, v jiné situaci a jiných souvislostech. Cílová skupina je 6-12 let. Ale srovnejte desetiletého chlapce a stejně staré děvče, děti ze sídliště a z malého města. A přece všichni potřebují vědět víc o tom, kdo se nemění, je bezpečím a má je rád. O to jde všem, kdo se na vydávání Kroků podílí.

Jejich jménem čtenáře zdraví
Irena Zemanová

Kroky do neznáma – Cibetka africká

To mi připomíná, že Pán Bůh dává každému z nás něco, čím je výjimečný. Někteří lidé mají talent – nadání. Mohou z nich být výborní malíři či hudebníci. Jiní zase mají výjimečné velké srdce, otevřené pro pomoc druhým. A další umí třeba mlčet a pak v pravý čas promluvit. Je krásné, že Pán Bůh každého stvořil jako originál se spoustou zajímavostí.

(celé v časopise)

Zuzzka

Plaveme proti proudu – Ztráty a nálezy

Ujel mu autobus a nechtělo se mu čekat třicet minut na další. Rozhodl se, že tedy půjde pěšky. A jak tak šel se sklopenou hlavou, všiml si, že ve sněhu před ním se „něco“ leskne. Sklonil se a zvedl – mobil. (To je zláštní, kolik lidí ztratí tu malou krabičku.) Líbil se mu a docela ho potěšilo, že má takové „štístko“. „Kdosi“ mu začal šeptat do ucha, že si ho přece klidně může nechat, když ho našel. Nenechal…

(celé v časopise)

teta Míša

Profesor a netopýrek – V sevření mrazu

Přikývnul. „Je, netopýrku, je. Zvířata mají různé složité orgány, které se vědci snaží roky napodobit a moc jim to nejde. A pak ještě tvrdí, že vznikly samy. A jak by mohly, když to ani lidé neumí vyrobit.“ „Jo jo, taky jsem znal jednoho, co si to myslel,“ řekl jsem jakoby nic a poočku pozoroval profesorův výraz.

(celé v časopise)

Iveta Doležalová

Zdraví reportérka Kája

Mamka se prý vždycky na tátovy dopisy
těšila a bylo jí jedno, kdyby jí je psal na
okraje od novin. Nepotřebovala žádné
ozdobné dopisní papíry, stačil blok
nebo sešit.
Co mě tedy na mamčině vyprávění
zaujalo je, že prý psala dopisy i Pánu
Bohu. Ale ne propiskou na papír, ale
v duchu, v myšlenkách. A prý pořád.
Skoro to bylo takové povídání. O všem.
O tom,

(celé v časopise)

Zdraví Vaše Kája

 

Síla víry a vytrvalosti

Spolu s Jozuem byl kdysi na průzkumu
zaslíbené země. A zatímco
všichni
průzkumníci
naříkali,
že země je sice hezká, ale obývají ji obři,
Káleb a Jozue se těšili a všechny přesvědčovali,
aby do země vytáhli. Věřili, že jim Pán Bůh zemi
vydá do rukou. Jenže Izraelci se báli příliš. A tak
museli putovat pouští – za každý den jeden rok,

(celé v časopise)

Petr Plaňanský

Třináctá komnata

Klíč první – Mormoni a polygamie

Kdo jsou MORMONI?
Čemu MORMONI věří?
Věří MORMONI tomu, co je napsáno v BIBLI?
Co je to POLYGAMIE?
Kde žije nejvíc MORMONŮ?
Jaké mají MORMONI zásady?

Odpovědi na tyto otázky naleznete v časopise…

Na závěr MALÁ RADA

Každý mladý člověk hledá smysl života.
A toho využívají různí lidé s různými
názory. Snaží se vás přesvědčit, že právě
to jejich náboženství je to nejsprávnější.
A že vás učiní šťastnými. Všechno, s čím
se setkáte, posuzujte vlastní hlavou
a mluvte o tom s Bohem. Nedovolte,
aby někdo s vámi začal manipulovat
a ovládal váš život. Každý, kdo hledá
upřímně, tomu se Bůh poznat dá.

(celé v časopise)

S láskou teta Míša

Naše otázky a Vaše odpovědi

Cizí jazyky

1/ Myslíš si, že by bylo lepší, kdyby všichni lidi mluvili stejným jazykem?

2/ Myslíš si, že by bylo dobré, kdyby lidi mluvili se zvířaty?

3/ Je podle tebe škoda, že některé jazyky, nebo nářečí v poslední době zanikají?

4/ Kdybys měl vybrat jeden jazyk, kterým by mluvili všichni lidé, který jazyk bys vybral?

5/ Kdyby sis měl vybrat jeden jazyk, který bys hned uměl, jaký jazyk by sis vybral?

Na naše otázky dnes odpovídali: Adámek 10 let Loštice, Katka 15 let Olomouc, Česťa 19 let Olomouc, Šárka 16 let Loštice, Bill 13 let Kunštát

(celé v časopise)

Ewik & Ládík

Pro předškoláky  Pro detektivy: Půjdu za tebou

Doslechla se, že v jejím rodišti skončil hlad, před kterým s manželem utekli právě sem. Cítila neskutečnou touhu se vrátit domů. Ne, nikdy si tady nezvykla. Její srdce zůstalo tam, kde se narodila.

Připravila se na cestu. Bylo ale třeba se postarat o děvčata.

„Jděte,“ řekla tehdy oběma svým snachám, „vraťte se domů ke svým matkám.“

(celé v časopise)

Zdeňka Sedláčková

Krok za krokem s Ježíšem

Krok za krokem s PASTÝŘEM

Ahoj kamarádi,
dnes mám pro vás místo svého povídání,
dopis od Zuzzky.

…v článku o hledání a ztrácení jsem psala o tom, že se Pán Ježíš pro mě stal pastýřem, který mě přenesl přes všechny strachy. Možná si ale říkáte, jak někdo může pást lidi, a co že to vůbec znamená, že mě někdo přenesl přes strach? Přečtěte si 10. kapitolu Janova evangelia.

Píše se tam, co znamená, že Pán Ježíš je pastýř. Je to přirovnání. Jako se pastýř stará o své ovce, hlídá je a chrání, tak se Ježíš stará a pečuje o ty, kdo Mu patří. Já jsem toto podobenství znala a věděla jsem, co znamená, že se Pán Ježíš stane pro někoho pastýřem v jeho životě.

Víte, byla jsem jako ta ovečka, která je sama. Toulá se a neví, kam má jít. Nemá nikoho, kdo by jí vedl na ty pěkné travnaté louky. Když se setmí, tak má strach, protože nemá nikoho, kdo by jí ochránil před vlky a medvědy. A s takovým strachem jsem v noci usínala. Ne z toho, že mě sežere vlk. Ale třeba že mně umřou rodiče, že se třeba jednou vrátím ze školy a oni nebudou doma, protože si pro ně přišel Pán Ježíš. A já tady zůstanu úplně sama.

Bylo mně 11, když můj malý tříměsíční bratr vypadl kvůli mé nepozornosti z kočárku. A začala jsem se bát toho, že kvůli mně bude mít nějaké doživotní následky, že kvůli mně málem umřel. A tak to šlo každý den. Strach, strach, strach.

Jeden večer jsem byla na křesťanské konferenci a na konci byla výzva: Kdo chce dát svůj život Ježíši, ať přijde do nějaké místnosti. Chtěla jsem. Moc. Můj taťka tam šel se mnou. Modlila jsem se, prosila za odpuštění všeho špatného, co jsem udělala a prosila jsem Boha, aby mě vzal, jako tu svou ovečku.

Zanedlouho opravdu všechny ty moje strachy zmizely. Věděla jsem, že mě hlídá někdo, kdo může zvítězit nad vším, čeho se
lidé mohou bát. On přece na kříži zvítězil nad Satanem, který je původcem všeho strachu. S ním už se nemusím bát já ani vy, protože jestli jsme Jeho, tak jsme 100% v bezpečí.

Zuzzka a Radim

Krok za krokem k Ježíši

Barvy vyprávějí: Zlatá

Jupíííí! To mám ale radost, že jsme zase spolu. Mám pro vás překvápko!

Vymyslel jsem, že si v tom letošním novém roce budeme povídat o barvách. Abyste se dozvěděli, co barvy vlastně znamenají aneb

O ČEM VYPRÁVÍ BARVA ZLATÁ

Není to žádná pohádka. ZLATÁ BARVA vypráví o městě, které teprve bude. Někdy v budoucnosti. Ne, nemám to v hlavě popletené. Jen jsem objevil knihu plnou nádherných tajemství, kde jsem se o tom nádherném ZLATÉM městě dočetl.

A v čem, že je tak nádherné? Čeká tam na nás Někdo, kdo nám chce setřít každou slzu z našich očí a kde už nebude žádné neštěstí. A taky tam nikdy nebude nářek, křik a bolest. Nikdy tam nebude tma a den se nebude střídat s nocí. No dobře, řeknete si. Bydlet v takovém městě by tedy bylo fajn. Ale je opravdu celé ZLATÉ?

No to bych řekl. Hradby jsou z jaspisu, velmi drahého kamene. Město samotné je čisté zlato. Chrámem tohoto města je Pán Bůh všemohoucí. A proto to město tak nádherně září. A protože to je Boží město, mohou se v něm dít i podivné věci.

Toto město nepotřebuje slunce ani měsíc. Teplo a světlo nahradí Boží sláva. Lidé se budou procházet v Božím světle a králové země do něj přenesou svou slávu a čest. Brány se nebudou nikdy zavírat, protože v něm nikdy nebude noc. A také v něm teče řeka života. Jasná jako křišťál. Vytékající z ožího trůnu. Uprostřed ulice roste strom života. I on je velice zvláštní, protože dává ovoce každý měsíc. Nikdo tam nemusí celý rok čekat na čerstvé. Listí toho stromu má uzdravující moc. A každý, kdo v tom městě bude, uvidí Boží tvář. Bude jim tam všem moc dobře.

No, neříkejte mi, že byste nechtěli v takovém nádherném městě bydlet? Já tedy rozhodně ano. Že jste o něm ještě neslyšeli? Nevadí. Důležité je, že od teď už o něm víte.

Bůh své město před lidmi netají. Vstoupit do něj však můžeme až opustíme tento svět. Ale pozor! Na cestu k tomuto „ZLATÉMU MĚSTU“ je třeba se vydat co nejdříve. Kdo se totiž na žádnou cestu nevydá, nemůže nikam dojít.

Do ZLATÉHO MĚSTA se vydali i tři bratři. Už měli dost toho, že ve světě se jenom podvádí, lže, krade, vraždí, čaruje, a že si lidé navzájem ubližují.

Jarda se vyučil tesařem. Rád pracoval sedřevem a co se mu dostalo pod ruky, to mu vzkvétalo. Brzy se o něm rozkřiklo že „má ZLATÉ RUCE“. A tak Jarda žil a byl sám se sebou spokojený. Radoval se ze své poctivosti a myslel si, že až bude chtít vstoupit do „ZLATÉHO MĚSTA“, ukáže Bohu své „ZLATÉ RUCE“ a že ho Bůh dovnitř pustí.

Podobné to bylo s Mirdou. Mirda vystudoval na pana doktora. Čekárna před jeho ordinací byla neustále plná. Každý totiž věděl, že spolu s receptem si odnese vlídné slovo, které pohladí. Začali o něm říkat, že je to člověk se „ZLATÝM SRDCEM“. A tak pan doktor Mirda chodil městem, odpovídal každému na pozdrav a těšil se z toho, jak je vážený a slavný. Čas od času si vzpomněl na „ZLATÉ MĚSTO“. Představoval si, že Bůh z něj udělá „ZLATOMĚSTSKÉHO“váženého občana. Vždyť má přece „ZLATÉ SRDCE“.

A do třetice Franta. Pracoval jako číšník v restauraci. Neokrádal sice své zákazníky, ale často přihlížel k to mu, jak to dělají ostatní. Ale místo toho, aby je napomenul, zavíral oči a bál se, aby ho kolegové nepřestali mít rádi. Chtěl se oženit s jedním děvčetem. Vyprávěl jí o „ZLATÉM MĚSTĚ“, ale ona se mu vysmála. Přece by nevěřil bajkám? A tak Franta přestal o „ZLATÉM MĚSTĚ“ mluvit. Bál se, aby nezůstal sám. Vždycky byl prostě „napůl“. Doufal, že k Bohu a do „ZLATÉHO MĚSTA“ se dostane. Vždyť je přece známý tím, že pořád chodí „po ZLATÉ STŘEDNÍ CESTĚ“.

Myslíte, že alespon jeden z nich se do „ZLATÉHO MĚSTA“ dostane? Kdepak. Ani ZLATÉ RUCE, ani ZLATÉ SRDCE nestačí k tomu, abychom mohli do „ZLATÉHO MĚSTA“ vstoupit. Nevede tam ani ta „ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA“. Vstoupit mohou jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života. Že tomu nerozumíte? To nevadí, příště se dozvíte více.

Pro dnešek vám musí stačit, že už víte O ČEM VYPRÁVÍ BARVA ZLATÁ. Že nám vypráví o Bohu, o městě plném lásky a radosti a o tom, že toto město je připravené k tomu, abychom tam společně s Bohem trávili věčnost.

Ahojky, Radim

ZLATÁ BARVA (1/2011)

Barvy vyprávějí: Zlatá

Jupíííí! To mám ale radost, že jsme zase spolu. Mám pro vás překvápko!

Vymyslel jsem, že si v tom letošním novém roce budeme povídat o barvách. Abyste se dozvěděli, co barvy vlastně znamenají aneb

O ČEM VYPRÁVÍ BARVA ZLATÁ

Není to žádná pohádka. ZLATÁ BARVA vypráví o městě, které teprve bude. Někdy v budoucnosti. Ne, nemám to v hlavě popletené. Jen jsem objevil knihu plnou nádherných tajemství, kde jsem se o tom nádherném ZLATÉM městě dočetl.

A v čem, že je tak nádherné? Čeká tam na nás Někdo, kdo nám chce setřít každou slzu z našich očí a kde už nebude žádné neštěstí. A taky tam nikdy nebude nářek, křik a bolest. Nikdy tam nebude tma a den se nebude střídat s nocí. No dobře, řeknete si. Bydlet v takovém městě by tedy bylo fajn. Ale je opravdu celé ZLATÉ?

No to bych řekl. Hradby jsou z jaspisu, velmi drahého kamene. Město samotné je čisté zlato. Chrámem tohoto města je Pán Bůh všemohoucí. A proto to město tak nádherně září. A protože to je Boží město, mohou se v něm dít i podivné věci.

Toto město nepotřebuje slunce ani měsíc. Teplo a světlo nahradí Boží sláva. Lidé se budou procházet v Božím světle a králové země do něj přenesou svou slávu a čest. Brány se nebudou nikdy zavírat, protože v něm nikdy nebude noc. A také v něm teče řeka života. Jasná jako křišťál. Vytékající z ožího trůnu. Uprostřed ulice roste strom života. I on je velice zvláštní, protože dává ovoce každý měsíc. Nikdo tam nemusí celý rok čekat na čerstvé. Listí toho stromu má uzdravující moc. A každý, kdo v tom městě bude, uvidí Boží tvář. Bude jim tam všem moc dobře.

No, neříkejte mi, že byste nechtěli v takovém nádherném městě bydlet? Já tedy rozhodně ano. Že jste o něm ještě neslyšeli? Nevadí. Důležité je, že od teď už o něm víte.

Bůh své město před lidmi netají. Vstoupit do něj však můžeme až opustíme tento svět. Ale pozor! Na cestu k tomuto „ZLATÉMU MĚSTU“ je třeba se vydat co nejdříve. Kdo se totiž na žádnou cestu nevydá, nemůže nikam dojít.

Do ZLATÉHO MĚSTA se vydali i tři bratři. Už měli dost toho, že ve světě se jenom podvádí, lže, krade, vraždí, čaruje, a že si lidé navzájem ubližují.

Jarda se vyučil tesařem. Rád pracoval sedřevem a co se mu dostalo pod ruky, to mu vzkvétalo. Brzy se o něm rozkřiklo že „má ZLATÉ RUCE“. A tak Jarda žil a byl sám se sebou spokojený. Radoval se ze své poctivosti a myslel si, že až bude chtít vstoupit do „ZLATÉHO MĚSTA“, ukáže Bohu své „ZLATÉ RUCE“ a že ho Bůh dovnitř pustí.

Podobné to bylo s Mirdou. Mirda vystudoval na pana doktora. Čekárna před jeho ordinací byla neustále plná. Každý totiž věděl, že spolu s receptem si odnese vlídné slovo, které pohladí. Začali o něm říkat, že je to člověk se „ZLATÝM SRDCEM“. A tak pan doktor Mirda chodil městem, odpovídal každému na pozdrav a těšil se z toho, jak je vážený a slavný. Čas od času si vzpomněl na „ZLATÉ MĚSTO“. Představoval si, že Bůh z něj udělá „ZLATOMĚSTSKÉHO“váženého občana. Vždyť má přece „ZLATÉ SRDCE“.

A do třetice Franta. Pracoval jako číšník v restauraci. Neokrádal sice své zákazníky, ale často přihlížel k to mu, jak to dělají ostatní. Ale místo toho, aby je napomenul, zavíral oči a bál se, aby ho kolegové nepřestali mít rádi. Chtěl se oženit s jedním děvčetem. Vyprávěl jí o „ZLATÉM MĚSTĚ“, ale ona se mu vysmála. Přece by nevěřil bajkám? A tak Franta přestal o „ZLATÉM MĚSTĚ“ mluvit. Bál se, aby nezůstal sám. Vždycky byl prostě „napůl“. Doufal, že k Bohu a do „ZLATÉHO MĚSTA“ se dostane. Vždyť je přece známý tím, že pořád chodí „po ZLATÉ STŘEDNÍ CESTĚ“.

Myslíte, že alespon jeden z nich se do „ZLATÉHO MĚSTA“ dostane? Kdepak. Ani ZLATÉ RUCE, ani ZLATÉ SRDCE nestačí k tomu, abychom mohli do „ZLATÉHO MĚSTA“ vstoupit. Nevede tam ani ta „ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA“. Vstoupit mohou jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života. Že tomu nerozumíte? To nevadí, příště se dozvíte více.

Pro dnešek vám musí stačit, že už víte O ČEM VYPRÁVÍ BARVA ZLATÁ. Že nám vypráví o Bohu, o městě plném lásky a radosti a o tom, že toto město je připravené k tomu, abychom tam společně s Bohem trávili věčnost.

Ahojky, Radim

Krok za krokem s PASTÝŘEM (1/2011)

Ahoj kamarádi,
dnes mám pro vás místo svého povídání,
dopis od Zuzzky.

…v článku o hledání a ztrácení jsem psala o tom, že se Pán Ježíš pro mě stal pastýřem, který mě přenesl přes všechny strachy. Možná si ale říkáte, jak někdo může pást lidi, a co že to vůbec znamená, že mě někdo přenesl přes strach? Přečtěte si 10. kapitolu Janova evangelia.

Píše se tam, co znamená, že Pán Ježíš je pastýř. Je to přirovnání. Jako se pastýř stará o své ovce, hlídá je a chrání, tak se Ježíš stará a pečuje o ty, kdo Mu patří. Já jsem toto podobenství znala a věděla jsem, co znamená, že se Pán Ježíš stane pro někoho pastýřem v jeho životě.

Víte, byla jsem jako ta ovečka, která je sama. Toulá se a neví, kam má jít. Nemá nikoho, kdo by jí vedl na ty pěkné travnaté louky. Když se setmí, tak má strach, protože nemá nikoho, kdo by jí ochránil před vlky a medvědy. A s takovým strachem jsem v noci usínala. Ne z toho, že mě sežere vlk. Ale třeba že mně umřou rodiče, že se třeba jednou vrátím ze školy a oni nebudou doma, protože si pro ně přišel Pán Ježíš. A já tady zůstanu úplně sama.

Bylo mně 11, když můj malý tříměsíční bratr vypadl kvůli mé nepozornosti z kočárku. A začala jsem se bát toho, že kvůli mně bude mít nějaké doživotní následky, že kvůli mně málem umřel. A tak to šlo každý den. Strach, strach, strach.

Jeden večer jsem byla na křesťanské konferenci a na konci byla výzva: Kdo chce dát svůj život Ježíši, ať přijde do nějaké místnosti. Chtěla jsem. Moc. Můj taťka tam šel se mnou. Modlila jsem se, prosila za odpuštění všeho špatného, co jsem udělala a prosila jsem Boha, aby mě vzal, jako tu svou ovečku.

Zanedlouho opravdu všechny ty moje strachy zmizely. Věděla jsem, že mě hlídá někdo, kdo může zvítězit nad vším, čeho se
lidé mohou bát. On přece na kříži zvítězil nad Satanem, který je původcem všeho strachu. S ním už se nemusím bát já ani vy, protože jestli jsme Jeho, tak jsme 100% v bezpečí.

Zuzzka a Radim

OBSAH 2.ČÍSLA ROKU 2011

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Expedice Royal Rangers: Pomoc městečku Nome

Zdraví reportérka Kája: Tentokrát o dlouhé nemoci

Petr Plaňanský (+ soutěž o ceny): Co dělat, když nemám člověka

Hrdinové víry 4

Vejce a Bůh

Velikonoce – pohanský nebo křesťanský svátek?

Vymaluj, přemýšlej: Efezským 2,8

Barvy vyprávějí: ČERNÁ

Tim 2,2: Velká záchranná akce

Profesor a netopýrek: Konečně narval!

Fotopříběh – Beníkovy lapálie 1

Dopis z Izraele: Archa a maškarní na purim

Krok za krokem s Ježíšem: Petr

Otázky a odpovědi: Čím budu

Pro předškoláky

Pro detektivy: Probuď se, přítelkyně!

Louskáčkovy oříšky (odměny!)

Zdraví Štěpán: Luther a zvony

Awana: Kdo koho učí

Třináctá komnata: klíč druhý – Svědkové Jehovovi

Kuba a pastýř

Dokreslovaný příběh: Neposlušná ovečka

Noty k písni: Ovečka kudrnatá

Komiks: (Ne)skutečné příběhy 1

Příloha: Příběhy Rangerů 6 – Krev

Úvodník

Všimli jste si, že v názvu přibylo slovíčko? Podle reakcí našich dlohodobých čtenářů soudíme, že je to časopis opravdu pro celou rodinu. V křesťanských časopisech pro dospělé bývá někdy dvojlist pro děti. Stačí ho vyjmout a odevzdat do správných rukou. My v časopise pro děti ty články a náměty k zamyšlení pro dospělé nabízíme na jednotlivých stránkách. Pokud si ho dobře pročtete, příště už můžete vybírat podle podpisů. Ale nám nejde o čtení pro „vás“ a čtení pro „nás“. Nám autorům záleží na tom, aby to bylo čtení společné. Během dne a týdne není mnoho příležitostí, aby rodiče trávili klidný čas s dětmi. KROKY přináší náměty pro společné čtení nebo následné či navazující rozhovory. Můžete číst třeba každý zvlášť a cestou do obchodu či k lékaři si o tom povídat. Ale školáci mají také rádi předčítání!

V každém čísle jsou inspirace pro učitele předškoláků, i témata vhodná pro školáky a hodiny dorostu. Neučme děti jen CO si mají myslet, ale společně je učme JAK myslet. A právě na to jsou dobré rozhovory nad něčím a o něčem konkretním. Nemusí to být jen programy televize nebo kontrola nějakých úkolů.

Počítačové úkoly ani hry, tím méně SMSky nedávají příležitost rozvíjet slovní zásobu a jasně formulovat myšlenky. Obojí ale patří k výbavě dospívajícího člověka. Čas, který děti rády tráví s rodiči, velmi rychle uteče, zbudou společné vzpomínky.

Aby byly pěkné a bylo jich co nejvíc vám za sebe i spolupracovníky přeje:

Irena Zemanová

Krok za krokem k Ježíši

Barvy vyprávějí: Černá

Minule jsme přišli na to, že kdo chce bydletve ZLATÉM MĚSTĚ, musí nechat své jménozapsat do Beránkovy knihy života. Jeden háček to však má. Do Beránkovy knihy života nemůže být zapsáno jméno žádného člověka, který má černé a špinavé srdce.

Černá barva je znamením smutku. V pohádkách černý krkavec přináší zlé zprávy a je předzvěstí nějakého neštěstí. Černokněžník bydlí v černém hradě. A protože je zlý, říkají o něm, že má černou duši. Černá je tma a když je tak hustá, že by se dala krájet a my nic nevidíme, máme strach.

Ale nejčernější ze všeho je HŘÍCH. Nedá se umýt. Nepomůže ani voda a mýdlo, ani prášek na praní. HŘÍCH na hříšných lidech drží a drží a ať dělají co dělají, všechno je marné.

Odkud se ten HŘÍCH vzal? Hledal jsem v té knize plné tajemství. A bylo to tam. Bůh stvořil krásný a dokonalý svět, ale první lidé Adam a Eva všechno pokazili. Bůh jim zakázal trhat ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Oni neposlechli a HŘÍCH byl na světě. Chtěli se podobat Bohu, ale místo toho přinesli do světa obrovský smutek. Každý další nový človíček, který se narodil do světa, zdědil po Adamovi a Evě tento HŘÍCH. Všichni lidé na světě jsou hříšníci a v srdci se jim zabydlel černý HŘÍCH. A když všichni, tak tedy ty i já. Cesta do ZLATÉHO MĚSTA je zavřená. Je to moc smutné. A ještě smutnější je, že sami se hříchu nemůžeme nikdy zbavit. Teď už je nám ouvej a do pláče. Do ZLATÉHO MĚSTA nemůžeme. Černé srdce může spadnout jen do černé díry – do pekla.

Ale neplačte, a nebojte se. 🙂 Pán Bůh nás všechny má moc rád a vymyslel, jak se z té šlamastyky dostat. Brány ZLATÉHO MĚSTA nejsou zavřené, ale jsou připravené pro ty, kteří poprosí Boha, aby jejich černý HŘÍCH očistil. Popřemýšlíme o tom, jak asi ten HŘÍCH vypadá. Abychom ho bezpečně poznali a mohli Pánu Bohu přesně říct, který HŘÍCH potřebujeme umýt.

Honzík

Tak třeba ….! Honzík byl pěkně naštvaný, když přišel po prázdninách do školy a Karel se mu chlubil, že má nové lyže. Na Honzíka se přilepil hřích, kterému se říká ZÁVIST. A přesto, že dřív byl Karel Honzíkův kamarád, teď se na něho Honzík nemohl ani podívat. A co víc, všude o Honzíkovi vykládal, jak je hloupý, lakomý, nemožný a rozmazlený. A Kájovi to Honzíkovo POMLOUVÁNÍ moc ublížilo. HŘÍCH zničil jedno pěkné kamarádství!

Vendulka

Nebo ….! Vendulka. Byla to moc milá holčička. Ale jednu „vadu na kráse“ přece jen měla. Když byl někdo z dětí v sobotu a v neděli u babičky, která měla malé pěkné králíčky, i Vendulka byla u babičky, která má krásné malé králíčky. A co víc, dokonce i malá krásná koťátka. Vendulka si neustále jen vymýšlela a vymýšlela, protože chtěla být lepší než ti ostatní. A to je moc smutné, protože to VYMÝŠLENÍ SI – to není jen tak. To je také HŘÍCH. Jmenuje se LHANÍ. Vendulku už nikdo nebral vážně a říkali jí „malá brepta“. Ve třídě zůstala bez kamarádky úplně SAMA.

Lucka a David

A dále ….! Lucinka s Davídkem byli sourozenci. Ale nikdy se na ničem nedokázali shodnout. Prostě se pořád jen hádali a postrkovali a štípali a samozřejmě u toho taky vždycky pořádně křičeli. Lucinka a Davídek byli jako kočka a myš. Vystrčené drápky připravené seknout a bojovný postoj. Tady zase působil HŘÍCH jménem HNĚV a dokonce i NENÁVIST. A maminka Lucinky a Davídka? Když slyšela zase křik z dětského pokoje, byla moc SMUTNÁ.

A …

A vzpomněl by si někdo z vás, ještě na nějaký HŘÍCH? No zkuste … Jakýpak HŘÍCH se zabydlel ve tvém srdíčku?

Tak!!! Teď je čas s HŘÍCHEM skoncovat!!! Jak? Popovídej si s Pánem Bohem. Zavři oči, aby tě nic nerušilo. Mysli na toho, který sice není vidět, ale který je vždycky nablízku. Otevři pusu a vyprávěj právě o tom HŘÍCHU, který tě nejvíc trápí. Neboj se, že tě Pán Bůh neuslyší. V té knize plné tajemství je napsané, že Bůh vyslýchá modlitby upřímných. A tomu můžeš věřit, protože v té knize je napsána jen a jen pravda.

Hotovo? Právě jsi udělal první krok k tomu, aby byla otevřena Beránkova kniha života a připravena k tomu, aby tam bylo zapsáno TVÉ jméno. Všechno to černé, s čím ses narodil, i to černé, co se na tebe nalepilo, je připraveno spadnout do černé díry – ale BEZ TEBE!!!

 

Ode dneška už víte, o čem vypráví černá barva. O špíně a tmě, kterou do světa přinesl HŘÍCH. HŘÍCH sice naplnil celý svět a nechce pustit nikoho do ZLATÉHO MĚSTA , ale Pán Bůh nad ním zvítězil. Chcete vědět jak? Tak si v příštím čísle nenechte ujít vyprávění o barvě červené!

Ahojky! Radim.

Krok za krokem s Ježíšem

Petr má důvod k radosti

Ahoj kamarádi, tady Radim!
Dnes mám pro vás příběh jednoho kluka. Vypráví o tom, jak se rozhodl, když mu bylo 13 let.

Od dětství jsem vyrůstal v rodině věřících a pravidelně jsme navštěvovali místní křesťanský sbor. Jako každé dítě z věřící rodiny jsem musel chodit do nedělní školy, což se přiznám, mě často dost nebavilo. Později jsem chodil do dorostu, kde jsem slýchával o Boží lásce a o Pánu Ježíši. Tam jsem se dozvěděl všechno, co bych měl udělat proto, abych mohl mít věčný život.

Nepochyboval jsem o tom, že Bůh existuje a je živý. Bral jsem jako samozřejmost, že když chodím od malička do sboru, patřím tak automaticky do církve. Občas jsem se modlil, doma jsme si večer četli z Bible, a měl jsem dojem, že je všechno v pořádku.
Ale nebylo.

Jednou o prázdninách jsem byl s mojí babičkou na pobytu křesťanských rodin. Bylo nás tam asi 100. Jeden večer se promítal film, který na mě hodně zapůsobil. Byl o tom, jaké to bude tady na zemi, až si Pán Ježíš přijde pro ty, kteří mu patří a co bude s těmi, kteří v něho neuvěřili a zůstanou tady. Tenkrát jsem si uvědomil, že vlastně i já jsem jeden z těch, kteří by tady zůstali, kdyby dnes Pán Ježíš přišel. Sice do Jeho církve chodím, ale Jemu jsem se ještě neodevzdal. Došlo mi, že se na mě stále vztahuje spravedlivý Boží trest. V Bibli je napsáno, že trestem za hřích je věčná smrt. O tom se píše v Římanům 6:23 „Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu“. A já jsem byl vlastně pořád před Bohem hříšník, protože jsem nepřijal odpuštění hříchů, které Bůh nabízí skrze oběť Pána Ježíše. Bůh mě k sobě nemůže přijmout, protože nenávidí hřích a já jsem do té doby udělal hodně špatných věcí. Poznal jsem, že prostřednictvím toho filmu ke mně Pán Ježíš mluví a chce mi ukázat, jak bych bez Něho dopadl. Večer jsem šel sám do našeho pokoje a tam jsem se modlil. Prosil jsem Pána Ježíše za odpuštění všech mých hříchů. Řekl jsem mu také: „Pane Ježíši, děkuji Ti za to, že jsi zemřel i za mě a moje hříchy. Chci abys od teď řídil můj život a přijímám Tě jako svého Pána“.

Vím, že mě tenkrát vyslyšel a před Bohem jsou teď všechny moje hříchy jednou provždy smazány. Měl jsem a do dneška z toho mám velikou radost a prožívám pokoj.

Teprve tehdy jsem si opravdu uvědomil, co pro mě Pán Ježíš všechno podstoupil na kříži a jak mě má rád. Od té doby jsem pomalu začal poznávat Jeho vedení a pomoc v životních situacích. Vím, že se na Něj můžu ve všem spolehnout a svěřovat mu svoje rozhodování, protože dokáže můj život řídit lépe než já sám. Díky jeho oběti mám teď věčný život a z toho se můžu radovat i když přijdou těžkosti, starosti a problémy. To prožívám už skoro dvacet let.

Petr

Petr (2/2011)

Petr má důvod k radosti

Ahoj kamarádi, tady Radim!
Dnes mám pro vás příběh jednoho kluka. Vypráví o tom, jak se rozhodl, když mu bylo 13 let.

Od dětství jsem vyrůstal v rodině věřících a pravidelně jsme navštěvovali místní křesťanský sbor. Jako každé dítě z věřící rodiny jsem musel chodit do nedělní školy, což se přiznám, mě často dost nebavilo. Později jsem chodil do dorostu, kde jsem slýchával o Boží lásce a o Pánu Ježíši. Tam jsem se dozvěděl všechno, co bych měl udělat proto, abych mohl mít věčný život.

Nepochyboval jsem o tom, že Bůh existuje a je živý. Bral jsem jako samozřejmost, že když chodím od malička do sboru, patřím tak automaticky do církve. Občas jsem se modlil, doma jsme si večer četli z Bible, a měl jsem dojem, že je všechno v pořádku.
Ale nebylo.

Jednou o prázdninách jsem byl s mojí babičkou na pobytu křesťanských rodin. Bylo nás tam asi 100. Jeden večer se promítal film, který na mě hodně zapůsobil. Byl o tom, jaké to bude tady na zemi, až si Pán Ježíš přijde pro ty, kteří mu patří a co bude s těmi, kteří v něho neuvěřili a zůstanou tady. Tenkrát jsem si uvědomil, že vlastně i já jsem jeden z těch, kteří by tady zůstali, kdyby dnes Pán Ježíš přišel. Sice do Jeho církve chodím, ale Jemu jsem se ještě neodevzdal. Došlo mi, že se na mě stále vztahuje spravedlivý Boží trest. V Bibli je napsáno, že trestem za hřích je věčná smrt. O tom se píše v Římanům 6:23 „Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu“. A já jsem byl vlastně pořád před Bohem hříšník, protože jsem nepřijal odpuštění hříchů, které Bůh nabízí skrze oběť Pána Ježíše. Bůh mě k sobě nemůže přijmout, protože nenávidí hřích a já jsem do té doby udělal hodně špatných věcí. Poznal jsem, že prostřednictvím toho filmu ke mně Pán Ježíš mluví a chce mi ukázat, jak bych bez Něho dopadl. Večer jsem šel sám do našeho pokoje a tam jsem se modlil. Prosil jsem Pána Ježíše za odpuštění všech mých hříchů. Řekl jsem mu také: „Pane Ježíši, děkuji Ti za to, že jsi zemřel i za mě a moje hříchy. Chci abys od teď řídil můj život a přijímám Tě jako svého Pána“.

Vím, že mě tenkrát vyslyšel a před Bohem jsou teď všechny moje hříchy jednou provždy smazány. Měl jsem a do dneška z toho mám velikou radost a prožívám pokoj.

Teprve tehdy jsem si opravdu uvědomil, co pro mě Pán Ježíš všechno podstoupil na kříži a jak mě má rád. Od té doby jsem pomalu začal poznávat Jeho vedení a pomoc v životních situacích. Vím, že se na Něj můžu ve všem spolehnout a svěřovat mu svoje rozhodování, protože dokáže můj život řídit lépe než já sám. Díky jeho oběti mám teď věčný život a z toho se můžu radovat i když přijdou těžkosti, starosti a problémy. To prožívám už skoro dvacet let.

Petr

Černá barva (2/2011)

Barvy vyprávějí: Černá

Minule jsme přišli na to, že kdo chce bydletve ZLATÉM MĚSTĚ, musí nechat své jménozapsat do Beránkovy knihy života. Jeden háček to však má. Do Beránkovy knihy života nemůže být zapsáno jméno žádného člověka, který má černé a špinavé srdce.

Černá barva je znamením smutku. V pohádkách černý krkavec přináší zlé zprávy a je předzvěstí nějakého neštěstí. Černokněžník bydlí v černém hradě. A protože je zlý, říkají o něm, že má černou duši. Černá je tma a když je tak hustá, že by se dala krájet a my nic nevidíme, máme strach.

Ale nejčernější ze všeho je HŘÍCH. Nedá se umýt. Nepomůže ani voda a mýdlo, ani prášek na praní. HŘÍCH na hříšných lidech drží a drží a ať dělají co dělají, všechno je marné.

Odkud se ten HŘÍCH vzal? Hledal jsem v té knize plné tajemství. A bylo to tam. Bůh stvořil krásný a dokonalý svět, ale první lidé Adam a Eva všechno pokazili. Bůh jim zakázal trhat ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Oni neposlechli a HŘÍCH byl na světě. Chtěli se podobat Bohu, ale místo toho přinesli do světa obrovský smutek. Každý další nový človíček, který se narodil do světa, zdědil po Adamovi a Evě tento HŘÍCH. Všichni lidé na světě jsou hříšníci a v srdci se jim zabydlel černý HŘÍCH. A když všichni, tak tedy ty i já. Cesta do ZLATÉHO MĚSTA je zavřená. Je to moc smutné. A ještě smutnější je, že sami se hříchu nemůžeme nikdy zbavit. Teď už je nám ouvej a do pláče. Do ZLATÉHO MĚSTA nemůžeme. Černé srdce může spadnout jen do černé díry – do pekla.

Ale neplačte, a nebojte se. 🙂 Pán Bůh nás všechny má moc rád a vymyslel, jak se z té šlamastyky dostat. Brány ZLATÉHO MĚSTA nejsou zavřené, ale jsou připravené pro ty, kteří poprosí Boha, aby jejich černý HŘÍCH očistil. Popřemýšlíme o tom, jak asi ten HŘÍCH vypadá. Abychom ho bezpečně poznali a mohli Pánu Bohu přesně říct, který HŘÍCH potřebujeme umýt.

Honzík

Tak třeba ….! Honzík byl pěkně naštvaný, když přišel po prázdninách do školy a Karel se mu chlubil, že má nové lyže. Na Honzíka se přilepil hřích, kterému se říká ZÁVIST. A přesto, že dřív byl Karel Honzíkův kamarád, teď se na něho Honzík nemohl ani podívat. A co víc, všude o Honzíkovi vykládal, jak je hloupý, lakomý, nemožný a rozmazlený. A Kájovi to Honzíkovo POMLOUVÁNÍ moc ublížilo. HŘÍCH zničil jedno pěkné kamarádství!

Vendulka

Nebo ….! Vendulka. Byla to moc milá holčička. Ale jednu „vadu na kráse“ přece jen měla. Když byl někdo z dětí v sobotu a v neděli u babičky, která měla malé pěkné králíčky, i Vendulka byla u babičky, která má krásné malé králíčky. A co víc, dokonce i malá krásná koťátka. Vendulka si neustále jen vymýšlela a vymýšlela, protože chtěla být lepší než ti ostatní. A to je moc smutné, protože to VYMÝŠLENÍ SI – to není jen tak. To je také HŘÍCH. Jmenuje se LHANÍ. Vendulku už nikdo nebral vážně a říkali jí „malá brepta“. Ve třídě zůstala bez kamarádky úplně SAMA.

Lucka a David

A dále ….! Lucinka s Davídkem byli sourozenci. Ale nikdy se na ničem nedokázali shodnout. Prostě se pořád jen hádali a postrkovali a štípali a samozřejmě u toho taky vždycky pořádně křičeli. Lucinka a Davídek byli jako kočka a myš. Vystrčené drápky připravené seknout a bojovný postoj. Tady zase působil HŘÍCH jménem HNĚV a dokonce i NENÁVIST. A maminka Lucinky a Davídka? Když slyšela zase křik z dětského pokoje, byla moc SMUTNÁ.

A …

A vzpomněl by si někdo z vás, ještě na nějaký HŘÍCH? No zkuste … Jakýpak HŘÍCH se zabydlel ve tvém srdíčku?

Tak!!! Teď je čas s HŘÍCHEM skoncovat!!! Jak? Popovídej si s Pánem Bohem. Zavři oči, aby tě nic nerušilo. Mysli na toho, který sice není vidět, ale který je vždycky nablízku. Otevři pusu a vyprávěj právě o tom HŘÍCHU, který tě nejvíc trápí. Neboj se, že tě Pán Bůh neuslyší. V té knize plné tajemství je napsané, že Bůh vyslýchá modlitby upřímných. A tomu můžeš věřit, protože v té knize je napsána jen a jen pravda.

Hotovo? Právě jsi udělal první krok k tomu, aby byla otevřena Beránkova kniha života a připravena k tomu, aby tam bylo zapsáno TVÉ jméno. Všechno to černé, s čím ses narodil, i to černé, co se na tebe nalepilo, je připraveno spadnout do černé díry – ale BEZ TEBE!!!

 

Ode dneška už víte, o čem vypráví černá barva. O špíně a tmě, kterou do světa přinesl HŘÍCH. HŘÍCH sice naplnil celý svět a nechce pustit nikoho do ZLATÉHO MĚSTA , ale Pán Bůh nad ním zvítězil. Chcete vědět jak? Tak si v příštím čísle nenechte ujít vyprávění o barvě červené!

Ahojky! Radim.

Vejce a Bůh

V posledních dnech jistě každý měl v ruce nebo viděl vajíčko. Snad i nějakou kraslici, nebo dokonce někteří šikovní krásně ozdobenou vytvořili.

Možná jste už někdo dostal otázku: „Co bylo dřív, slepice nebo vejce?“ Zastánci vývojové teorie na to mají asi delší odpověď. Mně osobně je úplně jedno, jak to Bůh tenkrát udělal. Vím, že se to jednou dozvím. Zatím obdivuji, že něco tak důležitého a důmyslného, jako je vajíčko, existuje.

Nejsme vědci (někteří zatím), nám vejce poslouží k jednoduchému znázornění Boha, který se v Bibli představuje jako Bůh-Otec, Bůh-Syn a Bůh-Duch svatý.

Je vejce to, co vidíme, ta skořápka? Nebo bílek uvnitř? Či snad žloutek? Mohou se vyskytovat samostatně, každá ta složka má svoji úlohu – využívá se jinak. Jenže vejce je to každé zvlášť i všechno dohromady.

V různých koutech naší vlasti se kraslice dělají různě: barvené, vyškrabované, kreslené, voskované i nitěné a drátěné a určitě ještě jiné. A to mi také něco připomíná:

Jsou lidé, kteří říkají, že nevěří v nic. To znamená, že věří, že NIC způsobilo, že kolem nás všechno funguje, jak má. Někdo věří v boha jako nějakou energii. Nebo taky věří v „nějakého boha“, ale nechtějí, aby se jim míchal do života. Nebo si ho představují jako starého přísného pána, který sleduje lidi a trestá je. No schválně, zeptejte se příležitostně někoho, jak si Boha představuje. To se dozvíte zajímavostí!

Dokonce i někteří, kteří si říkají křesťané, si představují Boha jako vedoucího oddělení přání a stížností. Oni mu ta svoje přání a stížnosti říkají a očekávají, že je bude plnit.

Skoro každý člověk má svoji představu Boha – dělá si takovou svoji kraslici. A může se stát, že si udělá takovou krásnou kraslici a ani si nevšimne, že je vyfouknutá, prázdná! A to hlavní – vejce – v ní chybí!

Žádný člověk ani skupina lidí nemůže Boha úplně pochopit. K Bohu vede jen jedna cesta a tou je Pán Ježíš. On řekl: „Já jsem cesta, pravda i život, nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“ Pán Ježíš přišel i proto na svět, aby nám ukázal svého Otce. Bůh nám dal „dopis“ – Bibli, abychom Ho mohli poznávat, vědět, co odsuzuje, co nám škodí a co se Mu líbí. A hlavně to, že Mu na každém záleží a má nás rád.

Irena

Dopis z Izraele

Teď už se učíme o Abrahamovi. Víte, že mu Bůh přikázal, aby obětoval vlastního syna? Sáře, jeho mamince, to vůbec neřekli. Proto je tam napsáno, že vstali brzy ráno. Odešli, ještě než se probudila. Ale byla to jen zkouška, nakonec mu Hospodin ukázal na oběť beránka.

Nevíte, proč neměl brát Eliezer sebou Izáka, když ho Abraham poslal, aby mu přivedl
manželku?

Víte, že tam, co je napsáno, že Rebeka sesedla z velblouda, když spatřila Izáka, je v hebrejštině
slovo spadla? Ona totiž z toho velblouda spadla, když Izáka uviděla 🙂

P.S. Mějte se hezky. Právě maluji velký obrázek do školy a vyrábím látkové panáčky k příběhu.
Ty ale dělám úplně sama, maminka mi vůbec nemusí pomáhat.

Daniel

Naše korespondentka Daniel je věřící dívka, která žije v Izraeli a má českou maminku.

(celé v časopise)

ÚVODNÍK (2/2011)

Všimli jste si, že v názvu přibylo slovíčko? Podle reakcí našich dlohodobých čtenářů soudíme, že je to časopis opravdu pro celou rodinu. V křesťanských časopisech pro dospělé bývá někdy dvojlist pro děti. Stačí ho vyjmout a odevzdat do správných rukou. My v časopise pro děti ty články a náměty k zamyšlení pro dospělé nabízíme na jednotlivých stránkách. Pokud si ho dobře pročtete, příště už můžete vybírat podle podpisů. Ale nám nejde o čtení pro „vás“ a čtení pro „nás“. Nám autorům záleží na tom, aby to bylo čtení společné. Během dne a týdne není mnoho příležitostí, aby rodiče trávili klidný čas s dětmi. KROKY přináší náměty pro společné čtení nebo následné či navazující rozhovory. Můžete číst třeba každý zvlášť a cestou do obchodu či k lékaři si o tom povídat. Ale školáci mají také rádi předčítání!

V každém čísle jsou inspirace pro učitele předškoláků, i témata vhodná pro školáky a hodiny dorostu. Neučme děti jen CO si mají myslet, ale společně je učme JAK myslet. A právě na to jsou dobré rozhovory nad něčím a o něčem konkretním. Nemusí to být jen programy televize nebo kontrola nějakých úkolů.

Počítačové úkoly ani hry, tím méně SMSky nedávají příležitost rozvíjet slovní zásobu a jasně formulovat myšlenky. Obojí ale patří k výbavě dospívajícího člověka. Čas, který děti rády tráví s rodiči, velmi rychle uteče, zbudou společné vzpomínky.

Aby byly pěkné a bylo jich co nejvíc vám za sebe i spolupracovníky přeje:

Irena Zemanová

Naše otázky a Vaše odpovědi

Povolání

1/ Přemýšlíš hodně o tom, čím budeš?

2/ Je pro tebe dobré povolání důležité, nebo se spokojíš i s nějakou neprestižní funkcí

3/ Chtěl bys být šéfem nebo podřízeným?

4/ Záleží ti hodně na tom, jaký budeš mít plat?

5/ Co je podle tebe nejlepší povolání? A co nejhorší?

6/ Je dobré vzdělání důležité pro to, abys dostal dobrou práci? Nebo spíše záleží na vrozených schopnostech?

Na naše otázky dnes odpovídali: Kamilka, 11 let; Petr, 9 let; Tom, 12 let; Katka, 13 let;

(celé v časopise)

Ewik & Ládík

Louskáčkovy oříšky – Odměny!

Skrývačky – jména

Doplňovačka

Skrývačky – zvířata

Přiřaď kdo je kdo

Tajná zpráva

Velikonoční otázky za body

(celé v časopise)

Luther a zvony

No, abych pravdu řekl, moc mě to začalo zajímat. Historie mě teda zajímala vždycky, ale nějak mě nenapadlo, že i kolem mě je tolik zajímavých věcí. Asi mě k tomu trochu přivedla i mamka. Prováděla na Lokti a tak měla historii kraje nastudovanou. Když jsme si ve sboru v roce 2005 připomínali výročí 100 let postavení kostela, psala mamka všechny komentáře a texty. Obcházela pamětníky, studovala a zjišťovala a ověřovala. Pamatuji si to, ale neuvědomil jsem si, že se věnuje něčemu tak zajímavému.

Možná koulíte očima, když vám připadá něco moc historické a zavání to dějepisem. Ale my taky budeme jednou historií. Je moc fajn vědět, že Pán Bůh ty svoje lidi provází pořád. Že tu byl a bude.

Že znal Martina Luthera a zná i mě.

Štěpán

(celé v časopise)

Awana – kdo koho učí

Ve srovnání s jinými mláďaty zraje člověk nejdéle. Topx“ není náhoda! Dětství bylo totiž Tvůrcem určeno nejen pro zrání, ale nesmírnou roli hraje vaše dětství i pro nás dospěláky. Každého tatínka nebo maminku, učitele ve škole či vedoucího v besídce totiž učíte dívat se na svět vašima očima.

My dospěláci si tak ve vaší přítomnosti uvědomujeme to, na co někdy sami zapomínáme: Otevírat svoje uši k slyšení a oči k vidění. Teprve pak můžeme něco ze své moudrosti, jejíž zrání se také nedá urychlit, vracet zpátky vám. Říká se tomu výchova. A ta musí být oboustranná.

Takže kdo koho v životě vlastně učí?

Zrajte pomalu!
Váš strýček Radek z Awany

(celé v časopise)

Třináctá komnata – Svědkové Jehovovi

Kdo jsou SVĚDKOVÉ JEHOVOVI?

Čemu SVĚDKOVÉ JEHOVOVI věří (nebo spíše nevěří)?

POZOR! JSOU TO BIBLICKÉ PRAVDY NARUBY!

Další rozdíly mezi SVĚDKY JEHOVOVÝMI a křesťanskou vírou:

ALE!!!! I to jejich nasazení a trpělivé postávání na nárožích ulic si může Bůh použít pro svou slávu. Mnoho lidí, kteří uvěřili v Pána Ježíše, mělo první kontakt s Biblí právě skrze „Svědky “. Nemohou nám být ve své horlivosti dobrým příkladem? No – zamyslete se!

MRAZIVÝ RÁJ – skutečný příběh dívky Hany

Vřele doporučuji k přečtení tuto knihu, kterou napsala Jana Frey.

teta Míša

(celé v časopise)

Kuba a pastýř

Teta ze sebe udělala pastýře. Oblékla si huňatý ovčácký plášť. V ruce držela zahnutou hůl pro vyprošťování oveček, pytlík na potravu pro ovečky, prak na zahnání medvěda či vlka a u nohy ji poskakoval ovčácký pes. To byl Dominik s papírovou maskou na hlavě. Na povel zaštěkal. „Víte co? Zahrajeme si na dobrého pastýře a jeho stádo oveček,“ napadlo tetu. A tak jsme si na to hráli. Nejdřív jsme dostali jména, protože dobrý pastýř pojmenovává své ovečky a zná je jménem. Pak nás pastýř vedl na pastvu. Šel první a my za ním. Cinkali jsme zvonečkama. Ovčácký pes Dominik pobíhal kolem nás. Dostali jsme žízeň, a tak

Pak jsme se naučili ten verš „Já jsem dobrý pastýř“ nazpaměť a poděkovali Pánu Ježíši v modlitbě za to, že je naším dobrým pastýřem. Zazpívali jsme si moji oblíbenou písničku: „Ovečka kudrnatá“. Její první sloka zní: Ovečka kudrnatá, běloučká jako vata, zbloudila v širou dál. Pastýř ji vyhledal, šťasten s ní domů chvátá.

Zdraví Kuba!

(celé v časopise)

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

title introtext fulltext strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 38-39

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

OBSAH 3.ČÍSLA ROKU 2011

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Profesor a netopýrek: Supersítě

Komiks: Hrdinové víry (5)

Awana: Rychlé šípy dnešní doby

Petr Plaňanský (+ soutěž o ceny):
Pozorné naslouchání

Kroky do neznáma: Noční obloha

Krok za krokem k Ježíši (15):
Barvy vyprávějí: ČERVENÁ

Dokreslovaný příběh: O kocourkovi

Tim 2,2: Sudoku, panáčci, tužka

Zdraví reportérka Kája: Moje boje

Krok za krokem s Ježíšem: Věra a odpuštění

Fotopříběh: Heidy (1)

Perličky naší želvičky (1): O jídle

Zdraví Štěpán: Puberťák a nestíhačka

Louskáčkovy oříšky (odměny!)

Plaveme proti proudu: Slova, slova, slova…

Třináctá komnata: klíč třetí – Scientologie a Dianetika

Naše otázky, vaše odpovědi: Prázdniny

Pro předškoláky

Vymaluj, přemýšlej: Marek 8,35

Pro detektivy: Hořkost

Dopis z Izraele: Želvy

Kuba z Oveček: Kuba a stvoření

Pozvánka: Tábory Dětské misie

Komiks: (Ne)skutečné příběhy (2) – Andulka Modráček

Úvodník

Opět mne upoutalo několik článků.

Víte, že o pavoukovi je zmínka i v Bibli? (Př 30,28 kr.) Vždycky mne zaujme, jak se v té přírodě všechno „náhodou“ udělalo tak dokonale. A ti „vývojově nižší“ živočichové jsou v mnohém dokonalejší než my. Nestojí to za zamyšlení? (článek na straně 3)

Rychlé šípy jako hrdiny Foglarových románů zná jistě hodně rodičů a prarodičů. Jsou počítačoví hrdinové také tak zásadoví, čestní, obětaví a milovníci přírody? Jsme dobrými vzory pro nastupující generaci aspoň my dospělí? Na nás – našem jednání a postojích – je vidět, jestli opravdu věříme tomu, co deklarujeme. (na straně 7)

Děti mají problémy, řeší je, svádí boje. Potřebují vidět, že život s Bohem je realita. (strana 18 a 23)

I dnes je důležité být ve správný čas na správném místě. Filip byl, protože uměl naslouchat Bohu i lidem. Proto ho mohl Bůh použít. (strana 8)

Kroky do neznáma nás tentokrát zavedly k noční obloze (strana 10). Je úžasné, že Bůh, který to všechno učinil a kterého všechny planety a hvězdy poslouchají, protože se pohybují po drahách, které jim vyměřil, má zájem o každého člověka. Proto Pán Ježíš přišel a vybojoval to velké vítězství (str. 12). Máme důvod ke chvalám a radosti. V Jeho ruce jsme v bezpečí. Nenechme se spoutat žádnými líbivými lidskými řečmi, nabídkami a ideologiemi.

O tom všem se dočtete, když budete procházet Kroky, které držíte v ruce. Přeji Vám k tomu příjemný čas.

Irena Zemanová

Profesor a netopýrek: Supersítě

„A ještě jedna zajímavost. Pavouci tkají i různá vlákna pro různé potřeby. Na síť jsou jiná, na spouštění taky a samička obaluje své kokony do tak jemňoučkých vláken, že bavlna je proti tomu drátěnka.“

„Tak to vidíte, povzdechnul jsem si. Takoví oškliví, malí, chlupatí primitivní tvorečkové a jak mají dokonalou technologii. A lidé jim zdaleka nešlapou na paty. Tedy, co se týká výroby pevných a pružných vláken.“

„To máš pravdu, netopýrku. Ale ne všichni pavouci jsou oškliví a chlupatí. Třeba někteří…

Iveta Doležalová

Zdraví reportérka Kája

MOJE BOJE

Bojuju teď docela i ve škole, chtěla bych si zlepšit prospěch v některých předmětech, ale pořád mi to moc nejde. Stále musím dodržovat režim kvůli epilepsii i té mononukleóze. Byla jsem na kontrolním vyšetření a přesto, že jsem tak moc doufala, výsledky byly špatné. Poctivě držím dietu, ale s tím klidem to je horší. Hrála jsem s klukama fotbal a to paní doktorce pod okny ordinace. Viděla mě. Stydím se, že jsem to nevydržela.

Tak to mě pak právě napadají takové myšlenky, že to nemá cenu. Učím se, ale pak to stejně pokazím. Držím dietu, ale ono to není lepší. Tak proč to všechno?

Musím si pořád připomínat, že…

Kája

Krok za krokem s Ježíšem

Ahoj kamarádi, hlásí se Radim. Dnes mám pro vás příběh, který prožila Věra před dvaceti osmi lety.

Věra a odpuštění

Moji rodiče byli upřímnými křesťany, kteří žili podle toho, čemu věřili. Denně jsme se doma modlili a četli Bibli. Mohu říci, že Pán Bůh byl pro mě odmala živý a skutečný a o jeho existenci by mě nenapadlo pochybovat. Dokonce když se ve druhé třídě jednalo o můj vstup do socialistické organizace Pionýr a paní učitelka mi při pohovoru řekla, že pionýr nemůže věřit v žádné nadpřirozené bytosti, připadalo mi to až směšné. Přece jsem věděla, že Pán Bůh je – tak jako mám rodiče, babičku nebo spolužáky.

Pionýrem jsem se tedy nestala. Dokonce jsem věděla, že Pán Bůh poslal svého syna Pána Ježíše sem na zem, aby za nás zemřel a vysvobodil nás tak od hříchů, za které si zasluhujeme smrt. Věděla jsem, že vstal z mrtvých a žije v nebi tak jako jeho otec = Bůh. Někdy mě ovšem jako dítě některá shromáždění nebavila a modlitební chvilky se mi zdály dlouhé.

Když mi bylo deset let, začala jsem přemýšlet nad některými otázkami, které se dotýkaly mého srdce. Dnes bych to řekla tak, že Pán Bůh ke mně začal hovořit osobně. Ať už to bylo skrze maličkou samizdatovou brožurku pro děti s názvem Kapitán, ať už to bylo skrze návštěvu, která u nás byla nebo zvláštní shromáždění, která se zrovna konala. Dotýkala se mě otázka, jestli se také já dostanu do nebe. A začala jsem najednou chápat, že směrem k Bohu musím udělat já aktivní krok – vydat mu svůj život. To jsem veřejně udělala na prázdninovém táboře při jedné biblické chvilce. Získala jsem jistotu, že patřím Bohu a i kdybych umřela, půjdu k němu. V této jistotě šel můj život dál, ale Pán Bůh se mnou ještě nebyl hotov.

Asi po třech letech ke mně Pán Bůh hovořil osobně znovu. Začala jsem prožívat hloubku a velikost svých hříchů. A ony se kupily a přibývaly. Byla jsem ze sebe zklamaná a pochopila jsem, že to je to, o čem od dětství vím – že jsem hříšná, a proto musel Pán Ježíš umřít. Kvůli mně, aby ze mě mohl moje hříchy sundat.

Jednoho večera jsem v modlitbě toto vše Pánu Ježíši svěřila – to, jaká jsem a že mu děkuji, že trpěl i za mě. A Pán Ježíš mi dal prožít svoje odpuštění. I dnes po dalších dvaceti osmi letech mohu říci, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla v životě prožít a prožívám pořád. Od té doby mě Pán Ježíš dále vychovává a vede a život s ním bych za nic na světě nevyměnila.

Věra

Zdraví Štěpán

Puberťák a nestíhačka

Ahoj kluci a holky,

Máte taky jiné názory na věci než vaši rodiče?

 poslední dobou skoro pořád. Asi to bude tou pubertou. Fuj, je to ošklivé slovo. A slovo puberťák je ještě horší. Nejhorší však je, že se týká i mě. Někdy jsem sám sobě protivný, neumím držet pusu, na všechno mám připomínky a pak mě to mrzí. Co řekne máma nemá takovou váhu, jako když to samé řekne kamarád. Chci být jako dospělý, ale stejně jsem nakonec rád, když mám za zády rodiče a ti mě jistí. Je to jako s dopisy do Kroků. Věděl bych, co vám napsat. Jen udělat si ten čas a sednout a psát. Pořád mám dost času. Nejvíc času je, když už se máma ozývá, že včera bylo pozdě.

Jsem rád, že nemám v životě ještě tolik věcí na zodpovědnost. Asi by to nedopadlo dobře. Ale taky vím, že je dobré mít povinnosti a naučit se je plnit.

A taky využít správně čas. Přiznám se, že s tím mám problém. Všechno si nechávám na poslední chvíli. I ranní vstávání. Ještě, že nedojíždím a školu mám blízko.

Tak jsem moc rád, že už znám Pána Ježíše. Můžu s ním všechno řešit. Taky byl v pubertě, ale neumím si představit, že by se choval tak, jak někdy já. A to mě zase vzpamatuje.

Prosím vás, můžete mi říct, jak to zvládáte vy?

Štěpán

Třináctá komnata – Scientologie a Dianetika

Co znamená slovo SCIENTOLOGIE?

Čtou SCIENTOLOGOVÉ Bibli?

Kdo DIANETIKU vymyslel?

Víra SCIENTOLOGŮ

Církev nebo firma?

Jak se SCIENTOLOGOVÉ dostávají k lidem?

Kde je SCIENTOLOGICKÁ církev nejvíce rozšířená?

Co má SCIENTOLOGIE společného s křesťanstvím?

V Bibli o sobě Ježíš říká: „Já jsem ta cesta, pravda a život“ (Jan 14,6) a kdo říká něco jiného (tedy i scientologové) rozhodně není ukazatelem směru do Božího království.

Tak ahoj příště!
teta Míša

Naše otázky, vaše odpovědi

Prázdiny

1/ Proč se těšíš na prázdniny?

2/ Kolik dní o prázdninách trávíš obvykle s rodiči a kolik mimo trvalé bydliště bez nich?

3/ Pokud jezdíš na pobyty pro děti a dorost, co se Ti na nich líbí nejvíc a co nejmíň?

4/ Některé prázdninové pobyty jsou spojeny se zvláštním programem: výukou angličtiny, sportem nebo jde o přežití a podobně. Který z nich by byl pro Tebe zvlášť zajímavý?

5/ Jsi raděj s rodiči doma nebo na dovolené? Proč?

Odpovídali: Bill – 13 let, Katka – skoro 14 let, Ráchel – 10 let, Sára – 12 let, Lucie 13 let, Markéta 15 let.

(odpovědi v časopise)

Irena

Dopis z Izraele: Želvy

Milí kamarádi,
přemýšlím, co bych Vám zajímavého napsala a říkám si, že Vy asi nemáte v přírodě želvy. Nám se stane, že v létě potkáme želvu na procházce nebo dokonce musíme zastavit autem, abychom žádnou nepřejeli. V Izraeli žije 11 původních druhů želv, ale asi bych je nerozlišila. Je pravda, že jsem viděla některé, které…

Daniel

(Naše korespondentka Daniel je věřící dívka, která žije v Izraeli a má českou maminku.)

Kuba a stvoření

Pátý den stvořil Bůh vodní živočichy a ptáky. Poslední šestý den stvořil ostatní zvířata a nakonec – jako vrcholné číslo – vytvořil člověka. „A Proč? Aby byl Božím obrazem. To znamená, že my jsme Bohu podobní. Kromě našich špatností, samozřejmě.“ Vysvětlovala teta. „Bohu se líbilo vše, co stvořil. Vy se mu také líbíte a má vás rád takové, jací jste!“ Teta dovyprávěla a šli jsme do vedlejší místnosti najít…

Kuba

Krok za krokem k Ježíši

O ČEM VYPRÁVÍ ČERVENÁ BARVA ANEB VYPRÁVĚNÍ O VELKÉ BITVĚ A VELKÉM VÍTĚZSTVÍ…

Tak copak nás to zastavilo na cestě do „ZLATÉHO města?“ No přece ČERNÝ HŘÍCH Ale já jsem vám slíbil, že vám povím, jak nad ním Pán Bůh zvítězil.

Dnešní vyprávění je o ČERVENÉ BARVĚ, protože ČERVENÁ je barva krve. KREV je velmi vzácná a důležitá tekutina. Proudí ti v žilách a lékaři jsou schopní z jejího složení vyčíst jakou nemocí je napadené tvé tělo. Potřebuješ jí mít dostatek, aby neselhaly tvé životní funkce a aby byla i tvým ZDROJEM ŽIVOTA.

Mám pro vás krátký příběh… O BITVĚ DVOU KRÁLŮ

Ten, kdo nemá srdce očištěné od hříchu, stojí na straně krále Bořivoje. Vždycky prohraje. Ale ten, kdo nechá svůj hřích očistit KRVÍ Ježíše, stojí na straně svatého pluku krále Svatopluka – krále, který vítězí.

Byli jednou dva králové. Bořivoj a Svatopluk. Každý měl svůj hrad a velké bohatství. Žili spokojeně až do té doby, než se Bořivojovi začaly vkrádat do srdce divné myšlenky. Jako kdyby vedle něj seděl nějaký malý skřítek a šeptal mu do ucha. „Bořivoji, vezmi dalekohled a dobře si prohlédni Svatoplukův hrad. A všimni si, má mnohem lepší okna než ty. A co teprve věž! Tu má o mnoho vyšší a hradby zase o mnoho delší.“ A skřítek pokračoval: „ A když je ten jeho hrad o mnoho krásnější, i jeho truhlice se zlatem jsou mnohem plnější a bohatší.“ A tak se stalo, že král Bořivoj zatoužil mít všechno to, co měl král Svatopluk a rozhodl se, že mu vyhlásí válku. Dal rozhlásit, že všichni muži v jeho zemi musí obléci vojenský kabát a jít do války proti nepřátelskému králi. Namluvil všem lidem v království, jak ho Svatopluk urazil a že si to s ním musí vyřídit. Ale pravý důvod – že mu chce vzít jeho hrad a jeho bohatství – to skryl ve svém zlém srdci.

Naštěstí se to Svatopluk včas dozvěděl. I on dal rozhlásit, aby každý muž v jeho království oblékl vojenský kabát. A aby se postavili za čest a pravdu. A tak najednom velkém poli proti sobě stála vojska Bořivoje a Svatopluka. Vojska, která bořila a ničila, to byla vojska Bořivojovaa vojska, která se bránila a bojovala za pravdu, to byl svatý pluk krále Svatopluka. No co vám mám povídat. Strhla se mela. Střílelo se z děl i z mušket a jiných zbraní. Na obou stranách bylo mnoho raněných a vyteklo mnoho a mnoho krve. Bořivojovo vojsko utrpělo velkou porážku. Nevinní lidé prolévali krev kvůli hloupému, lakomému a tvrdohlavému králi. Svatoplukovo vojsko zvítězilo. Ale i jeho vojáci museli prolévat krev, aby ubránili ty, kteří zůstali skrytí za hradbami království.

Bez „vylití KRVE není odpuštění vin“, bez vylití KRVE se nemůžeš hříchu zbavit. Když Adam a Eva zhřešili, Bůh jejih nahotu přikryl koženou suknicí. Tak byla prolita KREV zvířete za hřích. Bůh to tak přikázal Izraelskému národu – obětovat za hřích zvířata. KREV – jako prostředek k očištění hříchu. Byly to velmi složité obřady, které se stále opakovaly.

Pán Bůh však ve své milosti vymyslel jednodušší řešení. Poslal Pána Ježíše, aby se jako beránek obětoval za hříchy všech lidí na světě jednou provždy. Když Pán Ježíš visel na kříži, Bůh na něj vložil všechny hříchy světa. MOJE I TVOJE.

V neviditelném světě se strhla velká bitva. Ďábel se možná chvíli radoval z vítězství, když tělo mrtvého Ježíše bylo dáno do hrobu. Ale vítězný triumf měl teprve přijít. Ježíš vstal třetího dne z mrtvých. A zvítězil.

Ježíšova oběť – to byly rány na rukou a nohou, ze kterých tekla KREV.

KREV, která má moc. Moc očistit hřích a otevřít brány ZLATÉHO MĚSTA. I Tobě!

Radim

Červená barva (3/2011)

O ČEM VYPRÁVÍ ČERVENÁ BARVA ANEB VYPRÁVĚNÍ O VELKÉ BITVĚ A VELKÉM VÍTĚZSTVÍ…

Tak copak nás to zastavilo na cestě do „ZLATÉHO města?“ No přece ČERNÝ HŘÍCH Ale já jsem vám slíbil, že vám povím, jak nad ním Pán Bůh zvítězil.

Dnešní vyprávění je o ČERVENÉ BARVĚ, protože ČERVENÁ je barva krve. KREV je velmi vzácná a důležitá tekutina. Proudí ti v žilách a lékaři jsou schopní z jejího složení vyčíst jakou nemocí je napadené tvé tělo. Potřebuješ jí mít dostatek, aby neselhaly tvé životní funkce a aby byla i tvým ZDROJEM ŽIVOTA.

Mám pro vás krátký příběh… O BITVĚ DVOU KRÁLŮ

Ten, kdo nemá srdce očištěné od hříchu, stojí na straně krále Bořivoje. Vždycky prohraje. Ale ten, kdo nechá svůj hřích očistit KRVÍ Ježíše, stojí na straně svatého pluku krále Svatopluka – krále, který vítězí.

Byli jednou dva králové. Bořivoj a Svatopluk. Každý měl svůj hrad a velké bohatství. Žili spokojeně až do té doby, než se Bořivojovi začaly vkrádat do srdce divné myšlenky. Jako kdyby vedle něj seděl nějaký malý skřítek a šeptal mu do ucha. „Bořivoji, vezmi dalekohled a dobře si prohlédni Svatoplukův hrad. A všimni si, má mnohem lepší okna než ty. A co teprve věž! Tu má o mnoho vyšší a hradby zase o mnoho delší.“ A skřítek pokračoval: „ A když je ten jeho hrad o mnoho krásnější, i jeho truhlice se zlatem jsou mnohem plnější a bohatší.“ A tak se stalo, že král Bořivoj zatoužil mít všechno to, co měl král Svatopluk a rozhodl se, že mu vyhlásí válku. Dal rozhlásit, že všichni muži v jeho zemi musí obléci vojenský kabát a jít do války proti nepřátelskému králi. Namluvil všem lidem v království, jak ho Svatopluk urazil a že si to s ním musí vyřídit. Ale pravý důvod – že mu chce vzít jeho hrad a jeho bohatství – to skryl ve svém zlém srdci.

Naštěstí se to Svatopluk včas dozvěděl. I on dal rozhlásit, aby každý muž v jeho království oblékl vojenský kabát. A aby se postavili za čest a pravdu. A tak najednom velkém poli proti sobě stála vojska Bořivoje a Svatopluka. Vojska, která bořila a ničila, to byla vojska Bořivojovaa vojska, která se bránila a bojovala za pravdu, to byl svatý pluk krále Svatopluka. No co vám mám povídat. Strhla se mela. Střílelo se z děl i z mušket a jiných zbraní. Na obou stranách bylo mnoho raněných a vyteklo mnoho a mnoho krve. Bořivojovo vojsko utrpělo velkou porážku. Nevinní lidé prolévali krev kvůli hloupému, lakomému a tvrdohlavému králi. Svatoplukovo vojsko zvítězilo. Ale i jeho vojáci museli prolévat krev, aby ubránili ty, kteří zůstali skrytí za hradbami království.

Bez „vylití KRVE není odpuštění vin“, bez vylití KRVE se nemůžeš hříchu zbavit. Když Adam a Eva zhřešili, Bůh jejih nahotu přikryl koženou suknicí. Tak byla prolita KREV zvířete za hřích. Bůh to tak přikázal Izraelskému národu – obětovat za hřích zvířata. KREV – jako prostředek k očištění hříchu. Byly to velmi složité obřady, které se stále opakovaly.

Pán Bůh však ve své milosti vymyslel jednodušší řešení. Poslal Pána Ježíše, aby se jako beránek obětoval za hříchy všech lidí na světě jednou provždy. Když Pán Ježíš visel na kříži, Bůh na něj vložil všechny hříchy světa. MOJE I TVOJE.

V neviditelném světě se strhla velká bitva. Ďábel se možná chvíli radoval z vítězství, když tělo mrtvého Ježíše bylo dáno do hrobu. Ale vítězný triumf měl teprve přijít. Ježíš vstal třetího dne z mrtvých. A zvítězil.

Ježíšova oběť – to byly rány na rukou a nohou, ze kterých tekla KREV.

KREV, která má moc. Moc očistit hřích a otevřít brány ZLATÉHO MĚSTA. I Tobě!

Radim

KROK ZA KROKEM K JEŽÍŠI

Rok 2013
Dotěrné otázky – 1 (1/2013)
Dotěrné otázky – 2 (2/2013)
Dotěrné otázky – 3 (3/2013)
Dotěrné otázky – 4 (4/2013)
Rok 2011 Rok 2012
Modrá barva (6/2011) Jak voní staré časy – 1 (1/2012)
Zelená barva (5/2011) Jak voní staré časy – 2 (2/2012)
Bílá barva (4/2011)
1. část2. část
Jak voní staré časy – 3 (3/2012)
Červená barva (3/2011) Jak voní staré časy – 4 (4/2012)
Černá barva (2/2011) Jak voní staré časy – 5 (5/2012)
Zlatá barva (1/2011) Jak voní staré časy – 6 (6/2012)
Rok 2010 Rok 2009
Ježíš (6/2010) První schůzka (6/2009)
S čerty nejsou žerty (5/2010) Jak jednoduché… (5/2009)
Uprostřed ledového jezera (4/2010) Odlepování nálepek (4/2009)
Pohádka o třech prasátkách (3/2010) Přede dveřmi do nebeského království (3/2009)
Vajíčko a Bůh (2/2010) Rozhodnutí (2/2009)
Jak vypadá Bůh (1/2010) Rozcestí (1/2009)

Věra a odpuštění (3/2011)

Ahoj kamarádi, hlásí se Radim. Dnes mám pro vás příběh, který prožila Věra před dvaceti osmi lety.

Věra a odpuštění

Moji rodiče byli upřímnými křesťany, kteří žili podle toho, čemu věřili. Denně jsme se doma modlili a četli Bibli. Mohu říci, že Pán Bůh byl pro mě odmala živý a skutečný a o jeho existenci by mě nenapadlo pochybovat. Dokonce když se ve druhé třídě jednalo o můj vstup do socialistické organizace Pionýr a paní učitelka mi při pohovoru řekla, že pionýr nemůže věřit v žádné nadpřirozené bytosti, připadalo mi to až směšné. Přece jsem věděla, že Pán Bůh je – tak jako mám rodiče, babičku nebo spolužáky.

Pionýrem jsem se tedy nestala. Dokonce jsem věděla, že Pán Bůh poslal svého syna Pána Ježíše sem na zem, aby za nás zemřel a vysvobodil nás tak od hříchů, za které si zasluhujeme smrt. Věděla jsem, že vstal z mrtvých a žije v nebi tak jako jeho otec = Bůh. Někdy mě ovšem jako dítě některá shromáždění nebavila a modlitební chvilky se mi zdály dlouhé.

Když mi bylo deset let, začala jsem přemýšlet nad některými otázkami, které se dotýkaly mého srdce. Dnes bych to řekla tak, že Pán Bůh ke mně začal hovořit osobně. Ať už to bylo skrze maličkou samizdatovou brožurku pro děti s názvem Kapitán, ať už to bylo skrze návštěvu, která u nás byla nebo zvláštní shromáždění, která se zrovna konala. Dotýkala se mě otázka, jestli se také já dostanu do nebe. A začala jsem najednou chápat, že směrem k Bohu musím udělat já aktivní krok – vydat mu svůj život. To jsem veřejně udělala na prázdninovém táboře při jedné biblické chvilce. Získala jsem jistotu, že patřím Bohu a i kdybych umřela, půjdu k němu. V této jistotě šel můj život dál, ale Pán Bůh se mnou ještě nebyl hotov.

Asi po třech letech ke mně Pán Bůh hovořil osobně znovu. Začala jsem prožívat hloubku a velikost svých hříchů. A ony se kupily a přibývaly. Byla jsem ze sebe zklamaná a pochopila jsem, že to je to, o čem od dětství vím – že jsem hříšná, a proto musel Pán Ježíš umřít. Kvůli mně, aby ze mě mohl moje hříchy sundat.

Jednoho večera jsem v modlitbě toto vše Pánu Ježíši svěřila – to, jaká jsem a že mu děkuji, že trpěl i za mě. A Pán Ježíš mi dal prožít svoje odpuštění. I dnes po dalších dvaceti osmi letech mohu říci, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla v životě prožít a prožívám pořád. Od té doby mě Pán Ježíš dále vychovává a vede a život s ním bych za nic na světě nevyměnila.

Věra

KROK ZA KROKEM S JEŽÍŠEM

Rok 2013
Taťka na přednášce (1/2013)
Eva Motyková (2/2013)
Silný zážitek (3/2013)
Bůh naše prosby slyší (4/2013)
Rok 2011 Rok 2012
Krok za krokem s pastýřem (1/2011) Katka – zeď zmizela (1/2012)
Petr (2/2011) Podnájemník (2/2012)
Věra a odpuštění (3/2011) Třináctiletý (3/2012)
Honzíkova cesta domů (4/2011)
1. část2. část
Jenda – malý bojovník (4/2012)
Martina má narozeniny 2x (5/2011) Pavla (5/2012)
Stáňa má strach (6/2011) Palfi (6/2012)
Rok 2010 Rok 2009
Když se nedaří (6/2010) Vánoce (6/2009)
Něco víc o modlitbě – pokračování (5/2010) Společenství (5/2009)
Něco víc o modlitbě (4/2010) Svědectví (4/2009)
Desatero (3/2010) Boží dopis pro Tebe (3/2009)
Všechno co potřebuješ vědět o hříchu (2/2010) Modlitba 2 (2/2009)
Hledání Boží vůle (1/2010) Modlitba 1 (1/2009)

ÚVODNÍK (3/2011)

Opět mne upoutalo několik článků.

Víte, že o pavoukovi je zmínka i v Bibli? (Př 30,28 kr.) Vždycky mne zaujme, jak se v té přírodě všechno „náhodou“ udělalo tak dokonale. A ti „vývojově nižší“ živočichové jsou v mnohém dokonalejší než my. Nestojí to za zamyšlení? (článek na straně 3)

Rychlé šípy jako hrdiny Foglarových románů zná jistě hodně rodičů a prarodičů. Jsou počítačoví hrdinové také tak zásadoví, čestní, obětaví a milovníci přírody? Jsme dobrými vzory pro nastupující generaci aspoň my dospělí? Na nás – našem jednání a postojích – je vidět, jestli opravdu věříme tomu, co deklarujeme. (na straně 7)

Děti mají problémy, řeší je, svádí boje. Potřebují vidět, že život s Bohem je realita. (strana 18 a 23)

I dnes je důležité být ve správný čas na správném místě. Filip byl, protože uměl naslouchat Bohu i lidem. Proto ho mohl Bůh použít. (strana 8)

Kroky do neznáma nás tentokrát zavedly k noční obloze (strana 10). Je úžasné, že Bůh, který to všechno učinil a kterého všechny planety a hvězdy poslouchají, protože se pohybují po drahách, které jim vyměřil, má zájem o každého člověka. Proto Pán Ježíš přišel a vybojoval to velké vítězství (str. 12). Máme důvod ke chvalám a radosti. V Jeho ruce jsme v bezpečí. Nenechme se spoutat žádnými líbivými lidskými řečmi, nabídkami a ideologiemi.

O tom všem se dočtete, když budete procházet Kroky, které držíte v ruce. Přeji Vám k tomu příjemný čas.

Irena Zemanová

OBSAH 4.ČÍSLA ROKU 2011

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Royal Rangers: Tábor Hraničář

Komiks: Hrdinové víry (6), F. Asbury

Stroj Času: Čas trhat a šít

Petr Plaňanský:
Jak mě vidí Bůh?

Plaveme proti proudu: Neznámý střelec (1)

Krok za krokem k Ježíši (16):
Barvy vyprávějí: BÍLÁ
1. část2. část

Dokreslovaný příběh: Králíček školákem

Tim 2,2: Ošklivá obálka

Zdraví reportérka Kája: Těším se

Zdraví Štěpán: Srdce v kalhotách

Fotopříběh: Beníkovi lapálie (2)

Krok za krokem s Ježíšem: Honzíkova cesta domů
1. část2. část

Louskáčkovy oříšky

Představujeme: Ambassadors.

Awana: David a Goliáš

Třináctá komnata: klíč čtvrtý – Hnutí Grálu

Profesor a Netopýrek: zelení zabijáci

Pro předškoláky

Vymaluj, přemýšlej: 1. Petrova 2,1

Pro detektivy: Nečekané setkání

Dopis z Izraele: Nečekané setkání v Eliatu

Kuba z Oveček: Kuba a svícení

Báseň: Šípek

Písnička s notami: Moje malé světélko

Komiks: (Ne)skutečné příběhy (3) – Splněné přání

Úvodník

Milí čtenáři, milí rodičové.

Listuji čtvrtým číslem časopisu Kroky a musím se usmívat: Máme trhat „svůj plášť“ i zašívat (díry vztahů), ale Pán Ježíš má pro nás připravenou bílou barvu odpuštění a svatební šaty. Dívá se na nás s láskou. Každý je pro něho vzácný a drahý. Nemusíme se bát být třeba osamocení jako Jan ve vyhnanství. Právě tam mu Bůh odhaloval svá tajemství a budoucnost. Je dobré Ho oslavovat a svým životem druhým na Něho svítit. Dává se nám poznat ve svém slově i v přírodě, její mnohotvarou krásou a účelností. Netopýrek nás vždycky upozorňuje na něco, co nemohlo být dílem náhody, ale je Stvořitelovým záměrem.

Několikrát jsme vybízeni k tomu, abychom se ve zbožnosti cvičili, odhazovali, co je zbytečnou zátěží a nebáli se, jako se nebál David, protože Hospodin byl s ním.

Obrazové seriály nám ukazují na to, jak Bůh provázel svou mocí své služebníky dřív a slyší prosby i dnes.

Takto jsme prošli všechny články. Bohatá nabídka, že?

Moc nám záleží na tom, aby vám Kroky přinášely zábavu i poučení, které žádný jiný časopis nenabízí. Nemusí chodit do každé rodiny. Ale v každé nedělní škole či dorostu, Awana klubu nebo RR hlídce by měli odebírat aspoň jeden výtisk, abyste se mohli sdílet.

Na vaši spolupráci při propagaci se těší a už teď za ni děkuje:

Irena Zemanová

Royal Rangers: Tábor Hraničář

Náš příběh začal na fiktivním hradě Redmont, kde se rozhodovalo o naší další cestě táborovým životem. Museli jsme předstoupit před barona a jeho mistry, kteří si nás vybírali do různých cechů. Noc předtím jsme měli náročnou akci a celou dobu nás nepozorovaně pozoroval mistr hraničář Halt, který si nás nakonec vybral do svého hraničařského cechu a tak jsme…

A nakonec nás čekal boj s kalkary – divé šelmy, které bylo možno zabít jenom ohněm. Tento boj absolvovali všichni po skupinách. Každá skupina musela…

Aga Wiselka

(celé v časopise)

Jak mě vidí Bůh?

Ahoj kamarádi, díváte se někdy na sebe do zrcadla? Řekl bych, že určitě ráno, když se třeba češete. A jste vždycky spokojeni s tím, kdo na Vás ze zrcadla vykoukne?

Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“
(kniha Soudců, 6. kapitola)

… jak zvláštně se Bůh dívá na někoho, kdo nám ostatním v tu chvíli připadá spíš jako zbabělec…

Petr Plaňanský

(celé v časopise)

Krok za krokem k Ježíši – 1. část

O ČEM VYPRÁVÍ BÍLÁ BARVA ANEB VYPRÁVĚNÍ O ČISTOTĚ, RADOSTI A VELKÉ HOSTINĚ…

Už toho víme hodně o „ZLATÉM MĚSTĚ“ i o tom, jak se nám v něm bude bydlet. Hodně toho víme o HŘÍCHU, který je černý a špinavý a který nás do „ZLATÉHO MĚSTA“ nechce pustit. A víme, že Pán Ježíš zemřel na kříži, aby jeho KREV mohla naše černé hříchy umýt a otevřít brány „ZLATÉHO MĚSTA“. Náše barevné vyprávění však nekončí. Svůj příběh vypráví barva BÍLÁ.

BÍLÉ jsou mraky tancující na nebi. Je to radost, lehnout si v létě do trávy a pozorovat ty malé beránky, jak poskakují sem a tam. BÍLÝ je list papíru. A pokud ho zrovna nepočmáráme nevzhlednými klikyháky, můžeme na něj nakreslit svou radost. Něco, co nás těší a co máme rádi. BÍLÁ je také barva sněhu. Podzimní plískanice nám mohou úplně zkazit náladu. A když už z té vší špíny máme dost, stane se něco móóóc zvláštního. Probudíme se do BÍLÉHO rána. Všechna ta špína je přikryta BĚLOUČKÝM snížkem. Jaká radost a jaká nádhera. Tatam je špatná nálada. Máme obrovskou radost, že to špinavé a zablácené je čisťoučké a zářivé. Bílá barva nám prostě vypráví o „ČISTOTĚ A RADOSTI“.

 hlava děravá. Ještěže jsem si vzpomněl! BÍLOU barvu mají i svatební šaty. Každá slečna, která svatební šaty obléká, vypadá vždycky moc hezky. Nastrojená, upravená a čistá. A proč? No přece, aby neudělala ženichovi a svatebním hostům ostudu. Umíte si představit, že by nevěsta přijela na svatbu neučesaná, v roztrhaných špinavých šatech a s černou šmouhou na tváři? To by ten její ženich asi utekl. Ale na ČISTOU, nastrojenou nevěstu je radost se podívat.

Vy si teď asi říkáte, jak to všechno souvisí se „ZLATÝM MĚSTEM“. Tak já vám prozradím tajemství! Až přijdeme do „ZLATÉHO MĚSTA“, Pán Bůh pro nás uspořádá velkou hostinu. Pozve nás ke svatebnímu stolu. Bude to velká sláva. Andělské chóry budou zpívat chvály a velebit Boha. A my se k nim přidáme. To bude nádhera. Ale pozor! Musíme mít oblečené BÍLÉ ROUCHO – tedy BÍLÉ ŠATY. Bez nich by vás totiž na tu královskou hostinu nepustili.

Nestačí tedy jenom vědět, kudy vede cesta do „ZLATÉHO MĚSTA“ . Nestačí jen vědět, že jeho brány se otevírají, až když KREV Pána Ježíše umyje naše černé HŘÍ- CHY. Abychom tam mohli vejít, musíme si obléci BÍLÉ šaty.

(pokračování na další straně)

Krok za krokem k Ježíši – 2. část

O ČEM VYPRÁVÍ BÍLÁ BARVA ANEB VYPRÁVĚNÍ O ČISTOTĚ, RADOSTI A VELKÉ HOSTINĚ…

(pokračování)

Erik už je má. Dozvěděl se o „ZLATÉM MĚSTĚ“ a moc si přál v něm bydlet. Ale Erik byl móóóc neposlušný chlapec. Tahal kočky za ocas, vybíral ptáčkům z hnízda vajíčka a dokonce střílel prakem po slepicích. Zkoušel nezlobit, ale pořád se mu to nějak nedařilo. Jednou se mu zalíbila úplně nová tužka Martínka, se kterým seděl v lavici. A když mu ji Martin nechtěl půjčit, tak mu ji jednoduše ukradl. S Erikem nebylo pořízení. Maminka nad ním stála a říkala: „Eriku, Eriku, ty velký HŘÍŠNÍKU ty jednou určitě skončíš v pekle“. Ale Erik nechtěl skončit v pekle. Chtěl přece bydlet ve „ZLATÉM MĚSTĚ“!

A víte, co se stalo? Erik si jednou přečetl naše povídání o ČERNÉ barvě. A byl moc smutný, když poznal, že cesta do „ZLATÉHO MĚSTA“ není pro ty, kteří mají ČERNÉ a špinavé srdce. A když Erik vyplňoval Louskáčka, držel zrovna v ruce tu ukradenou Martinovu tužku. Hned věděl, že se Martinovi musí nejen omluvit, ale také mu tužku vrátit.

O všem zlém řekl Pánu Bohu. A protože byl upřímný, KREV Pána Ježíše všechny jeho HŘÍCHY umyla. Anděl zapsal jeho jméno do knihy života a Pán Bůh mu oblékl BÍLÉ šaty. Tedy ne, že by Erik stále chodil oblečený v BÍLÉM, ale to je tak. Když se MODLÍTE a když jsou vaše HŘÍCHY umyté, Pán Bůh vám obléká neviditelné BÍLÉ šaty. Vy je nevidíte, ale Pán Bůh je vidí. Dívá se z nebe na svět a hned ví, který člověk už může přijít na královskou svatební hostinu.

A co TY? Už ses MODLIL, aby ti Pán Ježíš odpustil všechny tvé HŘÍCHY? Už máš oblečené BÍLÉ šaty? Potom dávej pozor, aby sis je neumazal. BÍLÉ šaty vám může umazat zase jen a jen HŘÍCH. Tak radši dál od něho. Když se vám bude chtít odmlouvat mamince, raději HŘÍCHU řekněte, ať vás nechá na pokoji. Pošlete ho pryč a otočte se k němu zády. A kdyby přece jen vám ten HŘÍCH ušpinil vaše BÍLÉ šaty, poproste znovu Pána Ježíše, aby vám je očistil. Pamatujte!!! Na královskou hostinu můžete jen úplně ČISTÍ. Protože ČISTOTA a BĚLOST přináší obrovskou radost, která nás ve „ZLATÉM MĚSTĚ“ už nikdy neopustí.

A to je konec našeho vyprávění. Ode dneška víme, o čem vypráví BÍLÁ barva. O ČISTOTĚ, RADOSTI a VELKÉ HOSTINĚ V NEBI.

Radim

Zdraví reportérka Kája

TĚŠÍM SE

Ahoj kluci, ahoj holky z Kroků,
napadlo mě, že se vlastně pořád na něco těším. Teď o prázdninách to byl nejdřív sborový tábor, pak naše rodinná dovča na Šumavě, pojedu s tátou na kurz stříhání psů a ještě jsem se těšila na agility tábor do jižních Čech. Ale ten byl zrušený, protože bylo málo přihlášených dětí. Tak na to místo pojedeme jako rodina i s našimi pejsky. Taky teď o prázdninách musím na vyšetření do pedagogické poradny a taky se těším. Jsou tam bezva paní, vůbec si nepřipadám jako hloupá, vždycky mě za něco pochválí a povzbudí mě. Dokonce se těším trochu i do školy. Jsem totiž moc zvědavá, jestli budeme mít zase naši paní učitelku Drahomíru jako loni. Mám ji ráda.

Tak jak to tak sleduju, pořád je na co se těšit. Ale nemyslete si, taky si užívám toho, na co jsem se těšila. Třeba na Šumavě jsme letos prvně jeli na dlouhé vyjížďky na koních. Na to jsem se těšila několik let, ale naši mi to nechtěli dovolit – nejdřív jsem nedosáhla do třmenů a pak i kvůli epilepsii. Bylo naprosto bezva, že letos to vyšlo a vůbec nevadí, že jsme na vyjížďce zmokli.

Tak vlastně prožívám pořád to, co jsem vám už před časem psala – těším se, co má pro mě Pán Bůh připravené. Tak se taky nechte překvapovat.

Kája

Zdraví Štěpán

KDYŽ MÁM SRDCE V KALHOTÁCH

Ahoj kluci a holky.

Letos poprvé jsem vyrazil na několikahodinové projížďky na koni po Šumavě. Můžu vám teda říct, že jsem měl srdce hodně nízko, možná v kalhotách. Ale našim nebo dokonce před ségrou bych to asi nepřiznal. Mamka to stejně poznala, říkala, že viděla ty čůrky potu, co mi tečou pod helmou. Naši totiž chtějí, abychom měli na hlavě helmy. No, tak místo kovbojského klobouku jsem měl cyklistickou ochranu hlavy.

Nejhorší snad pro mě bylo, když strejda Sam začal dávat instrukce – co máme dělat, když se s námi kůň splaší, jak ho pobízet, když nejde, jak vyrovnávat těžiště. Nejraději bych utekl, ale to jsem se zase styděl. Nakonec to vůbec nebylo tak hrozné. Když už jsem pochopil, že nesmím koně držet moc zkrátka, tak se mnou šel v pohodě. Dokonce se mi to začalo líbit. Jen překonat ten první strach. Tak jsem zase něco o prázdninách pochopil: někdy mi (třeba i vám) zbytečný strach sevře žaludek a nedovolí poznat něco nového a pěkného. A nejde jenom o zážitky, jde o další věci, třeba nové situace v životě, změna školy a podobně.

Ale my přece máme taky ochranu. Z Bible přece víme, že se nemáme bát. Je to tam napsáno hodněkrát, ale zrovna myslím na Pána Ježíše a Jaira. Neměl se bát a měl věřit.

Tak to tak chci i já.

Váš Štěpán

Slovo má Awana

DAVID A GOLIÁŠ

Biblický příběh Davida a Goliáše nám měl sloužit jako obraz našeho boje s hříchem. Z krabic jsme si postavili obra Goliáše. Na levou polovinu krabice…

Papírovými koulemi jsme chtěli Goliáše srazit k zemi, a tím vyhlásit boj proti hříchu. Tak se i stalo. Jenže pak se nečekaně událo něco, co jsme jako vedoucí neplánovali…

Mějme proto vždy úctu k Božímu slovu. Učí nás pravdám, které hned nemusí být na první pohled vidět.

Radek Kalenský, misionář AWANY

(celé v časopise)

Třináctá komnata – Hnutí Grálu

Co si představit pod slovem GRÁL?

Kdo to vlastně byl ABD-RU-SHIN?

Učení HNUTÍ GRÁLU

Biblická podobnost?

Kde je Ježíš Kristus?

Žijí mezi námi…

Teta Míša

(celé v časopise)

Pro detektivy

NEČEKANÉ SETKÁNÍ

Jsem vyhnancem, to ano. Těší mě ale, že nejsem trestán kvůli zločinu, ale pro své svědectví a Boží slovo.

Mohl jsem snad mlčet? Měl jsem před svým lidem zamlčet, že znám cestu záchrany? Že Spasitel už přišel? Ne, to by mi svědomí a srdce nedovolilo.

Rád budu žít ve vyhnanství na tomto ostrově a očekávat Kristovo království, jen když jsem mohl mnohým sdělit tu dobrou zprávu.

Z mého rozjímání mě vytrhl nezvykle zvučný hlas: „Co uvidíš a uslyšíš, zapiš do knihy a pošli to sedmi sborům.“

Okamžitě jsem se obrátil za tím hlasem a uviděl sedm zlatých svícnů. Mezi nimi stála postava podobná Ježíši Kristu, oblečená do dlouhého pláště, sepnutého přes prsa zlatou šerpou.

Díval jsem se do jeho obličeje. Svítil jako polední slunce a jeho vlasy byly jako sněhobílá vlna. Oči mu zářily jako oheň a také jeho nohy žhnuly jako rozpálená mosaz. Jeho hlas hřměl jako mořský příboj. V pravé ruce držel sedm hvězd a v ústech měl ostře nabroušený meč.

Ten pohled. Ta majestátnost.

Padl jsem před ním na zem, ale on na mě položil ruku a řekl: „Neboj se! To jsem já, První i Poslední. Jsem živ i když jsem zemřel, jsem živý na věčné věky. Mám klíče od smrti i hrobu. Zapiš všechno, co vidíš a co ti ještě ukážu…“

Nemohl jsem mu nic odepřít. Začal jsem psát…

Jak zní jméno onoho vyhnance?

Víš, kterou knihu v Bibli napsal?

Zdena Sedláčková

Kuba a svícení

Ahoj holky a kluci,

Tentokrát byl klub Oveček trochu jinačí – takový vyprávěcí. Sedli jsme si pohodlně na koberec s ušima napnutýma a poslouchali. Teta Blanka se nejprve ptala, kdo ví, co znamená v modlitbě Páně („Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé…“) to slovo „posvěť“. Nikdo to nevěděl.

Pak nám teta vyprávěla příběh o slávě Boží. O tom, jak bylo posvěceno Boží jméno. Stalo se to jednou v létě.

Dnes večer doma posvítím na Pána Boha tak, že řeknu příběh s medvědicí mamce, taťkovi, bráchovi a našemu psovi Roňce.

Váš Kuba

(celé v časopise)

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

1

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

1

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

1

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

1

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

1

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

1

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

1

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

ÚVODNÍK (4/2011)

Milí čtenáři, milí rodičové.

Listuji čtvrtým číslem časopisu Kroky a musím se usmívat: Máme trhat „svůj plášť“ i zašívat (díry vztahů), ale Pán Ježíš má pro nás připravenou bílou barvu odpuštění a svatební šaty. Dívá se na nás s láskou. Každý je pro něho vzácný a drahý. Nemusíme se bát být třeba osamocení jako Jan ve vyhnanství. Právě tam mu Bůh odhaloval svá tajemství a budoucnost. Je dobré Ho oslavovat a svým životem druhým na Něho svítit. Dává se nám poznat ve svém slově i v přírodě, její mnohotvarou krásou a účelností. Netopýrek nás vždycky upozorňuje na něco, co nemohlo být dílem náhody, ale je Stvořitelovým záměrem.

Několikrát jsme vybízeni k tomu, abychom se ve zbožnosti cvičili, odhazovali, co je zbytečnou zátěží a nebáli se, jako se nebál David, protože Hospodin byl s ním.

Obrazové seriály nám ukazují na to, jak Bůh provázel svou mocí své služebníky dřív a slyší prosby i dnes.

Takto jsme prošli všechny články. Bohatá nabídka, že?

Moc nám záleží na tom, aby vám Kroky přinášely zábavu i poučení, které žádný jiný časopis nenabízí. Nemusí chodit do každé rodiny. Ale v každé nedělní škole či dorostu, Awana klubu nebo RR hlídce by měli odebírat aspoň jeden výtisk, abyste se mohli sdílet.

Na vaši spolupráci při propagaci se těší a už teď za ni děkuje za spolupracovníky

Irena Zemanová

Krok za krokem s Ježíšem – 2. část

HONZÍKOVA CESTA DOMŮ

(pokračování)

Plakal jsem a bál jsem se, jestli mi Pán Ježíš opravdu odpustí. Modlili jsme se spolu a já pořád plakal a nemohl jsem mu ani říct, jak moc ho mám rád. Vyznával jsem Pánu Ježíši, jak jsem špatný a že už nechci žít bez něho. Bylo mi líto, že jsem ho dřív neznal a v tu chvíli jsem se bál i smrti bez Boha.

Už dávno všichni táborníci večeřeli a já pořád plakal a věděl jsem, že musím Pánu Ježíši odevzdat celý svůj život. Ještě ten večer jsem prožil velikou radost a ujištění, že mě Pán Bůh taky vzal vážně, že mi všechno odpustil.

Od té doby už uplynuly dva roky. Chtěl bych žít tak, jak se Bohu líbí. Dál chodím do nedělní školy, do dorostu a na misijní kluby, modlím se každý den hodně a rád, protože vím, že mě Pán Bůh slyší. Vyprávím o něm i svým spolužákům a několik z nich začalo chodit se mnou do misijních klubů. Cítím, že se o něm musím dozvědět co nejvíc, čtu Bibli a když něčemu nerozumím, prosím Ježíše, aby mi to vysvětlil. Hodně mi pomáhá, že všichni v naší rodině Pána Boha znají a můžeme si o něm pořád povídat.

V našem sborečku církve, kam chodím, jsem moc rád. Všechny znám a oni znají mě. Vidím, že i oni to myslí v Pánem Bohem vážně a chtějí se mu líbit. Patřím Pánu Bohu a chci se nechat pokřtít, aby všichni viděli, že už jsem Ježíšův a že mi dal věčný život. Já vím, že jsem ještě malý, ale jsem si jistý, že u Pána Boha to nehraje žádnou důležitou roli. V Bibli jsem četl o více dětech, které Pán Bůh zavolal a měl pro ně nějaký úkol. Může si použít i mě.

Děkuji všem, kdo na mé cestě za Pánem Ježíšem jdou se mnou a pomáhají mi.

Honzík Lévai

Krok za krokem s Ježíšem – 1. část

HONZÍKOVA CESTA DOMŮ

Jmenuji se Jan Lévai a všichni mi říkají Honzíku. Na svět jsem přišel před deseti lety v Hradci Králové, ale start se mi moc nepovedl. Narodil jsem se dřív, než bylo potřeba (na 26. týdnu těhotenství) a na svět jsem si přinesl krvácení do mozku, které způsobilo hloupou nemoc – dětskou mozkovou obrnu. Pro mě to znamenalo ochrnutí celé pravé poloviny těla a spoustu jiných problémů, se kterými se stále potýkám. Byl to také jeden z důvodů, proč jsem prvních 5 let života prožil v dětském domově ve Vrchlabí.

Pán Bůh mi ale vybral novou rodinu a poslal je za mnou. Dnes to chápu tak, že jsem musel počkat, až Bůh vybere správnou rodinu, aby ke mně mohl mluvit. Vybral mě ze všech dětí, které tam byly; zrovna jen mě a poslal mě s novou maminkou k nim domů. Už jsem u své nové rodiny 5 let a nechtěl bych být jinde.

Moje nová rodina věří v Pána Boha a tak jsem začal chodit do nedělní školy a do shromáždění církve a Pán Bůh přicházel do mého života ve všem, co jsem prožíval. S naší rodinkou jezdím každý rok na křesťanské misijní tábory a tam jsem také poznal silněji než dřív, že to Pán Bůh se mnou myslí vážně a chce to také po mně.

Měli jsme jeden večer program o hříchu a říkali jsme si, že se svými hříchy jsme daleko od Boha. Měl jsem Boha moc rád, modlil jsem se často k Pánu Ježíši, ale tohle bylo něco jiného. Když jsem v tom programu slyšel, jak moc mě Bůh miluje a že chce, abych v něj věřil a také mu odevzdal svůj život i své hříchy, najednou jakoby se mi otevřely oči a já jsem to pochopil. Moje maminka se po tom programu ptala děti, kdo chce pozvat Pána Ježíše jako svého Spasitele do svého života. A já jsem věděl, že chci.

Byl jsem jediný, kdo se přihlásil, ale to mi nevadilo; věděl jsem, že to musím udělat.

(pokračování na další straně)

Bílá barva (4/2011) – 1. část

O ČEM VYPRÁVÍ BÍLÁ BARVA ANEB VYPRÁVĚNÍ O ČISTOTĚ, RADOSTI A VELKÉ HOSTINĚ…

Už toho víme hodně o „ZLATÉM MĚSTĚ“ i o tom, jak se nám v něm bude bydlet. Hodně toho víme o HŘÍCHU, který je černý a špinavý a který nás do „ZLATÉHO MĚSTA“ nechce pustit. A víme, že Pán Ježíš zemřel na kříži, aby jeho KREV mohla naše černé hříchy umýt a otevřít brány „ZLATÉHO MĚSTA“. Náše barevné vyprávění však nekončí. Svůj příběh vypráví barva BÍLÁ.

BÍLÉ jsou mraky tancující na nebi. Je to radost, lehnout si v létě do trávy a pozorovat ty malé beránky, jak poskakují sem a tam. BÍLÝ je list papíru. A pokud ho zrovna nepočmáráme nevzhlednými klikyháky, můžeme na něj nakreslit svou radost. Něco, co nás těší a co máme rádi. BÍLÁ je také barva sněhu. Podzimní plískanice nám mohou úplně zkazit náladu. A když už z té vší špíny máme dost, stane se něco móóóc zvláštního. Probudíme se do BÍLÉHO rána. Všechna ta špína je přikryta BĚLOUČKÝM snížkem. Jaká radost a jaká nádhera. Tatam je špatná nálada. Máme obrovskou radost, že to špinavé a zablácené je čisťoučké a zářivé. Bílá barva nám prostě vypráví o „ČISTOTĚ A RADOSTI“.

 hlava děravá. Ještěže jsem si vzpomněl! BÍLOU barvu mají i svatební šaty. Každá slečna, která svatební šaty obléká, vypadá vždycky moc hezky. Nastrojená, upravená a čistá. A proč? No přece, aby neudělala ženichovi a svatebním hostům ostudu. Umíte si představit, že by nevěsta přijela na svatbu neučesaná, v roztrhaných špinavých šatech a s černou šmouhou na tváři? To by ten její ženich asi utekl. Ale na ČISTOU, nastrojenou nevěstu je radost se podívat.

Vy si teď asi říkáte, jak to všechno souvisí se „ZLATÝM MĚSTEM“. Tak já vám prozradím tajemství! Až přijdeme do „ZLATÉHO MĚSTA“, Pán Bůh pro nás uspořádá velkou hostinu. Pozve nás ke svatebnímu stolu. Bude to velká sláva. Andělské chóry budou zpívat chvály a velebit Boha. A my se k nim přidáme. To bude nádhera. Ale pozor! Musíme mít oblečené BÍLÉ ROUCHO – tedy BÍLÉ ŠATY. Bez nich by vás totiž na tu královskou hostinu nepustili.

Nestačí tedy jenom vědět, kudy vede cesta do „ZLATÉHO MĚSTA“ . Nestačí jen vědět, že jeho brány se otevírají, až když KREV Pána Ježíše umyje naše černé HŘÍ- CHY. Abychom tam mohli vejít, musíme si obléci BÍLÉ šaty.

(pokračování na další straně)

Bílá barva (4/2011) – 2. část

O ČEM VYPRÁVÍ BÍLÁ BARVA ANEB VYPRÁVĚNÍ O ČISTOTĚ, RADOSTI A VELKÉ HOSTINĚ…

(pokračování)

Erik už je má. Dozvěděl se o „ZLATÉM MĚSTĚ“ a moc si přál v něm bydlet. Ale Erik byl móóóc neposlušný chlapec. Tahal kočky za ocas, vybíral ptáčkům z hnízda vajíčka a dokonce střílel prakem po slepicích. Zkoušel nezlobit, ale pořád se mu to nějak nedařilo. Jednou se mu zalíbila úplně nová tužka Martínka, se kterým seděl v lavici. A když mu ji Martin nechtěl půjčit, tak mu ji jednoduše ukradl. S Erikem nebylo pořízení. Maminka nad ním stála a říkala: „Eriku, Eriku, ty velký HŘÍŠNÍKU ty jednou určitě skončíš v pekle“. Ale Erik nechtěl skončit v pekle. Chtěl přece bydlet ve „ZLATÉM MĚSTĚ“!

A víte, co se stalo? Erik si jednou přečetl naše povídání o ČERNÉ barvě. A byl moc smutný, když poznal, že cesta do „ZLATÉHO MĚSTA“ není pro ty, kteří mají ČERNÉ a špinavé srdce. A když Erik vyplňoval Louskáčka, držel zrovna v ruce tu ukradenou Martinovu tužku. Hned věděl, že se Martinovi musí nejen omluvit, ale také mu tužku vrátit.

O všem zlém řekl Pánu Bohu. A protože byl upřímný, KREV Pána Ježíše všechny jeho HŘÍCHY umyla. Anděl zapsal jeho jméno do knihy života a Pán Bůh mu oblékl BÍLÉ šaty. Tedy ne, že by Erik stále chodil oblečený v BÍLÉM, ale to je tak. Když se MODLÍTE a když jsou vaše HŘÍCHY umyté, Pán Bůh vám obléká neviditelné BÍLÉ šaty. Vy je nevidíte, ale Pán Bůh je vidí. Dívá se z nebe na svět a hned ví, který člověk už může přijít na královskou svatební hostinu.

A co TY? Už ses MODLIL, aby ti Pán Ježíš odpustil všechny tvé HŘÍCHY? Už máš oblečené BÍLÉ šaty? Potom dávej pozor, aby sis je neumazal. BÍLÉ šaty vám může umazat zase jen a jen HŘÍCH. Tak radši dál od něho. Když se vám bude chtít odmlouvat mamince, raději HŘÍCHU řekněte, ať vás nechá na pokoji. Pošlete ho pryč a otočte se k němu zády. A kdyby přece jen vám ten HŘÍCH ušpinil vaše BÍLÉ šaty, poproste znovu Pána Ježíše, aby vám je očistil. Pamatujte!!! Na královskou hostinu můžete jen úplně ČISTÍ. Protože ČISTOTA a BĚLOST přináší obrovskou radost, která nás ve „ZLATÉM MĚSTĚ“ už nikdy neopustí.

A to je konec našeho vyprávění. Ode dneška víme, o čem vypráví BÍLÁ barva. O ČISTOTĚ, RADOSTI a VELKÉ HOSTINĚ V NEBI.

Radim

Honzíkova cesta domů (4/2011) – 1. část

HONZÍKOVA CESTA DOMŮ

Jmenuji se Jan Lévai a všichni mi říkají Honzíku. Na svět jsem přišel před deseti lety v Hradci Králové, ale start se mi moc nepovedl. Narodil jsem se dřív, než bylo potřeba (na 26. týdnu těhotenství) a na svět jsem si přinesl krvácení do mozku, které způsobilo hloupou nemoc – dětskou mozkovou obrnu. Pro mě to znamenalo ochrnutí celé pravé poloviny těla a spoustu jiných problémů, se kterými se stále potýkám. Byl to také jeden z důvodů, proč jsem prvních 5 let života prožil v dětském domově ve Vrchlabí.

Pán Bůh mi ale vybral novou rodinu a poslal je za mnou. Dnes to chápu tak, že jsem musel počkat, až Bůh vybere správnou rodinu, aby ke mně mohl mluvit. Vybral mě ze všech dětí, které tam byly; zrovna jen mě a poslal mě s novou maminkou k nim domů. Už jsem u své nové rodiny 5 let a nechtěl bych být jinde.

Moje nová rodina věří v Pána Boha a tak jsem začal chodit do nedělní školy a do shromáždění církve a Pán Bůh přicházel do mého života ve všem, co jsem prožíval. S naší rodinkou jezdím každý rok na křesťanské misijní tábory a tam jsem také poznal silněji než dřív, že to Pán Bůh se mnou myslí vážně a chce to také po mně.

Měli jsme jeden večer program o hříchu a říkali jsme si, že se svými hříchy jsme daleko od Boha. Měl jsem Boha moc rád, modlil jsem se často k Pánu Ježíši, ale tohle bylo něco jiného. Když jsem v tom programu slyšel, jak moc mě Bůh miluje a že chce, abych v něj věřil a také mu odevzdal svůj život i své hříchy, najednou jakoby se mi otevřely oči a já jsem to pochopil. Moje maminka se po tom programu ptala děti, kdo chce pozvat Pána Ježíše jako svého Spasitele do svého života. A já jsem věděl, že chci.

Byl jsem jediný, kdo se přihlásil, ale to mi nevadilo; věděl jsem, že to musím udělat.

(pokračování na další straně)

Honzíkova cesta domů (4/2011) – 2. část

HONZÍKOVA CESTA DOMŮ

(pokračování)

Plakal jsem a bál jsem se, jestli mi Pán Ježíš opravdu odpustí. Modlili jsme se spolu a já pořád plakal a nemohl jsem mu ani říct, jak moc ho mám rád. Vyznával jsem Pánu Ježíši, jak jsem špatný a že už nechci žít bez něho. Bylo mi líto, že jsem ho dřív neznal a v tu chvíli jsem se bál i smrti bez Boha.

Už dávno všichni táborníci večeřeli a já pořád plakal a věděl jsem, že musím Pánu Ježíši odevzdat celý svůj život. Ještě ten večer jsem prožil velikou radost a ujištění, že mě Pán Bůh taky vzal vážně, že mi všechno odpustil.

Od té doby už uplynuly dva roky. Chtěl bych žít tak, jak se Bohu líbí. Dál chodím do nedělní školy, do dorostu a na misijní kluby, modlím se každý den hodně a rád, protože vím, že mě Pán Bůh slyší. Vyprávím o něm i svým spolužákům a několik z nich začalo chodit se mnou do misijních klubů. Cítím, že se o něm musím dozvědět co nejvíc, čtu Bibli a když něčemu nerozumím, prosím Ježíše, aby mi to vysvětlil. Hodně mi pomáhá, že všichni v naší rodině Pána Boha znají a můžeme si o něm pořád povídat.

V našem sborečku církve, kam chodím, jsem moc rád. Všechny znám a oni znají mě. Vidím, že i oni to myslí v Pánem Bohem vážně a chtějí se mu líbit. Patřím Pánu Bohu a chci se nechat pokřtít, aby všichni viděli, že už jsem Ježíšův a že mi dal věčný život. Já vím, že jsem ještě malý, ale jsem si jistý, že u Pána Boha to nehraje žádnou důležitou roli. V Bibli jsem četl o více dětech, které Pán Bůh zavolal a měl pro ně nějaký úkol. Může si použít i mě.

Děkuji všem, kdo na mé cestě za Pánem Ježíšem jdou se mnou a pomáhají mi.

Honzík Lévai

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

Jak mě vidí Bůh?

Ahoj kamarádi, díváte se někdy na sebe do zrcadla? Řekl bych, že určitě ráno, když se třeba češete. A jste vždycky spokojeni s tím, kdo na Vás ze zrcadla vykoukne?

Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“
(kniha Soudců, 6. kapitola)

… jak zvláštně se Bůh dívá na někoho, kdo nám ostatním v tu chvíli připadá spíš jako zbabělec…

Petr Plaňanský

(celé v časopise)

Krok za krokem k Ježíši – 1. část

O ČEM VYPRÁVÍ BÍLÁ BARVA ANEB VYPRÁVĚNÍ O ČISTOTĚ, RADOSTI A VELKÉ HOSTINĚ…

Už toho víme hodně o „ZLATÉM MĚSTĚ“ i o tom, jak se nám v něm bude bydlet. Hodně toho víme o HŘÍCHU, který je černý a špinavý a který nás do „ZLATÉHO MĚSTA“ nechce pustit. A víme, že Pán Ježíš zemřel na kříži, aby jeho KREV mohla naše černé hříchy umýt a otevřít brány „ZLATÉHO MĚSTA“. Náše barevné vyprávění však nekončí. Svůj příběh vypráví barva BÍLÁ.

BÍLÉ jsou mraky tancující na nebi. Je to radost, lehnout si v létě do trávy a pozorovat ty malé beránky, jak poskakují sem a tam. BÍLÝ je list papíru. A pokud ho zrovna nepočmáráme nevzhlednými klikyháky, můžeme na něj nakreslit svou radost. Něco, co nás těší a co máme rádi. BÍLÁ je také barva sněhu. Podzimní plískanice nám mohou úplně zkazit náladu. A když už z té vší špíny máme dost, stane se něco móóóc zvláštního. Probudíme se do BÍLÉHO rána. Všechna ta špína je přikryta BĚLOUČKÝM snížkem. Jaká radost a jaká nádhera. Tatam je špatná nálada. Máme obrovskou radost, že to špinavé a zablácené je čisťoučké a zářivé. Bílá barva nám prostě vypráví o „ČISTOTĚ A RADOSTI“.

 hlava děravá. Ještěže jsem si vzpomněl! BÍLOU barvu mají i svatební šaty. Každá slečna, která svatební šaty obléká, vypadá vždycky moc hezky. Nastrojená, upravená a čistá. A proč? No přece, aby neudělala ženichovi a svatebním hostům ostudu. Umíte si představit, že by nevěsta přijela na svatbu neučesaná, v roztrhaných špinavých šatech a s černou šmouhou na tváři? To by ten její ženich asi utekl. Ale na ČISTOU, nastrojenou nevěstu je radost se podívat.

Vy si teď asi říkáte, jak to všechno souvisí se „ZLATÝM MĚSTEM“. Tak já vám prozradím tajemství! Až přijdeme do „ZLATÉHO MĚSTA“, Pán Bůh pro nás uspořádá velkou hostinu. Pozve nás ke svatebnímu stolu. Bude to velká sláva. Andělské chóry budou zpívat chvály a velebit Boha. A my se k nim přidáme. To bude nádhera. Ale pozor! Musíme mít oblečené BÍLÉ ROUCHO – tedy BÍLÉ ŠATY. Bez nich by vás totiž na tu královskou hostinu nepustili.

Nestačí tedy jenom vědět, kudy vede cesta do „ZLATÉHO MĚSTA“ . Nestačí jen vědět, že jeho brány se otevírají, až když KREV Pána Ježíše umyje naše černé HŘÍ- CHY. Abychom tam mohli vejít, musíme si obléci BÍLÉ šaty.

(pokračování na další straně)

Krok za krokem k Ježíši – 2. část

O ČEM VYPRÁVÍ BÍLÁ BARVA ANEB VYPRÁVĚNÍ O ČISTOTĚ, RADOSTI A VELKÉ HOSTINĚ…

(pokračování)

Erik už je má. Dozvěděl se o „ZLATÉM MĚSTĚ“ a moc si přál v něm bydlet. Ale Erik byl móóóc neposlušný chlapec. Tahal kočky za ocas, vybíral ptáčkům z hnízda vajíčka a dokonce střílel prakem po slepicích. Zkoušel nezlobit, ale pořád se mu to nějak nedařilo. Jednou se mu zalíbila úplně nová tužka Martínka, se kterým seděl v lavici. A když mu ji Martin nechtěl půjčit, tak mu ji jednoduše ukradl. S Erikem nebylo pořízení. Maminka nad ním stála a říkala: „Eriku, Eriku, ty velký HŘÍŠNÍKU ty jednou určitě skončíš v pekle“. Ale Erik nechtěl skončit v pekle. Chtěl přece bydlet ve „ZLATÉM MĚSTĚ“!

A víte, co se stalo? Erik si jednou přečetl naše povídání o ČERNÉ barvě. A byl moc smutný, když poznal, že cesta do „ZLATÉHO MĚSTA“ není pro ty, kteří mají ČERNÉ a špinavé srdce. A když Erik vyplňoval Louskáčka, držel zrovna v ruce tu ukradenou Martinovu tužku. Hned věděl, že se Martinovi musí nejen omluvit, ale také mu tužku vrátit.

O všem zlém řekl Pánu Bohu. A protože byl upřímný, KREV Pána Ježíše všechny jeho HŘÍCHY umyla. Anděl zapsal jeho jméno do knihy života a Pán Bůh mu oblékl BÍLÉ šaty. Tedy ne, že by Erik stále chodil oblečený v BÍLÉM, ale to je tak. Když se MODLÍTE a když jsou vaše HŘÍCHY umyté, Pán Bůh vám obléká neviditelné BÍLÉ šaty. Vy je nevidíte, ale Pán Bůh je vidí. Dívá se z nebe na svět a hned ví, který člověk už může přijít na královskou svatební hostinu.

A co TY? Už ses MODLIL, aby ti Pán Ježíš odpustil všechny tvé HŘÍCHY? Už máš oblečené BÍLÉ šaty? Potom dávej pozor, aby sis je neumazal. BÍLÉ šaty vám může umazat zase jen a jen HŘÍCH. Tak radši dál od něho. Když se vám bude chtít odmlouvat mamince, raději HŘÍCHU řekněte, ať vás nechá na pokoji. Pošlete ho pryč a otočte se k němu zády. A kdyby přece jen vám ten HŘÍCH ušpinil vaše BÍLÉ šaty, poproste znovu Pána Ježíše, aby vám je očistil. Pamatujte!!! Na královskou hostinu můžete jen úplně ČISTÍ. Protože ČISTOTA a BĚLOST přináší obrovskou radost, která nás ve „ZLATÉM MĚSTĚ“ už nikdy neopustí.

A to je konec našeho vyprávění. Ode dneška víme, o čem vypráví BÍLÁ barva. O ČISTOTĚ, RADOSTI a VELKÉ HOSTINĚ V NEBI.

Radim

Krok za krokem s Ježíšem – 1. část

HONZÍKOVA CESTA DOMŮ

Jmenuji se Jan Lévai a všichni mi říkají Honzíku. Na svět jsem přišel před deseti lety v Hradci Králové, ale start se mi moc nepovedl. Narodil jsem se dřív, než bylo potřeba (na 26. týdnu těhotenství) a na svět jsem si přinesl krvácení do mozku, které způsobilo hloupou nemoc – dětskou mozkovou obrnu. Pro mě to znamenalo ochrnutí celé pravé poloviny těla a spoustu jiných problémů, se kterými se stále potýkám. Byl to také jeden z důvodů, proč jsem prvních 5 let života prožil v dětském domově ve Vrchlabí.

Pán Bůh mi ale vybral novou rodinu a poslal je za mnou. Dnes to chápu tak, že jsem musel počkat, až Bůh vybere správnou rodinu, aby ke mně mohl mluvit. Vybral mě ze všech dětí, které tam byly; zrovna jen mě a poslal mě s novou maminkou k nim domů. Už jsem u své nové rodiny 5 let a nechtěl bych být jinde.

Moje nová rodina věří v Pána Boha a tak jsem začal chodit do nedělní školy a do shromáždění církve a Pán Bůh přicházel do mého života ve všem, co jsem prožíval. S naší rodinkou jezdím každý rok na křesťanské misijní tábory a tam jsem také poznal silněji než dřív, že to Pán Bůh se mnou myslí vážně a chce to také po mně.

Měli jsme jeden večer program o hříchu a říkali jsme si, že se svými hříchy jsme daleko od Boha. Měl jsem Boha moc rád, modlil jsem se často k Pánu Ježíši, ale tohle bylo něco jiného. Když jsem v tom programu slyšel, jak moc mě Bůh miluje a že chce, abych v něj věřil a také mu odevzdal svůj život i své hříchy, najednou jakoby se mi otevřely oči a já jsem to pochopil. Moje maminka se po tom programu ptala děti, kdo chce pozvat Pána Ježíše jako svého Spasitele do svého života. A já jsem věděl, že chci.

Byl jsem jediný, kdo se přihlásil, ale to mi nevadilo; věděl jsem, že to musím udělat.

(pokračování na další straně)

Krok za krokem s Ježíšem – 2. část

HONZÍKOVA CESTA DOMŮ

(pokračování)

Plakal jsem a bál jsem se, jestli mi Pán Ježíš opravdu odpustí. Modlili jsme se spolu a já pořád plakal a nemohl jsem mu ani říct, jak moc ho mám rád. Vyznával jsem Pánu Ježíši, jak jsem špatný a že už nechci žít bez něho. Bylo mi líto, že jsem ho dřív neznal a v tu chvíli jsem se bál i smrti bez Boha.

Už dávno všichni táborníci večeřeli a já pořád plakal a věděl jsem, že musím Pánu Ježíši odevzdat celý svůj život. Ještě ten večer jsem prožil velikou radost a ujištění, že mě Pán Bůh taky vzal vážně, že mi všechno odpustil.

Od té doby už uplynuly dva roky. Chtěl bych žít tak, jak se Bohu líbí. Dál chodím do nedělní školy, do dorostu a na misijní kluby, modlím se každý den hodně a rád, protože vím, že mě Pán Bůh slyší. Vyprávím o něm i svým spolužákům a několik z nich začalo chodit se mnou do misijních klubů. Cítím, že se o něm musím dozvědět co nejvíc, čtu Bibli a když něčemu nerozumím, prosím Ježíše, aby mi to vysvětlil. Hodně mi pomáhá, že všichni v naší rodině Pána Boha znají a můžeme si o něm pořád povídat.

V našem sborečku církve, kam chodím, jsem moc rád. Všechny znám a oni znají mě. Vidím, že i oni to myslí v Pánem Bohem vážně a chtějí se mu líbit. Patřím Pánu Bohu a chci se nechat pokřtít, aby všichni viděli, že už jsem Ježíšův a že mi dal věčný život. Já vím, že jsem ještě malý, ale jsem si jistý, že u Pána Boha to nehraje žádnou důležitou roli. V Bibli jsem četl o více dětech, které Pán Bůh zavolal a měl pro ně nějaký úkol. Může si použít i mě.

Děkuji všem, kdo na mé cestě za Pánem Ježíšem jdou se mnou a pomáhají mi.

Honzík Lévai

Kuba a svícení

Ahoj holky a kluci,

Tentokrát byl klub Oveček trochu jinačí – takový vyprávěcí. Sedli jsme si pohodlně na koberec s ušima napnutýma a poslouchali. Teta Blanka se nejprve ptala, kdo ví, co znamená v modlitbě Páně („Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé…“) to slovo „posvěť“. Nikdo to nevěděl.

Pak nám teta vyprávěla příběh o slávě Boží. O tom, jak bylo posvěceno Boží jméno. Stalo se to jednou v létě.

Dnes večer doma posvítím na Pána Boha tak, že řeknu příběh s medvědicí mamce, taťkovi, bráchovi a našemu psovi Roňce.

Váš Kuba

(celé v časopise)

OBSAH 4.ČÍSLA ROKU 2011

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Royal Rangers: Tábor Hraničář

Komiks: Hrdinové víry (6), F. Asbury

Stroj Času: Čas trhat a šít

Petr Plaňanský:
Jak mě vidí Bůh?

Plaveme proti proudu: Neznámý střelec (1)

Krok za krokem k Ježíši (16):
Barvy vyprávějí: BÍLÁ
1. část2. část

Dokreslovaný příběh: Králíček školákem

Tim 2,2: Ošklivá obálka

Zdraví reportérka Kája: Těším se

Zdraví Štěpán: Srdce v kalhotách

Fotopříběh: Beníkovi lapálie (2)

Krok za krokem s Ježíšem: Honzíkova cesta domů
1. část2. část

Louskáčkovy oříšky

Představujeme: Ambassadors.

Awana: David a Goliáš

Třináctá komnata: klíč čtvrtý – Hnutí Grálu

Profesor a Netopýrek: zelení zabijáci

Pro předškoláky

Vymaluj, přemýšlej: 1. Petrova 2,1

Pro detektivy: Nečekané setkání

Dopis z Izraele: Nečekané setkání v Eliatu

Kuba z Oveček: Kuba a svícení

Báseň: Šípek

Písnička s notami: Moje malé světélko

Komiks: (Ne)skutečné příběhy (3) – Splněné přání

Pro detektivy

NEČEKANÉ SETKÁNÍ

Jsem vyhnancem, to ano. Těší mě ale, že nejsem trestán kvůli zločinu, ale pro své svědectví a Boží slovo.

Mohl jsem snad mlčet? Měl jsem před svým lidem zamlčet, že znám cestu záchrany? Že Spasitel už přišel? Ne, to by mi svědomí a srdce nedovolilo.

Rád budu žít ve vyhnanství na tomto ostrově a očekávat Kristovo království, jen když jsem mohl mnohým sdělit tu dobrou zprávu.

Z mého rozjímání mě vytrhl nezvykle zvučný hlas: „Co uvidíš a uslyšíš, zapiš do knihy a pošli to sedmi sborům.“

Okamžitě jsem se obrátil za tím hlasem a uviděl sedm zlatých svícnů. Mezi nimi stála postava podobná Ježíši Kristu, oblečená do dlouhého pláště, sepnutého přes prsa zlatou šerpou.

Díval jsem se do jeho obličeje. Svítil jako polední slunce a jeho vlasy byly jako sněhobílá vlna. Oči mu zářily jako oheň a také jeho nohy žhnuly jako rozpálená mosaz. Jeho hlas hřměl jako mořský příboj. V pravé ruce držel sedm hvězd a v ústech měl ostře nabroušený meč.

Ten pohled. Ta majestátnost.

Padl jsem před ním na zem, ale on na mě položil ruku a řekl: „Neboj se! To jsem já, První i Poslední. Jsem živ i když jsem zemřel, jsem živý na věčné věky. Mám klíče od smrti i hrobu. Zapiš všechno, co vidíš a co ti ještě ukážu…“

Nemohl jsem mu nic odepřít. Začal jsem psát…

Jak zní jméno onoho vyhnance?

Víš, kterou knihu v Bibli napsal?

Zdena Sedláčková

Royal Rangers: Tábor Hraničář

Náš příběh začal na fiktivním hradě Redmont, kde se rozhodovalo o naší další cestě táborovým životem. Museli jsme předstoupit před barona a jeho mistry, kteří si nás vybírali do různých cechů. Noc předtím jsme měli náročnou akci a celou dobu nás nepozorovaně pozoroval mistr hraničář Halt, který si nás nakonec vybral do svého hraničařského cechu a tak jsme…

A nakonec nás čekal boj s kalkary – divé šelmy, které bylo možno zabít jenom ohněm. Tento boj absolvovali všichni po skupinách. Každá skupina musela…

Aga Wiselka

(celé v časopise)

Slovo má Awana

DAVID A GOLIÁŠ

Biblický příběh Davida a Goliáše nám měl sloužit jako obraz našeho boje s hříchem. Z krabic jsme si postavili obra Goliáše. Na levou polovinu krabice…

Papírovými koulemi jsme chtěli Goliáše srazit k zemi, a tím vyhlásit boj proti hříchu. Tak se i stalo. Jenže pak se nečekaně událo něco, co jsme jako vedoucí neplánovali…

Mějme proto vždy úctu k Božímu slovu. Učí nás pravdám, které hned nemusí být na první pohled vidět.

Radek Kalenský, misionář AWANY

(celé v časopise)

Třináctá komnata – Hnutí Grálu

Co si představit pod slovem GRÁL?

Kdo to vlastně byl ABD-RU-SHIN?

Učení HNUTÍ GRÁLU

Biblická podobnost?

Kde je Ježíš Kristus?

Žijí mezi námi…

Teta Míša

(celé v časopise)

Úvodník

Milí čtenáři, milí rodičové.

Listuji čtvrtým číslem časopisu Kroky a musím se usmívat: Máme trhat „svůj plášť“ i zašívat (díry vztahů), ale Pán Ježíš má pro nás připravenou bílou barvu odpuštění a svatební šaty. Dívá se na nás s láskou. Každý je pro něho vzácný a drahý. Nemusíme se bát být třeba osamocení jako Jan ve vyhnanství. Právě tam mu Bůh odhaloval svá tajemství a budoucnost. Je dobré Ho oslavovat a svým životem druhým na Něho svítit. Dává se nám poznat ve svém slově i v přírodě, její mnohotvarou krásou a účelností. Netopýrek nás vždycky upozorňuje na něco, co nemohlo být dílem náhody, ale je Stvořitelovým záměrem.

Několikrát jsme vybízeni k tomu, abychom se ve zbožnosti cvičili, odhazovali, co je zbytečnou zátěží a nebáli se, jako se nebál David, protože Hospodin byl s ním.

Obrazové seriály nám ukazují na to, jak Bůh provázel svou mocí své služebníky dřív a slyší prosby i dnes.

Takto jsme prošli všechny články. Bohatá nabídka, že?

Moc nám záleží na tom, aby vám Kroky přinášely zábavu i poučení, které žádný jiný časopis nenabízí. Nemusí chodit do každé rodiny. Ale v každé nedělní škole či dorostu, Awana klubu nebo RR hlídce by měli odebírat aspoň jeden výtisk, abyste se mohli sdílet.

Na vaši spolupráci při propagaci se těší a už teď za ni děkuje:

Irena Zemanová

Zdraví reportérka Kája

TĚŠÍM SE

Ahoj kluci, ahoj holky z Kroků,
napadlo mě, že se vlastně pořád na něco těším. Teď o prázdninách to byl nejdřív sborový tábor, pak naše rodinná dovča na Šumavě, pojedu s tátou na kurz stříhání psů a ještě jsem se těšila na agility tábor do jižních Čech. Ale ten byl zrušený, protože bylo málo přihlášených dětí. Tak na to místo pojedeme jako rodina i s našimi pejsky. Taky teď o prázdninách musím na vyšetření do pedagogické poradny a taky se těším. Jsou tam bezva paní, vůbec si nepřipadám jako hloupá, vždycky mě za něco pochválí a povzbudí mě. Dokonce se těším trochu i do školy. Jsem totiž moc zvědavá, jestli budeme mít zase naši paní učitelku Drahomíru jako loni. Mám ji ráda.

Tak jak to tak sleduju, pořád je na co se těšit. Ale nemyslete si, taky si užívám toho, na co jsem se těšila. Třeba na Šumavě jsme letos prvně jeli na dlouhé vyjížďky na koních. Na to jsem se těšila několik let, ale naši mi to nechtěli dovolit – nejdřív jsem nedosáhla do třmenů a pak i kvůli epilepsii. Bylo naprosto bezva, že letos to vyšlo a vůbec nevadí, že jsme na vyjížďce zmokli.

Tak vlastně prožívám pořád to, co jsem vám už před časem psala – těším se, co má pro mě Pán Bůh připravené. Tak se taky nechte překvapovat.

Kája

Zdraví Štěpán

KDYŽ MÁM SRDCE V KALHOTÁCH

Ahoj kluci a holky.

Letos poprvé jsem vyrazil na několikahodinové projížďky na koni po Šumavě. Můžu vám teda říct, že jsem měl srdce hodně nízko, možná v kalhotách. Ale našim nebo dokonce před ségrou bych to asi nepřiznal. Mamka to stejně poznala, říkala, že viděla ty čůrky potu, co mi tečou pod helmou. Naši totiž chtějí, abychom měli na hlavě helmy. No, tak místo kovbojského klobouku jsem měl cyklistickou ochranu hlavy.

Nejhorší snad pro mě bylo, když strejda Sam začal dávat instrukce – co máme dělat, když se s námi kůň splaší, jak ho pobízet, když nejde, jak vyrovnávat těžiště. Nejraději bych utekl, ale to jsem se zase styděl. Nakonec to vůbec nebylo tak hrozné. Když už jsem pochopil, že nesmím koně držet moc zkrátka, tak se mnou šel v pohodě. Dokonce se mi to začalo líbit. Jen překonat ten první strach. Tak jsem zase něco o prázdninách pochopil: někdy mi (třeba i vám) zbytečný strach sevře žaludek a nedovolí poznat něco nového a pěkného. A nejde jenom o zážitky, jde o další věci, třeba nové situace v životě, změna školy a podobně.

Ale my přece máme taky ochranu. Z Bible přece víme, že se nemáme bát. Je to tam napsáno hodněkrát, ale zrovna myslím na Pána Ježíše a Jaira. Neměl se bát a měl věřit.

Tak to tak chci i já.

Váš Štěpán

OBSAH 5.ČÍSLA ROKU 2011

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Reportérka Debča: Počítačové hry

Komiks: Hrdinové víry (7), F. Garettson

Pro detektivy: Zlobíš se právem?

Stroj Času: Čas být zticha a čas mluvit

Petr Plaňanský: Bůh, jemuž není nic skryto

Plaveme proti proudu: Neznámý střelec (2)

Krok za krokem k Ježíši:
Barvy vyprávějí – ZELENÁ

Dokreslovaný příběh: Holka do nepohody

Tim 2,2: babička, maminka a já

Zdraví reportérka Kája: Dys-

Krok za krokem s Ježíšem:
Martina má narozeniny 2x

Fotopříběh: Beníkovi lapálie (2)

Zdraví Štěpán: Ach jo

Aktuálně: Dětský čin roku

Louskáčkovy oříšky

Představujeme: Škola Jana Husa

Awana: Tygr sumaterský a fórum 4/14

Třináctá komnata: klíč pátý – Hnutí Hare Krishna

Profesor a Netopýrek: Malí, hodní, oškliví…

Pro předškoláky

Vymaluj, přemýšlej: Galatským 6:11

Listy a listí

Dopis z Izraele: Zimní příběh – Chanuka

Kuba z Oveček: Kuba a modlitba
Jak ukazovat modlitbu Páně

Příběh: Náš průvodce

Komiks: (Ne)skutečné příběhy (4) – Úklid lesa

Úvodník

Podzim mám hodně ráda. Pro jeho barevnost i bohatost úrody. Na polích a vinicích se sklízí výsledky celoroční práce. Po dovolených a po prázdninách se s novou chutí a novými předsevzetími dáváme do díla.

I tyto KROKY vám představují mimo pravidelné rubriky a autory něco nového – články od našich dvou čtenářek. Jeden je o PC. Od příštího čísla bychom se totiž chtěli počítačům i plusům a mínusům, které s nimi souvisejí, věnovat víc a na pokračování.

Jsme rádi, že přibývají noví čtenáři, ale zatím jich není tolik jako těch, kteří se s námi loučí, protože se mezi školáky už nepočítají. Stále jsou ještě nedělní školy, dorosty, Awana kluby nebo hlídky RR, které neobjevily, že KROKY přináší jejich vedoucím ( i rodičům) inspiraci a možnost společné činnosti při čtení, luštění a diskutování o předkládaných tématech.

Je to časopis vlastně odborný a nabízené téma nemá na našem trhu pro danou věkovou kategorii náhradu.

Budeme moc rádi, když nás ve svém okolí doporučíte a když nám také doporučíte někoho, kdo by se mohl starat o naše webové stránky nebo s námi jinak spolupracovat.

Přeji příjemné podzimní slunné dny! A pro ty deštivé a mlhavé, které také přijdou, zdravím naším heslem:

JISTÝM KROKEM SPRÁVNÝM SMĚREM!

Irena Zemanová

Reportérka Debča: Počítačové hry

Ahoj všichni,
jmenuji se Debora a kamarádi mi říkají Debča. Je mi 12 let a bydlím v Brně. Ráda bych se s vámi podělila o svůj názor na to, jak využívat počítačové hry a internet.

Někteří lidé tráví u počítače celý život. Hrají hry, sledují pořady, na počítači pracují nebo jen tak facebookují. Proto bychom se měli zamyslet nad tím, kolik času u počítače trávíme. Jako u spousty dalších věcí platí i u něj, že je dobrý sluha, ale špatný pán. U nás doma je to nastaveno tak, že pro zábavu můžu PC využít dvakrát týdně půl hodiny (moje patnáctiletá sestra celkem hodinu a půl), ale jen za předpokladu, že mám splněné povinnosti doma i do školy. Do tohoto času se nepočítá využití PC a internetu k učení nebo pro potřebu domácích úkolů. Možná že se někomu může zdát můj čas pro hry krátký, ale mám celý týden hodně plný jiných aktivit, například hraju na klavír a ráda čtu dobrodružné knížky, hrajeme společenské hry a taky si hraju se svými sourozenci.

Pro výběr hry je dobré nastavit si pravidla, abychom si nezanášeli mysl násilím, okultismem nebo závislostí. Takže pokud se ve hře objevuje zabíjení lidí nebo zvířat, lebky, démoni nebo duchové, tak hru nehraju. Pokud si nejsme jisti, můžeme si položit otázku, zda by tuto hru hrál také Ježíš.

Je i spousta dobrých her, které rozvíjejí například matematické schopnosti nebo učí angličtinu či jiné jazyky. Obvykle si najdu hru na internetu na Superhrách a domluvíme se s rodiči, zda vybranou hru můžu hrát. Našli jsme i biblickou hru, kde si můžete ověřit své znalosti bible. Je na adrese: www.biblehrou.cz. Pro malé děti existuje CD-rom s názvem Stvoření světa (jde o starou hru, tak nevím, zda se dá sehnat). Jsou zde krátké biblické příběhy doplněné jednoduchými hrami.

Ještě jsem vás chtěla upozornit na nebezpečí dlouhodobých her, které zezačátku vypadají dobře, ale pro postup kupředu je třeba platit penězi. Mnoho lidí je na tom závislých, dokonce to hrají i děti a vkládají do toho své kapesné. Taky jsou situace, které pro nás křesťany nejsou jednoduché. Například nás pozve spolužák k sobě domů a chce hrát nějakou špatnou hru, kterou má povolenou. Mám zkušenost, že je lepší pozvat kamarádku či kamaráda k sobě a nabídnout mu jinou zábavu. Například hrajeme na klavír, čteme knížku, kterou píše spolužačka, nebo si pomůžeme při vypracování domácích úkolů.

Tak vám přeju dobrou pařbu. Určitě se ještě ozvu. Napíšu vám něco o filmech, mám jeden hustej tip.

Ahojky Debča 😉

Stroj Času: Čas být zticha a čas mluvit

Ahoj čtenáři,
Pavel v dopise pro Římany píše:

„Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří…“ (Řím. 1, 16a)

Co znamená slovo „evangelium“ nebo „evangelizovat“?

.. jsou země, kde za to slovo je vězení, mučení i smrt..

Zkuste se třeba dnes večer ztišit a modlit se lidi, kteří takto trpí. Aby jim dal Pán Bůh sílu a radost do takových těžkých chvil, které si ani neumíme představit.

Zuzzka

(celé v časopise)

Petr Plaňanský: Bůh, jemuž není nic skryto…

Ahoj kamarádi,
rád bych se vás zeptal, zda jste se někdy dostali do situace, ve které jste si vůbec nevěděli rady? A čím déle ta situace trvala, tím větší jste měli pocit, že to je snad konec…?

O něčem takovém vypráví příběh, který…

Otázky: „Odkud přicházíš a kam jdeš?“ patří i nám v okamžiku, kdy si nevíme rady s nějakou situací. Můžeme se ptát, jak jsme se do takové situace dostali a jak z ní vyjít ven. A v nápravě svých těžkostí se spoléhat i na Boha, který vše vidí.

V těžké situaci si můžeme připomenout jednu velkou pravdu: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1. list Korintským 10:13)

Petr Plaňanský

(celé v časopise)

Plaveme proti proudu: Neznámý střelec (2)

Odevšad se valil černý dým. To chytly deky, na které kluci převrátili svíčku, aby zametli stopy. Vypadalo to jako shoda náhod, že Franta s rodiči dorazil k bunkru za pár okamžiků po tom, co začalo hořet, a že se jim podařilo oheň rychle zlikvidovat. Adama našli přivázaného ke stolu. Byl v bezvědomí. Modřiny na jeho těle a zakrvácená košile dokazovaly, že dostal pěknou nakládačku. Frantovi se znovu sevřel žaludek. Je vůbec možné, aby mu Bůh odpustil?

Všude houkaly majáčky…

Míša Švecová

(celé v časopise)

Krok za krokem k Ježíši: Barvy vyprávějí – ZELENÁ

ANEB VYPRÁVĚNÍ O ZELENÉ ROSTLINCE, DOBRÉM ZAHRADNÍKOVI A VELKÉM UŽITKU!

Dnes si musíme říci móóóc důležitou věc! Ano, KREV Pána Ježíše očistila naše HŘÍ- CHY a máme už oblečené BÍLÉ roucho a můžeme se těšit na svatební hostinu. Ale budou na té svatební hostině i naše kamarádky, kamarádi, maminky, tety, dědečci, babičky – prostě všichni ti, které máme rádi? O tom vypráví ZELENÁ barva.

Zavřete oči a představte si ZELENOU jarní louku. Na některých místech je ještě sníh, ale malé rostlinky – bledulky a petrklíče si už razí cestu za sluníčkem. ZELENÁ barva nám říká, že něco nového se probouzí a začíná růst. Třeba taková malá fazolka. Je oblečena do BÍLÝCH šatů a čeká, aby mohla přivést do světa další BÍLÉ fazolky. Ale není to jen tak:

Na kousek bílé navlhčené vatičky, fazolku položíme. Nejlepší je to někde na okně, kam svítí sluníčko a kde na ni bude dýchat teplo. Čas od času dolejeme vodu, aby fazolka neuschla. A jednoho dne ráno se probudíme a ejhle! Fazolka vystrčila první klíčky. To je znamení, abychom ji zasadili do hlíny. A co dál? Musíme čekat, až na nás z hlíny juknou první zelené lístečky. Rostlinka je na světě. Začíná se rozhlížet a hledá správnou cestu. Nejvíc ze všeho se jí líbí cesta za sluníčkem. Ona totiž ví, že teplo a světlo je pro ni úplně to nejlepší, aby mohla růst a růst a růst. Když už je kytička dost velká, potřebuje podepřít. Dáme k ní klacík a zase čekáme. Pak se rostlinka kolem něj začne omotávat. Je tak spokojená, že začne kvést a začne být ozdobou pro naše okno. Za nějakou dobu sice květ opadne, ale my se můžeme stále radovat, protože už vidíme malý lusk. Tam už jsou další malé bílé fazolky připravené přijít na tento svět. A je to zase sluníčko, které jim musí pomoci dozrát a vyloupnout se a rozkutálet se po světě.

A proč vám to všechno vyprávím?

Vy jste, děti, jako ty BÍLÉ fazolky. Zatím jste úplně sami – jedno malé semínko. Ale když se vydáte do rukou DOBRÉMU ZAHRADNÍKOVI – a to není nikdo jiný než Pán Bůh – za nějakou dobu vás bude mnohem víc. Pán Bůh vás vezme do svých rukou a zasadí do dobré hlíny. Ta dobrá hlína – to může být třeba besídka ve sboru. Já vím, ono se nám tam někdy moc nechce. Ale může vyrůst malá fazolka bez hlíny? Věřte mi, nemůže! A když už jsme fazolku pěkně zasadili do hlíny, musíme ji kypřit. Když hlínu pěkně nakypříme, dostane se do ní vzduch a rostlinka se může nadechnout. I my – rostlinky v rukou Pána Boha – musíme dýchat. A dýchání to není nic jiného než povídání si s Pánem Bohem.

Jednoduše otevřete pusu a povyprávíte mu o svých radostech i starostech. Ale také o tom, že byste si přáli, aby s vámi mohli jít do ZLATÉHO MĚSTA všichni ti, které máte úplně nejraději. Každá kytička potřebuje vodu. Bůh nás zalévá svým slovem, povzbuzením a potěšením. Všechna jeho slova jsou napsána v Bibli. Když budete číst Bibli, poznáte, co říká Bůh. Hned budete vědět, co se mu líbí a co ne. Kdo není zeléván, uschne! Pán Bůh nám svítí na cestu, jeho láska nás hřeje. Pán Bůh je pro nás sluníčkem. A my rosteme a rosteme, až jsme velikou rostlinkou, která potřebuje podepřít. Kde takovou podporu najít? Mezi dospělými se tomu říká společenství, sbor nebo církev. Jsou to prostě lidé, kteří stejně jako my věří v Boha a jdou po cestě do ZLATÉHO MĚSTA. Mají nás rádi a vyslechnou nás, když máme třebas i malé starosti. A také se za nás modlí a my zase za ně. Prostě jsme pomocí jeden pro druhého. A když si tak navzájem pomáháme, stáváme se krásnými – no radost pohledět.

Kytička kvete a přitahuje oči druhých, každý ji obdivuje. Dokonce i lidé kolem nás si toho všimnou. Chodí kolem nás a říkají: „Ta Janička – ta jenom kvete. Na všechny se usmívá, nenadává, neříká neslušná slova.“ A nebo zase můžeme slyšet: „Co se to děje s tím naším Petrem? Přestal se bít, nezapomíná domácí úkoly a dokonce pomáhá slabším!“ A možná se vás na to i zeptají. A vy jim hned můžete říci o tom, že jste našli cestu do ZLATÉHO MĚSTA, že vám Pán Bůh odpustil hříchy a že je vaším dobrým zahradníkem, který se stará o to, abyste byli tak krásní a rozkvetlí. A taky jim můžete říci, že i oni mohou být tak krásní a milí, když se dají do rukou dobrému zahradníkovi.

To, že si o nich vyprávíme s Pánem Bohem a prosíme ho, aby jim ukázal cestu do ZLATÉHO MĚSTA, to je ukryje do našeho srdce jako malé nedozrálé fazolky do lusku. Takoví lidé potřebují Boží lásku, něhu. Potřebují dozrát, aby se sami mohli stát malými bílými fazolkami, které náš zahradník – dobrý a laskavý Bůh – znovu může zasadit a vypěstovat další bílé fazolky.

Není to krásné vyprávění? Vyprávění o ZELENÉ rostlince, která nejdřív byla na světě úplně sama. Ale v rukou dobrého zahradníka se proměnila, vyrostla a přinesla veliký užitek.

A tak si milé děti pamatujte, že ZELENÁ barva vypráví o tom, jak můžeme vyrůst v lásce a péči laskavého Boha a pomáhat dalším lidem najít cestu do ZLATÉHO MĚSTA.

Ahojky Radim

Zdraví reportérka Kája: Dys-

A milovaný tělocvik mám zakázaný, protože mám špatné jaterní testy. Tak držím dietu. Skoro nic se mi nechce, jsem hrozně unavená a dokonce už ani nemám chuť se do něčeho pouštět. Skoro nic mi nevychází. Ani s tím psem nemůžu běhat agility, abych se neuhnala. Doma dřeme všechny předměty do školy a ještě navíc děláme…

Fakt nevím, co bych dělala, kdybych neznala Pána Ježíše. Jsem moc ráda, že mě vedl tak, abych Ho mohla poznat. Ono to všechno asi je k něčemu dobré, ale teď mi to tak nepřijde. Někdy mám pocit, že mě Ježíš neslyší nebo že je mu jedno, jak se mi vede. A pak se za to stydím a mrzí mě takové myšlenky. Vždyť přece vím, že je důležitější dostat se do nebe než na vysokou školu.

Kája

(celé v časopise)

Krok za krokem s Ježíšem: Martina má narozeniny 2x

Ahoj kamarádi,
opět jsem tu já, Radim. Tentokrát nám Martina napsala, co prožila, když jí bylo 9 let.

Jmenuju se Martina, je mi 27 a letos jsem oslavila 18. narozeniny. Moc vám ta matika nesedí, že? Slavím totiž narozeniny dvakrát, jednou v den, kdy jsem skutečně spatřila světlo světa coby ubrečený novorozenec, a podruhé tehdy, když jsem se narodila do Boží rodiny, tedy jako křesťanka.

Moje babička celý život pilně chodila do kostela, a tak jsem už od malička byla seznámená s Biblí, mší v kostele, modlitbami atd. Vždycky jsem jaksi věděla, že „něco“ nebo „Někdo“ je, ale ten Bůh, ke kterému se v kostele lidé modlili naučenými slovy, mi připadal velmi neosobní a vzdálený.

Když mi bylo 9 let, přišla jsem poprvé na tzv. Klub dobré naděje, který u nás na škole pod Dětskou misií založila jedna paní učitelka. I ona měla v ruce Bibli, ale příběhy z ní a v nich obsažené pravdy pro můj život ožívaly prostřednictvím obrázků a dalších pomůcek a já mohla informacím o Pánu Bohu a Pánu Ježíši mnohem lépe porozumět. I zde se zpívaly písničky, ale na rozdíl od kostelních varhan to byly písničky s kytarou a s texty, které jsem chápala. A velmi mě překvapilo, že modlitba – rozhovor s Pánem Bohem – nemusí být naučená hromadná „záležitost“, ale že si s Ním můžu normálně povídat!

Na letním táboře Dětské misie, kde jsem měla možnost strávit s křesťany celý týden, jsem Pána Ježíše pozvala i do svého života. Pochopila jsem, že dal svůj život i za mé hříchy, abych já, Martina, s Ním jednou mohla být v nebi a nemusela mít nikdy strach, co bude „potom“ – až tenhle život skončí.

Jtomu už 18 let, kdy jsem učinila toto rozhodnutí a nelituji! Ne vždy je život křesťana jednoduchý, zvláště v dnešní době, ale pokud se na tuhle cestu vydáš, NIKDY na ní nebudeš sám/sama! Vždy tu bude NĚKDO jen a jen pro tebe a tvůj život získá „rozměr navíc“.

Dneska stojím na místě té paní učitelky, ke které jsem chodila do klubu. Učím děti o Pánu Ježíši a o tom, co pro každého člověka z obrovské lásky vykonal. Společně s mým manželem, který také osobně zná Pána Ježíše, povzbuzujeme děti a mladé lidi, aby se pro Ježíše také rozhodli. Vydej se za Ním i ty. Stojí to za to!

Dobré vykročení přeje

Martina

Pozn. redakce: Martina zmiňuje „KLUBY DOBRÉ NADĚJE“(KDN). Jsou to pravidelná týdenní setkání dětí během školního roku, kde se učí biblické příběhy a verše, zpívají, hrají hry… Tyto kluby se konají v několika našich městech a pořádá je Dětská misie v České republice (DM). Každý je zván – i ty! Když jsi od klubu moc daleko, nevadí, DM dělá i dopisové kurzy pro děti a další … (podívej se na www.detskamisie.cz) DM je součástí světové organizace CEF (asi 160 zemí). DM spolupracuje i s naším časopisem.

ÚVODNÍK (5/2011)

Podzim mám hodně ráda. Pro jeho barevnost i bohatost úrody. Na polích a vinicích se sklízí výsledky celoroční práce. Po dovolených a po prázdninách se s novou chutí a novými předsevzetími dáváme do díla.

I tyto KROKY vám představují mimo pravidelné rubriky a autory něco nového – články od našich dvou čtenářek. Jeden je o PC. Od příštího čísla bychom se totiž chtěli počítačům i plusům a mínusům, které s nimi souvisejí, věnovat víc a na pokračování.

Jsme rádi, že přibývají noví čtenáři, ale zatím jich není tolik jako těch, kteří se s námi loučí, protože se mezi školáky už nepočítají. Stále jsou ještě nedělní školy, dorosty, Awana kluby nebo hlídky RR, které neobjevily, že KROKY přináší jejich vedoucím ( i rodičům) inspiraci a možnost společné činnosti při čtení, luštění a diskutování o předkládaných tématech.

Je to časopis vlastně odborný a nabízené téma nemá na našem trhu pro danou věkovou kategorii náhradu.

Budeme moc rádi, když nás ve svém okolí doporučíte a když nám také doporučíte někoho, kdo by se mohl starat o naše webové stránky nebo s námi jinak spolupracovat.

Přeji příjemné podzimní slunné dny! A pro ty deštivé a mlhavé, které také přijdou, zdravím naším heslem:

JISTÝM KROKEM SPRÁVNÝM SMĚREM!

Irena Zemanová

title introtext fulltext Awana: Tygr sumaterský a fórum 4/14

Když jsem vyšel z klimatizované budovy ven na ulici, zamlžily se mi brýle, tak velká vlhkost byla v exotickém Singapuru. Není divu, když leží pouhých 150 km nad rovníkem. Singapur je ostrov jižně od Malajsie velký asi jako 1,5 Prahy. Abyste se však přiblížili hustotě obyvatel Singapuru, museli byste do Prahy nacpat ještě šestkrát více obyvatel, než má. Že je to bývalá anglická kolonie, poznáte snadno – řidiči tam totiž stejně jako v Anglii jezdí vlevo. Do této dálavy jsem byl začátkem září pozván na konferenci celosvětového hnutí „Fórum 4/14“. Onen tajemný název skrývá jednoduché vysvětlení – jde o věkové okno dětí od 4 do 14 let, které Pán Bůh takřka po celém světě duchovně probouzí, aby na tuto generaci upozornil. Začíná být totiž ohroženým druhem – podobně jako tamní tygr sumaterský. Na světě žijí téměř 3 miliardy dětí. Z toho polovina jich je skutečně ohrožena na životě – žije v bídě a hladu.

Nejvíce jsou však děti ohroženy na životě věčném. Hnutí 4/14 si klade za cíl probudit sbory, církve a křesťanské organizace na celém světě, aby se těmito dvěma problémy – dětským hladomorem a životem věčným – zabývaly.

U nás doma hladomor nemáme, ale české děti mají stejnou potřebu být nasyceny věčným chlebem – tedy Kristem – jako jinde ve světě. Statistika věda je, má však cenné údaje: představte si tři české děti z křesťanské rodiny. Jedno z nich (podle neoficiálních statistik) v dospělosti zcela odejde od Boha. Druhé dítě sice uvěří v Krista, ale stane se v dospělosti naprosto pasivním, tzv. nedělním křesťanem. Pouze jedno dítě z našich křesťanských rodin se stane aktivním živým křesťanem – učedníkem Pána Ježíše. Proč se tak děje! Všechny tři děti zažily ve svém domovském sboru kvalitní duchovní péči v besídce, dětském klubu nebo dorostu, či mládeži. Kupodivu právě v tom je problém – rodiče se na to až příliš spolehli. Od koho však, děti, přirozeně přijímáte základ svých křesťanských postojů a chování? Kdo se s vámi každý den modlí, vypráví biblické příběhy nebo čte na dobrou noc? Kdo má na vás největší vliv? Rodiče. Oni to jsou, kdo pokládají daleko pevnější duchovní základ než všechny sebelepší výchovné struktury sboru.

Milí rodiče, pojďme něco udělat – třeba přijet 12. listopadu 2011 na „Fórum 4/14“ do Pardubic. Nenechme však další generaci 4/14 odejít od Boha.

Radek Kalenský
kazatel, misionář
Awana ČR

Třináctá komnata: klíč pátý – Hnutí Hare Krishna

Kde a kdy HNUTÍ HARE KRIŠNA vzniklo?

Védská tradice

Zpět do součastnosti

Kdo je „Krišna“?

Karma, reinkarnace a mantra

ALE MY VÍME…!

V čem se ještě lišíme?

Křesťané takto omezení nejsou. Ano i Bible má svá pravidla pro život. Neomezují nás však, ale chrání před následky. Nejsou podmínkou pro členství v církvi či ve sboru. Každý se svobodně rozhoduje, zda si od Boha nechá poradit, nebo ne. Svým vlastním postojem se rozhodujeme, zda budeme POŽEHNANÍ nebo jestli nás Boží požehnání MINE.

teta míša

(celé v časopise)

Awana: Tygr sumaterský a fórum 4/14

Když jsem vyšel z klimatizované budovy ven na ulici, zamlžily se mi brýle, tak velká vlhkost byla v exotickém Singapuru. Není divu, když leží pouhých 150 km nad rovníkem. Singapur je ostrov jižně od Malajsie velký asi jako 1,5 Prahy. Abyste se však přiblížili hustotě obyvatel Singapuru, museli byste do Prahy nacpat ještě šestkrát více obyvatel, než má. Že je to bývalá anglická kolonie, poznáte snadno – řidiči tam totiž stejně jako v Anglii jezdí vlevo. Do této dálavy jsem byl začátkem září pozván na konferenci celosvětového hnutí „Fórum 4/14“. Onen tajemný název skrývá jednoduché vysvětlení – jde o věkové okno dětí od 4 do 14 let, které Pán Bůh takřka po celém světě duchovně probouzí, aby na tuto generaci upozornil. Začíná být totiž ohroženým druhem – podobně jako tamní tygr sumaterský. Na světě žijí téměř 3 miliardy dětí. Z toho polovina jich je skutečně ohrožena na životě – žije v bídě a hladu.

Nejvíce jsou však děti ohroženy na životě věčném. Hnutí 4/14 si klade za cíl probudit sbory, církve a křesťanské organizace na celém světě, aby se těmito dvěma problémy – dětským hladomorem a životem věčným – zabývaly.

U nás doma hladomor nemáme, ale české děti mají stejnou potřebu být nasyceny věčným chlebem – tedy Kristem – jako jinde ve světě. Statistika věda je, má však cenné údaje: představte si tři české děti z křesťanské rodiny. Jedno z nich (podle neoficiálních statistik) v dospělosti zcela odejde od Boha. Druhé dítě sice uvěří v Krista, ale stane se v dospělosti naprosto pasivním, tzv. nedělním křesťanem. Pouze jedno dítě z našich křesťanských rodin se stane aktivním živým křesťanem – učedníkem Pána Ježíše. Proč se tak děje! Všechny tři děti zažily ve svém domovském sboru kvalitní duchovní péči v besídce, dětském klubu nebo dorostu, či mládeži. Kupodivu právě v tom je problém – rodiče se na to až příliš spolehli. Od koho však, děti, přirozeně přijímáte základ svých křesťanských postojů a chování? Kdo se s vámi každý den modlí, vypráví biblické příběhy nebo čte na dobrou noc? Kdo má na vás největší vliv? Rodiče. Oni to jsou, kdo pokládají daleko pevnější duchovní základ než všechny sebelepší výchovné struktury sboru.

Milí rodiče, pojďme něco udělat – třeba přijet 12. listopadu 2011 na „Fórum 4/14“ do Pardubic. Nenechme však další generaci 4/14 odejít od Boha.

Radek Kalenský
kazatel, misionář
Awana ČR

Martina má narozeniny 2x (5/2011)

Ahoj kamarádi,
opět jsem tu já, Radim. Tentokrát nám Martina napsala, co prožila, když jí bylo 9 let.

Jmenuju se Martina, je mi 27 a letos jsem oslavila 18. narozeniny. Moc vám ta matika nesedí, že? Slavím totiž narozeniny dvakrát, jednou v den, kdy jsem skutečně spatřila světlo světa coby ubrečený novorozenec, a podruhé tehdy, když jsem se narodila do Boží rodiny, tedy jako křesťanka.

Moje babička celý život pilně chodila do kostela, a tak jsem už od malička byla seznámená s Biblí, mší v kostele, modlitbami atd. Vždycky jsem jaksi věděla, že „něco“ nebo „Někdo“ je, ale ten Bůh, ke kterému se v kostele lidé modlili naučenými slovy, mi připadal velmi neosobní a vzdálený.

Když mi bylo 9 let, přišla jsem poprvé na tzv. Klub dobré naděje, který u nás na škole pod Dětskou misií založila jedna paní učitelka. I ona měla v ruce Bibli, ale příběhy z ní a v nich obsažené pravdy pro můj život ožívaly prostřednictvím obrázků a dalších pomůcek a já mohla informacím o Pánu Bohu a Pánu Ježíši mnohem lépe porozumět. I zde se zpívaly písničky, ale na rozdíl od kostelních varhan to byly písničky s kytarou a s texty, které jsem chápala. A velmi mě překvapilo, že modlitba – rozhovor s Pánem Bohem – nemusí být naučená hromadná „záležitost“, ale že si s Ním můžu normálně povídat!

Na letním táboře Dětské misie, kde jsem měla možnost strávit s křesťany celý týden, jsem Pána Ježíše pozvala i do svého života. Pochopila jsem, že dal svůj život i za mé hříchy, abych já, Martina, s Ním jednou mohla být v nebi a nemusela mít nikdy strach, co bude „potom“ – až tenhle život skončí.

Jtomu už 18 let, kdy jsem učinila toto rozhodnutí a nelituji! Ne vždy je život křesťana jednoduchý, zvláště v dnešní době, ale pokud se na tuhle cestu vydáš, NIKDY na ní nebudeš sám/sama! Vždy tu bude NĚKDO jen a jen pro tebe a tvůj život získá „rozměr navíc“.

Dneska stojím na místě té paní učitelky, ke které jsem chodila do klubu. Učím děti o Pánu Ježíši a o tom, co pro každého člověka z obrovské lásky vykonal. Společně s mým manželem, který také osobně zná Pána Ježíše, povzbuzujeme děti a mladé lidi, aby se pro Ježíše také rozhodli. Vydej se za Ním i ty. Stojí to za to!

Dobré vykročení přeje

Martina

Pozn. redakce: Martina zmiňuje „KLUBY DOBRÉ NADĚJE“(KDN). Jsou to pravidelná týdenní setkání dětí během školního roku, kde se učí biblické příběhy a verše, zpívají, hrají hry… Tyto kluby se konají v několika našich městech a pořádá je Dětská misie v České republice (DM). Každý je zván – i ty! Když jsi od klubu moc daleko, nevadí, DM dělá i dopisové kurzy pro děti a další … (podívej se na www.detskamisie.cz) DM je součástí světové organizace CEF (asi 160 zemí). DM spolupracuje i s naším časopisem.

Zelená barva (5/2011)

ANEB VYPRÁVĚNÍ O ZELENÉ ROSTLINCE, DOBRÉM ZAHRADNÍKOVI A VELKÉM UŽITKU!

Dnes si musíme říci móóóc důležitou věc! Ano, KREV Pána Ježíše očistila naše HŘÍ- CHY a máme už oblečené BÍLÉ roucho a můžeme se těšit na svatební hostinu. Ale budou na té svatební hostině i naše kamarádky, kamarádi, maminky, tety, dědečci, babičky – prostě všichni ti, které máme rádi? O tom vypráví ZELENÁ barva.

Zavřete oči a představte si ZELENOU jarní louku. Na některých místech je ještě sníh, ale malé rostlinky – bledulky a petrklíče si už razí cestu za sluníčkem. ZELENÁ barva nám říká, že něco nového se probouzí a začíná růst. Třeba taková malá fazolka. Je oblečena do BÍLÝCH šatů a čeká, aby mohla přivést do světa další BÍLÉ fazolky. Ale není to jen tak:

Na kousek bílé navlhčené vatičky, fazolku položíme. Nejlepší je to někde na okně, kam svítí sluníčko a kde na ni bude dýchat teplo. Čas od času dolejeme vodu, aby fazolka neuschla. A jednoho dne ráno se probudíme a ejhle! Fazolka vystrčila první klíčky. To je znamení, abychom ji zasadili do hlíny. A co dál? Musíme čekat, až na nás z hlíny juknou první zelené lístečky. Rostlinka je na světě. Začíná se rozhlížet a hledá správnou cestu. Nejvíc ze všeho se jí líbí cesta za sluníčkem. Ona totiž ví, že teplo a světlo je pro ni úplně to nejlepší, aby mohla růst a růst a růst. Když už je kytička dost velká, potřebuje podepřít. Dáme k ní klacík a zase čekáme. Pak se rostlinka kolem něj začne omotávat. Je tak spokojená, že začne kvést a začne být ozdobou pro naše okno. Za nějakou dobu sice květ opadne, ale my se můžeme stále radovat, protože už vidíme malý lusk. Tam už jsou další malé bílé fazolky připravené přijít na tento svět. A je to zase sluníčko, které jim musí pomoci dozrát a vyloupnout se a rozkutálet se po světě.

A proč vám to všechno vyprávím?

Vy jste, děti, jako ty BÍLÉ fazolky. Zatím jste úplně sami – jedno malé semínko. Ale když se vydáte do rukou DOBRÉMU ZAHRADNÍKOVI – a to není nikdo jiný než Pán Bůh – za nějakou dobu vás bude mnohem víc. Pán Bůh vás vezme do svých rukou a zasadí do dobré hlíny. Ta dobrá hlína – to může být třeba besídka ve sboru. Já vím, ono se nám tam někdy moc nechce. Ale může vyrůst malá fazolka bez hlíny? Věřte mi, nemůže! A když už jsme fazolku pěkně zasadili do hlíny, musíme ji kypřit. Když hlínu pěkně nakypříme, dostane se do ní vzduch a rostlinka se může nadechnout. I my – rostlinky v rukou Pána Boha – musíme dýchat. A dýchání to není nic jiného než povídání si s Pánem Bohem.

Jednoduše otevřete pusu a povyprávíte mu o svých radostech i starostech. Ale také o tom, že byste si přáli, aby s vámi mohli jít do ZLATÉHO MĚSTA všichni ti, které máte úplně nejraději. Každá kytička potřebuje vodu. Bůh nás zalévá svým slovem, povzbuzením a potěšením. Všechna jeho slova jsou napsána v Bibli. Když budete číst Bibli, poznáte, co říká Bůh. Hned budete vědět, co se mu líbí a co ne. Kdo není zeléván, uschne! Pán Bůh nám svítí na cestu, jeho láska nás hřeje. Pán Bůh je pro nás sluníčkem. A my rosteme a rosteme, až jsme velikou rostlinkou, která potřebuje podepřít. Kde takovou podporu najít? Mezi dospělými se tomu říká společenství, sbor nebo církev. Jsou to prostě lidé, kteří stejně jako my věří v Boha a jdou po cestě do ZLATÉHO MĚSTA. Mají nás rádi a vyslechnou nás, když máme třebas i malé starosti. A také se za nás modlí a my zase za ně. Prostě jsme pomocí jeden pro druhého. A když si tak navzájem pomáháme, stáváme se krásnými – no radost pohledět.

Kytička kvete a přitahuje oči druhých, každý ji obdivuje. Dokonce i lidé kolem nás si toho všimnou. Chodí kolem nás a říkají: „Ta Janička – ta jenom kvete. Na všechny se usmívá, nenadává, neříká neslušná slova.“ A nebo zase můžeme slyšet: „Co se to děje s tím naším Petrem? Přestal se bít, nezapomíná domácí úkoly a dokonce pomáhá slabším!“ A možná se vás na to i zeptají. A vy jim hned můžete říci o tom, že jste našli cestu do ZLATÉHO MĚSTA, že vám Pán Bůh odpustil hříchy a že je vaším dobrým zahradníkem, který se stará o to, abyste byli tak krásní a rozkvetlí. A taky jim můžete říci, že i oni mohou být tak krásní a milí, když se dají do rukou dobrému zahradníkovi.

To, že si o nich vyprávíme s Pánem Bohem a prosíme ho, aby jim ukázal cestu do ZLATÉHO MĚSTA, to je ukryje do našeho srdce jako malé nedozrálé fazolky do lusku. Takoví lidé potřebují Boží lásku, něhu. Potřebují dozrát, aby se sami mohli stát malými bílými fazolkami, které náš zahradník – dobrý a laskavý Bůh – znovu může zasadit a vypěstovat další bílé fazolky.

Není to krásné vyprávění? Vyprávění o ZELENÉ rostlince, která nejdřív byla na světě úplně sama. Ale v rukou dobrého zahradníka se proměnila, vyrostla a přinesla veliký užitek.

A tak si milé děti pamatujte, že ZELENÁ barva vypráví o tom, jak můžeme vyrůst v lásce a péči laskavého Boha a pomáhat dalším lidem najít cestu do ZLATÉHO MĚSTA.

Ahojky Radim

Listy a listí

Víme, že všemu živému dává život Bůh. Na jeho pokyn rostou i ty stromy kolem nás a tak mě napadá, jako by nám každým tím lístkem o své stvořitelské moci podával zprávu. Snad na každém z nich je aspoň jedno písmenko. A celá ta zpráva je hodně jasná.

Víte, že jsou ještě i jiné listy? Je o nich řeč ve druhém Pavlově listu do Korintu – Korintským v kapitole 3. verš 3: Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým. Tak to je tedy něco. Každý,

IrZe

(celé v časopise)

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.
Celý časopis v PDF.

(Kliknutím otevřete dokument v prohlížeči (pokud to Váš prohlížeč podporuje…), dokument můžete uložit pravým kliknutím na odkaz a zvolením „Uložit cíl jako“ nebo něčeho podobného – jednotlivé prohlížeče se liší…)

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

OBSAH 6.ČÍSLA ROKU 2011

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Profesor a netopýrek: Dokonalí lezci

Komiks: Hrdinové víry (8), Jesse Lee

Pro detektivy: Zbláznil se snad?

Krok za krokem k Ježíši:
Barvy vyprávějí – MODRÁ

Plaveme proti proudu: Neposlušná Bertička

Petr Plaňanský: Komu ses rozhodl důvěřovat?

Dokreslovaný příběh: Anděl a Marie

Louskáčkovy oříšky a rébusy

Stroj času: Čas milovat

Zdraví reportérka Kája: Advent a já

Fotopříběh s Heidy

Krok za krokem s Ježíšem:
Stáňa má strach

Tim 2,2: Vánoční tvoření

Vymaluj, přemýšlej: Přísloví 11:28

Dopis z Izraele: Únor růžový – Tu BiŠvat

Třináctá komnata: klíč šestý – Matka Lasana

Tomáš: Nástrahy ve světě počítačů

Awana: Kroky k domácí Awaně

Kuba z Oveček: Kuba a desatero

Noty: Doufej v Hospodina

Zdraví Štěpán: Závislák?

Vánoční zamyšlení: Pro děti a rodiče

Pro předškoláky

Příběh navíc: Zázračné kotě

Komiks: (Ne)skutečné příběhy (5)
Křižovatka – Sářin příběh

Úvodník

Milí čtenáři, přišlo za vámi poslední letošní číslo časopisu KROKY. Vždycky žasnu nad tím, jak obdarované lidi Bůh shromáždil jako redakční spolupracovníky. Opravdu si té společnosti vážím. A opravdu je mi líto, že tak málo lidí z těch, kteří se hlásí k Pánu Ježíši, ať už školáků či jejich rodičů nebo vedoucích různých skupin či klubů, si ho přečte. Času máme všichni málo, proto nám Bůh ve svém slově radí, abychom ho nepromarnili, využívali, s ním hospodařili.

A přece některé články mohou inspirovat mladší školáky (ve spolupráci s rodiči), jiné starší školáky, další jejich rodiče, dávají náměty pro rozhovory a diskuze i ve skupinách a klubech. Hodně čtenářů se zamýšlí nad Louskáčkovými oříšky, ale velice málo mu pošle vyluštění.

V příštím roce nám k tomu hospodaření s časem přibude i náročnější hospodaření s penězi. Velmi stojíme o zpětnou vazbu = vaše názory (i kritické), návrhy.

Jsme rádi, že se můžeme dělit s vámi, našimi čtenáři, o radosti a starosti, které patří k životu i těch, kdo ho vložili do Božích rukou jako Jeho děti pro oběť Pána Ježíše, ať jsou mladí nebo už moc ne.

Jsme rádi, že i v příštím roce se s vámi budeme setkávat. Většina seriálů pokračuje a přibudou další. Sledujte, prosím, naše webové stránky a pište nám.

Přejeme vám do všech situací příštího roku moudrost, radost a pokoj.

Za redakční spolupracovníky,
Irena Zemanová

Krok za krokem k Ježíši: Barvy vyprávějí – MODRÁ

O ČEM VYPRÁVÍ MODRÁ BARVA ANEB VYPRÁVĚNÍ O MODRÉM NEBI, VELIKÉM MOŘI A MALÉM PTÁČKOVI…

Tak vás pěkně vítám, kluci a děvčátka, a mám velikou radost, že jsme zase spolu. Mám velkou radost, ale je mi zároveň i trochu smutno. A víte proč? Protože dnes se musíme s našimi barvičkami rozloučit.

Ale žádné smutnění a hned se dejme do dnešního MODRÉHO vyprávění.

MODRÉ je nebe. Přitahuje naše oči a šeptá: „To je dnes ale krásně! Pojď se proběhnout do parku!“ Nebo jindy volá: „Nech už toho mračení a usměj se na svět!“ MODRÉ nebe. Je daleko. A přesto bychom si na něho chtěli sáhnout. MODRÉ nebe… je domovem sluníčka a bílých chundelatých oveček, kterým říkáme obláčky.

A co takhle „MODRÉ Z NEBE“? Hmm. To báječně chutná. Dnes si můžeme „MODRÉ Z NEBE“ koupit v obchodě jako čokoládu. Ale ta se rozplyne na jazyku a „MODRÉ Z NEBE“ je pryč. Ale dřív, když ještě naše babičky byly děvčátky, to tak nebylo. Když si někdo přál „MODRÉ Z NEBE“, tak tím vlastně říkal, že si přeje něco moc krásného, co za něco stojí. Anebo když někdo někomu chtěl „snést MODRÉ Z NEBE “, tak tím zase vysvětloval, jak moc toho druhého má rád. Zkrátka a dobře „MODRÉ Z NEBE“ je něco moc krásného a drahého, co má velikou cenu. A dnes vám něco řeknu o tom, jak „MODRÉ Z NEBE“ přišlo na zem a zabydlelo se tu.

Když před dvěma tisíci lety umřel Pán Ježíš na kříži, dali jeho tělo do hrobu. V izraelské zemi vypadaly hroby jako veliké jeskyně. A vchod do takové jeskyně, kde byl položen mrtvý člověk, se zavalil velikánským kamenem. Tak velikánským, že jeden člověk by ho sám neodvalil. Tak do takového hrobu položili tělo Pána Ježíše. Třetího dne se však stal zázrak. Marie, která chodila plakat na hrob, našla kámen odvalený a hrob prázdný. A místo Pána Ježíše uviděla anděla, který jí vyprávěl, že Pán Ježíš už není mezi mrtvými, ale že vstal z mrtvých.

Všichni, kteří pro Pána Ježíše plakali a truchlili, se najednou mohli radovat a smát. „Hurá, Pán Ježíš je zase s námi! Je zase tady! Už nejsme sami!“ Jejich radost netrvala dlouho.

Pán Ježíš s nimi vyšel za město a oznámil jim, že odchází domů – do NEBE. Viděl, že jsou smutní. A tak jim řekl, aby zůstali ve městě a modlili se, dokud nebudou požehnaní. A potom už, před očima všech, začal stoupat vzhůru a tak odešel domů. Ano – do MODRÉHO NEBE. MODRÉ NEBE je domovem Pána Ježíše. MODRÉ NEBE je místem, kde je skryté ZLATÉ MĚSTO. Je domovem Boha samotného a těch, kteří už jako ti BÍLÍ beránci do něj mohli vejít.

Ale vraťme se k našemu příběhu. Na kopci za městem zůstali jen ti, kteří milovali Pána Ježíše, MODRÉ NEBE nad nimi a touha v jejich srdcích, aby mohli být s ním. Ale právě proto, že Pána Ježíše měli rádi, poslechli jej a odešli do města. Tam seděli za stolem a modlili se. Náhle se z NEBE strhl hukot, jako když se žene prudký vichr a naplnil celý dům. Všichni, kteří byli v místnosti a milovali Pána Ježíše poznali, že přišlo to nádherné požehnání, které jim Pán při svém odchodu zaslíbil. Na zem přišel Duch Svatý. MODRÉ NEBE se otevřelo a darovalo lidem vzácný dar, který skrývalo.

Duch Svatý od té chvíle bydlí tady na zemi. Se všemi lidmi. Má velmi jemný a tichý hlas a je to právě on, kdo nám šeptá, abychom se vydali na cestu do ZLATÉHO MĚSTA. Pán Bůh nám ho daroval, abychom nezabloudili a aby nám poradil, když si s něčím nebudeme umět pomoci. Chce být naším přítelem, podává nám svou ruku a čeká, až my do ní vložíme svou malinkou dlaň.

Tak co, už mi věříte, že „MODRÉ Z NEBE“ se zabydlelo na zemi? Je tu všude kolem nás. Můžete si jej představit jako moře, ze kterého si každý může nabrat kolik chce vody a stejně neubude. Nebo jako malého ptáčka, který nás doprovází na cestě do ZLATÉHO MĚSTA.

Jednou cvrliká nádherné písničky o Boží lásce. A když se nám zdá, že ta cesta do ZLATÉHO MĚSTA je příliš dlouhá a že tam asi nikdy nedojdeme, povzbuzuje nás, abychom se nebáli.

Je stále s námi a když vidí, že se nám nepodařilo poradit si s HŘÍCHEM, jemně nám do ouška zazpívá, abychom si dávali pozor třeba na lhaní, nebo podvádění. Sleduje naši cestu do ZLATÉHO MĚSTA a dává pozor, abychom někde špatně neodbočili a nevraceli se zpět.

Zkrátka a dobře. Je tu s námi aby nám pomáhal.

Ode dneška už víte, co znamená MODRÁ barva. Víte, že nám vypráví o Duchu Svatém, který nás chrání, povzbuzuje, učí a potěšuje. Který s námi pláče i se raduje a je tím nejlepším kamarádem na cestě do „ZLATÉ- HO MĚSTA.“

Ahojky Radim

Modrá barva (6/2011)

O ČEM VYPRÁVÍ MODRÁ BARVA ANEB VYPRÁVĚNÍ O MODRÉM NEBI, VELIKÉM MOŘI A MALÉM PTÁČKOVI…

Tak vás pěkně vítám, kluci a děvčátka, a mám velikou radost, že jsme zase spolu. Mám velkou radost, ale je mi zároveň i trochu smutno. A víte proč? Protože dnes se musíme s našimi barvičkami rozloučit.

Ale žádné smutnění a hned se dejme do dnešního MODRÉHO vyprávění.

MODRÉ je nebe. Přitahuje naše oči a šeptá: „To je dnes ale krásně! Pojď se proběhnout do parku!“ Nebo jindy volá: „Nech už toho mračení a usměj se na svět!“ MODRÉ nebe. Je daleko. A přesto bychom si na něho chtěli sáhnout. MODRÉ nebe… je domovem sluníčka a bílých chundelatých oveček, kterým říkáme obláčky.

A co takhle „MODRÉ Z NEBE“? Hmm. To báječně chutná. Dnes si můžeme „MODRÉ Z NEBE“ koupit v obchodě jako čokoládu. Ale ta se rozplyne na jazyku a „MODRÉ Z NEBE“ je pryč. Ale dřív, když ještě naše babičky byly děvčátky, to tak nebylo. Když si někdo přál „MODRÉ Z NEBE“, tak tím vlastně říkal, že si přeje něco moc krásného, co za něco stojí. Anebo když někdo někomu chtěl „snést MODRÉ Z NEBE “, tak tím zase vysvětloval, jak moc toho druhého má rád. Zkrátka a dobře „MODRÉ Z NEBE“ je něco moc krásného a drahého, co má velikou cenu. A dnes vám něco řeknu o tom, jak „MODRÉ Z NEBE“ přišlo na zem a zabydlelo se tu.

Když před dvěma tisíci lety umřel Pán Ježíš na kříži, dali jeho tělo do hrobu. V izraelské zemi vypadaly hroby jako veliké jeskyně. A vchod do takové jeskyně, kde byl položen mrtvý člověk, se zavalil velikánským kamenem. Tak velikánským, že jeden člověk by ho sám neodvalil. Tak do takového hrobu položili tělo Pána Ježíše. Třetího dne se však stal zázrak. Marie, která chodila plakat na hrob, našla kámen odvalený a hrob prázdný. A místo Pána Ježíše uviděla anděla, který jí vyprávěl, že Pán Ježíš už není mezi mrtvými, ale že vstal z mrtvých.

Všichni, kteří pro Pána Ježíše plakali a truchlili, se najednou mohli radovat a smát. „Hurá, Pán Ježíš je zase s námi! Je zase tady! Už nejsme sami!“ Jejich radost netrvala dlouho.

Pán Ježíš s nimi vyšel za město a oznámil jim, že odchází domů – do NEBE. Viděl, že jsou smutní. A tak jim řekl, aby zůstali ve městě a modlili se, dokud nebudou požehnaní. A potom už, před očima všech, začal stoupat vzhůru a tak odešel domů. Ano – do MODRÉHO NEBE. MODRÉ NEBE je domovem Pána Ježíše. MODRÉ NEBE je místem, kde je skryté ZLATÉ MĚSTO. Je domovem Boha samotného a těch, kteří už jako ti BÍLÍ beránci do něj mohli vejít.

Ale vraťme se k našemu příběhu. Na kopci za městem zůstali jen ti, kteří milovali Pána Ježíše, MODRÉ NEBE nad nimi a touha v jejich srdcích, aby mohli být s ním. Ale právě proto, že Pána Ježíše měli rádi, poslechli jej a odešli do města. Tam seděli za stolem a modlili se. Náhle se z NEBE strhl hukot, jako když se žene prudký vichr a naplnil celý dům. Všichni, kteří byli v místnosti a milovali Pána Ježíše poznali, že přišlo to nádherné požehnání, které jim Pán při svém odchodu zaslíbil. Na zem přišel Duch Svatý. MODRÉ NEBE se otevřelo a darovalo lidem vzácný dar, který skrývalo.

Duch Svatý od té chvíle bydlí tady na zemi. Se všemi lidmi. Má velmi jemný a tichý hlas a je to právě on, kdo nám šeptá, abychom se vydali na cestu do ZLATÉHO MĚSTA. Pán Bůh nám ho daroval, abychom nezabloudili a aby nám poradil, když si s něčím nebudeme umět pomoci. Chce být naším přítelem, podává nám svou ruku a čeká, až my do ní vložíme svou malinkou dlaň.

Tak co, už mi věříte, že „MODRÉ Z NEBE“ se zabydlelo na zemi? Je tu všude kolem nás. Můžete si jej představit jako moře, ze kterého si každý může nabrat kolik chce vody a stejně neubude. Nebo jako malého ptáčka, který nás doprovází na cestě do ZLATÉHO MĚSTA.

Jednou cvrliká nádherné písničky o Boží lásce. A když se nám zdá, že ta cesta do ZLATÉHO MĚSTA je příliš dlouhá a že tam asi nikdy nedojdeme, povzbuzuje nás, abychom se nebáli.

Je stále s námi a když vidí, že se nám nepodařilo poradit si s HŘÍCHEM, jemně nám do ouška zazpívá, abychom si dávali pozor třeba na lhaní, nebo podvádění. Sleduje naši cestu do ZLATÉHO MĚSTA a dává pozor, abychom někde špatně neodbočili a nevraceli se zpět.

Zkrátka a dobře. Je tu s námi aby nám pomáhal.

Ode dneška už víte, co znamená MODRÁ barva. Víte, že nám vypráví o Duchu Svatém, který nás chrání, povzbuzuje, učí a potěšuje. Který s námi pláče i se raduje a je tím nejlepším kamarádem na cestě do „ZLATÉ- HO MĚSTA.“

Ahojky Radim

ÚVODNÍK (6/2011)

Milí čtenáři, přišlo za vámi poslední letošní číslo časopisu KROKY. Vždycky žasnu nad tím, jak obdarované lidi Bůh shromáždil jako redakční spolupracovníky. Opravdu si té společnosti vážím. A opravdu je mi líto, že tak málo lidí z těch, kteří se hlásí k Pánu Ježíši, ať už školáků či jejich rodičů nebo vedoucích různých skupin či klubů, si ho přečte. Času máme všichni málo, proto nám Bůh ve svém slově radí, abychom ho nepromarnili, využívali, s ním hospodařili.

A přece některé články mohou inspirovat mladší školáky (ve spolupráci s rodiči), jiné starší školáky, další jejich rodiče, dávají náměty pro rozhovory a diskuze i ve skupinách a klubech. Hodně čtenářů se zamýšlí nad Louskáčkovými oříšky, ale velice málo mu pošle vyluštění.

V příštím roce nám k tomu hospodaření s časem přibude i náročnější hospodaření s penězi. Velmi stojíme o zpětnou vazbu = vaše názory (i kritické), návrhy.

Jsme rádi, že se můžeme dělit s vámi, našimi čtenáři, o radosti a starosti, které patří k životu i těch, kdo ho vložili do Božích rukou jako Jeho děti pro oběť Pána Ježíše, ať jsou mladí nebo už moc ne.

Jsme rádi, že i v příštím roce se s vámi budeme setkávat. Většina seriálů pokračuje a přibudou další. Sledujte, prosím, naše webové stránky a pište nám.

Přejeme vám do všech situací příštího roku moudrost, radost a pokoj.

Irena Zemanová

Plaveme proti proudu: Neposlušná Bertička

Ahoj holky a kluci.

 se vám stalo, že na vás volala maminka z kuchyně abyste vynesli koš a vy jste dělali, že neslyšíte?

Nebo jste si jednoduše pustili televizi přesto, že jste věděli, že máte zaracha? A snad už to nedošlo tak daleko, že si doma děláte co chcete a myslíte si něco o tom, že „rodiče pochází z doby kamenné“?

Dnešní vyprávění vás může povzbudit k tomu, abyste dále „plavali proti proudu“ ANEBO abyste se přestali nechat unášet vlnou svévole a rychle „zařadili zpátečku“.

s láskou teta Míša

(celé v časopise)

Petr Plaňanský: Komu ses rozhodl důvěřovat?

Kamarádi, ocitli jsme se v období Vánoc. Pro některé je to období, kdy se těší na dárky – ať už na ty, které dají druhým, nebo na ty, které sami dostanou. Pro lidi věřící je to čas, v němž si připomínají, co velkého pro ně Pán Bůh udělal. Rád bych se s vámi vypravil za Josefem, který nás naučí tomu, jak vypadá důvěra.

Vánoční příběh – to co mu předchází, i to co následuje – je příběhem rodičů, kteří se ocitli v těžké situaci. Ale i přes své ohrožení nechali ve svém životě působit Boží moc a lásku.

Z našeho pohledu to byli oni – Josef a Marie – kdo byli těmi prvními, kdo ve svém srdci otevřeli místo pro Božího Syna.

Josef se přes všechna svá zklamání a pochybnosti nakonec rozhodl důvěřovat Bohu. Otázka, která z našeho příběhu pro nás vyplývá, je jednoduchá: Komu ses ve svém životě rozhodl důvěřovat ty?

Petr Plaňanský

(celé v časopise)

Stroj Času: Čas milovat

Kamarádi!

Co znamená slovo PASTORACE?

Nemusíte být velcí a dospělí, abyste mohli pečovat o lidi. Stačí se jen porozhlédnout kolem!

Zuzzka

(celé v časopise)

Krok za krokem s Ježíšem: Stáňa má strach

Ahoj, všechny moc zdravím. Mám pro vás opět já Radim zajímavý dopis. Napsala nám jedna teď už babička, co prožila, když jí bylo stejně jako Martině z minulého čísla 9 let.

Narodila jsem se jako prvorozená věřícím rodičům. Nad postýlkou jsem měla obrázek holčičky, která leží na boku, rukama si podkládá tvář, usmívá se a pod ní bylo napsáno: „Má Pán Ježíš, má mne rád“. Byl to starý obrázek, který měli nad postýlkou i můj tatínek a strýc, když byli malí a ten mně utkvěl v paměti dodnes.

Od malinka mě rodiče brávali s sebou do shromáždění, také i na různé akce a výlety s ostatními spoluvěřícími. Za necelé 3 roky po mně se narodila i moje mladší sestra. Později jsme obě pravidelně navštěvovaly besídku a jezdily na dětské pobyty, nejčastěji do Tasova. V té době moje sestra ještě ani nechodila do školy. Myslím si (kromě vlivu rodičů), že právě besídka, a to co jsme se v ní učili a o čem jsme si povídali, měla obrovský vliv na můj další život.

O prázdninách, kdy mně bylo necelých 9 roků, jsme byli s rodiči na dovolené. Zřejmě jsme se vrátili z nějaké procházky, bylo už navečer a já měla velký hlad. Maminka chystala večeři, já jsem ležela na posteli, čekala, kdy už to jídlo bude. Nemohla jsem se dočkat, zdálo se mně, že to trvá moc dlouho a pořád jsem otravovala, kdy už to teda bude hotové. Když jsem se zeptala poněkolikáté a večeře pořád ještě nebyla hotová, tak jsem se naštvala a řekla, že to je hrozné, že snad budu muset čekat až do soudného dne. V tom okamžiku se maminka otočila, přerušila svou práci, přišla za mnou a zeptala se mě, jestli vůbec vím co to ten soudný den je…

Když jsem řekla, že ne, vysvětlila mi, že až si Pán Ježíš přijde pro svoji Církev, pro všechny ty, kteří v Něj uvěřili, vezme je k sobě a tam se potom bude muset každý postavit před soudnou stolici Kristovu a zodpovídat se za svůj život. A že to může být třeba i dnes nebo zítra, kdykoliv. No a tato slova mě jako dítě velmi zasáhla. V ten okamžik jsem byla hrůzou bez sebe co by se stalo, kdyby Pán Ježíš přišel právě teď. Vzal by si k sobě maminku i tatínka a já bych tady zůstala sama, protože Jemu ještě nepatřím. Tak jsem se začala modlit a prosit Pána Ježíše, aby mi odpustil moje hříchy a poděkovala jsem mu, že umřel i za mne na kříži…

Dodnes si pamatuji na ten úžasný pocit radosti, úlevy a štěstí poté, když jsem vyslovila tato slova. Cítila jsem, jak se mi ulevilo, jak mi spadl těžký kámen ze srdce a byla jsem šťastná, že kdyby Pán Ježíš přišel teď hned, tak si mě také vezme s sebou do nebe spolu s maminkou a s tatínkem! Už ani nevím jestli jsem pak ještě měla ten šílený hlad.

Tento den poznamenal celý můj další život a nikdy, ani na chvilku jsem nelitovala, že jsem své srdce Pánu Ježíši odevzdala. Od té doby uplynulo 43 let a za ty roky jsem prožila hodně. A dnes mohu s nesmírnou vděčností a láskou Bohu děkovat, že On, na rozdíl ode mne je věrný, a že nás miluje láskou, kterou si my neumíme vůbec představit. Nyní mohu z celého srdce zpívat: Ne, nezanechá…Ne, On slíbil se mnou, že bude, nikdy mne nezanechá.

Na závěr bych chtěla skončit slovy Pána Ježíše, která jsou zaznamenána v evangeliu Marka 10:14:

„Nechte dítek jíti ke mně a nebraňte jim, neboť takových je království Boží.“

Stáňa

Stáňa má strach (6/2011)

Ahoj, všechny moc zdravím. Mám pro vás opět já Radim zajímavý dopis. Napsala nám jedna teď už babička, co prožila, když jí bylo stejně jako Martině z minulého čísla 9 let.

Narodila jsem se jako prvorozená věřícím rodičům. Nad postýlkou jsem měla obrázek holčičky, která leží na boku, rukama si podkládá tvář, usmívá se a pod ní bylo napsáno: „Má Pán Ježíš, má mne rád“. Byl to starý obrázek, který měli nad postýlkou i můj tatínek a strýc, když byli malí a ten mně utkvěl v paměti dodnes.

Od malinka mě rodiče brávali s sebou do shromáždění, také i na různé akce a výlety s ostatními spoluvěřícími. Za necelé 3 roky po mně se narodila i moje mladší sestra. Později jsme obě pravidelně navštěvovaly besídku a jezdily na dětské pobyty, nejčastěji do Tasova. V té době moje sestra ještě ani nechodila do školy. Myslím si (kromě vlivu rodičů), že právě besídka, a to co jsme se v ní učili a o čem jsme si povídali, měla obrovský vliv na můj další život.

O prázdninách, kdy mně bylo necelých 9 roků, jsme byli s rodiči na dovolené. Zřejmě jsme se vrátili z nějaké procházky, bylo už navečer a já měla velký hlad. Maminka chystala večeři, já jsem ležela na posteli, čekala, kdy už to jídlo bude. Nemohla jsem se dočkat, zdálo se mně, že to trvá moc dlouho a pořád jsem otravovala, kdy už to teda bude hotové. Když jsem se zeptala poněkolikáté a večeře pořád ještě nebyla hotová, tak jsem se naštvala a řekla, že to je hrozné, že snad budu muset čekat až do soudného dne. V tom okamžiku se maminka otočila, přerušila svou práci, přišla za mnou a zeptala se mě, jestli vůbec vím co to ten soudný den je…

Když jsem řekla, že ne, vysvětlila mi, že až si Pán Ježíš přijde pro svoji Církev, pro všechny ty, kteří v Něj uvěřili, vezme je k sobě a tam se potom bude muset každý postavit před soudnou stolici Kristovu a zodpovídat se za svůj život. A že to může být třeba i dnes nebo zítra, kdykoliv. No a tato slova mě jako dítě velmi zasáhla. V ten okamžik jsem byla hrůzou bez sebe co by se stalo, kdyby Pán Ježíš přišel právě teď. Vzal by si k sobě maminku i tatínka a já bych tady zůstala sama, protože Jemu ještě nepatřím. Tak jsem se začala modlit a prosit Pána Ježíše, aby mi odpustil moje hříchy a poděkovala jsem mu, že umřel i za mne na kříži…

Dodnes si pamatuji na ten úžasný pocit radosti, úlevy a štěstí poté, když jsem vyslovila tato slova. Cítila jsem, jak se mi ulevilo, jak mi spadl těžký kámen ze srdce a byla jsem šťastná, že kdyby Pán Ježíš přišel teď hned, tak si mě také vezme s sebou do nebe spolu s maminkou a s tatínkem! Už ani nevím jestli jsem pak ještě měla ten šílený hlad.

Tento den poznamenal celý můj další život a nikdy, ani na chvilku jsem nelitovala, že jsem své srdce Pánu Ježíši odevzdala. Od té doby uplynulo 43 let a za ty roky jsem prožila hodně. A dnes mohu s nesmírnou vděčností a láskou Bohu děkovat, že On, na rozdíl ode mne je věrný, a že nás miluje láskou, kterou si my neumíme vůbec představit. Nyní mohu z celého srdce zpívat: Ne, nezanechá…Ne, On slíbil se mnou, že bude, nikdy mne nezanechá.

Na závěr bych chtěla skončit slovy Pána Ježíše, která jsou zaznamenána v evangeliu Marka 10:14:

„Nechte dítek jíti ke mně a nebraňte jim, neboť takových je království Boží.“

Stáňa

Zdraví reportérka Kája: Advent a já

Ahoj holky a kluci z Kroků…

Hlavně jsem pochopila větu, že když Bůh zavře nějaké dveře, otevře jiné.

No řekněte, ve které třídě by už měla být znát Boží láska, když ne v té, kam chodí obrácené děti? A my jsme tři!

Vaše Kája

(celé v časopise)

Třináctá komnata: klíč šestý – Matka Lasana

Mohlo by to vypadat, že se vydáme do Indie. Ale kdepak! Dnes zůstáváme doma – v České republice. Protože MATKU LASANU najdeme práve v naší zemi.

Kdo to vlastně je?

Kde můžeme obě „matky“ najít?

Co se na zámku děje?

Rozhovor v novinách – iDnes

Jsou v rozporu s Biblí?

Nositelka světla

Rozvazování uzlíků a navazování vztahu s Bohem

Uzdravování

Zajímavost na konec

Evangelium je totiž zadarmo, i když bylo vykoupeno smrtí Pána Ježíše. A proto si dávejte pozor, abyste se ani v budoucnu nedali svést!

A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla. (2K 11,14)

teta Míša

(celé v časopise)

Tomáš: Nástrahy ve světě počítačů

V minulém čísle Kroků jsme otiskli dopis od čtenářky Debory, ve kterém přinesla několik názorů, ale i rad a tipů, jak se stavět k zábavě na počítači a především hraní her. Ovšem počítače: to nejsou jen hry, ale také práce nebo komunikace. Pojďme se nyní společně podívat na některá úskalí jejich používání, protože kromě mnoha ohromných výhod představuje svět počítačů i spoustu rizik a nástrah.

Počítače často bereme jako svět sám pro sebe. Co se na internetu stane nebo udělá, to tam taky zůstane. A když nechceme, aby to tam zůstalo, tak to prostě smažeme. Proto ke spoustě věcí často přistupujeme poněkud lehkomyslně.

Jenomže ono je to trochu složitější. Internet velmi často zasahuje do našich životů – a to nejen obrazně, ale i reálně. Nevěříte? Existují třeba škodlivé počítačové programy (takzvané „viry“), které si instaluješ do počítače. On se tento škůdce pochopitelně netváří jako škůdce: naopak, vydává se za užitečný, potřebný nebo jinak zajímavý program. Když se pak dostane do počítače, začne se tu chovat jako pán. Dodejme, že nezvaný a nenápadný pán – kdyby na sebe moc upozorňoval, asi bychom jej s pomocí nějakého čistícího programu (tzv. antivirový program) rychle vyhnali.

Dobrá, máme v počítači nezvaného hosta – ale proč by nás to mělo trápit? Co z naprogramování podobného škůdce někdo má? Čím nám může být nebezpečný?

Mnoha způsoby! Škodlivý program může dělat cokoliv, co jiný běžný program. Představ si, že někdo s jeho pomocí může sledovat, co píšeš – do svého deníku, svým kamarádům, jaká používáš hesla… Někdo zlomyslný pak může tvým jménem tvým přátelům posílat hloupé nebo urážlivé zprávy. Stejně tak může tento škůdce ovládat webovou kameru, kterou používáš pro komunikaci s kamarády. Opravdu bys chtěl, aby se někdo naprosto cizí mohl dívat do tvého pokoje? Jaké máš věci, jak máš uklizeno, jak se převlékáš?…

Internet přitom nepředstavuje nebezpečí jen z hlediska různých škodlivých programů. Ublížit lze i slovem – slovem, které někdo třeba ani nemusel myslet vážně, když ho napsal v rozčilení. Ale když už je jednou venku, žije si svým vlastním životem. A o ubližování záměrném, kdy hloupé děti nebo i zlí lidé šíří o někom nepravdivé nebo ponižující informace, raději ani nemluvě.

Pamatuj si, že svět internetu je velmi zvláštní a má někdy docela prapodivná pravidla. Snaž se je poznat – a snaž se problémům vyhýbat. Protože nejlepší průšvih je takový, který se vůbec nestane.

A pokud už se něco podivného stane – ať již tobě nebo tvému kamarádovi, který si neví rady – obrať se na nějakého dospěláka, kterému věříš. Jistě ti rád pomůže. Čím dříve, tím lépe.

I požár se lépe hasí, když je malý…

Tomáš

(pokračování příště)

Awana: Kroky k domácí Awaně

Víte vůbec, co všechno můžete v Krocích najít? Vy děti asi ano, ale co vaši rodiče? Někdo hned nalistuje svůj oblíbený foto-příběh, jiný zase hádanky a další časopis jen zběžně projde. Já osobně hned hledám příběhy Ivety Doleželové o zajímavých živočiších, kteří nás udivují svým „technickým vybavením“ od Pána Boha. Kam se hrabou pánové od Applu nebo Microsoftu. Teta Irena Zemanová, šéfová nás redaktorů, tzv. šéfredaktorka, má mnoho dopisů od vás dětí, kde si „stěžujete“, že vám časopis nejprve zabaví tatínek, aby si ho přečetl. Ale to je moc dobře, děti, protože alespoň jej nemusíte rodičům nenápadně podstrkovat.

Kroky jsou opravdu časopisem, který se tváří být jen pro děti. Když se však do něj začtou vaši rodiče, mohu potvrdit, že tam najdou dostatek inspirace i pro sebe – třeba rodičovská trápeníčka viděná vašima očima nebo pohled do vašeho světa, o kterém si my dospělí myslíme, že jej dobře známe. Někdy to však klame.

Abychom se my rodiče dozvěděli, čím vy, naše děti, žijete, o čem přemýšlíte a co řešíte, na to je potřeba si s vámi sednout a udělat si na vás čas. Pokud jste ještě malí, jde to snáze – začneme si s vámi prostě hrát. S těmi většími z vás to však již tak snadné není – někteří z nás rodičů těžko páčíme z dětí jejich pocity a postoje, protože k vám neumíme najít klíč. Ztratili jsme ho někdy po zahájení vaší školní docházky. A to nemluvím o duchovních tématech, která bychom měli s vámi dětmi otevírat předně my, vaši nejbližší – rodiče.

Awana chce sborům vyjít vstříc i v oblasti podpory rodičovství a pracuje na projektu, který může rodičům v naplnění potřeby duchovně komunikovat se svými dětmi efektivně pomoci. Projekt se jmenuje Domácí Awana. Jde v podstatě o to, sejít se jednou týdně jako rodina nad něčím, co vás děti baví, při tom si popovídat o Bibli a splnit jednu dvě lekce v Awana příručce. V neděli se pak vaši rodiče ve sboru setkají s tzv. koordinátorem Domácí Awany, kterého sborům vyškolíme, aby uměl rodiče v této oblasti povzbuzovat a zároveň aby sledoval váš postup ve vašich osobních příručkách. Tak co, děcka, nebylo by to fajn mít jednou týdně společný čas s tátou a mámou? Tak udělejte první kroky k Domácí Awaně. Prostě poproste vaše rodiče, aby se o ní poradili s vaším kazatelem, nebo jim na internetu otevřete stránku www.awana.cz, kde najdou další informace. Školení koordinátorů Domácí Awany bude 27. – 29. ledna 2012 v Pardubicích. Pak už můžete začít!

Přeji vám krásné Vánoce a ještě krásnější chvíle s vašimi rodiči a Pánem Ježíšem.

Váš strýček kazatel,
Radek Kalenský

title introtext fulltext Awana: Kroky k domácí Awaně

Víte vůbec, co všechno můžete v Krocích najít? Vy děti asi ano, ale co vaši rodiče? Někdo hned nalistuje svůj oblíbený foto-příběh, jiný zase hádanky a další časopis jen zběžně projde. Já osobně hned hledám příběhy Ivety Doleželové o zajímavých živočiších, kteří nás udivují svým „technickým vybavením“ od Pána Boha. Kam se hrabou pánové od Applu nebo Microsoftu. Teta Irena Zemanová, šéfová nás redaktorů, tzv. šéfredaktorka, má mnoho dopisů od vás dětí, kde si „stěžujete“, že vám časopis nejprve zabaví tatínek, aby si ho přečetl. Ale to je moc dobře, děti, protože alespoň jej nemusíte rodičům nenápadně podstrkovat.

Kroky jsou opravdu časopisem, který se tváří být jen pro děti. Když se však do něj začtou vaši rodiče, mohu potvrdit, že tam najdou dostatek inspirace i pro sebe – třeba rodičovská trápeníčka viděná vašima očima nebo pohled do vašeho světa, o kterém si my dospělí myslíme, že jej dobře známe. Někdy to však klame.

Abychom se my rodiče dozvěděli, čím vy, naše děti, žijete, o čem přemýšlíte a co řešíte, na to je potřeba si s vámi sednout a udělat si na vás čas. Pokud jste ještě malí, jde to snáze – začneme si s vámi prostě hrát. S těmi většími z vás to však již tak snadné není – někteří z nás rodičů těžko páčíme z dětí jejich pocity a postoje, protože k vám neumíme najít klíč. Ztratili jsme ho někdy po zahájení vaší školní docházky. A to nemluvím o duchovních tématech, která bychom měli s vámi dětmi otevírat předně my, vaši nejbližší – rodiče.

Awana chce sborům vyjít vstříc i v oblasti podpory rodičovství a pracuje na projektu, který může rodičům v naplnění potřeby duchovně komunikovat se svými dětmi efektivně pomoci. Projekt se jmenuje Domácí Awana. Jde v podstatě o to, sejít se jednou týdně jako rodina nad něčím, co vás děti baví, při tom si popovídat o Bibli a splnit jednu dvě lekce v Awana příručce. V neděli se pak vaši rodiče ve sboru setkají s tzv. koordinátorem Domácí Awany, kterého sborům vyškolíme, aby uměl rodiče v této oblasti povzbuzovat a zároveň aby sledoval váš postup ve vašich osobních příručkách. Tak co, děcka, nebylo by to fajn mít jednou týdně společný čas s tátou a mámou? Tak udělejte první kroky k Domácí Awaně. Prostě poproste vaše rodiče, aby se o ní poradili s vaším kazatelem, nebo jim na internetu otevřete stránku www.awana.cz, kde najdou další informace. Školení koordinátorů Domácí Awany bude 27. – 29. ledna 2012 v Pardubicích. Pak už můžete začít!

Přeji vám krásné Vánoce a ještě krásnější chvíle s vašimi rodiči a Pánem Ježíšem.

Váš strýček kazatel,
Radek Kalenský

Vánoční zamyšlení: Pro děti a rodiče

Hospodina poslouchají hory i moře i všechno jeho stvoření včetně hvězd a virů či bacilů.

Jen lidem dal svobodnou vůli – aby se mohli rozhodnout, jestli Ho budou ctít, milovat a poslouchat.

Je úžasné si uvědomit: Jsem předmětem péče a lásky toho nejdůležitějšího ve vesmíru. Záleží Mu na mně a čeká, jak odpovím.

IrZe

(celé v časopise)

Jeden příběh navíc: Zázračné kotě

Milá redakce, setkala jsem se s vaším časopisem o prázdninách a moc se mi líbil. Půjčila mi ho moje známá a od té chvíle mě pobízela, ať vám napíšu…

Ahoj, milý čtenáři!

Chtěla bych se s Tebou podělit o zajímavou zkušenost, která se věř nevěř doopravdy stala.

Jednoho rána jsme odjeli autobusem do školy. Jedeme, jedeme, až nakonec…

Tereza Penkalová (15 let)

(celé v časopise)

strana 1

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 2-3

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 4-5

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 6-7

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 8-9

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 10-11

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 12-13

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 14-15

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 16-17

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 18-19

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 20-21

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 22-23

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 24-25

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 26-27

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 28-29

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 30-31

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 32-33

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 34-35

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 36-37

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

strana 39-40

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro návrat zpět zmáčkněte Backspace nebo kliněte na tlačítko Zpět ve Vašem prohlížeči.

OBSAH 1.ČÍSLA ROKU 2012

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Debča (2): O filmech

Komiks: Hrdinové víry (9), Cestující kazatelé

Profesor a netopýrek: Pouští na kole

Krok za krokem k Ježíši:
Jak voní staré časy (1)

Nástrahy ve světě počítačů (2): Heslo

Zdraví Štěpán: Viklání a hřivny

Louskáčkovy oříšky a rébusy

Perličky naší želvičky: O cestování

Awana: Přikázání nad zlato

Stroj času: Čas boje a pokoje

Petr Plaňanský: Co udělat se strachem?

Vymaluj, přemýšlej: Izajáš 40:29

Dopis z Izraele: 12. a 13. narozeniny

Dokreslovaný příběh: Anděl a Marie

Fotopříběh s Heidi

Krok za krokem s Ježíšem:
Katka – zmizela zeď

Zdraví reportérka Kája: O požehnání

Dopisy důvěry (1): O lásce, sexu a milování

Dokreslovaný příběh: Jak se staví sněhulák

Pro předškoláky

Pro detektivy: Trůn je můj!

Příběhy z historie (1): Zrada a požehnání

Kuba z Oveček: Kuba a oltáře

Představujeme: Dětský klub TeenChallenge

Tim 2,2: Sudoku, tip, soutěž

Příběh navíc: Letos o Vánocích

Komiks: (Ne)skutečné příběhy (6)
Kdo má peněz jako želez

Úvodník

Milí čtenáři, jsem ráda, že můžete držet v rukách další číslo vašeho časopisu. Není vůbec samozřejmostí, že se Kroky rozešly za svými čtenáři. Jsme rádi, že můžeme mezi nimi přivítat i nové.

V tomto roce se budete setkávat se seriálem Dopisy důvěry a Příběhy z historie. Nahradí třináctou komnatu a Proti proudu. Dlouholetým naším společníkem zůstanou i dál: Profesor Škopík s netopýrkem, detektivní příběhy a čtení od našich věrných dopisovatelů Káji a Štěpána – ten od roku 2005. Budeme pokračovat v tématu Počítače.

Jedna čtenářka napsala, že něco postrádá, a tak od příštího čísla budeme mít další seriálek, ale to vám neprozradím, předpokládám, že budete rádi. Můžete číst sami, můžete společně s ostatními členy rodiny hledat zatoulané oříšky, louskat Louskáčka, jít po stopách detektiva a diskutovat o článcích, které vás zaujaly.

Kroky vás zavedou ke dveřím, které se otevírají Pravdě, na cestu možná trochu náročnou, ale bezpečnou, po které se dá jít s radostí a pokojem. Zdravím naším heslem: „Jistým krokem správným směrem!“

Za všechny spolupracovníky,
Irena Zemanová

P.S.
Napište si o zbylá čísla starších ročníků!
Pošlete Kroky i za svými přáteli!

Profesor a Netopýrek: Pouští na kole

„V horkých místech pouště žije menší druh pavouka, který se schovává ve své až 50cm dlouhé noře v písku. Převážně v noci běhá po písečných dunách a hledá si potravu. Samozřejmě, že má nepřátele. Třeba gekona či vosu kutilku. Když ho tedy některý z nich najde venku z nory, pavouk se rozběhne a „šup!“, složí nohy kolem sebe do kolečka tak, že tělo má uprostřed jako osu a kutálí se z duny dolů. A že je to pořádná rychlost, vosa ani gekon ho nedohoní.“

„Představ si, že tam žije malý barevný gekon s průsvitnou kůží a tlapkami s blánami. To mu usnadňuje pohyb po písku. Nebo brouk sběrač rosný, který, když se potřebuje napít, vyleze ráno na vrchol duny a zvedne zadeček. Ranní mlha se mu na zadečku srazí ve vodu a ta mu steče rovnou do pusy. Potom je tu druh cvrčka, jenž má dva páry předních nohou zakončeny takovými jakoby kytičkami, podobajícími se tlapkám gekona a zadní pár má přímo rozvětvený. Zřejmě také kvůli pohybu po sypkém podkladu.“ „Tak to nestačím koukat, pane profesore, vážně. Každé to zvířátko má nějakou výbavu, aby přežilo, nebo aby se mu lépe žilo. A ta poušť. Na první pohled bez života a prázdná.. a kolik je tam živočichů!“

Iveta Doleželová

(celé v časopise)

Krok za krokem k Ježíši

JAK VONÍ STARÉ ČASY (1)

Ahojky, zdraví Radim! Jsem rád, že si s vámi zase můžu chvíli povídat.

Letos jsem se moc netěšil na zimní prázdniny. Teplo jak na jaře a po sněhu ani památky. Říkal jsem si, že to bude u babičky pěkná otrava.

No – moc jsem se nespletl. Byl bych se vrátil domů znuděný k smrti, kdyby se nestala ta zvláštní věc ….!!!!!!!

Podivný kufr

Vylezl jsem si na půdu do sena. Krásně vonělo. Zavřel jsem oči. V hlavě se mi promítl film z doby, kdy jsem byl ještě hodně malý. Vzpoměl jsem si, jak jsem kdysi skákal do připravených slaměných hromad. Dostal jsem chuť znovu si zaskákat. Tak jo! Do toho! Když jsem však začal seno shrnovat na kupu, objevil jsem podivný kufr. Byl celý zaprášený a pokrytý pavučinami.

Přemohla mě zvědavost…

Skrytý poklad

Celý netrpělivý jsem zápasil se zamčenými přezkami. Kdepak – bez klíče to nezvládnu. Rozhlédl jsem se. Ale … !!! Znáte to přísloví o jehle v kupce sena, že? Myslím, že s klíčkem k tomuto kufru to nebylo jiné. Tak co teď? Vypáčit jej? Vzpomněl jsem si, že babička má v kredenci ve starých hrníčcích různé věci. Možná, že je tam i klíček od kufříku…

Seběhl jsem po žebříku, jak nejrychleji jsem dovedl. Klíčků jsem našel sedm a tajně jsem doufal, že aspoň jeden bude pasovat …. Po krátké chvilce jsem si oddechl. Jeden z klíčků skutečně zapadl do zámku a cvakl.

Víko se otevřelo. Neočekával jsem miliónovou výhru, ale obsah kufru mě dočista zklamal. Byl narvaný jen starými fotografiemi, zašlým deníčkem a starou knihou, která byla napsána jakousi divnou češtinou. Vzal jsem do ruky jednu z fotografií a prohlížel si ji. Ta paní, která se na mě usmívala, byla docela hezká. Kdo by to asi mohl být – pátral jsem v její tváři. Trochu mi připomínala babičku, ale šaty, které měla na sobě se asi nosili o hodně dřív…

Nečekaná návštěva

„To máš pravdu, ta fotografie je už hodně stará.“ Měl jsem pocit, že ten hlas se ozval za mými zády. Prudce jsem se otočil. Ale nikdo za mnou nestál.

Pomyslel jsem si, že mám asi halucinace.

„Ne, nemáš halucinace, slyšíš docela dobře.“ Znovu jsem se otočil a znovu nikde nikdo. Ptal jsem se sám sebe, kdo by to asi mohl být. A odpověď přišla rychle.

„Jsem tichý hlas mluvící k tvému srdci. Naslouchej mi a já ti ukážu, co je opravdu důležité“. Moc jsem mu nerozuměl…

Co je důležité,

To ví přece každý. Důležité je nosit dobré známky ze školy… Když sem tam přinesu trojáka, tak mám hned zaracha na komplu i na plejáku. A důležité je být IN. Nedokážu si představit, že bych přišel do školy v džínách od „ťamana“. Naši tvrdí, že důležité je mít práci, dost peněz a exkluzivní byt.

A to je pochopitelné. Jo a abych nezapomněl, důležité je zdraví. Když si teď dospěláci přáli do Nového roku, tak říkali: „Hlavně to zdravíčko!“

Když jsem končil poslední větu cítil jsem, že tichý hlas není spokojený.

„… No dobrá, tak mi řekni, co je důležité podle tebe!“

… to každý neví!

Tichý hlas mluvící k mému srdci se nedal dlouho pobízet. „Otevři starý deník a čti!“ Protočil jsem oči v sloup. „Ježíšikriste! Čtení nesnáším! Radši bych si to poslechl ve formátu mp3“. Tichý hlas však byl neodbytný. „Čti!“

Milý deníčku!
Ráda bych se ti svěřila se svým trápením. Zamilovala jsem se. Měla bych se smát a radovat. Místo toho mi z očí tečou potoky slz. Nepláču však lítostí, ale vzteky. Nabídla jsem tomu ničemovi nejen své srdce, ale i statky mého otce a bohaté věno. A víš, co mi na to řekl, můj milý deníčku? Že bohatství a majetek jsou bezcenné! Důležité prý je mít Boha v srdci! A jak mám asi toho Boha do srdce dostat? Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale moje uražená mysl mi to nedovolila…

Chtěl jsem se tichého hlasu zeptat, proč je důležité mít „Boha v srdci“.

Ale jiný hlas – babiččin – mě volal k večeři.

No nic. Tak se to třeba dozvím příště.

Radim

Zdraví Štěpán: Viklání a hřivny

Vždycky si nakonec uvědomím (ale někdy je to těžký proces; chudák mamka:-) ), že to jsou útoky, které mě mají od Pána Boha vzdálit. Nejhorší je, že ty myšlenky jsou na první pohled tak strašně ohleduplné a smrdí skromností. Např. proč bych měl chodit na sboreček, když neumím pořádně zpívat, ještě bych jim to kazil.

Nechci se nechat zviklat, ani vy se nenechejte!

Štěpán

(celé v časopise)

Awana: Přikázání nad zlato

Stává se vám, že se k něčemu nemůžete přinutit? Mně se to stává hlavně po probuzení. Můj mozek se ne a ne probudit, i když tělo je již dávno vzhůru (jsem zkrátka noční typ). Než usednu k Bibli a modlitbě, často se musím nejprve přinutit. A víte, co mi pomáhá? Přikázání nad zlato.

Asi si teď říkáte…

Váš strýček kazatel
Radek Kalenský,
misionář Awany

(celé v časopise)

Stroj Času: Čas boje a čas pokoje

Zamyšlením o boji a pokoji končí Stroj času. Kazatel dále píše, že Bůh dělá všechno krásné ve svůj čas. A tak vám přeji, ať vždycky umíte čekat na správný čas a v tom správném čase taky jednat.

Zuzzka

(celé v časopise)

Petr Plaňanský: Co udělat se strachem?

Ahoj kamarádi, moc by mě zajímalo: Čeho se nejvíc bojíte?Když jsem byl malý kluk, tak jsem se bál tmy. Asi nejhorší chvíle pro mě nastaly v okamžiku, kdy mě maminka poslala pro brambory do sklepa. Tam jsem musel ujít několik kroků, než jsem se dostal k vypínači žárovky. Jakmile jsem si rozsvítil, bylo zase dobře. Říká se, že strach má velké oči. A něco asi na tom bude, protože očima strachu věci vnímáme jako mnohem horší, než ve skutečnosti jsou.

O tom, jak se můžeme postavit strachu, vypráví náš dnešní příběh:

U armády se jednoho dne objevil mládenec David, povoláním pastýř stáda oveček svého otce, který přinesl

…ten obr před ním byl ohromný a ani král si na něj přece netroufl. Ale DAVID SE ROZHODL DŮVĚŘOVAT BOHU a připomínal

Petr Plaňanský

(celé v časopise)

Dopis z Izraele: 12. a 13. narozeniny

Jak se u nás slaví 12. a 13. narozeniny

Milí kamarádi!

Včera jsem se byla podívat na vystoupení šesté třídy u příležitosti dvanáctých a třináctých narozenin, které se v Izraeli hodně slaví. U děvčat se ve věku dvanácti a u kluků ve věku třinácti let očekává samostatnost, co se týče dodržování přikázání. Židé mají takové rčení: V pěti letech „chumaš“ – pět knih Mojžíšových, v deseti „mišna“ – židovské spisy asi z období Nového zákona, ve třinácti „mizva“ – přikázání. Například, když se v Izraeli o dni smíření Židé postí od jídla i pití, účastní se půstu i chlapci a děvčata, kteří už mají za sebou „bat-bar mizva“, což jsou ty velké narozeniny. Největší důležitost tomu přikládají ortodoxní Židé, protože žijí podle náboženských pravidel, ale i všichni ostatní rádi tuto příležitost slaví. V synagogách se čte každý týden určitý oddíl z Tóry (pěti knih Mojžíšových). Podle toho, který biblický oddíl právě připadá na datum narození, se dítě připravuje na předčítání a u nás ve škole všechny děti píšou k tomu oddílu pojednání.

Asi se divíte: Proč se připravovat na předčítání? Jestli jde třeba o přednes…

V hebrejštině se nepíší žádné souhlásky. Ty se jen značí tečkami a čárkami pod písmenky, ale jen pro začátečníky. V knížkách ani novinách a ani v původním biblickém textu nejsou! Představte si třeba české slovo řádění. V hebrejštině by se napsalo řdn, takže byste ho mohli číst také jako řadění ale třeba i ředění. Možná vás napadnou ještě další možnosti.

Takže už asi chápete, že pokud má ortodoxní chlapec před velkým shromážděním v synagoze předčítat, vyžaduje to dlouhou přípravu. Texty se čtou podle určité melodie.

Tak abych se vrátila do naší školy. Z celé scénky se mi nejvíc líbilo, když čtyři děti přestavovaly čtyři pramatky židovského lidu: Každá z nich zpěvem vyprávěla svůj příběh:

Sára o tom, jak jí přišli ve sto letech zvěstovat, že bude mít miminko a jak se musela smát.

Rebeka o tom, jak jí Abrahamův služebník z daleka přivedl k Izákovi a o dvojčatech, která se jim o mnoho let později narodila.

Ráchel o tom, jak ji Jakob miloval a sedm let pro ni sloužil, a pak mu dal její táta Leu.

Lea si stěžovala, že nebyla milována a vyprávěla o tom, že porodila Jákobovi šest synů.

V refrénu zpívaly: „Jsme vaše babičky, babičky vašich babiček, babičky babiček. Bylo to velmi vtipné, všechny měly dlouhé blonďaté paruky.

Maminka mi říkala, že když jako dítě slýchávala tyto příběhy na dětské skupince ve sboru, připadaly jí jako pohádky dávné minulosti. Tady v Izraeli snad každý Žid věří tomu, že Sára, Rebeka, Ráchel a Lea byli jeho pra, pra, pra, prababičky. Já tomu také věřím a cítím se skoro jako bych do té rodiny také patřila. I když naším praotcem byl samozřejmě Čech.

Daniel

Krok za krokem s Ježíšem: Katka – zmizela zeď

Ahojte, jmenuju se Katka.

Moje cesta k Bohu nebyla sice nějak klikatá, ale za to dlouhá, pokud bychom to měřili na čas. Můj tatínek zemřel, když jsem byla ještě hodně malá a maminka se o mě starala sama. Když jsem v první třídě za ní přišla, že do školy přišla jedna paní a chce učit děti o Bohu, nic nenamítala proti tomu, abych k ní chodila. To byly moje první krůčky, kdy jsem se dovídala všelijaké příběhy z Bible a vůbec to, jaký je Bůh. Věřila jsem všemu, co jsem slyšela. V okolí nebyl nikdo, kdo by se mi smál.

Pak jsem začala k té paní chodit do klubu, kde jsme si taky povídali o Bohu. Pozvali mě na tábory, kam jsem jezdila, poznala kamarády a dále poznávala Boha. Začala jsem chodit do křesťanského sboru v našem městě na setkávání dětí a zůstávala jsem i na bohoslužby.

Tak nějak jsem si myslela, že křesťanem jsem a že křesťana dělá křesťanem to, co jsem dělala: byla jsem hodná, ve škole se snažila, o Bohu jsem toho věděla už dost, chodila jsem do sboru, taky jsem se modlila (tak, jak jsem to odkoukala od ostatních lidí). To jsem si myslela až do svých 13 let, kdy mě maminka poslala na anglický křesťanský tábor, abych si zlepšila angličtinu. Tam jsem poznala mladé lidi, kteří o sobě říkali, že jsou křesťany.

Bylo to na nich vidět. Třeba tím, že se navzájem měli v úctě. Tím, jak mluvili o Bohu a Ježíši Kristu. Začala jsem více přemýšlet o tom, že oni jsou křesťané a já taky. Co mají oni a já ne?

S tou otázkou jsem odjela. Ještě jsem toho musela hodně slyšet, než jsem došla k odpovědi na svou otázku. Po roce od onoho tábora mi začaly docházet všelijaké věci. Například to, že o Bohu jsem sice věděla, ale nepozvala ho do svého života. Bála jsem se, že bych si už nemohla dělat to, co jsem chtěla já.

Taky to, že jsem nebyla úplně tak hodná a dobrá, jak jsem si o sobě myslela – například to, že jsem spolužačce ukradla pero, které se mi líbilo, a pak že jsem kolikrát mamince lhala. To všechno byly věci, které se Bohu nelíbily a které Bible nazývá hříchem. A hřích vytváří velkou zeď, kterou nejde překonat.

Naštěstí v Bibli taky Bůh mluví o tom, jak se dá k Němu dostat. Poslal na svět svého syna Ježíše, aby jeho smrtí a vzkříšením, svět a lidi v něm zachránil. Ježíš o sobě říká: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

Znamená to uvěřit ve svém srdci, že to, co Ježíš udělal, udělal i pro mne, a poprosit Boha za odpuštění. On odpustí. A zeď zmizí. Ve svých 14 letech jsem Boha prosila za odpuštění a aby byl v mém životě a v mém srdci. Už to bude skoro 13 let, co Boha skutečně znám, a i přes lecjaké těžkosti a trápení v životě svého rozhodnutí nelituju.

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ Římanům 10,9

Katka

Dopisy důvěry (1): O lásce, sexu a milování

Milé holky a milí kluci! Vítám vás nejen v Novém roce, ale také v nové rubrice. Je to taková mladší sestra TŘINÁCTÉ KOMNATY.

Věřím, že se vám naše čtení bude líbit. A taky doufám, že když se budete chtít zeptat na něco, co se vám zdá „tabu“, že si najdete odpověď v našich důvěrných dopisech!

„Ty nikoho nemáš?!!!“

Sex a Bible…

Každý jsme jiný kousek puzzle…

… a Bůh nás spojí tak, abychom se k sobě hodili

Správný směr

teta Míša

(celé v časopise)

Představujeme: Dětský klub TeenChallenge

V současné době prostory Dětského centra dětem nabízejí klubovnu pro školáky, hernu pro předškoláky, tělocvičnu, hernu se stolním hokejem, kuchyň, kde děti mohou spolu s pracovníky například chystat svačiny či péct, a také sociální zázemí včetně sprchy, která je dětem také k dispozici. Centrum navštěvuje celkem asi 80 dětí ve věku od 3 do 14 let.

Do budoucna bychom chtěli rozšířit službu i pro maminky dětí, proto v současné době zjišťujeme možnosti spolupráce s Úřadem práce, přes který bychom mohly romské nezaměstnané ženy zaměstnávat třeba na úklid a při té příležitosti se vzájemně učit a poznávat.

Hanka, členka týmu TCh

(celé v časopise)

ÚVODNÍK (1/2012)

Milí čtenáři, jsem ráda, že můžete držet v rukách další číslo vašeho časopisu. Není vůbec samozřejmostí, že se Kroky rozešly za svými čtenáři. Jsme rádi, že můžeme mezi nimi přivítat i nové.

V tomto roce se budete setkávat se seriálem Dopisy důvěry a Příběhy z historie. Nahradí třináctou komnatu a Proti proudu. Dlouholetým naším společníkem zůstanou i dál: Profesor Škopík s netopýrkem, detektivní příběhy a čtení od našich věrných dopisovatelů Káji a Štěpána – ten od roku 2005. Budeme pokračovat v tématu Počítače.

Jedna čtenářka napsala, že něco postrádá, a tak od příštího čísla budeme mít další seriálek, ale to vám neprozradím, předpokládám, že budete rádi. Můžete číst sami, můžete společně s ostatními členy rodiny hledat zatoulané oříšky, louskat Louskáčka, jít po stopách detektiva a diskutovat o článcích, které vás zaujaly.

Kroky vás zavedou ke dveřím, které se otevírají Pravdě, na cestu možná trochu náročnou, ale bezpečnou, po které se dá jít s radostí a pokojem. Zdravím naším heslem: „Jistým krokem správným směrem!“

Za všechny spolupracovníky,
Irena Zemanová

P.S.
Napište si o zbylá čísla starších ročníků!
Pošlete Kroky i za svými přáteli!

Krok za krokem k Ježíši (1/2012)

JAK VONÍ STARÉ ČASY (1)

Ahojky, zdraví Radim! Jsem rád, že si s vámi zase můžu chvíli povídat.

Letos jsem se moc netěšil na zimní prázdniny. Teplo jak na jaře a po sněhu ani památky. Říkal jsem si, že to bude u babičky pěkná otrava.

No – moc jsem se nespletl. Byl bych se vrátil domů znuděný k smrti, kdyby se nestala ta zvláštní věc ….!!!!!!!

Podivný kufr

Vylezl jsem si na půdu do sena. Krásně vonělo. Zavřel jsem oči. V hlavě se mi promítl film z doby, kdy jsem byl ještě hodně malý. Vzpoměl jsem si, jak jsem kdysi skákal do připravených slaměných hromad. Dostal jsem chuť znovu si zaskákat. Tak jo! Do toho! Když jsem však začal seno shrnovat na kupu, objevil jsem podivný kufr. Byl celý zaprášený a pokrytý pavučinami.

Přemohla mě zvědavost…

Skrytý poklad

Celý netrpělivý jsem zápasil se zamčenými přezkami. Kdepak – bez klíče to nezvládnu. Rozhlédl jsem se. Ale … !!! Znáte to přísloví o jehle v kupce sena, že? Myslím, že s klíčkem k tomuto kufru to nebylo jiné. Tak co teď? Vypáčit jej? Vzpomněl jsem si, že babička má v kredenci ve starých hrníčcích různé věci. Možná, že je tam i klíček od kufříku…

Seběhl jsem po žebříku, jak nejrychleji jsem dovedl. Klíčků jsem našel sedm a tajně jsem doufal, že aspoň jeden bude pasovat …. Po krátké chvilce jsem si oddechl. Jeden z klíčků skutečně zapadl do zámku a cvakl.

Víko se otevřelo. Neočekával jsem miliónovou výhru, ale obsah kufru mě dočista zklamal. Byl narvaný jen starými fotografiemi, zašlým deníčkem a starou knihou, která byla napsána jakousi divnou češtinou. Vzal jsem do ruky jednu z fotografií a prohlížel si ji. Ta paní, která se na mě usmívala, byla docela hezká. Kdo by to asi mohl být – pátral jsem v její tváři. Trochu mi připomínala babičku, ale šaty, které měla na sobě se asi nosili o hodně dřív…

Nečekaná návštěva

„To máš pravdu, ta fotografie je už hodně stará.“ Měl jsem pocit, že ten hlas se ozval za mými zády. Prudce jsem se otočil. Ale nikdo za mnou nestál.

Pomyslel jsem si, že mám asi halucinace.

„Ne, nemáš halucinace, slyšíš docela dobře.“ Znovu jsem se otočil a znovu nikde nikdo. Ptal jsem se sám sebe, kdo by to asi mohl být. A odpověď přišla rychle.

„Jsem tichý hlas mluvící k tvému srdci. Naslouchej mi a já ti ukážu, co je opravdu důležité“. Moc jsem mu nerozuměl…

Co je důležité,

To ví přece každý. Důležité je nosit dobré známky ze školy… Když sem tam přinesu trojáka, tak mám hned zaracha na komplu i na plejáku. A důležité je být IN. Nedokážu si představit, že bych přišel do školy v džínách od „ťamana“. Naši tvrdí, že důležité je mít práci, dost peněz a exkluzivní byt.

A to je pochopitelné. Jo a abych nezapomněl, důležité je zdraví. Když si teď dospěláci přáli do Nového roku, tak říkali: „Hlavně to zdravíčko!“

Když jsem končil poslední větu cítil jsem, že tichý hlas není spokojený.

„… No dobrá, tak mi řekni, co je důležité podle tebe!“

… to každý neví!

Tichý hlas mluvící k mému srdci se nedal dlouho pobízet. „Otevři starý deník a čti!“ Protočil jsem oči v sloup. „Ježíšikriste! Čtení nesnáším! Radši bych si to poslechl ve formátu mp3“. Tichý hlas však byl neodbytný. „Čti!“

Milý deníčku!
Ráda bych se ti svěřila se svým trápením. Zamilovala jsem se. Měla bych se smát a radovat. Místo toho mi z očí tečou potoky slz. Nepláču však lítostí, ale vzteky. Nabídla jsem tomu ničemovi nejen své srdce, ale i statky mého otce a bohaté věno. A víš, co mi na to řekl, můj milý deníčku? Že bohatství a majetek jsou bezcenné! Důležité prý je mít Boha v srdci! A jak mám asi toho Boha do srdce dostat? Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale moje uražená mysl mi to nedovolila…

Chtěl jsem se tichého hlasu zeptat, proč je důležité mít „Boha v srdci“.

Ale jiný hlas – babiččin – mě volal k večeři.

No nic. Tak se to třeba dozvím příště.

Radim

Katka – zeď zmizela (1/2012)

Ahojte, jmenuju se Katka.

Moje cesta k Bohu nebyla sice nějak klikatá, ale za to dlouhá, pokud bychom to měřili na čas. Můj tatínek zemřel, když jsem byla ještě hodně malá a maminka se o mě starala sama. Když jsem v první třídě za ní přišla, že do školy přišla jedna paní a chce učit děti o Bohu, nic nenamítala proti tomu, abych k ní chodila. To byly moje první krůčky, kdy jsem se dovídala všelijaké příběhy z Bible a vůbec to, jaký je Bůh. Věřila jsem všemu, co jsem slyšela. V okolí nebyl nikdo, kdo by se mi smál.

Pak jsem začala k té paní chodit do klubu, kde jsme si taky povídali o Bohu. Pozvali mě na tábory, kam jsem jezdila, poznala kamarády a dále poznávala Boha. Začala jsem chodit do křesťanského sboru v našem městě na setkávání dětí a zůstávala jsem i na bohoslužby.

Tak nějak jsem si myslela, že křesťanem jsem a že křesťana dělá křesťanem to, co jsem dělala: byla jsem hodná, ve škole se snažila, o Bohu jsem toho věděla už dost, chodila jsem do sboru, taky jsem se modlila (tak, jak jsem to odkoukala od ostatních lidí). To jsem si myslela až do svých 13 let, kdy mě maminka poslala na anglický křesťanský tábor, abych si zlepšila angličtinu. Tam jsem poznala mladé lidi, kteří o sobě říkali, že jsou křesťany.

Bylo to na nich vidět. Třeba tím, že se navzájem měli v úctě. Tím, jak mluvili o Bohu a Ježíši Kristu. Začala jsem více přemýšlet o tom, že oni jsou křesťané a já taky. Co mají oni a já ne?

S tou otázkou jsem odjela. Ještě jsem toho musela hodně slyšet, než jsem došla k odpovědi na svou otázku. Po roce od onoho tábora mi začaly docházet všelijaké věci. Například to, že o Bohu jsem sice věděla, ale nepozvala ho do svého života. Bála jsem se, že bych si už nemohla dělat to, co jsem chtěla já.

Taky to, že jsem nebyla úplně tak hodná a dobrá, jak jsem si o sobě myslela – například to, že jsem spolužačce ukradla pero, které se mi líbilo, a pak že jsem kolikrát mamince lhala. To všechno byly věci, které se Bohu nelíbily a které Bible nazývá hříchem. A hřích vytváří velkou zeď, kterou nejde překonat.

Naštěstí v Bibli taky Bůh mluví o tom, jak se dá k Němu dostat. Poslal na svět svého syna Ježíše, aby jeho smrtí a vzkříšením, svět a lidi v něm zachránil. Ježíš o sobě říká: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

Znamená to uvěřit ve svém srdci, že to, co Ježíš udělal, udělal i pro mne, a poprosit Boha za odpuštění. On odpustí. A zeď zmizí. Ve svých 14 letech jsem Boha prosila za odpuštění a aby byl v mém životě a v mém srdci. Už to bude skoro 13 let, co Boha skutečně znám, a i přes lecjaké těžkosti a trápení v životě svého rozhodnutí nelituju.

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ Římanům 10,9

Katka

OBSAH 2.ČÍSLA ROKU 2012

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

K&K: Svědectví Klárky a Katky

Komiks: Hrdinové víry (10), P. Cartwright

Krok za krokem k Ježíši:
Jak voní staré časy (2)

Profesor a netopýrek: Metamorfózka (1)

Louskáčkovy oříšky a rébusy

Představujeme: Křesťanský outdoor

Petr Plaňanský: Protáhne se?

Soutěž!

Nástrahy ve světě počítačů (3): Klikej Hlavou!

Zdraví Štěpán: Muzikál pro MĚ100

Fotopříběh: Beník a čokoláda

Dopis z Izraele: Sión a narozeniny

Zdraví reportérka Kája: Moje jméno

Dopisy důvěry (1): Puberťačka

Awana: Braňme svoje děti

Krok za krokem s Ježíšem: Podnájemník

Kuba z Oveček: Král a královna

Básně ke Dni matek:
Konvalinky, Mamince mojí drahé

Příběhy z historie (2): Zvláštní úkol

Pro předškoláky

Pro detektivy: Velký pád

Dokreslovaný příběh: Dort pro králíčka

Tim 2,2: Semínka na zahradě

Noty k písničce: Ruka

Vyrobte si sami, důležitá informace

Chytrula a Šikula: Jedlé ozdoby z vajíček

Úvodník

V poslední době mi několik situací udělalo radost. Uvedu tři, které se týkají Kroků.

Jedna maminka volala do redakce, že syn někde v církvi objevil časopis Kroky, a že ho chce odebírat. Zaplatili, ale zatím nic nedostali. Domluvily jsme se, že složenky redakce nedostává a bez variabilního symbolu nevíme, kdo platil. Podle data jsme úhradu našly a Kroky už za čtenářem odešly.

Jela jsem učit na jeden seminář. Do toho města posílám Kroky jen na jednu adresu, tak jsem několik čísel vzala na ukázku – propagci. Studentky byly ve věku 16 až 29 let a když viděly nová čísla časopisu, bylo slyšet: „To je super, my jsme na tom vyrostly! A jsou tam ještě tyhle články … a tyhle příběhy!“ Ukázalo se, že posílám sice na jednu adresu, ale více kusů a ten adresát to objednává do sboru. Rády si Kroky rozebraly a znovu se začetly.

Máme dvě nové dopisovatelky – školačky, s jejichž příběhy se budete moct setkávat na stránkách Kroků už od tohoto čísla! A další je už „na startovní čáře“. Tak a teď už je potřeba jen víc nových čtenářů. Rozhlédni se – nevidíš, neznáš někoho, za kým by Kroky mohly také chodit?

Přeji všem krásné, barevné, voňavé jarní dny a v každém z nich aspoň jednu radost.
Irena Zemanová

ÚVODNÍK (2/2012)

V poslední době mi několik situací udělalo radost. Uvedu tři, které se týkají Kroků.

Jedna maminka volala do redakce, že syn někde v církvi objevil časopis Kroky, a že ho chce odebírat. Zaplatili, ale zatím nic nedostali. Domluvily jsme se, že složenky redakce nedostává a bez variabilního symbolu nevíme, kdo platil. Podle data jsme úhradu našly a Kroky už za čtenářem odešly.

Jela jsem učit na jeden seminář. Do toho města posílám Kroky jen na jednu adresu, tak jsem několik čísel vzala na ukázku – propagci. Studentky byly ve věku 16 až 29 let a když viděly nová čísla časopisu, bylo slyšet: „To je super, my jsme na tom vyrostly! A jsou tam ještě tyhle články … a tyhle příběhy!“ Ukázalo se, že posílám sice na jednu adresu, ale více kusů a ten adresát to objednává do sboru. Rády si Kroky rozebraly a znovu se začetly.

Máme dvě nové dopisovatelky – školačky, s jejichž příběhy se budete moct setkávat na stránkách Kroků už od tohoto čísla! A další je už „na startovní čáře“. Tak a teď už je potřeba jen víc nových čtenářů. Rozhlédni se – nevidíš, neznáš někoho, za kým by Kroky mohly také chodit?

Přeji všem krásné, barevné, voňavé jarní dny a v každém z nich aspoň jednu radost.
Irena Zemanová

K&K: Svědectví Klárky a Katky

Ahoj holky a kluci…

 jsem Klárka, je mi 15 let a jsem z Vizovic.

A já jsem Katka, bude mi 15 let a jsem z Brna.

Známe se už asi 10 let a jsme nejlepší kamarádky. Seznámily jsme se na letním křesťanském pobytu pro děti na Nivách. Tam jezdíme každý rok, teď už jako pomocní vedoucí. Dnes budeme psát o našem…

Klárka & Katka

(celé v časopise)

Krok za krokem k Ježíši

JAK VONÍ STARÉ ČASY (2)

Ahojky, zdraví Radim!

Je to už nějaký ten pátek, co mi dělá společnost „tichý hlas k mému srdci“. Někdy je to k vzteku. Mám pocit, že se mnou nikdy nesouhlasí. Tak třeba po jarňákách. Chtěl jsem ten pitomý sentimentální deník neznámé krásky nacpat zpátky do kufru a zahrabat ho do sena. Ale ON (myslím ten tichý hlas k mému srdci) že nee!! Že ho musím vzít s sebou domů. A také mi doporučil, že mám sbalit i tu starou knihu psanou divně česky. Dobrá tedy, je v šuplíku … , ale číst to fakt nebudu. Ani náhodou!!!!!

Padací sen

Večer byla v telce skvělá kriminálka. Ještě když jsem usínal, honily se mi hlavou ty nejdrsnější scény. Byl jsem nadšený. Představoval jsem si sám sebe jako hrdinu, který odstřeluje nepřátele. Pif!!! Paf!!!! Tu máš!!! Tady jsem a je o po tobě!!!! Tichý hlas k mému srdci byl zase proti mně. Radil mi, ať to vypnu. Ale tentokrát jsem ho pořádně umlčel.

V noci jsem měl sen. Všechno kolem mě se točilo, já byl uprostřed víru a padal jsem a padal jsem a padal… Pořád níž a níž. A všude kolem mě se střílelo. Byl to hrozný hluk. Nejhorší bylo, že jsem se nemohl probudit. Když se mi to konečně podařilo, zjistil jsem, že jsem celý zpocený.

Světlo ve tmě

Třásl jsem se strachy a zimou. Nemohl jsem si vzpomenout, kde to vlastně jsem.

Najdi vypínač a rozsviť! Teď potřebuješ světlo!“

Zastyděl jsem se. Večer jsem ho odehnal, ale On mě neopustil. Ano, byl to můj společník. Okamžitě jsem poslechl. Černočerná tma okamžitě ustoupila a s ní zmizel i strach, úzkost a napětí. Ulevilo se mi. Otočil jsem se na druhý bok, zavřel oči a …. Připadal jsem si jako nezdvořák. Měl bych mu aspoň poděkovat za ten nápad s tím světlem.

Děkovat mi nemusíš. Ale s tím světlem, to myslím vážně. Potřebuješ ho. Do svého srdce. Ta největší tma je především tam.“ Vzpomněl jsem si na deníček. Ty, jo!! Bůh chce asi i do mého srdce. Ale nechce tam být potmě. Tedy spíš s tmou. S tím si fakt nevím rady.

Rajská zahrada

Ani nevím, kdy a jak jsem usnul, jen si pamatuji, že mi můj společník doporučil, abych znovu otevřel ten „pitomý sentimentální deník“, že tam určitě najdu odpověď. Dobrá tedy. Moc se mi nechtělo, ale vytáhl jsem jej ze šuplíku. Jdu na to. Začal jsem pomalu listovat…

Můj milý deníčku!

Moje zamilování už trochu opadlo a s ním i můj hněv na P. Dokonce jsem překonala svou pýchu a začala jsem přemýšlet o tom, jak to P. myslí s tím „Bohem v srdci“. Začala jsem si číst v Bibli a ejhle! Zjistila jsem, od kdy a proč mám v srdci tmu-hřích. Stalo se to už velmi, velmi dávno, za starých časů…

Na začátku dějin světa žili v ráji jen dvě lidské bytosti. Adam a Eva. Měli se rádi a společně s Bohem prožívali moc hezké chvilky. Všechno, co bylo v zahradě, jim Pán Bůh dal, aby si to užívali. Tedy skoro všechno…

Uprostřed zahrady rostl strom a plodil nádherné ovoce. Doslova pastva pro oči. Bůh řekl: Z toho stromu nejezte. Když z něj budete jíst – a neposlechnete, poznáte, co je dobré a co je zlé. To poznání není k životu potřebné. V zahradě byl také Boží nepřítel – ďábel. Byl na Boha pěkně naštvaný. Za jeho nadutost a pýchu ho Pán Bůh vyhodil z nebe a s ním třetinu stejně vzpurných andělů. Vůbec se mu nelíbily ty hezké chvilky, které Adam s Evou trávili s Bohem a rozhodl se, že jim to pokazí. Ke svému lstivému dílu si vybral právě strom poznání dobrého a zlého. Přesvědčil je, že Bůh to s nimi nemyslí upřímně a že jim pořád něco zakazuje, a dokonce i lže. Namluvil jim, že když poruší zákaz, nestane se nic hrozného. Ale to byla lež a oni té lži uvěřili.

Od té doby to už mezi nimi a Bohem vůbec nebylo hezké a do srdcí se jim vkradla tma. To pěkné umřelo a zůstalo jen trápení.

Světlo tmu zahání

Tak jestli to dobře chápu, i já jsem se narodil s „tmou“ v srdci“ a zdědil jsem to po Adamovi a Evě“, obrátil jsem se na svého společníka. Přikývl. Bylo mi jasné, že tma uteče, když se rozsvítí světlo. Ale srdce přece není na zip, abych si do něj posvítil baterkou. Tak co s tím? Ten rozhovor mě začínal docela bavit, když v předsíni zazvonil zvonek.

Ty bláho! Ještě přijdu pozdě do školy! Hodil jsem aktovku na záda a vyrazil jsem ze dveří. Stačil jsem jen „tichému hlasu“ slíbit, že ještě pokecáme.

Váš Radim

Profesor a Netopýrek: Metamorfózka

„Tak to je další úžasná věc. Zobák je spojen s pojivovou tkání, která je těsně u něj ještě tvrdá a dále postupně měkne, až přejde na úplně pružnou. Tím je zajištěno, že se okolí zobáku nepoškodí. Dokonalý spoj. Vědci si ho berou jako příklad spojování různorodých látek. Je to zvláštní, ale pořád se to opakuje, viď? Člověk, který se snaží napodobit perfektní nástroj, který mají zvířata.“

Pane profesore, to je parádní,“ vydechl jsem. „Vybavené jsou pořádně, ale.. stejně, moc chytré asi nebudou…

tom s tebou nemohu souhlasit, můj milý. Chobotnice jsou velmi inteligentní.“

Iveta Doleželová

(celé v časopise, pokračování příště)

Představujeme: Křesťanský outdoor

Ahoj kamarádi, jaro je tu! A s ním přichází i nová série článků o misii. Co je to misie a kdo je to misionář jsme si vysvětlili už minule v posledním 11. dílu seriálu Sroj času.

Pojďme se teď podívat na to, jak vypadá taková misie v přírodě. Na otázky odpovídal Pavel Gwoždz.

„Jak je NÁDHERNÉ, když PO HORÁCH jdou NOHY toho, … jenž NESE DOBRÉ POSELSTVÍ a zvěstuje vysvobození … “ (Izaiáš 52,7)

Co je to KŘESŤANSKÝ OUTDOOR?

„Outdoor“ proto, že děláme aktivity venku. „Out door“ – doslova přeloženo „venku za dveřmi“. Tedy děláme hlavně vysokohorskou turistiku – treky, co nejvíce mimo civilizaci. Neseme si vše, co na týdenní trek potřebujeme: stany, jídlo, vaření, oblečení, atd. Obsahem je horská turistika, osvojení si praktických dovedností, orientace v přírodě, táboření, vaření, zábava…

Na horách, kde příroda je drsná a přece krásná, máme velkou příležitost se o Bohu i o sobě hodně dozvědět a také se mnoho věcí naučit. Věříme, že jako Pán Ježíš máme používat stvoření jako „učebnu“ pod širým nebem k prohloubení poznání Stvořitele a že outdoorové pobyty jsou speciální Boží nástroj pro osobní proměnu. Našim záměrem je připravovat průvodce pro outdoorové aktivity tak, aby byli schopni vést mladé lidi k Pánu Ježíši Kristu skrze evangelium v silných a bezpečných zážitcích.

Komu je určen?

Mladým lidem od 14 let. Nicméně se našich treků účastní i lidé starší, ale mladí duchem i fyzickou zdatností.

Jak přijímají KO lidé?

Dobře, hlavně asi proto, že je s námi spojuje zájem o přírodu. Našeho křesťanského programu se téměř beze zbytku aktivně zúčastňují. Evangelium je přesto konfrontační a reakce člověka na něj je velmi rozdílná, od zásadního odmítnutí, přes tolerantní sympatie až po radost z jeho přijetí a ujištění o své záchraně z vlastního hříchu a Božího soudu.

Co chystáte dále?

Několikadenní treky, které jsou určeny pro další zájemce, jsou hlavně o letních prázdninách. Plánují se v Beskydech, na Slovensku, v Alpách. Více informací najdete na našich internetových stránkách.

Můžeme se společně modlit, ať Pán Bůh zasahuje účastníky treků majestátností a nádherou, kterou mohou v přírodě vidět.

Být KO je O.K.! 🙂

Více na www.ko-trek.cz

Zuzka

Soutěž!

Pokuste se vymyslet a napsat nám, jak by se takový velbloud mohl protáhnout uchem jehly. Představte si, že jsem na jeden způsob přišel! Třeba budete úspěšnější než já a vymyslíte něco naprosto originálního!

Odpovědi zasílejte na kroky@kroky.cz

Nástrahy ve světě počítačů

Dvakrát mysli, jednou klikni…

Samozřejmě, ne vše je na internetu a ve světě počítačů špatné a závadné. Jen je zapotřebí dát si pozor, abychom různým vykukům, podvodníkům a dalším pacholkům nesedli na lep. Neboť když jim sedneme, tak máme velký problém my – ne oni.

Zkrátka si pamatujte, že „klikat“ u počítače je třeba především hlavou!

Tomáš

(celé v časopise)

Awana: Braňme svoje děti

Pokaždé, když v našem sboru přinášíme k požehnání nové miminko, si zároveň kladu otázku – jaký člověk z něho vyroste? Bude se přiznávat k Pánu Ježíši i v dospělosti? Dnešní křesťanský rodič to nemá v „přinášení dětí ke Kristu“ vůbec jednoduché. Když dítě z křesťanské rodiny…

Křesťanství totiž není jen sbírka pravd a biblických příběhů, ale pronikání Božího Ducha do všech pórů naší rodiny. Tedy…

Radek Kalenský
misionář Awany

(celé v časopise)

Krok za krokem s Ježíšem: Podnájemník 

Bydlíme ve velkém rodinném domě, máme tu dost místa a občas u nás bydleli lidé, kteří to potřebovali. Nějakou dobu u nás bydlel jeden pán, který neměl kde bydlet. Byl moc rád, že má svůj pokoj, zařídil si ho sedačkou, skříněmi, prostě pěkný pokojík. Byli jsme domluveni, co u nás může (chodit domů, kdy chce, vždyť je dospělý), co musí (uklízet) a co nesmí (kouřit, vodit si sem cizí návštěvy). Tak abychom mohli žít pod jednou střechou jako dobří sousedé.

Jednou provedl něco, co neměl, a nebylo to jen jednou ani dvakrát, tak jsem mu řekl, že se bude muset vystěhovat. Bylo mi ho líto, trochu jsme si povídali. Vyprávěl, jak vyrůstal a dověděl jsem se přitom, že v životě už udělal pár špatných věcí. Zároveň se slzami v očích vyprávěl, že by tak rád žil spořádaným životem, měl hezké bydlení, hodnou ženu, rodinu, kde by všichni byli spokojení. Avšak to, jak žil a co dělal, byl pravý opak toho, co chtěl.

Nabízel jsem mu, že Pán Ježíš jeho život změní. Dá mu sílu být vlídný, nerozzuřit se a neurazit se při každé příležitosti, naučí ho tomu, co je potřeba k životu, který má smysl.

A taky že mu odpustí všechno to zlé, co už udělal. Tento mladý pán to nechtěl slyšet, nechtěl ani uvěřit v Boha, myslel si, že Bůh je zlý a nechtěl s Bohem žít.

Nakonec jeho bydlení u nás skončilo tak, že se rozzlobil, urazil, řekl, že si všechno můžu nechat, že odchází…

 jsem si přitom uvědomil, jak bylo důležité, když jsem v jedenácti letech přijal Pána Ježíše; modlil jsem se, aby mi odpustil moji neposlušnost a všechno zlé, co jsem dělal, řekl jsem mu, že vím, že on za to všechno musel umřít a že věřím, že mi to odpouští. A taky jsem mu řekl, že teď už chci žít s ním.

Způsob, jak ten mladý muž odcházel, mi připomněl verš z Bible:

„Bůh totiž člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se líbí Bohu.“ Kazatel 2,26

Jenda

Kuba a…

Král a královna…

Ahoj holky a kluci, v klubu Oveček se tento rok učíme Desatero Božích přikázání. To už víte. Tentokrát jsme si povídali o přikázání „NESESMILNÍŠ.“ Takové slovo jsem doma neslyšel. Byl jsem tedy zvědavý, co znamená.

Posedali jsme si do řady a příběh o jednom království mohl začít. V tom království žili manželé král s královnou a…

Pak jsme se sklonili k modlitbě a modlili jsme se každý za svou maminku, tatínka, bratra nebo sestru. Do sešitu jsme si namalovali ruku a…

Kuba

(celé v časopise)

Příběhy z historie

Příběh druhý: Zvláštní úkol

Ahoj holky a kluci, kdo se chce něco nového dozvědět, ať neotáčí stránku! Právě tady je zbrusu nový, zajímavý, poučný a povzbuzující příběh z historie.

Ďáblova lež o tom, že požehnaný je jen ten, kdo je úspěšný, bohatý, slavný, mocný nebo v postavení – pronikla i k našim srdcím. (Je to všude kolem nás, a tak ďábel nemá těžkou práci.) Vezměme však z Boží ruky i takové „požehnání“, které…

S láskou teta Míša

(celé v časopise)

Krok za krokem k Ježíši (2/2012)

JAK VONÍ STARÉ ČASY (2)

Ahojky, zdraví Radim!

Je to už nějaký ten pátek, co mi dělá společnost „tichý hlas k mému srdci“. Někdy je to k vzteku. Mám pocit, že se mnou nikdy nesouhlasí. Tak třeba po jarňákách. Chtěl jsem ten pitomý sentimentální deník neznámé krásky nacpat zpátky do kufru a zahrabat ho do sena. Ale ON (myslím ten tichý hlas k mému srdci) že nee!! Že ho musím vzít s sebou domů. A také mi doporučil, že mám sbalit i tu starou knihu psanou divně česky. Dobrá tedy, je v šuplíku … , ale číst to fakt nebudu. Ani náhodou!!!!!

Padací sen

Večer byla v telce skvělá kriminálka. Ještě když jsem usínal, honily se mi hlavou ty nejdrsnější scény. Byl jsem nadšený. Představoval jsem si sám sebe jako hrdinu, který odstřeluje nepřátele. Pif!!! Paf!!!! Tu máš!!! Tady jsem a je o po tobě!!!! Tichý hlas k mému srdci byl zase proti mně. Radil mi, ať to vypnu. Ale tentokrát jsem ho pořádně umlčel.

V noci jsem měl sen. Všechno kolem mě se točilo, já byl uprostřed víru a padal jsem a padal jsem a padal… Pořád níž a níž. A všude kolem mě se střílelo. Byl to hrozný hluk. Nejhorší bylo, že jsem se nemohl probudit. Když se mi to konečně podařilo, zjistil jsem, že jsem celý zpocený.

Světlo ve tmě

Třásl jsem se strachy a zimou. Nemohl jsem si vzpomenout, kde to vlastně jsem.

Najdi vypínač a rozsviť! Teď potřebuješ světlo!“

Zastyděl jsem se. Večer jsem ho odehnal, ale On mě neopustil. Ano, byl to můj společník. Okamžitě jsem poslechl. Černočerná tma okamžitě ustoupila a s ní zmizel i strach, úzkost a napětí. Ulevilo se mi. Otočil jsem se na druhý bok, zavřel oči a …. Připadal jsem si jako nezdvořák. Měl bych mu aspoň poděkovat za ten nápad s tím světlem.

Děkovat mi nemusíš. Ale s tím světlem, to myslím vážně. Potřebuješ ho. Do svého srdce. Ta největší tma je především tam.“ Vzpomněl jsem si na deníček. Ty, jo!! Bůh chce asi i do mého srdce. Ale nechce tam být potmě. Tedy spíš s tmou. S tím si fakt nevím rady.

Rajská zahrada

Ani nevím, kdy a jak jsem usnul, jen si pamatuji, že mi můj společník doporučil, abych znovu otevřel ten „pitomý sentimentální deník“, že tam určitě najdu odpověď. Dobrá tedy. Moc se mi nechtělo, ale vytáhl jsem jej ze šuplíku. Jdu na to. Začal jsem pomalu listovat…

Můj milý deníčku!

Moje zamilování už trochu opadlo a s ním i můj hněv na P. Dokonce jsem překonala svou pýchu a začala jsem přemýšlet o tom, jak to P. myslí s tím „Bohem v srdci“. Začala jsem si číst v Bibli a ejhle! Zjistila jsem, od kdy a proč mám v srdci tmu-hřích. Stalo se to už velmi, velmi dávno, za starých časů…

Na začátku dějin světa žili v ráji jen dvě lidské bytosti. Adam a Eva. Měli se rádi a společně s Bohem prožívali moc hezké chvilky. Všechno, co bylo v zahradě, jim Pán Bůh dal, aby si to užívali. Tedy skoro všechno…

Uprostřed zahrady rostl strom a plodil nádherné ovoce. Doslova pastva pro oči. Bůh řekl: Z toho stromu nejezte. Když z něj budete jíst – a neposlechnete, poznáte, co je dobré a co je zlé. To poznání není k životu potřebné. V zahradě byl také Boží nepřítel – ďábel. Byl na Boha pěkně naštvaný. Za jeho nadutost a pýchu ho Pán Bůh vyhodil z nebe a s ním třetinu stejně vzpurných andělů. Vůbec se mu nelíbily ty hezké chvilky, které Adam s Evou trávili s Bohem a rozhodl se, že jim to pokazí. Ke svému lstivému dílu si vybral právě strom poznání dobrého a zlého. Přesvědčil je, že Bůh to s nimi nemyslí upřímně a že jim pořád něco zakazuje, a dokonce i lže. Namluvil jim, že když poruší zákaz, nestane se nic hrozného. Ale to byla lež a oni té lži uvěřili.

Od té doby to už mezi nimi a Bohem vůbec nebylo hezké a do srdcí se jim vkradla tma. To pěkné umřelo a zůstalo jen trápení.

Světlo tmu zahání

Tak jestli to dobře chápu, i já jsem se narodil s „tmou“ v srdci“ a zdědil jsem to po Adamovi a Evě“, obrátil jsem se na svého společníka. Přikývl. Bylo mi jasné, že tma uteče, když se rozsvítí světlo. Ale srdce přece není na zip, abych si do něj posvítil baterkou. Tak co s tím? Ten rozhovor mě začínal docela bavit, když v předsíni zazvonil zvonek.

Ty bláho! Ještě přijdu pozdě do školy! Hodil jsem aktovku na záda a vyrazil jsem ze dveří. Stačil jsem jen „tichému hlasu“ slíbit, že ještě pokecáme.

Váš Radim

Podnájemník (2/2012) 

Bydlíme ve velkém rodinném domě, máme tu dost místa a občas u nás bydleli lidé, kteří to potřebovali. Nějakou dobu u nás bydlel jeden pán, který neměl kde bydlet. Byl moc rád, že má svůj pokoj, zařídil si ho sedačkou, skříněmi, prostě pěkný pokojík. Byli jsme domluveni, co u nás může (chodit domů, kdy chce, vždyť je dospělý), co musí (uklízet) a co nesmí (kouřit, vodit si sem cizí návštěvy). Tak abychom mohli žít pod jednou střechou jako dobří sousedé.

Jednou provedl něco, co neměl, a nebylo to jen jednou ani dvakrát, tak jsem mu řekl, že se bude muset vystěhovat. Bylo mi ho líto, trochu jsme si povídali. Vyprávěl, jak vyrůstal a dověděl jsem se přitom, že v životě už udělal pár špatných věcí. Zároveň se slzami v očích vyprávěl, že by tak rád žil spořádaným životem, měl hezké bydlení, hodnou ženu, rodinu, kde by všichni byli spokojení. Avšak to, jak žil a co dělal, byl pravý opak toho, co chtěl.

Nabízel jsem mu, že Pán Ježíš jeho život změní. Dá mu sílu být vlídný, nerozzuřit se a neurazit se při každé příležitosti, naučí ho tomu, co je potřeba k životu, který má smysl.

A taky že mu odpustí všechno to zlé, co už udělal. Tento mladý pán to nechtěl slyšet, nechtěl ani uvěřit v Boha, myslel si, že Bůh je zlý a nechtěl s Bohem žít.

Nakonec jeho bydlení u nás skončilo tak, že se rozzlobil, urazil, řekl, že si všechno můžu nechat, že odchází…

 jsem si přitom uvědomil, jak bylo důležité, když jsem v jedenácti letech přijal Pána Ježíše; modlil jsem se, aby mi odpustil moji neposlušnost a všechno zlé, co jsem dělal, řekl jsem mu, že vím, že on za to všechno musel umřít a že věřím, že mi to odpouští. A taky jsem mu řekl, že teď už chci žít s ním.

Způsob, jak ten mladý muž odcházel, mi připomněl verš z Bible:

„Bůh totiž člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se líbí Bohu.“ Kazatel 2,26

Jenda

OBSAH 3.ČÍSLA ROKU 2012

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Terka: Interview s Deep Inside

Komiks: Hrdinové víry (11), CH. Finney

K&K: Naše seznámení

Krok za krokem k Ježíši:
Jak voní staré časy (3)

Profesor a netopýrek: Metamorfózka (2)

Tim 2,2: Návody (ne)potřebuji

Dokreslovaný příběh: Nenasytné prasátko

Louskáčkovy oříšky a rébusy

Dopis z Izraele: Soutěž škol

Zdraví reportérka Kája: Hastings

Fotopříběh: Heidy a závodní licence

Awana: Hlavolam ti hlavu nepoláme

Nástrahy ve světě počítačů (4): Počítačová hra

Petr Plaňanský: Komu patří pomsta?

Perličky naší želvičky: Ze školy i odjinud

Krok za krokem s Ježíšem: Třináctiletý

Dopisy důvěry (3): Puberťák

Příběhy z historie (3): Muž podle Božího srdce

Pro předškoláky

Pro detektivy: Kdo mě volá?

Mám dva favority

Recepty pana Brebenty: Pomazánka, dort

Kuba z Oveček: Misie

Básně: U bojínku, Pěkná muzika

2x Noty k písničce:
Vítáme tě mezi námi Pane
My kráčíme radostně

Představujeme: NMP, Adopce na dálku

Chytrula a Šikula: Oprava píchlé duše u kola

Úvodník

V životě se střídají radosti i starosti. V minulém čísle jsem se s vámi dělila o tři radosti, tentokrát to jsou starosti.

Vy, milí čtenáři, znáte Štěpána a Káju z dopisů, které pravidelně už několik let pro vás do časopisu posílají. Teď jim k těm „normálním“ starostem přibyly nezaviněné problémy ve škole a to dost velké.

Takovým stinným životním úsekem prochází i teta Míša.

Slunné i deštivé a podmračené dny se střídají nejen jako počasí v přírodě, ale i v životě každého člověka. Život je jako cesta, velký rozdíl je ale v tom, jestli ty moje kroky vedou po cestě za Pánem Ježíšem. On totiž slíbil, že s námi je.

Boží úmysly s námi jsou o pokoji a ne o trápení. Někdy si třeba ověřuje, jestli Ho máme rádi a jak moc Mu důvěřujeme. On to ví, ale chce, abychom si uvědomili i my, jak na tom jsme.

Jako Boží děti jsme vlastně sourozenci a můžeme se za sebe přimlouvat. Apoštol Pavel to dělal také. Můžeme spolu sdílet svoje radosti i starosti, jedni druhým pomáhat to břemeno nést.

A tak vám to píšu. Můžete se za ně přimlouvat také a můžete jim třeba napsat, že jejich články čtete a jestli vám pomáhají nebo dělají radost.

Za všechny spolupracovníky zdraví a krásné prázdniny přeje

Irena Zemanová

Krok za krokem k Ježíši

JAK VONÍ STARÉ ČASY (3)

Ahojky – tak jsem tu zas na pokec! Ale musí to být rychlovka. Před koncem roku nemám moc času – doháním ve škole, co jsem přes rok zpackal. Cože, vy taky? Tak to mě těší, že v tom nejsem sám.

Ale abych nezapomněl, co jsem to vlastně chtěl…. Na něco zajímavého jsem přišel ve čtvrtek po školním fotbalovém zápase.

„Ježíši!“ v každé větě

Letěl jsem jako blázen, abych stihnul mičudu. Atmosféra nádherná, všichni mě povzbuzovali a já jsem věděl, že tenhle vítězný gól si prostě střihnu. „Ježíši, dělej…“, slyšel jsem odevšad. A potom nádherné: „Góóól!!!“ „Ježíši, seš frajer!“ poplácával mě kámoš po zádech. „Ježíši Kriste, tys to trefil,“ přidal se další. „Pane Bože, to byla parádička!“ Jedna pochvala následovala druhou. „Ježíšmarja, seš k zulíbání,“ přidala po zápase ještě ta pěkná brunetka z béčka. Připadal jsem si jako v nebi…

Ty jsi fakt „Ježíš“?

Tichý hlas k mému srdci mi tiše pogratuloval a pak se mě zeptal, kdo ten poslední gól dal doopravdy. Moc jsem mu nerozuměl. Všichni přece viděli, že ten hrdina jsem byl JÁ!!!!! Rozčílilo mě, že se může tak hloupě ptát.

„No, jen že na tebe všichni volali „Ježíši“. Já si myslel, že se jmenuješ Radim. Nebo je to tvoje přezdívka?“ Trochu si ze mě utahoval, ale už jsem se „nečertil“. Pochopil jsem, že mi chce něco důležitého říct.

Ježíš – světlo světa

Tichý hlas mě postrčil, abych nejprve otevřel tu starou knihu psanou divným jazykem. Pořádně jsem ji prozkoumal. Hmm, Bible!? Asi se v ní dozvím něco o tom „Ježíši“. A taky že jo. Bylo to docela zajímavé čtení (vřele doporučuji). Můj tichý společník mi trpělivě vysvětlil, že právě Ježíš je tím světlem, co může ze srdce vyhnat tmu. Aha. Vzpomněl jsem si, že jsem si chtěl do srdce posvítit baterkou. A teď se mi konečně rozsvítilo v hlavě. Ale jen na chvilku – proto jsem znovu otevřel starý sentimentální deník neznámé krásky.

Můj milý deníčku!

Pořád musím myslet na trápení…. Kdo ho nemá? Já si můžu oči vyplakat, když si vzpomenu na drahého P. – trápím se, trápím a trápím. A tak se jen vracím do starých časů a hledám, jak se toho svého trápení zbavit. Minulý týden jsem v kostele zaslechla, že nejvíc mi rozumí Ježíš. Napřed jsem vůbec nevěděla, kdo to je, ale Bible mi pomohla. Když jsem si o něm četla, zdál se mi takový vzdálený. Ale později jsem si s ním začala povídat, můj milý deníčku, tak jako s tebou. A vždycky, když jsem si mu postěžovala, měla jsem pocit, že se mi ulevilo. A proto jsem s ním trávila čím dál tím více času.

Zjistila jsem, že ten úžasný člověk – Ježíš, vlastně není člověk. Že je to Bůh sám, který nás přišel navštívit v těle. Jen škoda, že se lidé k němu nechovali jako k vzácné návštěvě. Tolik dobrého toho pro ně udělal. Uzdravoval nemocné a posedlé, zázračně nakrmil několik tisíc lidí, projevoval lásku k dětem a dokonce i křísil mrtvé. Ono se říká: „za dobrotu na žebrotu“. Tak dopadl i On. Místo uznání Jej ukřižovali jako nějakého zločince. Lidé prostě ukřižovali Boha.

Ježíš je Bůh…

Dál se číst nedalo. Písmena byla rozmazaná, asi slzy …. No. Do smíchu mi taky není. Chápu, že Ježíš mohl být skutečným Bohem – byl na to dost výjimečný. Ale že se Bůh nechal ukřižovat? To mi hlava nebere. Proč? Já, kdybych byl Bůh, tak bych udělal takové zemětřesení, že by se všichni na místě propadli i s těmi hřebíky!

Tichý hlas k mému srdci mi vysvětlil, že Ježíš, tedy vlastně Bůh sám, se nechal ukřižovat dobrovolně. Kromě sebe totiž nechal přibít na kříž i všechny hříchy a všechny nemoci a trápení, co kdy svět viděl. A důvod? Chtěl, aby to hezké, co v rajské zahradě umřelo a proměnilo se v tmu, mohlo znovu přijít na svět, znovu se narodit…

… a chce do mého srdce

Už vím. Ne světlo baterky. Ježíš vyžene tmu z mého srdce. Jak ho tam ale nacpu? Zrovna, když jsem se na to chtěl zeptat, začal řvát mobil na stole.

„Ježíši, proč ti pořád zvoní ten mobil..,“ ozvalo se z kuchyně. No jo, tak i mámě budu muset vysvětlit, že nejsem „Ježíš“ a že ještě stále přijímám gratulace za ten zlatý gól.

Ahojky, Radim

Zdraví reportérka Kája

Dvojitý výlet do Hastingsu

Ahoj kamarádi z Kroků,
chtěla bych vám napsat, co se mi přihodilo v květnu v Anglii. Z naší školy jelo asi 13 dětí na poznávací zájezd do Anglie. Také můj bratranec Michal, který je i mým spolužákem.

Naši mi nejdřív vůbec nechtěli dovolit vzít s sebou mobil. Ale pak svolili, protože se domluvilo, že všechny děti dostanou číslo telefonu na paní učitelku pro případ, že by se ztratily.

Všechno bylo fajn. Psala jsem si s rodiči sms. Mamka mě večer upozorňovala, že si mám vzít léky a přála mi dobrou noc a žehnala mi na nový den.

Při cestě z Hastingsu se mě najednou paní učitelka ptala, kde mám mobil. Neměla jsem ho. Skoro se mi zastavilo srdce. Mobil jsem ztratila.

A víte, jak se to dozvěděla paní učitelka?

Nějaký pán našel můj mobil, podíval se do seznamu a zavolal mamce. Mamka volala paní učitelce zpátky do Anglie, ale ta měla telefon vypnutý. Pak zkusila moji spolužačku, ale ta hovor vypípla. No jasně, volalo neznámé číslo a navíc to byl hovor do zahraničí. Nakonec mamka zavolala Michalovi. Ten ji má v seznamu a hovor přijal. Vyhrkla, ať to nepokládá a hned jí dá paní učitelku. Tak jsem se dozvěděla, že vlastně nemám mobil a vraceli jsme se do Hastingsu, kde mi ten pán telefon předal.

Možná by si hodně lidí řeklo, že to byla náhoda, když ten pán, co mobil našel, byl Čech žijící v Anglii, že to byla náhoda, když měl Michal zapnutý telefon a v tom hluku autobusu ho slyšel.

Ale já nevěřím na náhody. Já věřím, že se o mě stará Bůh.

Vaše Kája

Awana: Hlavolam ti hlavu nepoláme

Proč vám radím zachovat Boží pravidlo 6:1 i o prázdninách? Protože člověk si přirozeně myslí, že řád a pravidla jsou něčím, co jej omezuje. Ale dokážete si představit Sudoku bez pravidel? Já tedy ne. To už by nebyla žádná zábava, jen chaos. Stejně jako vám hlavolam hlavu nepoláme, tak ani „práce“ ne. Jen tak ji totiž může vystřídat o to větší radost z odpočinku. Radost z prázdnin.

váš strýček misionář
Radek Kalenský

(celé v časopise)

Nástrahy ve světě počítačů

Počítačová hra:
stačí si správně vybrat…

O ohni se říká, že je „dobrým sluhou, ale špatným pánem“. Toto varování přitom můžeme bez mrknutí oka přenést do světa počítačových her.

Rozhodně na následujících řádcích nechceme kázat útěk od počítačů a dštít oheň a síru na elektronické hry. Mají mnoho užitečných funkcí: některé vzdělávají, učí spolupracovat, nabízejí možnost realizovat si své sny, bystří postřeh, procvičují v cizích jazycích… Samozřejmě, že každá hra má své přínosy jiné a…

Tomáš

(celé v časopise)

Petr Plaňanský: Komu patří pomsta?

Na vztahu Davida a Saula je zvláštních hned několik věcí. David patřil ke královu dvoru – jednak jako udatný bojovník, který porazil Goliáše, a také jako nadaný hudebník, jehož chvály dodávaly králi klid a potěšení. Jednoho dne se ale věci zvrtly. Král čím dál víc zapomínal na Boha a také začal žárlit na Davida, který byl ve velké oblibě lidu. Král začal propadat záchvatům vzteku a dělal spoustu dalších nerozumných věcí, které…

Petr Plaňanský

(celé v časopise)

Krok za krokem s Ježíšem: Třináctiletý

Když mně téměř před půl stoletím bylo 13 let, byl jsem ještě dítě. V dnešní době jsou třináctiletí mnohem starší… ale já taky. Tak už hlavně vzpomínám. Třeba jak tehdy byly silnice hlavně na fotbal a na hokej, a když jsme na kolech závodili v místním okružním parku, stál jsem na křižovatce s roztaženýma rukama, zastavil autobus č. 67 a až jsme závod ukončili, tak jsem autobus pustil. Řidič mi zamával a my kluci jsme byli hrdiny ulice. Injekční stříkačky nebyly moc ani v ordinacích, natož na ulicích a pro mléko se chodilo s konvičkou do mlékárny. Ke snídani jsme měli chleba s povidly, oběd byl domácí teplý s polévkou, protože maminka byla s námi doma a neuměl jsem si představit, co bych dělal v družině. Družináři nám záviděli. Po obědě trochu učení a hned ven. Nejhorší bylo opustit partu každou středu, pátek, sobotu a neděli. To jsme úderem páté odpolední museli domů, vymydlit se a s rodiči do našeho křesťanského sboru. Jejejej – to se nám kolikrát nechtělo… a až jsme byli v partě tři bráši, tak to odešla půlka mančaftu a to už bylo všem ostatním podezřelé. A přiznat se k tomu, že jdeme do církve, to chtělo fakt odvahu – ne kvůli komunistům – hlavně kvůli kamarádům, protože Ti se nám přinejmenším divili.

Při fotbale byl hlad a tak jsme často klepali mamince na okno. Po ruce byl vždy chleba s hořčicí a někdy i podmáznutý máslem a když na tom byla ještě cibule, měli jsme hlad nejméně na 4 krajíce.. Jenže jednou nebyl žádný krajíc!

A po chvíli hlad přešel ve strach a fakt dost velký strach. Nešlo o chleba, ale maminka neotevírala okno. Klepal jsem, zvonil, klepal, zvonil …a nešlo mi to do hlavy. Klíče jsem neměl, maminka byla přece pořád doma a najednou – kde je? V hlavě mně proběhl film celé výchovy z nedělní školy a hlavně o tom, jak teta Irena občas vykládala, že Pán Ježíš si pro svoje lidi přijde a ti nevěřící tady zůstanou. Že by už? A já na ulici? Fakt jsem měl hodně nahnáno. Tento úlek nezahnala ani skutečnost, že maminka se za chvíli objevila v okně i s chlebem. Na to jsem nezapomněl ani na jednom tajném letním táboře s naší nedělní školou, kde jsme četli příběh o *Knoflíkovém klukovi. Když jsem v neděli jel z tábora domů, už v autobuse jsem si říkal, tak s tím „uvěřením“ už nemohu déle čekat. Věděl jsem z Bible všechno, horší bylo, že jsem moc nevěděl o vlastních hříších. Ale věděl jsem, že hříchy mám a mít je nechci. Tak v noci, když všichni spali, jsem to Pánu Ježíši vyklopil. Prosil jsem za odpuštění a za přijetí do Jeho náruče. Byla neděle ráno, a to ráno jsem to ještě stydlivě zapřel. Ve vchodu do sboru mě čekal „strýček z tábora“ a ptá se: Tak co se to stalo? Já suše, že nic. A toto zapření už nechci prožít. Mrzí mne dodnes. Brzy jsem to napravil a nejen strýček měl radost…

No a dnes jsem o půl století starší. Za tu dobu jsem prožil ledaco, ale toto bylo mé nejdůležitější a výborné rozhodnutí. Žiji z něho dodnes a úplně to stačí. A neměnil bych!

Aleš

Příběhy z historie

MUŽ PODLE BOŽÍHO SRDCE

lže, vyhrožuje

přidal se na stranu nepřátel

selhal

Jak je možné, že je „mužem podle Božího srdce“?

Mám za to, že David…

  • Byl člověkem z masa a kostí – stejně jako ty a já.
  • Prožíval radosti i smutky – stejně jako ty a já.
  • Prožíval vzestupy a pády – stejně jako ty a já.
  • A hřešil. Stejně jako ty a já!!

Měl však ducha pokání. To znamená, že si vždy uměl přiznat svou chybu a prosit Boha o odpuštění. A i když upadl, věděl, že z Boží milosti může vstát a jít dál. Boha miloval, ctil a žil před ním v bázni a pokoře.

S láskou teta Míša

(celé v časopise)

Pro detektivy

Kdo mě volá?

Co mě to tak studí? A kde to jsem? Nemůžu otevřít oči, protože mám přes ně převázanou nějakou látku.

Chci se pohnout, ale nejde mi to. Jsem svázaný úplně…

Co to bylo? Takže jsem se před chvílí nepřeslechl. Někdo v dálce naléhavě volá.

… přítele, který má v očích slzy radosti. Mnozí si mě s úžasem prohlížejí.

Ještě úplně nechápu, co se tu děje, ale rozhodně se cítím výborně a zdráv. Sláva Hospodinu!

Zdeňka Sedláčková

(celé v časopise)

Mám dva favority

 to ale háček.

Josef – i když se stal významným mužem, zůstal v srdci pokorným před Bohem.

David – i když vedl vítězné války a byl mocným králem, zůstal v srdci pokorným před Bohem.

Pokora je něco, co v současné době není vůbec IN. Je to skoro jako cizí slovo. Ale jak pro koho.

Být pokorný před někým, kdo je největší, nejmocnější a nejmoudřejší a hlavně má mě rád, není ani hloupost ani zbabělost.

IrZe

(celé v časopise)

Krok za krokem k Ježíši (3/2012)

JAK VONÍ STARÉ ČASY (3)

Ahojky – tak jsem tu zas na pokec! Ale musí to být rychlovka. Před koncem roku nemám moc času – doháním ve škole, co jsem přes rok zpackal. Cože, vy taky? Tak to mě těší, že v tom nejsem sám.

Ale abych nezapomněl, co jsem to vlastně chtěl…. Na něco zajímavého jsem přišel ve čtvrtek po školním fotbalovém zápase.

„Ježíši!“ v každé větě

Letěl jsem jako blázen, abych stihnul mičudu. Atmosféra nádherná, všichni mě povzbuzovali a já jsem věděl, že tenhle vítězný gól si prostě střihnu. „Ježíši, dělej…“, slyšel jsem odevšad. A potom nádherné: „Góóól!!!“ „Ježíši, seš frajer!“ poplácával mě kámoš po zádech. „Ježíši Kriste, tys to trefil,“ přidal se další. „Pane Bože, to byla parádička!“ Jedna pochvala následovala druhou. „Ježíšmarja, seš k zulíbání,“ přidala po zápase ještě ta pěkná brunetka z béčka. Připadal jsem si jako v nebi…

Ty jsi fakt „Ježíš“?

Tichý hlas k mému srdci mi tiše pogratuloval a pak se mě zeptal, kdo ten poslední gól dal doopravdy. Moc jsem mu nerozuměl. Všichni přece viděli, že ten hrdina jsem byl JÁ!!!!! Rozčílilo mě, že se může tak hloupě ptát.

„No, jen že na tebe všichni volali „Ježíši“. Já si myslel, že se jmenuješ Radim. Nebo je to tvoje přezdívka?“ Trochu si ze mě utahoval, ale už jsem se „nečertil“. Pochopil jsem, že mi chce něco důležitého říct.

Ježíš – světlo světa

Tichý hlas mě postrčil, abych nejprve otevřel tu starou knihu psanou divným jazykem. Pořádně jsem ji prozkoumal. Hmm, Bible!? Asi se v ní dozvím něco o tom „Ježíši“. A taky že jo. Bylo to docela zajímavé čtení (vřele doporučuji). Můj tichý společník mi trpělivě vysvětlil, že právě Ježíš je tím světlem, co může ze srdce vyhnat tmu. Aha. Vzpomněl jsem si, že jsem si chtěl do srdce posvítit baterkou. A teď se mi konečně rozsvítilo v hlavě. Ale jen na chvilku – proto jsem znovu otevřel starý sentimentální deník neznámé krásky.

Můj milý deníčku!

Pořád musím myslet na trápení…. Kdo ho nemá? Já si můžu oči vyplakat, když si vzpomenu na drahého P. – trápím se, trápím a trápím. A tak se jen vracím do starých časů a hledám, jak se toho svého trápení zbavit. Minulý týden jsem v kostele zaslechla, že nejvíc mi rozumí Ježíš. Napřed jsem vůbec nevěděla, kdo to je, ale Bible mi pomohla. Když jsem si o něm četla, zdál se mi takový vzdálený. Ale později jsem si s ním začala povídat, můj milý deníčku, tak jako s tebou. A vždycky, když jsem si mu postěžovala, měla jsem pocit, že se mi ulevilo. A proto jsem s ním trávila čím dál tím více času.

Zjistila jsem, že ten úžasný člověk – Ježíš, vlastně není člověk. Že je to Bůh sám, který nás přišel navštívit v těle. Jen škoda, že se lidé k němu nechovali jako k vzácné návštěvě. Tolik dobrého toho pro ně udělal. Uzdravoval nemocné a posedlé, zázračně nakrmil několik tisíc lidí, projevoval lásku k dětem a dokonce i křísil mrtvé. Ono se říká: „za dobrotu na žebrotu“. Tak dopadl i On. Místo uznání Jej ukřižovali jako nějakého zločince. Lidé prostě ukřižovali Boha.

Ježíš je Bůh…

Dál se číst nedalo. Písmena byla rozmazaná, asi slzy …. No. Do smíchu mi taky není. Chápu, že Ježíš mohl být skutečným Bohem – byl na to dost výjimečný. Ale že se Bůh nechal ukřižovat? To mi hlava nebere. Proč? Já, kdybych byl Bůh, tak bych udělal takové zemětřesení, že by se všichni na místě propadli i s těmi hřebíky!

Tichý hlas k mému srdci mi vysvětlil, že Ježíš, tedy vlastně Bůh sám, se nechal ukřižovat dobrovolně. Kromě sebe totiž nechal přibít na kříž i všechny hříchy a všechny nemoci a trápení, co kdy svět viděl. A důvod? Chtěl, aby to hezké, co v rajské zahradě umřelo a proměnilo se v tmu, mohlo znovu přijít na svět, znovu se narodit…

… a chce do mého srdce

Už vím. Ne světlo baterky. Ježíš vyžene tmu z mého srdce. Jak ho tam ale nacpu? Zrovna, když jsem se na to chtěl zeptat, začal řvát mobil na stole.

„Ježíši, proč ti pořád zvoní ten mobil..,“ ozvalo se z kuchyně. No jo, tak i mámě budu muset vysvětlit, že nejsem „Ježíš“ a že ještě stále přijímám gratulace za ten zlatý gól.

Ahojky, Radim

ÚVODNÍK (3/2012)

V životě se střídají radosti i starosti. V minulém čísle jsem se s vámi dělila o tři radosti, tentokrát to jsou starosti.

Vy, milí čtenáři, znáte Štěpána a Káju z dopisů, které pravidelně už několik let pro vás do časopisu posílají. Teď jim k těm „normálním“ starostem přibyly nezaviněné problémy ve škole a to dost velké.

Takovým stinným životním úsekem prochází i teta Míša.

Slunné i deštivé a podmračené dny se střídají nejen jako počasí v přírodě, ale i v životě každého člověka. Život je jako cesta, velký rozdíl je ale v tom, jestli ty moje kroky vedou po cestě za Pánem Ježíšem. On totiž slíbil, že s námi je.

Boží úmysly s námi jsou o pokoji a ne o trápení. Někdy si třeba ověřuje, jestli Ho máme rádi a jak moc Mu důvěřujeme. On to ví, ale chce, abychom si uvědomili i my, jak na tom jsme.

Jako Boží děti jsme vlastně sourozenci a můžeme se za sebe přimlouvat. Apoštol Pavel to dělal také. Můžeme spolu sdílet svoje radosti i starosti, jedni druhým pomáhat to břemeno nést.

A tak vám to píšu. Můžete se za ně přimlouvat také a můžete jim třeba napsat, že jejich články čtete a jestli vám pomáhají nebo dělají radost.

Za všechny spolupracovníky zdraví a krásné prázdniny přeje

Irena Zemanová

Třináctiletý (3/2012)

Když mně téměř před půl stoletím bylo 13 let, byl jsem ještě dítě. V dnešní době jsou třináctiletí mnohem starší… ale já taky. Tak už hlavně vzpomínám. Třeba jak tehdy byly silnice hlavně na fotbal a na hokej, a když jsme na kolech závodili v místním okružním parku, stál jsem na křižovatce s roztaženýma rukama, zastavil autobus č. 67 a až jsme závod ukončili, tak jsem autobus pustil. Řidič mi zamával a my kluci jsme byli hrdiny ulice. Injekční stříkačky nebyly moc ani v ordinacích, natož na ulicích a pro mléko se chodilo s konvičkou do mlékárny. Ke snídani jsme měli chleba s povidly, oběd byl domácí teplý s polévkou, protože maminka byla s námi doma a neuměl jsem si představit, co bych dělal v družině. Družináři nám záviděli. Po obědě trochu učení a hned ven. Nejhorší bylo opustit partu každou středu, pátek, sobotu a neděli. To jsme úderem páté odpolední museli domů, vymydlit se a s rodiči do našeho křesťanského sboru. Jejejej – to se nám kolikrát nechtělo… a až jsme byli v partě tři bráši, tak to odešla půlka mančaftu a to už bylo všem ostatním podezřelé. A přiznat se k tomu, že jdeme do církve, to chtělo fakt odvahu – ne kvůli komunistům – hlavně kvůli kamarádům, protože Ti se nám přinejmenším divili.

Při fotbale byl hlad a tak jsme často klepali mamince na okno. Po ruce byl vždy chleba s hořčicí a někdy i podmáznutý máslem a když na tom byla ještě cibule, měli jsme hlad nejméně na 4 krajíce.. Jenže jednou nebyl žádný krajíc!

A po chvíli hlad přešel ve strach a fakt dost velký strach. Nešlo o chleba, ale maminka neotevírala okno. Klepal jsem, zvonil, klepal, zvonil …a nešlo mi to do hlavy. Klíče jsem neměl, maminka byla přece pořád doma a najednou – kde je? V hlavě mně proběhl film celé výchovy z nedělní školy a hlavně o tom, jak teta Irena občas vykládala, že Pán Ježíš si pro svoje lidi přijde a ti nevěřící tady zůstanou. Že by už? A já na ulici? Fakt jsem měl hodně nahnáno. Tento úlek nezahnala ani skutečnost, že maminka se za chvíli objevila v okně i s chlebem. Na to jsem nezapomněl ani na jednom tajném letním táboře s naší nedělní školou, kde jsme četli příběh o *Knoflíkovém klukovi. Když jsem v neděli jel z tábora domů, už v autobuse jsem si říkal, tak s tím „uvěřením“ už nemohu déle čekat. Věděl jsem z Bible všechno, horší bylo, že jsem moc nevěděl o vlastních hříších. Ale věděl jsem, že hříchy mám a mít je nechci. Tak v noci, když všichni spali, jsem to Pánu Ježíši vyklopil. Prosil jsem za odpuštění a za přijetí do Jeho náruče. Byla neděle ráno, a to ráno jsem to ještě stydlivě zapřel. Ve vchodu do sboru mě čekal „strýček z tábora“ a ptá se: Tak co se to stalo? Já suše, že nic. A toto zapření už nechci prožít. Mrzí mne dodnes. Brzy jsem to napravil a nejen strýček měl radost…

No a dnes jsem o půl století starší. Za tu dobu jsem prožil ledaco, ale toto bylo mé nejdůležitější a výborné rozhodnutí. Žiji z něho dodnes a úplně to stačí. A neměnil bych!

Aleš

OBSAH 4.ČÍSLA ROKU 2012

Nabízíme ukázky článků:

Úvodník

Hudba: kapela Terebint

Komiks: Hrdinové víry (12), A. Lincoln

Olympijská tradice

Krok za krokem k Ježíši:
Jak voní staré časy (4)

Profesor a netopýrek: Medvíďátko

Louskáčkovy oříšky a rébusy

Dopis z Izraele: Izrael a nobelovka

Tim 2,2: Zloděj

K&K: Letošní tábor

Zdraví reportérka Kája: Bezvědomí

Fotopříběh: Beník hledá nevěstu

Awana: Každou horu můžeš zvládnout

Nástrahy ve světě počítačů: Víš, s kým mluvíš?

Dopisy důvěry (4): Přitažlivost